ECLI:CZ:NS:2017:11.TDO.291.2017.1
sp. zn. 11 Tdo 291/2017-37
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 31. 5. 2017 dovolání obviněného P. K., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2016, sp. zn. 13 To 411/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 8 T 82/2016, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. K. odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 6. 10. 2016, sp. zn. 8 T 82/2016, byl (mj.) obviněný P. K. uznán vinným ad 1) zvlášť závažným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku a rovněž přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, ad 3) přečinem výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle §286 odst. 1 tr. zákoníku a ad 4) přečinem nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku. Za trestnou činnost pod bodem 1) výroku byl obviněný podle §173 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 21. 3. 2016, sp. zn. 3 T 226/2015, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Za trestnou činnost pod body 3) a 4) výroku byl obviněný podle §286 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věci, jenž byl blíže specifikován ve výroku citovaného rozsudku. Okresní soud současně rozhodl o vině a o trestu spoluobviněného P. B., přičemž obviněným P. K. a P. B. byla podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena i povinnost společně a nerozdílně nahradit škodu, a to poškozené M. H. ve výši 157 000 Kč, a dále poškozené ČSOB pojišťovně, a. s., ve výši 3 415 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. bylo pak konečně rozhodnuto o odkázání poškozené ČSOB pojišťovny, a. s., na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Výše uvedený rozsudek soudu prvního však napadli obvinění P. K. a P. B. odvoláními směřujícími jak do výroku o vině, tak do výroku o trestu. Krajský soud v Praze jako soud odvolací toto odvolání projednal a rozsudkem ze dne 15. 11. 2016, sp. zn. 13 To 411/2016, napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b), písm. c), písm. d), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil, a to ohledně obviněného P. K. ve výroku o vině pod bodem 1), ohledně obviněného P. B. ve výroku o vině pod body 1), 2) a v navazujících výrocích o trestech a náhradě škody. Odvolací soud pak podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného P. K. uznal vinným účastenstvím ve formě pomoci ke zvlášť závažnému zločinu loupeže podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k §173 odst. 1 tr. zákoníku a rovněž účastenstvím ve formě pomoci k přečinu porušování domovní svobody podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k §178 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku. Za tuto trestnou činnost i za zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 21. 3. 2016, sp. zn. 3 T 226/2015, byl obviněný podle §173 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zároveň zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 21. 3. 2016, sp. zn. 3 T 226/2015, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Obviněným P. K. a P. B. byla dále podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost společně a nerozdílně nahradit škodu, a to poškozené M. H. ve výši 157 000 Kč, a poškozené ČSOB pojišťovně, a. s., ve výši 3 415 Kč. Pro úplnost pak lze uvést, že citovaným rozsudkem bylo rovněž rozhodnuto o vině a o trestu spoluobviněného P. B., o jeho zproštění obžaloby pod bodem 2) podle §226 písm. c) tr. ř. a konečně o odkázání poškozené ČSOB pojišťovny, a. s., a poškozené H. N. na řízení ve věcech občanskoprávních podle §229 odst. 2 tr. ř.
3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně (upřesněných odvolacím soudem) se obviněný P. K. dopustil trestné činnosti tím, že
,,1) obžalovaný P. K. a obžalovaný P. B.
