ECLI:CZ:NS:2017:11.TDO.1395.2017.1
sp. zn. 11 Tdo 1395/2017-41
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19. 12. 2017 dovolání, které podal obviněný D. T. proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. 5. 2017, sp. zn. 9 To 182/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 2 T 81/2016 a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného D. T. odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 20. 2. 2017, sp. zn. 2 T 81/2016, byl obviněný D. T. uznán vinným pod bodem I přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, pod bodem II/b), c) zločinem vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. e) tr. zákoníku, pod bodem III přečinem vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku a pod bodem IV přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, za které a za sbíhající se přečin nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku, zločin nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 3 písm. a), b), odst. 4 písm b) tr. zákoníku, a přečin podílnictví podle §214 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterými byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 30. 6. 2016, sp. zn. 2 T 70/2016, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 1. 9. 2016, sp. zn. 11 To 373/2016, který nabyl právní moci dne 1. 9. 2016, byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, za současného zrušení výroku o trestu z výše citovaného rozsudku Okresního soudu v Příbrami jakož i všech další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Dalším výrokem byl pak obviněný pro jiný skutek zproštěn obžaloby.
Podle skutkových zjištění se obviněný dopustil shora uvedené trestné činnosti tím, že
I. v přesně nezjištěné době, avšak nejméně od 8. 2. 2015 do 10. 2. 2015, na přesně neustanoveném místě v obci P., neoprávněně, za sexuální úsluhy, úmyslně poskytl P. Š., nejméně v šesti případech v nezjištěném množství při jednom předání, avšak dohromady nejméně v množství 2 g, psychotropní látku metamfetamin (pervitin), která je zařazena do seznamu č. 5, přílohy č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdější novelizace,
II.
b. v době od 12. 5. 2015 do konce měsíce května 2015, v dopoledních hodinách, na parkovišti před OD A. v ulici Č. a. v P., přijel osobním vozidlem tov. zn. BMW, černé barvy, do blízkosti poškozené P. Š. a T. J., stáhl skleněnou výplň předních dveří vozu a vyzval pokynem ruky P. Š., aby přistoupila blíže k vozu, což poškozená učinila, kdy jí zvýšeným hlasem řekl, aby stáhla výpověď na „D.“ (přezdívka obviněného M. H.), jinak že se rozzlobí a bude zlý a že s ní zatočí, kdy toto učinil v úmyslu donutit poškozenou P. Š. ke změně výpovědi, kterou učinila na policii dne 11. 5. 2015 na SKPV Příbram v trestní věci vedené pod sp. zn. KRPS-35707/TČ-2015-011171 jako svědkyně, kdy toto jednání obviněného v poškozené vzbudilo obavy o její život a zdraví, a to zejména s ohledem na osobní znalost D. T. a jeho trestní minulost,
c. v úmyslu donutit poškozenou P. Š. ke změně výpovědi, kterou učinila dne 11. 5. 2015 jako svědek na Policii ČR, SKPV Příbram, v trestní věci vedené na Policii ČR, SKPV Příbram pod sp. zn. KRPS-35707/TČ-2015-011171, v době od 2. poloviny měsíce května 2015 do 28. 6. 2015, požádal obviněného R. N., aby kontaktoval telefonicky P. Š. a sdělil jí, že s ní chce hovořit, což R. N. učinil, aniž by věděl, za jakým účelem se s ní chce obviněný T. sejít, následně se sešli na volném prostranství před pivnicí „K.“ v ulici Ž. v P., kdy D. T. k poškozené přistoupil a zvýšeným hlasem jí sděloval, že „jí jeho první varování nestačilo a že má stáhnout to oznámení, že ji zabije a že bude maximálně řídit kolečkový křeslo“, a dále jí sděloval, „že ji nemusí zabíjet on, že si na to sežene lidi, že mu na to stačí jeden telefon“, načež, aby dodal svým slovům váhu, naznačil nezjištěnou rukou úder směrem do obličeje poškozené P. Š., načež úder nedokončil a sdělil poškozené, že „mu za to nestojí“, přičemž jí vulgárně nadával slovy uvedenými ve spisovém materiálu, a dále přítomnému T. J. sdělil, „ať si ji hlídá, jinak že až o ni přijde, tak může zase brečet“, přičemž následně D. T. zaslal z dosud neustanoveného telefonního čísla poškozené nejméně dvě SMS zprávy, kde jí sděloval, „že má být ráda, že se mu nikam nechce, jinak by jí přijel do S. rozkopat“, a dále, že „tohle je druhý varování, potřetí ji zabije“, přičemž celé jednání obviněného v poškozené P. Š. vzbudilo důvodnou obavu o její život a zdraví, a to zejména s ohledem na osobní znalost D. T. a jeho trestní minulosti,
