ECLI:CZ:NS:2017:11.TDO.304.2017.1
sp. zn. 11 Tdo 304/2017-113
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 20. 7. 2017 dovolání, která podali obvinění Ing. M. K., a K. V., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. 12 To 30/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 T 2/2015 a rozhodl takto:
I. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. M. K. odmítá.
II. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné K. V. odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 12. 2015, sp. zn. 6 T 2/2015, byl obviněný Ing. M. K. uznán vinným v bodě I-1 zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku, zčásti ve stadiu přípravy podle §20 odst. 1 tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání devíti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 písm. d) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a podle §70 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku k trestu propadnutí věci, a to věcí v rozsudku vyjmenovaných, mimo jiné finanční hotovosti umístěné ve čtyřech papírových sáčcích České spořitelny označených číslicemi 1 000, 1 000, 1 500 a 1,5 v celkové hodnotě 5 000 000 Kč.
Obviněná K. V. byla uznána vinnou v bodě II zločinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, za který byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let.
Podle skutkových zjištění v bodě I-1 rozsudku se obviněný Ing. M. K. dopustil shora uvedené trestné činnosti tím, že nejméně od roku 2010 do zadržení policejním orgánem dne 26. 3. 2014 na různých místech v P., H. a na dalších místech za účelem dalšího prodeje prodával v množství desítek až stovek gramů drogu pervitin, který skladoval v bytě v domě č. p. ... v ulici N. O. v P. – L., tak že
· v období nejméně od roku 2010 do zadržení policejním orgánem dne 26. 3. 2014 na různých místech v P., nejčastěji v okolí svého bydliště na adrese W. ... v P. – L., a několikrát v obci H. prodával 1x až 2x měsíčně O. V. vždy 30 až 50 gramů pervitinu, když v období od konce roku 2011 do března 2013 se jednalo vždy o množství 10 až 20 gramů pervitinu, a celkem mu tak prodal nejméně 2 025 gramů pervitinu,
· v období nejméně od poloviny roku 2011 do konce roku 2011 v místě bydliště M. Š. na adrese K. ... a dále v blízkosti svého bydliště v ul. W. ... v P. – L. a na dalších místech v P. nejméně v 5 případech prodal nebo za opravu automobilu předal M. Š. vždy 10 gramů pervitinu v ceně 500 Kč za 1 gram a celkem mu takto předal nejméně 50 gramů pervitinu,
· v období nejméně od léta 2011 do konce měsíce února 2014 ve vozidle na silnici z P. do H. a na dalších místech nejméně v 10 případech prodal J. T. vždy 5 gramů pervitinu za cenu 500 Kč za 1 gram drogy a celkem mu tak prodal nejméně 50 gramů pervitinu,
· dne 29. 1. 2014 na blíže nezjištěném místě, pravděpodobně před domem č. p. ... v ulici W. v P. – L. nebo v garáži domu č. p. ... v ul. N. O. v P. – L., po předchozí domluvě ze dne 28. 1. 2014 prodal za účelem dalšího prodeje O. V. 98,76 gramů pervitinu s obsahem metamfetaminu báze 78,9 gramů, tj. 79,9 %,
· dne 4. 3. 2014 na blíže nezjištěném místě, pravděpodobně před domem č. p. ... v ulici W. v P. – L. nebo v garáži domu č. p. ... v ul. N. O. v P. – L. po předchozí domluvě ze dne 3. a 4. 3. 2014 prodal za účelem dalšího prodeje O. V. 194,745 gramů pervitinu s obsahem 156,46 gramů metamfetaminu báze, tj. 80,7 %,
· dne 20. nebo 21. 3. 2014 v místě bydliště O. V. v ul. P. ..., P. – M. po předchozí telefonické domluvě prodal za účelem dalšího prodeje O. V. 294 gramů pervitinu s obsahem 229,32 gramů metanfetaminu báze, tj. 78%,
· dne 25. 3. 2014 v blízkosti zastávky MHD L. u svého bydliště – domu č. p. ... v ulici W. v P. – L. po předchozí domluvě prodal za účelem dalšího prodeje O. V. 292 gramů pervitinu s obsahem 229,81 gramů metamfetaminu báze, tj. 78,73 %,