společně s R. M., jehož trestní stíhání bylo zastaveno, dne 21.01.2016 v době okolo 07.00 hod. až 07:30 hodin, provedli v B. – Z., ulici U B., okres B., loupežné přepadení dvou seniorek v rodinném domě čp. …, a to tím způsobem, že v ranních hodinách společně přijeli osobním motorovým vozidlem tov. zn. Renault Kangoo, bílé barvy, r.z. … do B. z chaty užívané R. M. v Z. ú., O. – B., P. u P., okres P. – z., kde společně předchozí noc přespali, vozidlo řídil obžalovaný P. K., zaparkovali ho v ulici S. v B. s tím, že obžalovaný K. zůstal připraven ve vozidle a obžalovaný B. a M. šli do předem vyhlédnutého domu čp. … v ulici u B., oba oblečeni do černého oděvu, rukavic a s kuklami na hlavě a jeden z nich s krátkou střelnou zbraní v ruce, překonali oplocení domu, přešli zahradu, obešli dům, následně dlažební kostkou rozbili skleněnou výplň vchodových dveří do domu, dveře vytlačili, vnikli do vnitřních prostor, kde R. M. zůstal v kuchyni přízemí domu hlídat zde přítomnou poškozenou M. N., která si sedla se skloněnou hlavou k jídelnímu stolu, obžalovaný P. B. mezitím přešel do patra domu, kde pod pohrůžkou střelné zbraně, kterou mířil na poškozenou M. H., této nejprve se slovy "k zemi, k zemi" přikazoval lehnout na zem, když ještě před dolehnutím poškozené, pokynem "nahoru" jí přikázal vstát a sejít po schodech do přízemí domu, sednout si k jídelnímu stolu vedle M. N., kde obě seniorky zůstal hlídat R. M., zatímco obžalovaný P. B. prohledal přízemí a následně i patro rodinného domu, kde si rukama stáhl okenní žaluzie, čímž došlo k jejich poškození, a z rodinného domu společně odcizili celkem tři peněženky, ve kterých byla celková finanční hotovost ve výši 56.000,- Kč, kartičky do lékárny Dr. Max, OD Billa a útržky od složenek na důchod poškozené M. H., pamětní minci s označením 2000, se stříbrným okrajem a zlatým středem, včetně certifikátu a modrého pouzdra, neutříděnou sbírku 100 až 150 ks pamětních mincí o nominálních hodnotách 100,- Kč a 200,- Kč, včetně plastových obalů a sáčků, ve kterých byly uloženy, dva pevné zlaté gravírované kruhové náramky, jeden masivnější zlatý prstýnek s proplétáním ve tvaru květiny a vprostřed vsazeným růžovo-červeným kamínkem, drobné švýcarské ručičkové natahovací hodinky zn. ONSA, s koženým tmavým páskem, jeden prstýnek kombinace proplétaného bílého a žlutého zlata, jednu zlatou zubní korunku, jeden zlatý řetízek s přívěškem mince s vyraženým vyobrazením raka, dva snubní prstýnky z tmavšího zlata, po obvodu opatřených rýhováním, jeden tzv. indický náramek, jeden prstýnek s otvíracím vrškem, dva nebo tři gravírované přívěšky, jeden stříbrný pozlacený náramek s fialovo-hnědými kamínky, včetně semišové krabičky, zlacené klipsové náušnice, 3 ks klíčů od verandy a z kuchyňské linky finanční hotovost ve výši 30.000,- Kč, po prohledání domu, rozlil jeden z obžalovaných na podlahu v chodbě domu čistící prostředek zn. Bref a následně společně R. M. a obžalovaný P. B. odvedli obě poškozené do patra domu, kde je zavřeli na WC, na kterém předtím ulomili kličku u zavíracího mechanismu okna, dveře z venkovní části zatarasili květináčem, poté obžalovaný P. B. a R. M. z domu i s odcizenými věcmi utekli do ulice S. k zaparkovanému motorovému vozidlu tov. zn. Renault Kangoo, r.z. …, ve kterém čekal obžalovaný P. K., který je pak odvezl směrem na dálnici na P., přičemž svým jednáním způsobili celkovou škodu odcizením ve výši 157.050,- Kč a celkovou škodu poškozením vstupních dveří, okna na WC a žaluzií v patře domu ve výši 3.415,- Kč ku škodě M. H., ke zranění osob, které by si vyžádalo lékařské ošetření, přitom nedošlo,
3) obžalovaný P. K. sám
od přesně nezjištěné doby do svého zadržení policejním orgánem v 6.00 hod. dne 30. 03. 2016 přechovával prekurzory a jiné předměty určené k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu, a sice skleněnou varnou baňku tzv. erlenku se zábrusem, kulatou varnou mísu zn. SIMAX s béžovou sypkou látkou o hmotnosti 0,0546 g, ve které byla zjištěna přítomnost látek metamfetamin, ve varné míse přítomnost látky efedrin a stopy metamfetaminu a triprolidin, znečištěnou plastovou tubu mléčné barvy, tři plastové škrabky o rozměrech 8x5 cm + 10x3 cm + 10x4,5 cm se znečištěním látkou efedrin a metamfetamin a triprolidin, dvě používané digitální váhy se znečištěním metamfetaminem, efedrinem a cannabinoidy, THC, účinných látek konopí; dva plastové trychtýře o průměru cca 13,5 cm a 14 cm, na kterých byla zjištěna přítomnost látek metamfetamin, a