ECLI:CZ:NS:2017:11.TDO.126.2017.1
sp. zn. 11 Tdo 126/2017-103
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 20. 4. 2017 dovolání, která podali obvinění D. B. D. , T. T. T. a P. V. H. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 10. 2015, sp. zn. 12 To 64/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 2 T 2/2014 a rozhodl takto:
I. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných D. B. D. a T. T. T. o d m í t a j í .
II. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. V. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 2 T 2/2014, byl obviněný D. B. D. uznán vinným v bodech 1a-i a 2 zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 3 písm. c), odst. 4 písm. b), c) tr. zákoníku, dílem v bodě 1a-i dokonaným, dílem v bodě 2 nedokonaným ve stadiu přípravy podle §20 odst. 1 tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šestnácti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, k trestu vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou a k trestu propadnutí věci, a to věcí v rozsudku vyjmenovaných.
Obviněná T. T. T. byla uznána vinnou v bodech 1a-i a 2 zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 3 písm. c), odst. 4 písm. b), c) tr. zákoníku, dílem v bodě 1a-i dokonaným, dílem v bodě 2 nedokonaným ve stadiu přípravy podle §20 odst. 1 tr. zákoníku, za který byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání třinácti let, pro jehož výkon byla zařazena do věznice s ostrahou, a k trestu vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou.
Obviněný P. V. H. byl uznán vinným v bodech 3b a 4 zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 3 písm. b), c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, dílem v bodě 3b dokonaným, dílem v bodě 4 nedokonaným ve stadiu přípravy podle §20 odst. 1 tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a k trestu propadnutí věci, a to věcí v rozsudku vyjmenovaných.
Dále bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněných. Obviněným D. B. D. a T. T. T. společně a obviněnému P. V. H. společně s dalšími spoluobviněnými bylo podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku uloženo zabrání v rozsudku vyjmenovaných věcí. Obviněný P. V. H. byl pro část žalovaného jednání zproštěn obžaloby.
Proti citovanému rozsudku podali obvinění a další spoluobvinění odvolání. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 10. 2015, sp. zn. 12 To 64/2015, ohledně obviněných D. B. D. a T. T. T. napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. a), d), e), odst. 2 tr. ř. zrušil v celém rozsahu a nově rozhodl tak, že oba obviněné uznal vinnými zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 3 písm. c), odst. 4 písm. b), c) tr. zákoníku, za který obviněného D. B. D. odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti let, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou, k trestu vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou a k trestu propadnutí věci, a to věcí v rozsudku vyjmenovaných, a obviněnou T. T. T. odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti let, pro jehož výkon ji zařadil do věznice s ostrahou, a k trestu vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou. Oběma těmto obviněným společně pak podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku uložil zabrání v rozsudku vyjmenovaných věcí. Odvolání obviněného P. V. H. podle §256 tr. ř. zamítl.
Podle skutkových zjištění odvolacího soudu se obvinění D. B. D. a T. T. T. dopustili shora uvedené trestné činnosti tím, že společně s dalšími dosud neztotožněnými osobami vietnamské státní příslušnosti jako členové rozvětvené organizované skupiny s vnitřní strukturou a stanovením úkolů, která působila ve více státech, a bez příslušných povolení, se podíleli na mezinárodním obchodu se sušenou drtí rostliny rodu konopí a metamfetaminem s úmyslem získat vysoký finanční zisk pácháním trestné činnosti, společně si vytvořili mezinárodní obchodní síť s omamnými a psychotropními látkami, na které se podílelo více skupin a osob, kdy nejméně v období od srpna 2010 do svého zadržení dne 12. 2. 2013 převážně v místě svého bydliště ve Š. v., v D. P. či v R., okres D., a dalších místech České republiky dle požadavků obchodníků s omamnými a psychotropními látkami na německém trhu obstarali z užívaných objektů v D. P. z domu č. p. ..., č. p. ... a č. p. ... marihuanu nebo pervitin, současně se podíleli na transportu těchto látek z České republiky do Spolkové republiky Německo k jejich dalšímu prodeji, který zajišťovaly osoby trvale žijící ve Spolkové republice Německo, a to zejména již odsouzení R. P., M. F., A. S., alias „S.”, přičemž
odsouzený M. F. ve Spolkové republice Německo organizoval obchod s omamnými a psychotropními látkami, pro obchody zajišťoval nákup těchto látek v České republice a jejich převoz do Spolkové republiky Německo, kdy pro tyto účely využíval kurýrní osoby, již odsouzené S. M., S. R., které již před tím seznámil s dodavatelem omamných a psychotropních látek D. B. D., se kterým komunikoval prostřednictvím mobilního telefonu, kdy používali kódování v tom směru, že v textových SMS zprávách psali pouze čísla a písmena s již předem dohodnutým významem, který označoval čas, místo a množství objednaných omamných a psychotropních látek, D. B. D. společně se svojí družkou T. T. T. zajistili potřebné množství těchto látek, oba se podíleli na jejich předání, kdy většinou T. T. T. přebírala finanční hotovost, D. B. D. uložil do přistaveného motorového vozidla, se kterým přijely kurýrní osoby, které převážně využívaly motorová vozidla zapůjčená v autopůjčovnách ve Spolkové republice Německo, omamné a psychotropní látky, zároveň se těchto obchodů účastnila i obviněná N. L. T., která na kurýry čekala za hranicí u obchodu Travel Free Shop v R. či ve svém obchodě v D. P., následně s kurýry jela za D. B. D., se kterým byla v telefonickém kontaktu, někdy se podílela i na přepočítávání finančních prostředků za prodané omamné a psychotropní látky, po předání drog D. B. D. jezdil s kurýry k hraničnímu přechodu, kdy zde kontroloval možnosti průjezdu hraničním přechodem z České republiky do Spolkové republiky Německo v rámci bezproblémového vývozu drog, ve Spolkové republice Německo od kurýrů M. F. drogy převzal, předal jim odměnu a dovezené drogy prodával dalším osobám v rámci koncových uživatelů, přičemž D. B. D., T. T. T. prodali během těchto obchodů M. F. do Spolkové republiky Německo nejméně 39 kg sušené drti rostliny konopí za částku nejméně 136 500 Euro, tedy nejméně 3 324 867 Kč, dále nejméně 420 g psychotropní látky metamfetamin za částku 10 500 Euro, tedy nejméně 255 759 Kč,