· v období nejméně od ledna 2013 do září 2013 v blízkosti svého bydliště v ul. W. ... v P. – L. a na chalupě v H. č. p. ... 1x za 14 dní až 1x za 3 týdny prodával M. Š. vždy 20 až 100 gramů pervitinu v ceně 500 Kč za 1 gram a celkem mu tak prodal nejméně 293 gramů pervitinu,
· v období od blíže nezjištěné doby do 26. 3. 2014 v bytě v domě č. p. ... v ulici N. O. v P. - Libni přechovával za účelem prodeje další osobě 34,765 gramů pervitinu s obsahem 28,403 gramů metamfetaminu báze, tj. 81,7 %, který byl dne 26. 3. 2014 zajištěn při domovní prohlídce,
· od blíže nezjištěné doby do doby zadržení dne 26. 3. 2014 na chalupě č. p. ... v H.-R., v rodinném domě č. p. ... v Ch. u D. a v rodinném domě bez č. p. na st. parcele č. ... v H. si za účelem výroby pervitinu blíže nezjištěným způsobem opatřil a přechovával soubor chemikálií, laboratorního skla a dalších pomůcek potřebných k výrobě pervitinu tzv. českou cestou, tedy extrakcí pseudoefedrinu z tablet léčiv, které pseudoefedrin obsahují, v týdnu před svým zadržením dne 26. 3. 2014 si opatřil a u O. V. na adrese P. ..., P., uschoval celkem 14 036 ks tablet léčiva Cirrus obsahujících 1 703 gramů látky pseudoefedrin hydrochlorid, z níž bylo možno vyrobit nejméně 1 568 gramů pervitinu, další tablety s obsahem pseudoefedrinu si následně opatřit chtěl a po O. V. chtěl najít pronájem objektu – chaty, kde by mohl pervitin vyrábět, celkem tedy prodal nejméně 3 297,505 gramů pervitinu, z toho 879,505 gramů pervitinu s obsahem 694,49 gramů metamfetaminu báze, pro jiného přechovával 34,765 gramů pervitinu s obsahem 81,7 % metamfetaminu báze, tj. 28,403 gramů, a dále se připravoval k výrobě nejméně 1 568 gramů pervitinu,
jednání se přitom dopustil bez příslušného povolení Ministerstva zdravotnictví ČR a s vědomím, že pervitin obsahuje metamfetamin, který je zařazen mezi psychotropní látky uvedené v Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách a zároveň uvedené v příloze číslo 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek.
Obviněná K. V. se podle skutkových zjištění v bodě II rozsudku dopustila shora uvedené trestné činnosti tím, že v období od 11. dubna 2012 do zadržení policejním orgánem dne 26. 3. 2014 přebírala od svého přítele obviněného M. K. finanční částky v hodnotách statisíců Kč, tyto celé nebo po částech vkládala na účet č. ... u Raiffeisenbank, a. s., vedený na její jméno, a na účet č. ... u České spořitelny, a. s., vedený na její jméno, dále mezi výše uvedenými účty a účtem č. ... u mBank, vedeným na její jméno, a účtem č. ... u Komerční banky, a. s., vedeným na její jméno, bezdůvodně prováděla převody finančních částek v řádech statisíců a miliónů a dále v několika případech následně prováděla výběry v hotovosti finančních částek v řádech statisíců a miliónů korun, a to za účelem zastřít a utajit skutečný původ těchto peněz, ačkoliv věděla, že uvedené finanční prostředky pocházejí z trestné činnosti M. K., a to z prodeje drogy pervitin, který nabízel od roku 2010 a prodával nejméně od roku 2011 do současné doby v P., H., v obci K. a na dalších místech v množství desítek až stovek gramů, přičemž toto jednání je u M. K. kvalifikováno jako zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle ustanovení §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, zčásti ve stadiu přípravy podle §20 odst. 1 tr. zákoníku, kdy zejména konkrétně na účet číslo ... u Raiffeisenbank, a. s. v hotovosti vložila od 11. 4. 2012 do 2. 7. 2013 v 55 případech celkem 14 847 600 Kč, od 4. 7. 2012 do 4. 10. 2013 z toho účtu vybrala v hotovosti v 17 případech celkem 3 605 000 Kč, dále dne 5. 2. 2013 převedla na účet č. ... u České spořitelny, vedený na své jméno, hotovost ve výši 1 700 000 Kč, kdy následně z toho účtu vybrala v hotovosti 2 000 000 Kč a dne 2. 