efedrin, plastový kanystr bílé barvy o objemu cca 1,5 litru, plastovou lahev o objemu 1,5 1 s kyselinou chlorovodíkovou (solnou); plastovou lahev do 1/3 objemu s čirou tekutinou, s neutrálním pH, bez zvláštních látek; skleněnou odměrnou baňku se zábrusem o objemu 500 ml, skleněný přímý chladič ve tvaru písmene "J" se dvěma zábrusy, délky cca 30 cm, odměrný válec o objemu 100 ml, kulatou varnou misku zn. MARINEX, o průměru cca 22,5 cm, použitou rezavou žiletkou zn. Astra Superior platinum, na které byla zjištěna přítomnost látky efedrin a stopy metamfetaminu a látky triprolidin; plastovou dózu s etiketou Hydroxid sodný 1 kg obsahující z poloviny hydroxid sodný, prázdnou skleněnou lahev s označením toluen 900 ml, ve které byla zjištěna přítomnost látky efedrin a triprolidin, plastovou dózu s etiketou Hydroxid sodný do poloviny objemu plnou různého drobného kovového materiálu, 5 ks skleněných lahviček s označením jód, 1x500 g, 4x menší balení, v lahvičce s označením 500 g a ve třech lahvičkách s označením 50g se zbytky jodu, plechový kanystr s označením Toluen směs 41, téměř plný, neutrálního pH, organické rozpouštědlo, tři skleněné rtuťové teploměry, jeden do 100°C, dva do 250°C, na kterých byla zjištěna přítomnost látky metamfetamin, přičemž tyto předměty byly zajištěny při domovní prohlídce v bydlišti obžalovaného P. K. na adrese P. …, H. M., kde se obžalovaný v době před svým zadržením a v době svého zadržení policejním orgánem zdržoval, a měl tak možnost s nimi podle vlastního uvážení nakládat, přičemž se jedná o předměty, které lze použít při nelegální výrobě metamfetaminu zvaného pervitinu, když analytickými metodami byla v zajištěném materiálu z předložených věcí zjištěna látka metamfetamin (pervitin) a na digitálních vahách pak dále látka THC (delta-9-tetrahydrocannabinol), tedy látky, které jsou uvedeny v Seznamu č. 5 Psychotropní látky podle nařízení vlády č. 463/2013 Sb. k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách,
4) obžalovaný P. K. sám
od přesně nezjištěné doby do svého zadržení v 6.00 hod. dne 30.03.2016 v místě svého bydliště na adrese P. …, H. M., přechovával zbraně i střelivo, k jejichž nabývání, držení a nošení je třeba povolení, a to zbrojní průkaz nebo zbrojní licence, přičemž obžalovaný P. K. není držitelem zbrojního průkazu ani zbrojní licence, tyto zbraně a střelivo byly zajištěny při domovní prohlídce konané zde dne 30.3.2016, jedná se o:
-1 ks jednoranové střelbyschopné pistole, původně plynové zbraně - vzduchovky, turecké výroby, značky Blow, model H1, původní ráže 4,5 mm Diabolo, výrobního čísla …, dodatečně upravenou na ráži .22 Long Rifle, s tím, že dodatečné úpravy spočívaly ve výměně drážkované hlavně ráže 4,5 mm za silnostěnnou trubku o vnitřním průměru cca 5,7 mm s tloušťkou stěny cca 1,5 mm, kdy původně plynová střelná zbraň, se po této úpravě řadí z technického hlediska ke zbraním kategorie A, podle §4 písm. a) bod 5., případně bod 3., zákona č. 119/2002 Sb., o zbraních a střelivu, protože expanzní zbraň není povoleného provedení (bod 5.) a původní charakter zbraně byl změněn tak, aby se jejím použitím mohly způsobit těžší následky (3.),
-1 ks střelbyschopného revolveru, německé výroby, značky ME, výrobce Cuno Melcher ME- Sportwaffen GmbH & Co. Solongen, model ME 38 Magnum - 4R, původní ráže 4 mm Flobert, výrobního čísla …, dodatečně upravenou na ráži .22 Long Rifle, s tím, že dodatečné úpravy spočívaly ve výměně drážkované hlavně ráže 4 mm za silnostěnnou trubku o vnitřním průměru cca 6 mm s tloušťkou stěny cca 1,5 mm, pět nábojových komor nábojového válce bylo přizpůsobeno provrtáním na náboje ráže .22 Long Rifle, kdy původně palná střelná zbraň, pro náboje typu flobert se po této úpravě řadí z technického hlediska ke zbraním kategorie A, podle §4 písm. a) bod 3 zákona č. 119/2002 Sb., o zbraních a střelivu, protože původní charakter zbraně byl změněn tak, aby se jejím použitím mohly způsobit těžší následky,