přičemž u odsouzeného M. F. dne 1. 2. 2012 zajistila německá policie finanční hotovost ve výši 4 470 Euro,
dne 15. 11. 2011 po návratu odsouzeného S. M. z České republiky bylo při kontrole Celního pátracího úřadu Drážďany, na dálnici ... v prostoru sjezdu H. ve Spolkové republice Německo zajištěno ve vozidle tohoto odsouzeného nejméně 2 986 g sušené drti rostliny rodu konopí s obsahem delta-9-tetrahydrocannabinol nejméně 11,43 %, 379,2 g delta-9-tetrahydrocannabinol a 947,3 g psychotropní látky metamfetamin s minimálním obsahem účinné látky 72,54 % metamfetaminové báze, 681,1 g metamfetaminové báze,
obvinění D. B. D. a T. T. T. dále komunikovali s již odsouzeným R. P., který na cesty za nákupem omamných a psychotropních látek v České republice využíval své známé, a to již odsouzené A. V. B., L. H., jakož i další osoby, a to jako kurýry, které využívaly k nákupu omamných a psychotropních látek motorová vozidla převážně vypůjčená z autopůjčoven ve Spolkové republice Německo, opět využívaly ke komunikaci mobilní telefony, kdy pro tyto účely D. B. D. zajistil pro P. mobilní telefon s českou SIM kartou, při komunikaci používali kódování, kdy psali v textových SMS zprávách pouze čísla a písmena s již předem dohodnutým významem, které označovaly čas, místo a množství objednaných omamných a psychotropních látek, z čehož je zřejmá organizovanost osob, kdy za uvedené období prodali odsouzenému R. P. nejméně 8,5 kg marihuany za částku 29 750 Euro a 599,3 g psychotropní látky pervitin za částku 14 975 Euro, tedy nejméně 1 071 752 Kč,
D. B. D., T. T. T. a dosud neztotožněné osoby vietnamské státní příslušnosti se podíleli na obchodech s již odsouzeným A. S., kdy společně domlouvali množství omamných a psychotropních látek, předání finanční hotovosti a způsob transportu látek z České republiky do Spolkové republiky Německo k dalšímu prodeji, k převozu drog z České republiky do Spolkové republiky Německo využívali kurýrní osoby, a to již odsouzené S. B., M. T., alias „E.“, H. S., alias „S.“, „S“, J. R., alias „A.“, F. S., alias „D.“, M. B., alias „M.“, dále A. L., alias „F.“, který je trestně stíhán ve Spolkové republice Německo, jakož i další osoby žijící ve Spolkové republice Německo, kdy D. B. D. a T. T. T. připravili sušenou drť rostliny rodu konopí a po převzetí finanční částky tuto uložili do již připraveného batohu pro kurýry, batoh D. B. D. uložil vždy do kufru vozidla, poté jel před vozidlem k hranici za účelem kontroly policistů v hraničním prostoru před vlastním přechodem kurýrů, následně vždy kurýr přešel s batohem přes hranici, kdy na německé straně již byl očekáván buď samotným odsouzeným A. S., či další osobou, kdy došlo k nástupu do vozidla a odjezdu do Drážďan s přenesenou drogou, přičemž po dobu nepřítomnosti obviněných D. B. D. a T. T. T. zajišťovaly tyto osoby tento obchod s omamnými a psychotropními látkami prostřednictvím dosud neztotožněných osob vietnamské státní příslušnosti, za uvedené období prodali D. B. D. a T. T. T. A. S. nejméně 74 kg sušené drti rostliny rodu konopí za částku nejméně 266 400 Euro, tedy nejméně 6 488 971 Kč, kdy ve Spolkové republice Německo A. S. prodával 1 kg marihuany za částku 4 500 Euro,
dne 29. 9. 2012 po návratu odsouzeného H. S. z České republiky do Spolkové republiky Německo u něho německá policie zajistila ruksak s obsahem nejméně 4 927,09 g sušené drti rostliny rodu konopí s obsahem 597,97 g delta-9-tetrahydrocannabinol, finanční částku ve výši 1 619, 83 Euro,
dne 29. 9. 2012 zajistila německá policie u odsouzeného A. S. celkem 18 165 Euro, značné množství telefonů, SIM karet, dále mj. 6,12 g, 1,01 g, 1,83 g a 3,2 g sušené drti rostliny rodu konopí, 33,77 g, 9,79 g, 7,19 g, 25,77 g a 63,94 g hašiše, 28,58 g, 5,87 g, 0,27 g a 6,17 g methyltenamfetaminu (MDMA), 7,69 g amfetaminu,
přičemž v uvedeném období došlo nejméně k těmto obchodům:
a) v přesně nezjištěném období od ledna 2011 do poloviny května 2011 kurýrní osoba, již odsouzený S. R. uskutečnil pro osobu již odsouzeného M.F. nejméně 13 jízd za účelem dovezení sušené drti rostliny rodu konopí na základě objednávky z České republiky do Spolkové republiky Německo, kdy v rámci prvých dvou jízd jel s M. F., přičemž každý měl své vozidlo, on měl vozidlo vypůjčené z autopůjčovny ve Spolkové republice Německo, do České republiky jeli přes hraniční přechod v S., následně předmětnou sušenou drť rostliny rodu konopí po předání finančních prostředků převzali od D. B. D., který ji uložil v tašce do zavazadlového prostoru vozidla, se kterým přijel S. R., M. F. jel poté napřed jako tzv. předjezdec ohledně zjištění případných kontrol policejními orgány v prostoru hraničního přechodu, S. R. přejel sám hraniční přechod do Spolkové republiky Německo, kde tašku se sušenou drtí rostliny rodu konopí předal F., v dalších případech již jezdil R. sám opětovně vypůjčenými vozidly jako kurýrní osoba, kdy na něj čekala za hranicí obviněná N. L. T., nastoupila k němu do vozidla a jeli společně k D. B. D., se kterým byla v telefonickém kontaktu, poté předal D. B. D. finanční prostředky za nákup této drogy, které přepočítávala jeho žena T. T. T., někdy i obviněná N. L. T., D. B. D. vložil tašku se sušenou drtí rostliny rodu konopí do vozidla, jel před ním k hranici, kdy po přejetí hranice R. marihuanu odvezl F., přičemž v rámci těchto jízd převezl nejméně pokaždé 3 kg sušené drti rostliny rodu konopí, celkem tedy nejméně 39 kg, kdy 1 kg této drogy D. B. D. prodával za 3 500 Euro, M. F. tak nakoupil od D. B. D. a T. T. T. sušenou drť rostliny rodu konopí za částku nejméně 236 500 Euro, tedy nejméně 3 324 867 Kč, dále S. R. převezl i v rámci od osmé jízdy celkem nejméně 420 g psychotropní látky metamfetamin, který taktéž zakoupil od D. B. D., kdy 1 g této drogy D. B. D. prodával za 25 Euro, přičemž M. F. tak nakoupil metamfetamin za částku nejméně 10 500 Euro, tedy nejméně 255 759 Kč, S. R. jako odměnu za jízdy dostával od F. částku v rozmezí od 500 do 900 Euro,