8. 2013 vybrala v hotovosti 1 500 000 Kč, dále dne 22. 8. 2013 převedla na účet č. ... u České spořitelny, a. s., vedený na své jméno, hotovost ve výši 1 400 000 Kč, kdy následně z tohoto účtu vybrala dne 28. 8. 2013 částku 499 000 Kč, dne 16. 9. 2013 částku 495 000 Kč a dne 18. 9. 2013 částku 495 000 Kč, následně zůstatek účtu převedla na jiný svůj účet a tento účet u České spořitelny zrušila, dále z účtu č. ... u Raiffeisenbank, a. s., bezhotovostně převedla dne 13. 9. 2013 částku 1 500 000 Kč na účet č. ... u České spořitelny a stejnou částku ve stejný den na účet č. ... u Komerční banky, vedený na její jméno, následně z obou účtů částečně vybrala hotovost, jak je popsáno výše, účet u České spořitelny zrušila a na účtu u Komerční banky nejsou žádné další větší transakce, dále mimo bezhotovostních převodů z účtu č. ... u Raiffeisenbank, a. s., na účet č. ... u České spořitelny vkládala na tento účet u České spořitelny i hotovost, a to od 21. 1. 2013, kdy byl účet založen, do 25. 7. 2013, kdy v 11 případech vložila celkem 1 996 900 Kč a zároveň z tohoto účtu vybírala hotovost, a to od 12. 2. 2013, tedy téměř hned po založení účtu, do 18. 9. 2013, kdy v 5 případech vybrala celkem 4 989 000 Kč v hotovosti, ve stejnou dobu z účtu č. ... u Komerční banky, vedeného na své jméno, vybrala dne 31. 10. 2013 hotovost ve výši 499 000 Kč a dne 1. 11. 2013 hotovost ve výši 840 000 Kč, tedy celkem nakládala s částkou ve výši 16 844 500 Kč, kterou v hotovosti vložila na dva účty, ze kterých finanční hotovost zase vybírala nebo převáděla mezi sebou nebo na další účty, v úmyslu takto získané prostředky legalizovat a vydávat za řádně a v souladu se zákonem nabyté, přestože po celou uvedenou dobu neměla kromě příspěvku na mateřskou dovolenou ve výši 7 600 Kč žádný jiný příjem, stejně tak její přítel M. K..
Proti citovanému rozsudku podali obvinění a státní zástupkyně odvolání. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. 12 To 30/2016, v případě obviněného Ing. M. K. k odvolání jeho a státní zástupkyně napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b), d) odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o způsobu výkonu trestu odnětí svobody a výroku o trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty a nově rozhodl tak, že jej pro výkon trestu zařadil podle §56 odst. 3 tr. zákoníku do věznice s ostrahou a uložil mu trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to věcí v rozsudku vyjmenovaných, mimo jiné také finanční hotovosti umístěné ve čtyřech papírových sáčcích České spořitelny označených číslicemi 1 000, 1 000, 1 500 a 1,5 v celkové hodnotě 5 000 000 Kč. Odvolání obviněné K. V. podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali obvinění dovolání, obviněný Ing. M. K. jednak prostřednictvím obhájce JUDr. Ivana Brože, jednak prostřednictvím obhájce JUDr. Vladimíra Jaška, Ph.D., LL.M., a obviněná K. V. prostřednictvím obhájce JUDr. Vladimíra Jaška, Ph.D., LL.M.
Obviněný Ing. M. K. ve svém dovolání podaném prostřednictvím obhájce JUDr. Ivana Brože ohledně dovolacího důvodu odkázal na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K dovolacím důvodům uvedl pouze tolik, že nalézací ani odvolací soud se dostatečně nezabývaly tím, kolik zajištěné drogy či přípravků na její zhotovení bylo určeno na jeho osobní potřebu. To je podle něj významná okolnost při hodnocení trestnosti jeho jednání, které by mělo být posouzeno spíše podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, a to zejména z toho pohledu, že jeho jednání bylo posouzeno „v souvislosti s jednáním“ spoluobviněného O. V., který prodával řadě osob mnohem větší množství pervitinu a distribuoval také další drogy. To je podle obviněného důvodem pro zrušení rozhodnutí.