-1 ks rozebraného, nestřelbyschopného revolveru, německé výroby, značky ME, výrobce Cuno Melcher ME-Sportwaffen GmbH & Co. Solongen, model ME 38 Magnum - 6R, původní ráže 6 mm Flobert, nezjištěného výrobního čísla, dodatečně upravenou na ráži .22 Long Rifle, jako jednoranový revolver, s tím, že dodatečné úpravy spočívaly ve výměně drážkované hlavně ráže 6 mm za silnostěnnou trubku o vnitřním průměru cca 6,4 mm s tloušťkou stěny cca 1 mm, obě poloviny děleného válce byly spojeny tmelem a nábojové komory byly tmelem utěsněny - zaslepeny, výřez pro hlaveň ve větším válci byl přeplátován části jiného válce s průchozí nábojovou komorou tak, aby byl souosý s nábojovou komorou menšího válce a po zaklapnutí do rámu zbraně, byly obě komory nábojových válců souosé s hlavní, kdy původně palná střelná zbraň, pro náboje typu flobert, se po této úpravě řadí z technického hlediska ke zbraním kategorie A podle §4 písm. a) bod 3., zákona č. 119/2002 S., o zbraních a střelivu, protože původní charakter zbraně byl změněn tak, aby se jejím použitím mohly způsobit těžší následky,
-střelivo, a to 2 ks funkčních nábojů, ráže 6 mm ME Flobert, 16 ks funkčních nábojek, ráže 6 mm Start, 92 ks funkčních nábojů, ráže 6 mm ME Flobert, se sférickou střelou, 4 ks funkčních nábojů, ráže .22 Long Rifle, u dvou nábojů s odstraněnou expanzní dutinou zkrácením střely a obroušeného jejich pomědění, 1 ks funkčního loveckého náboje, ráže 7 x 65 R, 2 ks funkčních nevystřelených nábojnic, ráže .22 Long Rifle, 3 ks funkčních upravených olověných a poměděných střel, ráže .22 Long Rifle, nestandardního výrobního provedení, kdy střely o hmotnostech 2,58g, 1,18g a 0,59g jsou různě upraveny štípacím nástrojem a mají expanzní dutinu,
-1 ks pyrotechnické kombinace, složené ze dvou zábleskových petard a brokového náboje, spojených pryžovou gumičkou, náboj brokové ráže 16/70, typu SB Vega, přičemž náboj obsahuje hromadnou střelu složenou ze sférických broků o průměru cca 3,5 mm,
-1 ks pyrotechnické kombinace, složené z jedné petardy a brokového náboje, slepených lepicí páskou, náboj brokové ráže 16/70, typu SB Vega, přičemž náboj obsahuje hromadnou střelu složenou ze sférických broků o průměru cca 3,5 mm,
-1 ks pyrotechnické kombinace, složené z jedné petardy a brokového náboje, spojených pryžovou gumičkou a lepicí páskou, náboj brokové ráže 12/70, typu SUPER Black Star, přičemž náboj obsahuje hromadnou střelu složenou ze sférických broků o průměru cca 3,5 mm,
-1 ks pyrotechnické kombinace, složené ze dvou petard a brokového náboje, spojených pryžovou gumičkou, náboj brokové ráže 12/70, typu SUPER Black Star, přičemž náboj obsahuje hromadnou střelu složenou ze sférických broků o průměru cca 3,5 mm,
-1 ks pyrotechnické kombinace, složené z jedné petardy a brokového náboje, spojených pryžovou gumičkou a lepicí páskou, náboj brokové ráže 12/70, typu SUPER Black Star, přičemž náboj obsahuje hromadnou střelu složenou ze sférických broků o průměru cca 3,5 mm,
-1 ks pyrotechnické kombinace, složené ze dvou zábleskových petard a brokového náboje, spojených pryžovou lepicí páskou, částečně nelaborovaný náboj brokové ráže 16/70, typu SB Vega, přičemž náboj obsahuje sníženou náplň hromadné střely složenou pravděpodobně ze sférických broků o průměru cca 3,5 mm,
přičemž žádný z uvedených nábojů není podle zákona č. 119/2002 Sb., o zbraních a střelivu, řazen k zakázanému střelivu, střelivo ráže .22 Long Rifle, 7x65 R a brokové náboje, jsou náboje určené do zbraní kategorie A, B nebo C, které může nabývat, držet a nosit pouze držitel zbrojního průkazu nebo zbrojní licence, v rozsahu oprávnění stanovených pro jednotlivé skupiny a všechny výše uvedené náboje v rážích 6 mm Start, 6 mm ME F1ober, 22 Long Rifle (včetně nábojnic a střel), kromě loveckého náboje ráže 7 x 65 R a brokových nábojů, lze nabít do všech tří, výše uvedených upravených zbraní držených obžalovaným P. K., který mohl s těmito předměty od přesně nezjištěné doby do svého zadržení dne 30.3.2016 podle vlastního uvážení nakládat a užívat je“.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný P. K. prostřednictvím svého obhájce Mgr. Pavla Hynka dovolání s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť dle jeho názoru napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a nesprávném hmotněprávním posouzení.