b) v přesně nezjištěném období od října 2011 do února 2012 kurýrní osoba, již odsouzený S. B., provedla pro odsouzeného A. S., nejméně 4 jízdy za účelem dovezení sušené drti rostliny rodu konopí po předchozím objednání, a to z České republiky do Spolkové republiky Německo, kdy ve třech případech obchod probíhal tak, že B. přijel se S. do obce D. P., okres D., a u objektu č. p. ... převzal za úplatu od D. B. D. ruksaky s obsahem sušené drti rostliny rodu konopí, které vždy D. B. D. po převzetí finanční částky uložil do osobního vozidla, se kterým přijeli, kdy v jednom případě se obchod uskutečnil na parkovišti u hřiště v blízkosti benzinové čerpací stanice v obci R., poté jel D. B. D. před nimi do obce L., aby obhlédl cestu, zdali není kontrolována policejními orgány, odsouzený S. B. vzal z vozidla ruksak se sušenou drtí rostliny rodu konopí, přičemž S. odjel do Spolkové republiky Německo, a pěšky ji přenesl přes hranici do Spolkové republiky Německo, kde na něj čekal řidič, již odsouzený M. T., se kterým odjeli do D., kde ruksaky převzal v J., takto přenesl nejméně 35 kg sušené drti rostliny rodu konopí za částku nejméně 3 600 Euro za 1 kg, celkem se tak jednalo o sušenou drť rostliny rodu konopí za částku nejméně 126 000 Euro, tedy nejméně 3 069 108 Kč, přičemž odsouzený A. S. takto získanou drogu ve Spolkové republice Německo následně prodával dalším koncovým uživatelům, a to 1 kg za částku 4 500 Euro,
c) v přesně nezjištěném období od jara 2011 do jara 2012 již odsouzený M. T. vozil přes hraniční přechod v S. ze Spolkové republiky Německo do České republiky již odsouzeného A. S., jakož i další osoby, již odsouzené S. B., H. S., F. S., A. L., proti němuž je trestní stíhání vedeno ve Spolkové republice Německo, a to za účelem dovezení sušené drti rostliny rodu konopí do Spolkové republiky Německo, kdy k předání této drogy docházelo v blízkosti benzinové čerpací stanice R. a u nádraží v R., a to po předchozím objednání, přičemž D. B. D. vždy po převzetí finanční částky předal marihuanu v batohu shora uvedeným osobám, kdy při předávce a při sjednávání těchto obchodů byla přítomna i jeho žena T. T. T., následně M. T. tyto osoby dovezl k hranici, kde vystoupily a pěšky přenesly v batohu sušenou drť rostliny rodu konopí do Spolkové republiky Německo, kde na ně čekal, vyzvedl je a s batohy je odvezl do bydliště A. S., kde S. zásilku této drogy vždy převážil a balil po kilogramech do balíčků za účelem jejich dalšího prodeje ve Spolkové republice Německo, zejména v D. a v okolí B., takto uskutečnil pro S. nejméně 8 jízd a převzal od D. B. D. a T. T. T. nejméně 26 kg sušené drti rostliny rodu konopí za částku nejméně 93 600 Euro, kdy 1 kg této drogy D. B. D. prodával za 3 600 Euro, tedy nejméně 2 279 908 Kč, kdy za jízdu obdržel od S. 120–160 Euro,
d) v blíže nezjištěné době v srpnu 2010 v místě svého bydliště v D. P., okres D. D. B. D. a T. T. T. prodali již odsouzenému R. P., který do České republiky přijel na svém motocyklu zn. KTM z D. a byl doprovázen osobami, již odsouzenými C. C.alias „C.“, R. K. alias „S.“, A B, kdy tyto osoby jely osobním vozidlem zn. Audi RZ ..., které řídila družka P., A. B., nejméně 5 kg sušené drti rostliny rodu konopí za částku nejméně 17 500 Euro, kterou P. převezl do Spolkové republiky Německo v batohu na svém motocyklu, kdy ve Spolkové republice Německo u své garáže v K. tuto drogu posléze předal osobám C. C. a R. K., které tam dopravila A. B. z České republiky, a to za účelem její další distribuce koncovým uživatelům,
e) v blíže nezjištěné době od konce září do 18. 10. 2010 prodali D. B. D. a T. T. T. v D. P., okres D. již odsouzenému R. P., po předchozí objednávce nejméně 3,5 kg sušené drti rostliny rodu konopí za částku nejméně 12 250 Euro, kterou z České republiky do Spolkové republiky Německo převezl svým motocyklem zn. KTM za účelem jejího dalšího prodeje,
f) dne 4. 12. 2010 prodali po předchozí objednávce D. B. D. a T. T. T. v D. P., okres D., již odsouzenému R. P., nejméně 150 g psychotropní látky metamfetamin za částku nejméně 3 735 Euro, kdy do České republiky přijel společně s již odsouzenou L. H., motorovým vozidlem zn. Honda Accord RZ ..., které si půjčila H. z německé autopůjčovny Autopark M&R a řídila jej, následně tuto drogu převezli do Spolkové republiky Německo do garáže do K., O., kde ji uskladnili za účelem jejího dalšího prodeje,
g) dne 1. 1. 2011 po předchozí objednávce prostřednictvím textových SMS zpráv prodali D. B. D. a T. T. T. v D. P., okres D. již odsouzenému R. P., nejméně 100 g psychotropní látky metamfetamin za částku nejméně 2 490 Euro, kdy do České republiky přijel společně s již odsouzenou L. H., motorovým vozidlem zn. Honda Accord RZ ..., které si H. za tímto účelem půjčila z německé autopůjčovny Autopark M&R a řídila jej, následně tuto drogu převezli do Spolkové republiky Německo za účelem jejího dalšího prodeje,
h) dne 6. 1. 2011 po předchozí objednávce prodali D. B. D. a T. T. T. v D. P., okres D. již odsouzenému R. P., nejméně 100 g psychotropní látky metamfetamin za částku nejméně 2 490 Euro, kdy do České republiky přijel společně s již odsouzenou L. H., motorovým vozidlem zn. Honda Accord RZ ..., které si H. za tímto účelem vypůjčila z německé autopůjčovny Autopark M&R a řídila jej, tuto drogu následně převezli do Spolkové republiky Německo za účelem jejího dalšího prodeje,