Ve svém dovolání podaném prostřednictvím obhájce JUDr. Vladimíra Jaška, Ph.D., LL.M. pak obviněný ohledně dovolacího důvodu odkázal na §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Toto dovolání obviněný zaměřil do výroku o trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty podle §70 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku spočívajícím v propadnutí finanční hotovosti ve čtyřech papírových sáčcích České spořitelny označených číslicemi 1 000, 1 000, 1 500 a 1,5 v celkové hodnotě 5 000 000 Kč.
Obviněný má za to, že mu byl tímto uložen trest, který zákon nepřipouští, neboť uvedená finanční hotovost mu nenáleží, nebyla získána trestným činem ani jako odměna za něj a nebyla ke spáchání trestného činu určena. Nic takového podle obviněného nebylo prokázáno a uvedená hotovost naopak náleží jeho matce a bratrovi. Odvolací soud sice v tomto směru doplnil dokazování, avšak odvolání zúčastněných osob – matky a bratra obviněného – shledal nedůvodnými pro neodstranitelné a vážné rozpory v jejich výpovědích ohledně původu a výše finančních částek, jimiž měli disponovat, nevysvětlený důvod jejich uložení u obviněného a další nesrovnalosti. Provedené důkazy tak podle odvolacího soudu nemohly zpochybnit hodnocení důkazů provedené soudem prvního stupně. K tomu obviněný uvádí, že soud prvního stupně předmětné důkazy neprovedl, tedy není zřejmé, na základě čeho dospěl k závěru, že finanční prostředky náleží jemu, a toto neosvětlil ani odvolací soud, který tak své rozhodnutí dostatečně nezdůvodnil. Uvedenou hotovost měl obviněný u sebe za účelem jejího zhodnocení a zlepšení kreditní bilance u bank, protože si chtěl s družkou vzít půjčku na penzion v H. K závěru, že obviněný a jeho družka si půjčovali finanční prostředky, dospěl po více než rok a čtvrt trvající kontrole také Finanční úřad pro hlavní město Prahu, ÚZ pro Prahu 8, jak vyplývá ze zprávy o kontrole ze dne 8. 11. 2016. Obviněný také získal značnou částku z titulu postoupení pohledávky ve výši 6 500 000 Kč za panem L. M., kterou na základě smlouvy ze dne 9. 8. 2011 postoupil spolu s bratrem na pana V. D. za cenu 3 000 000 Kč. Dalším zdrojem finančních prostředků pak byla životní pojistka otce obviněného, jejímž byl obviněný příjemcem.
Podle rozsudku soudu prvního stupně měl obviněný vyrobit celkem 3,3 kg drogy. Jeden gram přitom prodával za 500 Kč. Aby dosáhl daného výnosu z trestné činnosti, musel by vyrobit nepoměrně větší množství. Pokud by uvedený pervitin obviněný prodal za celkem 1 650 000 Kč, je třeba od této částky ještě odečíst náklady na suroviny, které činily minimálně 805 200 Kč. Je tedy podle něj zřejmé, že částka 5 000 000 Kč nemohla pocházet z trestné činnosti.
Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil výrok o trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty podle §70 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, a to finanční hotovosti ve čtyřech papírových sáčcích České spořitelny označených číslicemi 1 000, 1 000, 1 500 a 1,5 v celkové hodnotě 5 000 000 Kč z rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. 12 To 30/2016, a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí, nebo aby sám rozhodl tak, že se uvedený trest obviněnému neukládá.
Obviněná K. V. ohledně dovolacího důvodu odkázala na §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Ve svém dovolání uvedla, že nebyly naplněny všechny znaky skutkové podstaty trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti, neboť finanční prostředky z trestné činnosti nepocházely. Z předložených důkazů a výpovědí obviněného K. a zúčastněných osob (jeho bratra a matky) jednoznačně vyplývá závěr, že finanční prostředky ve značné výši patří jim, přičemž část z nich si u spoluobviněného uložili a část mu půjčili. Tato tvrzení podporují listinné důkazy, které soud prvního stupně odmítl provést a provedl je až odvolací soud (které obviněná stejně jako spoluobviněný k dovolání v kopiích připojila). V další části dovolání pak obviněná k původu finančních prostředků uvádí totožnou argumentaci jako spoluobviněný Ing. M. K..