5. V podaném dovolání obviněný nejdříve podrobně vylíčil dosavadní průběh trestního řízení, včetně právní argumentace odvolacího soudu. Následně namítl, že v rozhodnutí odvolacího soudu zcela absentují relevantní důkazy o tom, že by se mohlo jednat právě o účastenství ve formě pomoci. Pouhý fakt prokázané účasti obviněného na místě blízkém místa činu, avšak bez jiného aktivního zapojení, totiž dle jeho názoru nepostačuje k naplnění všech znaků účastenství ve formě pomoci. Z těchto důvodů při respektování zásady in dubio pro reo mělo být správně rozhodnuto o zproštění obžaloby v části týkající se účastenství ve formě pomoci k trestnému činu loupeže a porušování domovní svobody. Obviněný rovněž oproti závěrům o naplnění alespoň eventuálního úmyslu poukázal na skutečnost, že od počátku trestního řízení nepopíral, že by se s vozidlem na daném místě nacházel, neboť byl přesvědčen, že nekoná nic nezákonného a neměl ani důvod se domnívat, že by tomu mohlo být jinak.
6. Obviněný dále namítl, že odvolací soud se nijak nevypořádal s jeho návrhem, jenž učinil již před soudem prvního stupně, aby byl připojen trestní spis Okresního soudu v Trutnově 3 T 64/96, když tímto chtěl poukázat na skutečnost, že v minulosti byl v tomto citovaném řízení nezákonně vazebně stíhán v délce 22 měsíců. Obviněný totiž v této souvislosti odvolací soud požádal, aby podle §92 odst. 3 tr. zákoníku posoudil jako předběžnou otázku délku vykonané vazby, a to právě dle požadovaného spisu, a tuto zohlednil při ukládání druhu a výměry trestu.
7. V závěru svého dovolání pak obviněný shrnul, že postupem soudů obou stupňů došlo k porušení jeho práva na osobní svobodu podle čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen ,,Listina“) a zásady in dubio pro reo , neboť soudy obou stupňů náležitě nevycházely ze skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti a nebyly stejně pečlivě zjišťovány okolnosti svědčící v jeho prospěch jako v neprospěch.
8. Vzhledem ke všem těmto důvodům obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2016, sp. zn. 13 To 411/2016, a přikázal Krajskému soudu v Praze věc znovu projednat a rozhodnout.
9. Pro úplnost nutno doplnit, že obviněný zaslal Nejvyššímu soudu i další podání, které bylo doručeno Nejvyššímu soudu dne 18. 1. 2017, a v němž obviněný P. K. sám doplnil další argumentaci k dovolání podanému prostřednictvím svého obhájce.
10. K dovolání obviněného P. K. se písemně vyjádřil i státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (sp. zn. 1 NZO 182/2017 ze dne 21. 2. 2017). Ve svém vyjádření státní zástupce předně uvedl, že námitky vznesené v dovolání obviněného lze pod uplatněný dovolací důvod podřadit pouze s výhradami. Přesto se však nejedná o námitky důvodné.
11. Z hlediska subjektivní stránky státní zástupce odkázal na odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, kde byla tato otázka dostačujícím způsobem řešena. Státní zástupce pak v souladu se soudy obou stupňů shledal, že obviněný si počínal minimálně v úmyslu nepřímém podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, přičemž nad rámec poukázal i na další okolnosti, které o tomto závěru svědčí. K porušení zásady in dubio pro reo tedy nedošlo a nebyl porušen ani čl. 8 odst. 2 Listiny či §2 odst. 2, odst. 5 tr. ř.
12. Pokud jde dále o tvrzené porušení §92 odst. 3 tr. zákoníku, jedná se rovněž o námitku zjevně neopodstatněnou. V předmětném případě se totiž citované ustanovení vůbec neuplatní a nedopadá na něj, neboť věc vedená Okresním soudem v Trutnově pod sp. zn. 3 T 64/96 nijak nesouvisí s touto trestní věcí obviněného.
13. Státní zástupce dále shledal, že z odůvodnění dotčených rozhodnutí nelze dovodit ani existenci extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, když naopak vyplývá, že soudy postupovaly v souladu s pravidly zakotvenými v §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., přičemž odůvodnění rozhodnutí splňují i požadavky uvedené v §125 odst. 1 tr. ř. a jako taková jsou plně přezkoumatelná.
14. Po zvážení shora uvedených skutečností dospěl státní zástupce k závěru, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné, a proto Nejvyššímu soudu navrhl, aby jej podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodnutí o podaném dovolání učinil v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř., případně i podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III. Přípustnost dovolání
15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu. To znamená – zda dovolání bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, odst. 2 tr. ř., zda bylo podáno ve dvouměsíční zákonné lhůtě, na příslušném místě (u věcně a místně příslušného soudu) v souladu s §265e odst. 1, odst. 3 tr. ř. i oprávněnou osobou v souladu s §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. ř. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že dovolatel výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, a nic nebrání jeho projednání.