i) dne 2. 2. 2011 po předchozí objednávce prodali D. B. D. a T. T. T. již odsouzenému R. P., nejméně 100 g psychotropní látky metamfetamin za částku nejméně 2 490 Euro, kdy do České republiky přijel společně s již odsouzenou L. H., motorovým vozidlem zn. Audi A4 RZ ..., které si H. za tímto účelem vypůjčila z německé autopůjčovny Autopark M&R a řídila jej, tuto drogu následně převezli do Spolkové republiky Německo za účelem jejího dalšího prodeje koncovým uživatelům,
j) dne 9. 2. 2011 po předchozí objednávce prodali D. B. D. a T. T. T. v D. P., okres D. již odsouzenému R. P., nejméně 149,3 g psychotropní látky metamfetamin o obsahu 101,4 g metamfetaminové báze za částku nejméně 3 718 Euro, kdy do České republiky přijel společně s již odsouzenou L. H., motorovým vozidlem zn. VW Passat RZ ..., které si H. za tímto účelem vypůjčila z německé autopůjčovny Autopark M&R a řídila jej, následně tuto drogu převezl P. dne 10. 2. 2011 do Spolkové republiky Německo přes hraniční přechod S. za účelem jeho dalšího prodeje v ponožce, kterou měl na svém těle, v S. se opětovně setkal s L. H., kterou tam vozidlem zn. Audi A3 rz ... dovezl D. B. D., poté při jízdě do D., na dálnici ..., v blízkosti sjezdu P. byli oba odsouzení kolem 13:25 hod. kontrolováni ve vozidle zn. VW Passat RZ ..., které řídila odsouzená H., Celním úřadem Drážďany, kdy u odsouzeného P. byla tato psychotropní látka zajištěna.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný P. V. H. dopustil shora uvedené trestné činnosti s dalšími spolupachateli tím, že
bod 3b: po předchozí společné dohodě za účelem majetkového prospěchu obvinění jako členové rozvětvené organizované skupiny s vnitřní strukturou a stanovením úkolů, která působila ve více státech, a bez řádného povolení k zacházení s omamnými a psychotropními látkami a tedy v rozporu s ustanovením §3 odst. 2 a §24 písm. a) zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších změn a novel, od přesně nezjištěné doby do 24. 7. 2012 společně přechovávali pro již odsouzeného německého státního občana A. S. ve vozidle zn. Škoda Octavia, reg. zn. ..., v zadním prostoru za spolujezdcem i mimo toto vozidlo, a to vedle kontejnerů v obci L., okres D., v deseti černých plastových sáčcích umístěných v batohu celkem 9 824,63 g omamné látky konopí, obsahující 1 048 g psychotropní látky delta-9-tetrahydrocannabinol, všichni tři obvinění byli pronásledováni v tomto vozidle a téhož dne zadrženi přivolanou hlídkou Policie České republiky nedaleko obce L. a předmětný batoh s touto drogou byl policií zajištěn v obci L. u L. H.,
přičemž předmětný batoh měl téhož dne ve večerních hodinách převzít v L. u kostela již odsouzený H. S. alias „S.”, „S.”, kterého do České republiky doprovázel již odsouzený tzv. předjezdec M. B. alias „M.”, k uskutečnění obchodu s touto drogou však nedošlo a oba odsouzení se téhož dne vrátili zpět do Spolkové republiky Německo,
bod 4: v rozporu s ustanovením §24 písm. a) zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších změn a novel, po předchozí společné dohodě za účelem majetkového prospěchu od přesně neustanovené doby do 12. 2. 2013, na adrese D. P., V., okres D., obvinění jako členové skupiny s organizovanou vnitřní strukturou a stanovením úkolů, která působila ve více státech, ve druhém patře připravovali výrobu psychotropní látky delta-9-tetrahydrocannabinolu tím, že se podíleli na pěstování rostlin konopí skrytým způsobem a ve velkém rozsahu, a to za účelem a s úmyslem získat vysoce prošlechtěný kultivar rostliny konopí s vysokým obsahem cannabinoidních látek tak, aby z vrcholíků vypěstovaných rostlin bylo možné jejich následným sušením získat psychotropní látku delta-9-tetrahydrocannabinol, k čemuž bylo využito moderní a poměrně nákladné sofistikované technologie, záležející v použití botanických a technických prostředků v podobě speciálních živných roztoků, soustav výbojek a ventilačního potrubí vzduchotechniky, kdy taková technologie je určena k maximálnímu zisku cannabinoidních látek, přičemž agrotechnické podmínky a lhůty byly nastaveny tak, aby jednoznačně vedly k tomuto vytyčenému cíli, při domovní prohlídce dne 12. 2. 2013 bylo nalezeno a zajištěno ve čtyřech místnostech v tzv. indoor pěstírně celkem 579 ks rostlin konopí, z odebraných referenčních vzorků rostlin v různém stadiu růstu bylo znaleckým zkoumáním zjištěno, že usušením zajištěných rostlin by bylo získáno 22 533,8 g sušiny s průměrným obsahem 1 582,7 g psychotropní látky delta-9-tetrahydrocannabinol, téhož dne byly nalezeny a zajištěny ve čtvrté místnosti usušené listy rostliny konopí o hmotnosti 10 826,9 g, obsahující 140,3 g psychotropní látky delta-9-tetrahydrocannabinol, ve druhém mezipatře byla téhož dne nalezena a zajištěna 1,80 g psychotropní látky metamfetamin, obsahující 1,44 g čisté báze, v prvním patře v kuchyni bytu P. V. H. na téže adrese a ve druhém mezipatře bylo nalezeno a zajištěno téhož dne 563,79 g omamné látky konopí, obsahující 33,74 g psychotropní látky delta-9-tetrahydrocannabinol, digitální váhy se stopami metamfetaminu a delta-9-tetrahydrocannabinol, kdy takto jednali v úmyslu sklidit pěstované rostliny rodu konopí, zpracovat je do uživatelné formy tzv. marihuany za účelem jejich následného dalšího prodeje zejména do Spolkové republiky Německo prostřednictvím kurýrních osob, kde by docházelo k jejich další distribuci koncovým uživatelům,
přičemž obviněný T. D. D. komunikoval s osobami, které se o rostliny bezprostředně staraly, opakovaně navštěvoval indoor pěstírnu, obviněná N. L. T. komunikovala s osobami, které se o rostliny bezprostředně staraly, opakovaně navštěvovala indoor pěstírnu, obviněný P. V. H. zabezpečoval přímou péči a denní dozor nad pěstovanými rostlinami v objektu tohoto domu a komunikoval s výše uvedenými obviněnými.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali obvinění dovolání, obviněný D. B. D. prostřednictvím obhájce Mgr. Petra Hulána, obviněná T. T. T. prostřednictvím obhájkyně Mgr. Lucie Vaverkové a obviněný P. V. H. prostřednictvím obhájkyně JUDr. Michaely Pretschové.