Obviněná je pak také toho názoru, že měla být odsouzena nanejvýš za trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti z nedbalosti podle §217 tr. zákoníku, neboť nevěděla, že se jedná o finanční prostředky pocházející z trestné činnosti. Vzhledem k půjčování finančních částek a záměru koupit penzion v H. se domnívala, že prostředky pocházejí zejména z půjček a převody mezi účty se vykonávají pro zlepšení kreditní historie, aby jí tak byla poskytnuta výhodnější půjčka. Za nesprávné považuje obviněná také hodnocení její trestné činnosti jako spáchané ve velkém rozsahu, neboť není zřejmé, jaká část prostředků pocházela z trestné činnosti.
Závěrem svého dovolání obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil výrok o zamítnutí jejího odvolání z rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. 12 To 30/2016, a jí se týkající výrok o vině a trestu z rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 12. 2015, sp. zn. 6 T 2/2015, a Krajskému soudu v Hradci Králové přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněných se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten po shrnutí průběhu řízení a obsahu obviněnými podaných dovolání uvedl, že za obsahově relevantní ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu lze považovat námitky obviněného Ing. M. K. týkající se uloženého trestu propadnutí věci, které lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Pouze s jistou mírou benevolence pak lze pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit též blíže neodůvodněné námitky proti právní kvalifikaci jeho jednání podle §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Oproti tomu uplatněnému dovolacímu důvodu podle státního zástupce neodpovídají námitky obviněné K. V., které směřuje proti závěru soudů o její vině, neboť jimi primárně zpochybňuje skutková zjištění soudů a teprve sekundárně od toho odvíjí nesprávnost závěru o naplnění objektivní a subjektivní stránky přisouzeného zločinu. Konkrétně k dovolání obviněného Ing. M. K. pak státní zástupce uvedl, že se nelze ztotožnit s jeho dovoláním (podání ze dne 11. 11. 2016), které zaměřil proti právní kvalifikaci jeho jednání jakožto zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku. Toto dovolání je podle státního zástupce v podstatě pouze blanketní, neboť sice proponuje mírnější právní kvalifikaci podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, ale absentuje jakékoli bližší odůvodnění takové dovolací námitky. Státní zástupce proto pouze obecně uvádí, že o naplnění znaku „ve velkém rozsahu“ nevznikají vzhledem k množství pervitinu, s nímž obviněný nedovoleně nakládal, žádné pochybnosti. Požaduje-li pak obviněný kvantifikaci vyrobeného pervitinu, který byl určen pro jeho potřebu, jde o požadavek, který se zcela míjí s přisouzenou skutkovou podstatou, neboť jednání obviněného spočívalo v tom, že pervitin vyráběl. Pakliže zjištěný objem pervitinu prodal (a již toto prodané množství dosáhlo hranice velkého rozsahu), není možné se zabývat tím, že by část takové látky měl pro svou potřebu, neboť sám akt prodeje pervitinu takovou úvahu vylučuje. Pokud pak jeho jednání směřovalo k výrobě pervitinu, není rozhodné, za jakým účelem takovou výrobu uvažoval, neboť skutková podstata podle §283 tr. zákoníku pokrývá výrobu psychotropní látky bez zřetele k tomu, zda má sloužit pro osobní potřebu pachatele, nebo pro další distribuci (k tomu srov. přiměřeně závěry vyplývající ze stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. 300/2014, které se sice vztahuje k produkci marihuany, avšak v tomto směru lze jeho závěr podle státního zástupce považovat za obecně platný). Se závěrem soudů, že znak „ve velkém rozsahu“ obviněný naplnil, se proto státní zástupce zcela ztotožňuje.