IV. Důvodnost dovolání
16. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o které se dovolání opírá, naplňují obviněným uplatněný dovolací důvod. Pouze reálná existence tohoto důvodu je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
17. V podaném dovolání obviněný své argumenty subsumoval pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
18. V obecné rovině je nutno zdůraznit, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
19. Nejvyšší soud zároveň upozorňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“ ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět. Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
20. Obviněný pak konkrétně zpochybnil naplnění subjektivní stránky ve formě nepřímého úmyslu stran jednání pod bodem 1) výroku napadeného rozsudku a rovněž namítl, že v rozhodnutí odvolacího soudu absentují relevantní důkazy o jeho vině ve vztahu k jednání pod bodem 1) výroku. Nejvyšší soud v návaznosti na to konstatuje, že takto postavenou argumentaci lze pod uplatněný dovolací důvod podřadit pouze zčásti a s jistou mírou benevolence. Přesto však dospěl k závěru, že se nejedná o námitku opodstatněnou.
21. V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem – úmysl přímý (§15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku), nebo věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn – úmysl nepřímý, eventuální (§15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku). Srozuměním se rozumí i smíření pachatele s tím, že způsobem uvedeným v trestním zákoně může porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem (§15 odst. 2 tr. zákoníku).
22. O účastenství podle §24 tr. zákoníku pak platí po subjektivní stránce tolik, co platí o úmyslných trestných činech. Podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku je totiž účastníkem (pomocníkem) na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu ten, kdo úmyslně umožnil nebo usnadnil jinému spáchání trestného činu, zejména opatřením prostředků, odstraněním překážek, vylákáním poškozeného na místo činu, hlídáním při činu, radou, utvrzováním v předsevzetí nebo slibem přispět po trestném činu. Pomoc k trestnému činu tedy přichází v úvahu jak před činem, tak i při činu. Nutno rovněž zdůraznit, že formy pomoci však uvádí trestní zákoník pouze demonstrativně a i z toho důvodu, že pod účastenství je třeba zahrnout i další obdobná jednání osob, jako je např. řidič, který jen odveze pachatele na místo trestného činu krádeže podle §205 tr. zákoníku nebo loupeže podle §173 tr. zákoníku, resp. porušování domovní svobody podle §178 tr. zákoníku, popřípadě na ně poblíž čeká a po spáchání činu jej odveze i zpět. Tato jednání totiž nelze zahrnout do objektivní stránky uvedených trestných činů, neboť činnost pachatele pouze usnadňují nebo umožňují, a proto je třeba je posuzovat jako účastenství podle §24 tr. zákoníku, a to zpravidla ve formě pomoci (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. §1 až 139. Komentář. 2. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 350).
23. V návaznosti na výše uvedená teoretická východiska a skutková zjištění soudů obou stupňů Nejvyšší soud konstatuje, že pokud odvolací soud shledal, že obviněný svým jednáním pod bodem 1) výroku rozsudku naplnil subjektivní stránku účastenství ve formě pomoci (§24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku) k přisuzované trestné činnosti, a to minimálně v úmyslu nepřímém podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, nelze tomuto závěru vytknout žádné pochybení. V tomto směru proto Nejvyšší soud odkazuje na odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu (č. l. 1474-1477), který se s předmětnou problematikou vyčerpávajícím způsobem vypořádal. Pouze ve stručnosti tak lze shrnout, že závěr o naplnění subjektivní stránky přisuzované trestné činnosti (a potažmo i o vině obviněného) prokazatelně vyplývá z řádně provedených důkazů, a to zejména z výpovědi obviněného P. B. ve spojitosti se svědeckými výpověďmi M. Č., A. N. a V. S., jakož i odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví genetika. Odvolací soud proto nemohl uvěřit tvrzení obviněného P. K., že nevěděl, za jakým účelem spoluobvinění P. B. a R. M. opustili jím řízené motorové vozidlo v B. Obvinění totiž byli spolu v úzkém kontaktu, trávili spolu volný čas, a to konkrétně i noc před loupeží na chatě obviněného R. M., odkud poté v brzkých ranních hodinách všichni společně odjeli do B. (P. B. a R. M. navíc oblečeni do černého oblečení kvůli maskování), odkud se poté vrátili na chatu, prokazatelně zde něco probírali, a následně opět všichni tři společně odjeli do P., kdy v bytě obviněného P. B. byli přítomni tomu, jak obviněný P. B. prodává uloupené šperky a mince svědkovi M. Č. Vzhledem k těmto úzkým vazbám a charakteru jednání obviněných P. B. (který ostatně ,,nadhodil“ nápad provést loupež v B.) a R. M. si obviněný P. K. musel být minimálně vědom toho, že nepůjde o obyčejné krádeže v době, kdy se zde poškození nebudou nacházet, ale že reálně může dojít k vzájemnému střetu, a v takovém případě obvinění jak za účelem vniknutí do obydlí, tak za účelem zmocnění se cizích věcí užijí násilí, eventuálně pohrůžky násilí.