Obviněný D. B. D. ve svém dovolání ohledně dovolacího důvodu odkázal na §265b odst. 1 písm. d), g), a j) tr. ř. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr ř. uvedl, že výslechy svědků Ch. a T. byly provedeny odděleně od obviněných v jejich nepřítomnosti, neboť v jejich průběhu byli obvinění vykázáni ze soudní síně, ačkoli k tomu nebyl zákonný důvod, a soud tento postup také nijak nezdůvodnil. Nešlo o utajené svědky a nebyla prokázána obava, že by v přítomnosti obviněných nevypověděli pravdu. Dále podle obviněného nebyly splněny podmínky pro čtení svědecké výpovědi S. R. Tento svědek nebyl pro soud nedosažitelný ani nezvěstný, vyslovil vůli k výslechu přijet, pokud mu ČR zajistí policejní doprovod. Krajský soud v Ústí nad Labem mohl jeho požadavku vyhovět, případně mohl tuto svědeckou výpověď zajistit prostřednictvím videokonference.
Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřuje obviněný v existenci extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními a dalších porušeních jeho práva na spravedlivý proces během řízení. Předně podle obviněného došlo k obcházení ustanovení §104b tr. ř. Namísto rekognice in natura nebo podle fotografií došlo k laickému ukazování fotografií svědkům z přichystaných fotoalb, případně k jakémusi tipování pachatele. Tato fotoalba byla svědkům opakovaně ukazována jak v předchozím řízení v SRN, tak i v přípravném řízení a v hlavním líčení. Některé fotografie byly přitom doplněny popisky. Zákonnou rekognici nelze podle obviněného nahradit ani ukázáním obviněného svědkovi v soudní síni. Svědek B. přitom v hlavním líčení uvedl, že není schopen identifikaci obviněných potvrdit. K tomu obviněný poukázal na judikaturu vztahující se k provádění rekognice.
Další pochybení pak obviněný spatřuje v nepřípustnosti výpovědi svědka J. T., který byl zasahujícím policistou při sledování obviněného a jeho manželky, ale v rámci právní pomoci se minimálně třikrát účastnil výslechů svědků. Vystupoval přitom aktivně na straně orgánů činných v trestním řízení. Svědkové T. a Ch. pak v hlavním líčení při svém výslechu čerpali z listin, které jim poskytla předsedkyně senátu. Také tomuto dovolacímu důvodu pak obviněný podřadil již dříve uvedenou námitku, že výslechy těchto svědků byly provedeny v nepřítomnosti obviněných.
Další pochybení obviněný spatřuje v postupu policejního rady pplk. Č., který v přípravném řízení selektoval důkazy a nezpřístupnil obhajobě podstatnou část spisu. K tomu obviněný poukazuje na vyjádření obhájkyně Mgr. Vaverkové v záznamu o prostudování spisu, že do spisu teprve v den prostudování přibyla podstatná část materiálů týkajících se prověřování a vyšetřování trestné činnosti německými orgány. Tyto materiály neměla obhajoba k dispozici v době výslechů svědků v SRN.
Dále podle obviněného soud prvního stupně pochybil tím, že nerozhodl o námitkách obhajoby v hlavním líčení při výslechu svědka T., ani se s nimi nijak nevypořádal. Při výslechu svědka B. pak nerozhodl o námitkách proti poznávání obviněných v soudní síni. O všech námitkách, o kterých soud rozhodl, pak nerozhodoval v senátu.
Obviněný také soudu prvního stupně vytýká předestírání a čtení úředních záznamů a dalších výpovědí v rozporu s trestním řádem, tedy bez splnění podmínek §211 odst. 6 tr. ř. týkalo se to některých německých svědků, jimž byly v hlavním líčení čteny výpovědi z německého trestního řízení, a to z obžaloby nebo z přípravného řízení. Soud také četl protokoly o domovních prohlídkách a prohlídkách nebytových prostor německých státních příslušníků prováděných německými orgány. Čtení takových protokolů považuje obviněný za nepřípustné z důvodu nemožnosti obhájce se jich účastnit. Předestírání úředních záznamů pak obviněný vytýká také při výpovědích dalších svědků a nesouhlasí se způsobem, kterým se s touto námitkou vypořádal odvolací soud.
Soud prvního stupně pak také podle obviněného nahrazoval činnost státního zastupitelství, pokud zajišťoval výslechy svědků prostřednictvím dožádání orgánů SRN, čímž pomáhal obžalobě a narušil kontradiktornost řízení. Výše citovanému dovolacímu důvodu pak obviněný také podřadil již uvedenou námitku týkající se čtení výpovědi svědka S. R.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř. obviněný uvedl, že nebyly splněny podmínky pro uložení ochranného opatření spočívajícího v zabrání věcí, neboť z výroku rozsudku nijak nevyplývá, které ze zabíraných věcí jsou v jeho vlastnictví a které ve vlastnictví obviněné T. T. T., případně zda se má jednat o podílové spoluvlastnictví či společné jmění manželů.
Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud ohledně něj zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 10. 2015, sp. zn. 12 To 64/2015, a Vrchnímu soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněná T. T. T. ohledně dovolacího důvodu odkázala na §265b odst. 1 písm. b), d), g), j) a k) tr. ř. Nejprve k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedla, že byla odsouzena na základě výpovědí svědků S. R. a S. M., přičemž tito svědci nebyli vyslechnuti u hlavního líčení, pouze byly přečteny protokoly o jejich výpovědích v Německu, přitom však nebyly splněny podmínky pro čtení protokolů o výpovědích a se svědky byla provedena rekognice podle fotoalba způsobem zcela v rozporu s trestním řádem. Dále obviněná vytkla, že ve výroku rozsudku není uvedeno, zda se měla předmětného zločinu dopustit ve formě spolupachatelství či v některé z forem účastenství, a o jakou formu zavinění se mělo jednat. Výrok o vině je podle ní nejasný a neurčitý, pokud jde o popis skutku, neboť není přesně specifikováno, jakých konkrétních útoků a jakého časového období se rozsudek dotýká a není uvedeno, zda se jedná o pokračování v trestném činu. Tuto námitku obviněná podřadila rovněž dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm k) tr. ř. Napadené rozhodnutí je podle obviněné nepřezkoumatelné, neboť v jeho odůvodnění nejsou rozvedeny úvahy o právním posouzení skutku, což je v rozporu s jejím právem na spravedlivý proces. Současně mu obviněná vytýká extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, resp. mezi skutkovými zjištěními a právními závěry soudu. Stejně jako její spoluobviněný v této souvislosti zmiňuje nezákonné rekognice a dále to, že bez adekvátního zdůvodnění nebylo vyhověno návrhům, aby svědkové R. a M. byli vyslechnuti alespoň prostřednictvím videokonference. Jedná se proto o opomenuté důkazy.