Státní zástupce nesouhlasí ani s výhradami obviněného ve vztahu k výroku o trestu propadnutí věci ohledně zajištěné částky 5 000 000 Kč. V řízení před soudem prvního stupně sice došlo k vadě, pokud tento soud odmítl bez věcně adekvátního odůvodnění provedení obviněným navržených důkazů, avšak toto pochybení napravil odvolací soud. Třebaže jsou závěry vrchního soudu v tomto směru odůvodněny dosti stručně, státní zástupce se ztotožňuje s tím, že ani obviněným předestírané skutečnosti v kontextu s ostatními provedenými důkazy neobstojí. Zde je třeba podle něj poukázat na závěry tzv. finančního šetření, z nichž vyplývá, že jak obviněný, tak i jeho bratr a matka finančními prostředky v předmětném rozsahu nedisponovali. Na tom nic nemění ani nyní k dovolání předložené listiny. Tyto listiny jsou v přímém rozporu s výpovědí svědků D. a Z. K., přičemž tvrzení svědka D. K. o jeho příjmech v době působení ve Velké Británii bylo navíc vyvráceno. Státní zástupce se proto ztotožňuje se závěrem soudů, že vlastnictví těchto svědků k uvedené částce bylo provedeným dokazováním bez zřejmých pochybností vyvráceno. Za této situace, a s přihlédnutím k tomu, že obviněný prokazatelně nakládal s velkým objemem pervitinu, tj. velmi lukrativní komodity, lze závěr soudů o tom, že právě uvedené finanční prostředky z tohoto obchodu pocházely a náležely právě obviněnému, považovat za zcela logický a správný.
Státní zástupce se pak neztotožňuje ani s argumentací obviněného, pokud provádí vlastní propočet možného prospěchu z (prokázaného rozsahu) produkce pervitinu. Zde jde o předestření vlastních skutkových závěrů, které se však odlišují od skutkových zjištění soudů. Nadto obviněný při této úvaze kalkuluje pouze s vlastním ziskem z produkce a prodeje pervitinu a zcela tak ignoruje skutečnost, že musel mít nutně k dispozici rovněž další finanční prostředky určené k financování produkce metamfetaminu v budoucnu, přičemž i v takovém případě by se jednalo o finanční prostředky, ohledně kterých by bylo možno vyslovit trest propadnutí věci, a to ve smyslu §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, neboť byly k páchání zločinu určeny.
Pokud dále obviněný předestírá závěry Finanční správy ve vztahu k zajištěným finančním prostředkům, ani s tím se nelze dle názoru státního zástupce ztotožnit. Tyto závěry jsou časově pozdější, než rozsudek soudu druhého stupně a jedná se tedy o novum, jehož uplatnění je v dovolacím řízení zásadně nepřípustné. Neméně důležitá je pak skutečnost, že závěry řízení podle daňového řádu nelze považovat za jakkoli závazné pro posouzení orgánů činných v trestním řízení, nehledě na skutečnost, že závěry tam uvedené se opírají o výrazně užší rozsah a hloubku dokazování a ve vztahu ke standardům dokazování v trestním řízení jsou tak fakticky nepoužitelné. Státní zástupce tak výrok o propadnutí uvedených finančních prostředků hodnotí jako věcně správný a zákonu odpovídající.
K dovolání obviněné K. V. pak státní zástupce uvedl, že se s ním rovněž neztotožňuje, neboť se z podstatné části opírá o shodné argumenty jako dovolání obviněného Ing. M. K.. Její argumentace se navíc ve vztahu k závěru o vině opírá o jiná skutková zjištění, než k jakým dospěly soudy obou stupňů, čímž obviněná vybočila z mezí jí uplatněného dovolacího důvodu. I její dovolání se současně částečně opírá o tzv. nova, která však v dovolacím řízení přípustná nejsou (zejména zpráva o daňové kontrole, která byla ukončena až po rozhodnutí vrchního soudu). Ani další listinné podklady pak dle názoru státního zástupce skutková zjištění soudů ve vztahu k jednání obviněné nikterak nezpochybňují. Pokud jde o částku 2 235 000 Kč dle kupní smlouvy ze dne 13. 1. 2014, je zřejmé, že nemá žádný vztah k převodům prováděným obviněnou, které vesměs proběhly před rokem 2014, kdy byla uvedená kupní smlouva podepsána. Obdobný závěr je namístě též ve vztahu k částce 430 000 Kč na podkladě smlouvy o převodu členských práv a povinností k bytovému družstvu ze dne 13. 11. 2013, neboť i toto datum je pozdější, než obviněnou prováděné převody finančních částek (k poslednímu převodu, který je obviněné kladen za vinu, došlo dne 1. 11. 2013). Tyto listiny nemají k přisouzenému jednání obviněné žádný relevantní vztah. Stejně tak žádný vztah k nyní projednávané trestné činnosti nelze dovodit ani z civilního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 8 C 157/2016, neboť z bližších údajů uváděných samotnou obviněnou je patrné, že částku 3 000 000 Kč z titulu údajně postoupené pohledávky měl obviněný obdržet naopak výrazně dříve, než obviněná započala inkriminované převody uskutečňovat.