24. Je tedy zřejmé, že odvolací soud vymezil přesně definovaný, ucelený, souvislý a logicky provázaný řetězec okolností, jež vedly k závěru o úmyslném jednání obviněného podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku ve vztahu k účastenství ve formě pomoci k zvlášť závažnému zločinu loupeže podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k §173 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu porušování domovní svobody podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k §178 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku. Nejvyšší soud proto shledal, že námitka obviněného je v celém rozsahu zjevně neopodstatněná.
25. Nejvyšší soud pak s ohledem na další námitky, že obviněnému nebylo bez důvodných pochybností prokázáno jednání spočívající v pomoci k trestným činům loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku a porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, konstatuje, že tyto neodpovídají požadavkům na hmotněprávní argumentaci pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť zpochybňují rozsah dokazování, hodnocení důkazní situace a skutková zjištění učiněná soudy nižších stupňů. Obviněný tak v tomto směru uplatnil námitky výhradně skutkové a procesní povahy, které nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. Námitky typu, že nebylo dostatečně prokázáno jeho jednání, že z důkazní situace nijak nevyplývá, že by se dopustil předmětné trestné činnosti, případně vlastní hodnocení jednotlivých důkazů a celkové důkazní situace nabízené v dovolání, zcela vybočují z mezí deklarovaného dovolacího důvodu, neboť jsou zaměřeny výlučně do procesu dokazování. Je navíc zřejmé, že tyto námitky primárně nezpochybňují právní posouzení skutku, nýbrž se domáhají převzetí obviněným nabízené verze skutkových zjištění, z které pak vyvstávají pochybnosti o právní kvalifikaci.
26. Nejvyšší soud ve shodě s judikaturou Ústavního soudu však nepřehlíží, že jakkoliv skutkové námitky nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř. , a proto ve vztahu k nim neexistuje jeho přezkumná povinnost, tak tuto zásadu nelze uplatnit v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení se dostává do kolize s postuláty spravedlivého procesu.
27. Průlom do uvedených principů je tak možný v případě faktického zjištění extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé, a to za podmínky, že dovolatel tento nesoulad učiní předmětem svého dovolání a současně i přesně uvede, v čem konkrétně tento nesoulad spatřuje. Takovýto závažný rozpor je dán, pokud skutková zjištění soudů nižších stupňů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, nebo pokud tato zjištění při žádném z logických způsobů jejich hodnocení nevyplývají z provedených důkazů, nebo jsou dokonce pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna apod. V průběhu dokazování či hodnocení důkazů by tedy musel nastat takový exces, který odporuje zejména pravidlům zakotveným v §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Tento extrémní nesoulad však nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními je patrná logická návaznost.
28. Při respektování výše uvedených obecných předpokladů je však s ohledem na stav a výsledky provedeného dokazování a zjištěný skutkový stav věci (na něž Nejvyšší soud konkrétně poukázal v bodu 23. tohoto rozhodnutí) zřejmé, že v posuzované věci se o žádný z případů extrémního nesouladu nejedná.
29. Pokud obviněný v postupu soudů spatřoval také porušení zásady in dubio pro reo , je třeba připomenout, že taková námitka obsahově nenaplňuje uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak ani jiný zákonný dovolací důvod uvedený v §265b tr. ř. Zásada in dubio pro reo , která vyplývá ze zásady presumpce neviny (§2 odst. 2 tr. ř.), znamená, že za situace, kdy nelze odstranit dalším dokazováním důvodné pochybnosti o skutkové otázce významné pro rozhodnutí ve věci, je třeba rozhodnout ve prospěch obviněného. Z uvedeného vymezení vyplývá, že tato zásada se vztahuje výlučně k otázce zjišťování skutkových okolností případu, nikoliv k právnímu posouzení skutku, jak má na mysli §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Hodnocení důkazů z hlediska jejich pravdivosti a důkazní hodnoty, stejně jako úroveň jistoty, jaká se vyžaduje pro odsouzení, je však zásadně věcí obecných soudů. Ústavní soud navíc v této souvislosti ve svém usnesení ze dne 11. 11. 2002, sp. zn. IV. ÚS 154/2002, konstatoval, že měly-li obecné soudy po řádném provedení a vyhodnocení důkazů za to, že skutek byl dostatečně prokázán, nebyly podmínky pro uplatnění zásady in dubio pro reo a stejně tak zásady presumpce neviny naplněny, neboť soudy žádné pochybnosti neměly.