Obviněná je toho názoru, že byla odsouzena i za jednání, kterého se měl dopustit její muž D. B. D. V případě některých dílčích útoků totiž proti ní nesvědčí žádné důkazy. Ze všech svědků vyslechnutých v přípravném řízení ji pouze dva (R. a M.) poznali v předloženém fotoalbu jako osobu, která byla přítomna při předmětných skutcích. Tito svědkové přitom nebyli v hlavním líčení vyslechnuti a byly pouze čteny jejich výpovědi. Ve výpovědi svědka M. jsou přitom závažné rozpory. Uvedl totiž takový popis oné ženy, z něhož je zřejmé, že se o obviněnou jednat nemohlo. Toto pochybení podle obviněné naplňuje též dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., tedy byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení tím, že jí nebylo umožněno zúčastnit se výslechu těchto dvou svědků.
Výslechy svědků M. T. a S. B. pak podle obviněné soud hodnotil v rozporu se zásadou in dubio pro reo a skutková zjištění jsou v tomto případě opakem provedených důkazů. Svědek T. sice u hlavního líčení tvrdil, že poznal na fotografii paní T. manželku „H.“, v soudní síni však uvedl, že to ta žena „H.“ není. Svědek B. při hlavním líčení řekl, že si není jistý, odkud paní T. zná. K tomu ještě obviněná dodává, že zásadní svědci obžaloby jsou osoby pravomocně odsouzené za trestnou činnost a někteří byli v rozhodné době závislí na drogách, tudíž lze pochybovat o jejich věrohodnosti. Dále pak obviněná poukazuje na výslech svědka F. Ch., z něhož plyne, že ačkoli byla obviněná intenzivně sledována, nebyla při tom zjištěna žádná její trestná činnost. Jeho výpověď je pak v rozporu s výpověďmi německých svědků a svědčí o tom, že obviněná nemůže být ženou, o které tito svědci hovoří. Na fotografiích z přeshraničního sledování ze dne 20. 3. 2012 a 27. 3. 2012 v motorestu pak není podoba ženy viditelná. Z přehraných odposlechů a záznamů telekomunikačního procesu pak nevyplývá ohledně obviněné vůbec nic.
S odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. obviněná dále uvedla, že ve věci rozhodl vyloučený orgán, přičemž toto v předchozím řízení namítala již před rozhodnutím soudu druhého stupně, a to ve své stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. 2 T 2/2014, kterým byla ponechána ve vazbě, a ve kterém je uvedeno: „Je třeba připomenout, že protiprávní jednání vietnamských občanů má nejen v Ústeckém kraji stále vzrůstající tendenci.“. Toto zdůvodnění je zjevně diskriminační a vyvolává pochybnost o podjatosti vůči obviněné z důvodu její národní příslušnosti. Obviněná je toho názoru, že její námitka měla být posouzena podle svého obsahu a i bez návrhu mělo být rozhodnuto podle §31 tr. ř. Podle tohoto ustanovení pak mělo být postupováno také v případě pplk. Ing. P. Č., který v dané věci působil jako policejní orgán a v jeho vyšetřování byla zjištěna pochybení spočívající v tom, že do spisu nebyly založeny důležité písemné materiály, pro což byl kázeňsky řešen. Toto bylo namítáno jako vada již při hlavním líčení.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř. obviněná shodně jako obviněný D. B. D. uvedla, že nebyly splněny podmínky pro uložení ochranného opatření spočívajícího v zabrání věcí, neboť z výroku rozsudku nijak nevyplývá, které ze zabíraných věcí jsou v jejím vlastnictví a které ve vlastnictví obviněného, případně zda se má jednat o podílové spoluvlastnictví či společné jmění manželů.
Závěrem svého dovolání obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud ohledně ní zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 10. 2015, sp. zn. 12 To 64/2015, a rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 2 T 2/2014, a Krajskému soudu v Ústí nad Labem přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný P. V. H. ohledně dovolacího důvodu odkázal na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K bodu 3b výroku rozsudku soudu prvního stupně obviněný nejprve poukázal na rozpory ve výpovědích svědkyň L. a N. H. Z výpovědí policistů M. S., J. Ch. a V. M. a lze podle něj shrnout, že nebyly zajištěny žádné důkazy, z nichž by vyplývalo, že obviněný s batohem či jeho obsahem jakkoli manipuloval. Daktyloskopické stopy nalezené na balíčcích s marihuanou patří obviněnému D. B. D. Nelze tak dojít k závěru, že obviněný věděl o obsahu batohu, za jakým účelem je převážen a pro koho. Podložen není ani závěr o jeho vědomí o spojení s cizinou a závěr o jeho zapojení do organizované skupiny. V tomto směru nebylo obviněnému prokázáno zavinění.
K bodu 4 výroku pak obviněný konstatoval, že z výpovědí německých státních příslušníků a daktyloskopických stop lze učinit pouze závěr, že obviněný v pěstírně byl, nikoli závěr, že se dopustil jednání kladeného mu za vinu. S ohledem na provedené důkazy nelze uzavřít, že obviněný připravoval výrobu marihuany tím, že se podílel na pěstování konopí, a činil tak ve velkém rozsahu. Jedná se tak podle něj o případ extrémního nesouladu právních závěrů s učiněnými skutkovými zjištěními ve smyslu judikatury Ústavního soudu.
Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud ohledně něj zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 10. 2015, sp. zn. 12 To 64/2015, a Vrchnímu soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k dovolání obviněných nebude věcně vyjadřovat.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněných jsou přípustná [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], byla podána oprávněnými osobami [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.] v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.).
Dále musel Nejvyšší soud zvážit, zda lze uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Obviněný D. B. D. uplatnil nejprve dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Naplnění tohoto dovolacího důvodu tedy předpokládá, že se v rozporu s příslušnými zákonnými ustanoveními konalo hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač mu měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna. Takovým postupem soudu byl pak obviněný zkrácen na svém právu, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a mohl se tak vyjádřit ke všem prováděným důkazům (srov. čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod).