III. dne 2l. 8. 2015 v odpoledních hodinách na volném prostranství před rodinným domem na adrese trvalého pobytu poškozené M. D., P. P., a J. P., v obci P., okres P., v úmyslu donutit poškozeného P. P., ke změně výpovědi, kterou učinil jako svědek na Policii ČR, SKPV Písek, v trestní věci vedené pod sp. zn. KRPS-72468/TČ-2015-020571, úmyslně vyhledal poškozené tím způsobem, že se opakovaně dostavil na místo osobním vozem zn. BMW, černé barvy, a snažil se dosud nezjištěným přístrojem pořídit fotografie příp. videozáznamem výše popsané nemovitosti, načež osobně kontaktoval M. D. a J. P., kteří byli v předmětné době doma, a těmto sdělil, že mají domluvit a vyřídit P. P., „aby nechal jeho sestru být a jestli jeho sestru soud odsoudí a ona se dostane do vězení, tak jim podpálí barák“, což v poškozených J. P. a M. D. vzbudilo důvodnou obavu o jejich životy a zdraví a o životy a zdraví jejich blízkých,
IV. v přesně nezjištěné době, avšak nejméně od 1. 9. 2015 do 31. 10. 2015 ve vnitřních prostorách pivnice N. R. v P., v průběhu otvírací doby, nejméně před dalšími 4 lidmi, jako host pivnice úmyslně vyhrožoval obsluze této restaurace J. K. tím způsobem, že poškozené bezdůvodně vulgárně nadával výrazy uvedenými ve spisovém materiálu a následně nejméně v jednom případě poškozené zvýšeným hlasem sdělil „chcípneš“ a aby dodal svým slovům patřičnou váhu, hodil po poškozené skleněný silnostěnný popelník vážící 0,475 kg, kdy popelník poškozenou J. K. nezasáhl a rozbil se o zděný sloup v blízkosti místa, kde poškozená seděla, přičemž toto jednání vyvolalo v poškozené důvodnou obavu o její život a zdraví, a to zejména s ohledem na znalost osoby obviněného D. T.,
a tohoto jednání se dopustil i přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 28. 1. 2008, sp. zn. 2 T 76/2007, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2008, sp. zn. 11 To 98/2008, který nabyl právní moci dne 27. 3. 2008, odsouzen mimo jiné pro trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 20 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, z jehož výkonu byl podmíněně propuštěn usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 4 PP 88/2011,
a dále přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 19. 7. 2007, sp. zn. 2 T 76/2007, který nabyl právní moci dne 20. 9. 2007, odsouzen mimo jiné za trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 4 roků se zařazením do věznice s ostrahou, který vykonal dne 16. 2. 2011.
Proti citovanému rozsudku podali obviněný a státní zástupce v jeho neprospěch odvolání. K odvolání státního zástupce Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 5. 2017, sp. zn. 9 To 182/2017, podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek ohledně obviněného zrušil ve výroku o vině pod bodem III a v celém výroku o trestu a nově rozhodl tak, že při stejných skutkových zjištěních tento útok posoudil jako zločin vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. e) tr. zákoníku a přečin nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku. Za tento trestný čin, ostatní trestné činy, kterými byl uznán vinným soudem prvního stupně a výše citovanou sbíhající se trestnou činnost pak obviněnému uložil trest odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon jej zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný dovolání prostřednictvím obhájce JUDr. Antonína Tichého. Ohledně dovolacího důvodu odkázal na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedl, že se soudy nevypořádaly s rozpory probíhajícími celým řízením. Nebyly odstraněny rozpory ve výpovědích poškozené Š., která např. dne 5. 11. 2015 ve své výpovědi uvedla, že si vše vymyslela. Zásadní rozpory obviněný spatřuje i ve výpovědích dalších svědků. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k dovolání obviněného vzhledem k povaze uplatněných námitek nebude věcně vyjadřovat.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.] v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.). Dále musel Nejvyšší soud zvážit, zda lze uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Námitky podané proti skutkovým zjištěním soudu proto nejsou dovolacím důvodem a Nejvyšší soud k nim nepřihlíží. Učinil by tak v souladu s judikaturou Ústavního soudu pouze v případě, kdy by byla skutková zjištění soudů v extrémním rozporu s provedenými důkazy a bylo by tak porušeno ústavně garantované právo obviněného na spravedlivý proces. O takový případ však v posuzované věci nejde.
Z naznačeného výkladu je patrné, že námitky obviněného uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají, neboť jimi napadá právě skutková zjištění. Nad rámec dovolacího řízení lze konstatovat, že soudy logicky a přesvědčivě vysvětlily, jak dospěly k daným skutkovým závěrům, a jejich zdůvodnění nebudí žádné pochybnosti. Dovolání obviněného je navíc formulováno velmi stručně a obecně, a přezkum napadeného rozhodnutí na jeho podkladě by v podstatě znamenal aplikaci revizního principu.
Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný D. T. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b odst. 1 tr. ř. Jeho dovolání proto Nejvyšší soud odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. O odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. 12. 2017
JUDr. Karel Hasch
předseda senátu