30. Zásadu in dubio pro reo je namístě použít jen tehdy, jsou-li pochybnosti o vině důvodné, tj. rozumné a v podstatných skutečnostech, takže v konfrontaci s nimi by výrok o spáchání trestného činu nemohl obstát. Pochybnosti tedy musí být z hlediska rozhodnutí o vině závažné a již neodstranitelné provedením dalších důkazů či vyhodnocením stávajících důkazů. Podaří-li se pochybnosti odstranit tím, že budou důkazy hodnoceny volně podle vnitřního přesvědčení a po pečlivém, objektivním a nestranném uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, pak není důvodu rozhodovat ve prospěch obviněného, svědčí-li důkazy o jeho vině, třebaže jsou mezi nimi určité rozpory (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2001, sp. zn. 5 Tz 37/2001).
31. Dle Nejvyššího soudu tak lze uzavřít, že postup soudů obou stupňů nevybočil z mezí ustanovení §2 odst. 2, odst. 5, odst. 6 tr. ř. ani čl. 8 odst. 2 Listiny. Jimi učiněná skutková zjištění nejsou v nesouladu s provedenými důkazy, přičemž soudy obou stupňů dospěly ke skutkovým závěrům, o nichž neměly důvodné pochybnosti a v takovém případě nemohlo dojít ani k porušení zásady in dubio pro reo . Je tedy zřejmé, že výše uvedené skutkové a procesní námitky obviněného zcela míjejí meze dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
32. Jako zjevně neopodstatněnou pak Nejvyšší soud shledal i námitku obviněného ohledně tvrzeného porušení §92 odst. 3 tr. zákoníku. V této souvislosti nutno připomenout, že vazbu je ve smyslu §92 odst. 1 tr. zákoníku možné započítat jen do trestu, který byl uložen v tomtéž trestním řízení (tj. řízení pro tentýž skutek), v němž byl pachatel ve vazbě. Trestním řízením se zde rozumí řízení podle trestního řádu (§12 odst. 10 tr. ř.), tedy především úsek tohoto řízení, který začíná zahájením trestního stíhání a končí právní mocí rozsudku, případně jiným rozhodnutím orgánu činného v trestním řízení ve věci samé (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. §1 až 139. Komentář. 2. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1120). Podle §92 odst. 3 tr. zákoníku pak platí, že není-li započítání vazby podle §92 odst. 1 tr. zákoníku možné, přihlédne soud k této skutečnosti při stanovení druhu trestu, případně jeho výměry.
33. Na základě těchto zákonných předpokladů je zřejmé, že aplikace §92 odst. 3 tr. zákoníku, jenž má subsidiární povahu k §92 odst. 1 tr. zákoníku, nebyla za žádných okolností možná, neboť trestní věc vedená u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 3 T 64/96 nijak nesouvisela s nyní projednávanou věcí. V daném případě se tedy nejednalo o totéž trestní řízení (a tentýž skutek) a tudíž nebyla splněna ani základní podmínka pro aplikaci §92 odst. 1 tr. zákoníku, natož pro případný subsidiární postup podle §92 odst. 3 tr. zákoníku. Soudům obou stupňů proto nelze vytknout, pokud při ukládání druhu a výměry trestu nezohlednily délku vazby obviněného z trestního řízení vedeného u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 3 T 64/96.
34. Ve vztahu k podání doručenému Nejvyššímu soudu dne 18. 1. 2017 (č. l. 1545-1552), v němž obviněný P. K. sám doplnil další argumentaci k dovolání podanému prostřednictvím obhájce Mgr. Pavla Hynka, nutno závěrem poznamenat, že podle §265d odst. 2 tr. ř. může obviněný podat dovolání pouze prostřednictvím obhájce. Podání obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se proto nepovažuje za dovolání, byť bylo takto označeno. Stejná podmínka pak platí i ohledně případného doplnění již podaného dovolání obviněného. Učiní-li tedy obviněný podání ve smyslu §265d odst. 2 tr. ř. nikoli prostřednictvím obhájce, nemá toto jeho podání v dovolacím řízení žádné právní účinky, a to ani z hlediska případného zachování dovolací lhůty uvedené v §265e tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2007, sp. zn. 11 Tdo 494/2007, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2004, sp. zn. 3 Tdo 101/2004, aj.). Nejvyšší soud se proto námitkami uplatněnými v tomto podání nemohl nijak zabývat.
35. Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v případě obviněného P. K. napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem nedošlo ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. k porušení zákona, a proto jeho dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. ř.).
V Brně dne 31. 5. 2017
JUDr. Stanislav Rizman
předseda senátu