V daném případě nejde o situaci, kdy by se celé hlavní líčení konalo v nepřítomnosti obviněných. Obvinění se hlavního líčení účastnili, důvody, pro které by se hlavní líčení mohlo konat v jejich nepřítomnosti ve smyslu §202 tr. ř., tedy soud nezkoumal. Obviněný (a stejně tak obviněná T. T. T.) soudu prvního stupně vytýká, že při výslechu svědků T. a Ch. postupoval de fakto podle §209 tr. ř., aniž k tomu byly splněny zde uvedené podmínky, přičemž svůj postup nijak nezdůvodnil. K tomu je možné uvést, že tímto pochybením se zabýval již odvolací soud (str. 18 rozsudku), přičemž konstatoval, že postup soudu prvního stupně nebyl v souladu se zákonem, nedošlo však k takovému zásahu do práv obviněných, v důsledku kterého by bylo třeba provedené důkazy považovat za neúčinné a důkazně nevyužitelné. Zdůraznil při tom, že po návratu obviněných do jednací síně jim byl obsah výpovědí sdělen, měli možnost se vyjádřit, čehož žádný z nich nevyužil. Výslechy byly provedeny za přítomnosti obhájců. Vůči tomuto postupu nebylo ze strany obviněných a obhájců nic namítáno. S tímto zdůvodněním se lze ztotožnit, přičemž je možno dodat, že šlo o výslechy policistů, ze kterých soud zjistil skutečnosti, které byly současně obsaženy v dalších důkazních prostředcích, tedy tyto výslechy nelze označit za stěžejní pro odsouzení obviněných. Námitku, podle které nebyly splněny podmínky pro čtení výpovědi svědka S. R., pak tomuto dovolacímu důvodu podřadit nelze, neboť s přítomností obviněného v hlavním líčení nijak nesouvisí.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Námitky podané proti skutkovým zjištěním soudu proto nejsou dovolacím důvodem a Nejvyšší soud k nim nepřihlíží. Učinil by tak v souladu s judikaturou Ústavního soudu pouze v případě, kdy by byla skutková zjištění soudů v extrémním rozporu s provedenými důkazy a bylo by tak porušeno ústavně garantované právo obviněného na spravedlivý proces. O takový případ však v posuzované věci nejde.
Z naznačeného výkladu je patrné, že námitky, které všichni dovolatelé tomuto dovolacímu důvodu podřadili, mu neodpovídají, neboť směřují proti skutkovým zjištěním učiněným v předchozím řízení, proti hodnocení provedeného dokazování a proti procesnímu postupu soudů a orgánů činných v přípravném řízení. Nad rámec dovolacího řízení může k tomu Nejvyšší soud uvést, že soudy v předchozím řízení logicky a přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vyvodily skutkové závěry, na nichž se odsouzení zakládá, a toto zdůvodnění nebudí žádné pochybnosti. Žádný případ extrémního nesouladu skutkových zjištění s provedenými důkazy ani jiného porušení ústavně zaručených práv obviněných Nejvyšší soud nezjistil.
Obviněný D. B. D. v této části dovolání specifikoval v celkem osmi bodech procesní pochybení, k nimž během řízení mělo dojít. Kromě již výše zmíněných výslechů svědků v nepřítomnosti obviněných a čtení svědecké výpovědi S. R. (k tomu lze nad rámec dovolacího řízení odkázat na vysvětlení na str. 19 rozsudku odvolacího soudu), namítá nezákonně provedené rekognice, ke kterým lze ve shodě s odvolacím soudem uvést, že o totožnosti obviněných nebylo pochyb a spojení obviněného s trestnou činností nevyplynulo pouze z výpovědí svědků. Nešlo proto ani o situaci, kdy by v řízení před soudem vyvstala potřeba dodatečného provedení rekognice. Rozpoznání obviněných v soudní síni je běžně užívaným důkazním prostředkem, přičemž v daném případě mělo pouze podpůrný význam, nešlo tedy o nahrazování rekognice.
K námitce týkající se údajné nepřípustnosti důkazu výpovědí svědka T. lze nad rámec dovolacího řízení uvést, že v dovolání popsané skutečnosti nečiní tohoto svědka nezpůsobilým k věci vypovídat, ani trestní řád žádné takové omezení nestanoví. Jedná se pouze o skutečnosti, k nimž by měl soud při hodnocení výpovědi přihlížet, pakliže by na její obsah mohly mít vliv. Pokud pak jde o námitku selekce spisového materiálu v přípravném řízení ze strany vyšetřujícího policejního rady, ze samotného dovolání vyplývá, že obvinění a jejich obhájci měli během řízení možnost se s kompletním spisovým materiálem seznámit a věc byla řešena, tedy došlo k nápravě. Odvolací soud se zabýval také námitkami proti procesnímu postupu v hlavním líčení, přičemž lze k tomu zcela odkázat na str. 19 jeho rozsudku. Na str. 18 se pak odvolací soud vypořádal také s námitkami proti předestírání obsahu listin svědkům. K údajnému porušení principu kontradiktornosti řízení v důsledku toho, že soud opatřoval důkazy, pak lze odkázat na poslední větu §2 odst. 5 tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř. je dán v případech, kdy bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení [v daném případě vymezené v §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku]. Již ze samotného vymezení tohoto dovolacího důvodu je zřejmé, že námitky obviněného (a stejně tak obviněné T. T. T.) tomuto dovolacímu důvodu neodpovídají. Obviněný jimi totiž nenapadá splnění podmínek uložení tohoto ochranného opatření, ale namítá pouze to, že ve výroku není vymezeno, kdo konkrétně je vlastníkem, resp. v jakém právním režimu vlastnictví se nachází věci, které byly předmětem tohoto opatření. Je však třeba říci, že pokud by se v řízení podařilo zjistit, kdo z obviněných je vlastníkem dané věci, bylo by namístě uložit trest propadnutí věci, nikoli toto ochranné opatření. Vlastník věci však zjištěn nebyl, známo bylo pouze to, že věci užívali obvinění společně. Ačkoli tedy obecně platí, že vlastník zabírané věci by měl být ve výroku označen, nelze zároveň připustit, aby v případech, jako je tento, nemohl soud o zabrání věci rozhodnout. Lze konstatovat, že v napadeném rozhodnutí se odvolací soud alespoň pokusil tento požadavek soudní judikatury splnit tím, že ochranné opatření uložil oběma obviněným společně jako osobám, které věci užívaly.