Pokud jde o částku 1 460 000 Kč, kterou zaslal svědek D. K. dne 5. 10. 2012 na účet vedený na jméno obviněné u mBank, lze sice podle státního zástupce připustit na podkladě listin připojených obviněnou k dovolání jejich legální původ, avšak ani v tomto směru nejde o skutečnost, která by obviněné jakkoli prospívala. Podstatou legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku je totiž jednání, jehož smyslem je zastírání původu, nebo jiné úsilí, aby bylo podstatně ztíženo nebo znemožněno zjištění původu věci, nebo jiné majetkové hodnoty, která byla získána trestným činem. Takové jednání pak může spočívat nejen v tom, že pachatel provádí neustálé převody dílčích částek mezi jednotlivými účty, aby tak byl obtížně dohledatelný původ konkrétních finančních prostředků, ale i v tom, že pachatel účelově smísí prostředky, jejichž původ je legální (zde finanční vypořádání z převodu členských práv a povinností v družstvu), s prostředky získanými trestnou činností. I takové jednání totiž znesnadňuje zjištění (resp. rozlišení) původu konkrétních finančních prostředků. Přitom je třeba zdůraznit, že i po odečtení uvedené „legální“ částky ostatní transakce prováděné obviněnou naplňují parametr „věci v hodnotě velkého rozsahu“ ve smyslu §216 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
Státní zástupce se pak neztotožňuje ani s námitkami směřujícími proti naplnění subjektivní stránky přisouzeného zločinu. I v tomto směru obviněná toliko předestírá svou vlastní skutkovou verzi, podle níž o povaze finančních prostředků nevěděla a její vědomost o tom jí nebyla prokázána. Dle názoru státního zástupce však soudy důvodně dospěly k závěru, že obviněná musela být s původem takových prostředků nejméně srozuměna. Obviněná je partnerkou spoluobviněného Ing. M. K., sdílela s ním společnou domácnost a měla tak nutně vědomost o tom, že obviněný nezískává prostředky k obživě legální cestou. S tím pak kontrastují skutečně nápadně vysoké částky, které obviněná neustále převáděla „sem a tam“ mezi jednotlivými svými účty. V tomto směru neobstojí obhajoba obviněných, že tyto převody byly motivovány snahou získat výhodnější podmínky, neboť takové výhody by bylo možno dosáhnout podstatně méně náročným nastavením např. trvalých příkazů, bez velkého rizika spojeného s nakládáním s velkými objemy peněz v hotovosti. Závěr soudů o naplnění subjektivní stránky jednání obviněné tak státní zástupce považuje za správný a korespondující s logickým výkladem provedených důkazů.
Státní zástupce připomněl, že s poukazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Pokud pak obviněná uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., z obsahu podaného dovolání vyplývá, že jej uplatnila v jeho druhé alternativě, tedy že byl zamítnut její řádný opravný prostředek, přestože předchozím řízení byl dán jiný důvod dovolání. Takto formulovaný důvod dovolání však může být úspěšný toliko v případě, že by byla zjištěna existence vytýkané vady zakládající některý z důvodů dovolání, která by zatěžovala řízení před soudem prvního stupně. Takovou vadou však rozhodnutí soudu nalézacího dle názoru státního zástupce zatíženo není.
Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného Ing. M. K. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné a dovolání obviněné K. V. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněných jsou přípustná [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], byla podána oprávněnými osobami [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.] v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.).
Dále musel Nejvyšší soud zvážit, zda lze uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Oba obvinění uplatnili dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Námitky podané proti skutkovým zjištěním soudu proto nejsou dovolacím důvodem a Nejvyšší soud k nim nepřihlíží. Učinil by tak v souladu s judikaturou Ústavního soudu pouze v případě, kdy by byla skutková zjištění soudů v extrémním rozporu s provedenými důkazy a bylo by tak porušeno ústavně garantované právo obviněného na spravedlivý proces. O takový případ však v posuzované věci nejde.