Obviněná T. T. T. ve svém dovolání uvedla z velké části totožné námitky jako obviněný D. B. D., lze tedy částečně odkázat na výše řečené. Dále pak obviněná namítá, že ve výroku rozsudku není uvedeno, zda se v jejím případě jedná o spolupachatelství či o některou z forem účastenství. K tomu lze nad rámec dovolacího řízení uvést, že na rozdíl od účastenství podle §24 odst. 1 tr. zákoníku není třeba ustanovení §23 tr. zákoníku ve výroku výslovně uvádět, byl-li čin spáchán ve spolupachatelství (ačkoli soudy i toto ustanovení někdy výslovně uvádějí), neboť spolupachatel odpovídá stejně, jako by čin spáchal sám. Spáchání činu ve spolupachatelství pak vyplývá ze samotného popisu skutkových okolností ve výroku, stejně jako forma zavinění, neboť je zřejmé, že popsaný skutek nebylo možno spáchat jinak než úmyslně. Pokud pak obviněná stručně vytýká nejasnost a neurčitost popisu skutkových okolností ve výroku rozsudku, je Nejvyšší soud naopak toho názoru, že popis skutku je velmi podrobný a obsáhlý. Obviněná dále vytýká, že ve výroku rozsudku není uvedeno, zda se podle názoru soudu jedná o pokračování v trestném činu. Také v tomto případě nelze než konstatovat, že toto zde není uvedeno, neboť se o pokračující trestný čin nejedná, což si mohla obviněná z absence tohoto údaje rovněž dovodit. Naznačené námitky pak neodpovídají ani uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. Nejvyšší soud také nepovažuje rozhodnutí odvolacího soudu za nepřezkoumatelné. Odvolací soud přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, přičemž některé jeho závěry přejal a nepovažoval za nutné jejich odůvodnění opakovat.
Nejvyšší soud nemá za to, že by ve věci došlo k tzv. opomenutým důkazům, jestliže nebylo vyhověno návrhu na provedení výslechů některých svědků prostřednictvím videokonferenčního zařízení a namísto toho byly čteny protokoly o jejich výslechu, jehož se mohli obhájci obviněných účastnit. Uvedené důkazy tak byly provedeny, ačkoli jiným, než požadovaným způsobem, ovšem za splnění podmínek trestního řádu a s náležitým odůvodněním. Dále pak obviněná předkládá vlastní hodnocení provedených důkazů.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. je dán v případech, kdy ve věci rozhodl vyloučený orgán. Tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Naplnění uvedeného dovolacího důvodu je tedy podmíněno kumulativním splněním dvou podmínek, a to že ve věci rozhodl vyloučený orgán, a že tato okolnost nebyla dovolateli známa již v původním řízení, anebo pokud mu byla známa, byla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Dovolatel, jinými slovy, nemůže namítat podjatost soudce, který ve věci rozhodoval, až v dovolacím řízení, věděl-li o této skutečnosti již dříve.
K tomu obviněná poukazuje na odůvodnění rozhodnutí o vazbě, přičemž na podjatost soudu měla poukázat v rámci stížnosti proti tomuto rozhodnutí. Obviněná tedy takovou námitku formálně neuplatnila, má však za to, že soud měl rozhodnout podle §31 tr. ř. z úřední povinnosti. Za této situace ovšem nelze mít druhou podmínku spočívající v namítnutí dané okolnosti před rozhodnutím orgánu druhého stupně za splněnou. Z hlediska citovaného dovolacího důvodu je třeba požadovat, aby obviněná nejen sdělila své podezření stížnostnímu soudu, ale aby skutečně formálně námitku podjatosti v řízení učinila, a to již jen z toho důvodu, že podle §31 tr. ř. rozhoduje o vyloučení orgán, kterého se dané důvody týkají, tedy v daném případě soud prvního stupně, nikoli soud rozhodující o stížnosti proti rozhodnutí o vazbě. I kdyby pak soud prvního stupně zkoumal obsah stížnosti, toto podání mu nebylo určeno a bylo pouze jeho prostřednictvím směřováno stížnostnímu soudu. Pokud by důvody svého vyloučení shledal, rozhodl by podle §31 tr. ř. z úřední povinnosti. Vzhledem k tomu, že tomu tak nebylo, neměl soud prvního stupně možnost žádné rozhodnutí vydat. Nejvyšší soud by tak byl prvním orgánem, který by měl o vyloučení soudu prvního stupně z vykonávání úkonů trestního řízení rozhodovat, což zjevně neodpovídá významu dovolacího řízení ani principu hospodárnosti. Pouze nad rámec dovolacího řízení proto Nejvyšší soud uvádí, že obviněnou namítaný důvod vztahující se k soudu prvního stupně nepovažuje za natolik závažný, aby zakládal pochybnost o nepodjatosti, byť se takové vyjádření může jevit jako nevhodné a zcela zbytečné. Vyloučení z vykonávání úkonů trestního řízení v případě pplk. Č. pak nelze v dovolacím řízení namítat z toho důvodu, že nejde o orgán, který ve věci samé rozhodl.
K námitkám přiřazeným dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř. se již Nejvyšší soud vyjádřil výše k dovolání obviněného D. B. D.
Obviněný P. V. H. pak ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., žádné námitky tomuto důvodu odpovídající však neuvedl. Veškerá jeho argumentace směřuje do oblasti skutkových zjištění, přičemž však Nejvyšší soud neshledal, že by zde byl dán extrémní nesoulad mezi skutkovými závěry soudů a důkazy, z nichž byly vyvozeny. Nad rámec dovolacího řízení lze k dovolání obviněného konstatovat, že údajnými rozpory ve výpovědích svědkyň H. se dostatečně zabýval již odvolací soud. V případě bodu 3b výroku rozsudku soudu prvního stupně je již ze samotného průběhu skutkového děje, jak vyplývá z výroku a odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, zřejmé, že obviněný si musel být obsahu batohu i účelu cesty vědom. V případě bodu 4 pak lze nad rámec odůvodnění prvostupňového rozsudku podotknout, že obviněný nenabízí žádné vysvětlení, z jakého důvodu tedy byl v pěstírně marihuany přítomen. Stopy DNA obviněného byly v pěstírně nalezeny na několika místech a stěží si lze představit, že do ní obviněný docházel pouze kouřit cigarety.
Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. b), d), g), j) a k) tr. ř. ani jiného dovolacího důvodu nedošlo. Dovolání obviněných D. B. D.a a T. T. T. proto pro jejich zjevnou neopodstatněnost podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Obviněný P. V. H. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou obsaženy v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto Nejvyšší soud postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle §265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. 4. 2017
JUDr. Karel Hasch
předseda senátu