Pokud jde o dovolání obviněného Ing. M. K. podané prostřednictvím obhájce JUDr. Ivana Brože, obsažené námitky lze sice výše citovanému dovolacímu důvodu podřadit, jsou však skutečně velmi stručné, jak uvádí státní zástupce. Lze k nim tak pouze konstatovat, že z hlediska skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 tr. zákoníku není rozhodující, zda obviněný pervitin vyráběl pro sebe nebo pro jiné osoby, proto ani není na místě zkoumat, zda a jakou část pervitinu pro vlastní potřebu využil. Při posouzení rozsahu, ve kterém se obviněný trestné činnosti dopustil, tak rozhodně nelze odečítat množství drogy, které si případně ponechal pro vlastní potřebu. Znak „prodá“ přitom lze mít za naplněný za situace, kdy obviněný prodal alespoň část tohoto pervitinu, opět tedy nemá z hlediska právní kvalifikace význam, zda si jinou část ponechal pro svou potřebu. Sluší se navíc připomenout, že ačkoli obviněný ve svém dovolání výrobu pervitinu připouští, podle výroku rozsudku soudu prvního stupně byl uznán vinným jednáním, které spočívalo zejména v jeho prodeji, přechovávání za účelem prodeje další osobě a částečně v tom, že se na výrobu pervitinu připravoval.
Námitky obsažené v dovolání, které obviněný podal prostřednictvím obhájce JUDr. Vladimíra Jaška, Ph.D., LL.M., je možné podřadit dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., nelze se s nimi však ztotožnit. Tento dovolací důvod je dán v případě nejzávažnějších pochybení soudu, a to byl-li obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení, spočívající zejména v nesprávném vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak nepřiměřeně mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ani prostřednictvím jiného dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 tr. ř. (srov. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Jiné vady výroku o trestu, spočívající v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest, je možno považovat za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. rovněž č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Obviněným uplatněná argumentace z části směřuje do oblasti skutkových zjištění ohledně původu předmětných finančních prostředků. V tomto případě však lze pouze konstatovat, že zejména odvolací soud věnoval relevantním důkazům patřičnou pozornost a Nejvyšší soud nemá jeho závěrům co vytknout. V podrobnostech lze proto odkázat na odůvodnění jeho rozhodnutí. Pokud obviněný vypočítává, kolik finančních prostředků mohl prodejem pervitinu vydělat, je možné dodat, že od jím vypočítané částky nelze odečítat prostředky, které měl vynaložit na nákup surovin. V případě finančních prostředků, které obviněný do trestné činnosti vložil, se jedná o prostředky, které byly ke spáchání trestného činu užity, tedy je rozhodně nelze odečítat. Stejně tak se lze ztotožnit se státním zástupcem v tom směru, že obviněný se nepochybně chystal v trestné činnosti pokračovat, a lze mít za to, že tyto prostředky byly na financování další trestné činnosti určeny.
Obviněná K. V. pak svými námitkami uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplnila, neboť jimi napadá primárně skutková zjištění, a to jak pokud jde o původ finančních prostředků, tak i pokud se jedná o její povědomí o jejich původu. V tomto směru lze opět odkázat na logicky a přesvědčivě odůvodněná skutková zjištění soudů nižších stupňů.
Obviněná pak dále uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který v sobě zahrnuje dvě alternativy. Podle první z nich je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto nebo odmítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu z formálních důvodů uvedených v §253 tr. ř. bez věcného přezkoumání podle §254 tr. ř., aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené trestním řádem pro takový postup. Podle druhé z nich je uvedený dovolací důvod dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle §256 tr. ř., tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle §254 tr. ř. s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným.
Obviněná uplatnila tento dovolací důvod v jeho druhé alternativě. Vzhledem k tomu, že svými námitkami nenaplnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nelze považovat za naplněný ani dovolací důvod podle písmene l) téhož ustanovení.
Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), h) a l) tr. ř. ani jiného dovolacího důvodu nedošlo. Dovolání obviněného Ing. M. K. proto odmítl pro jeho zjevnou neopodstatněnost podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Obviněná K. V. podala dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b odst. 1 tr. ř. Její dovolání proto Nejvyšší soud odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. 7. 2017
JUDr. Karel Hasch
předseda senátu