Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18.05.2017, sp. zn. 11 Tdo 413/2017 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2017:11.TDO.413.2017.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2017:11.TDO.413.2017.1
sp. zn. 11 Tdo 413/2017-25 USNESENÍ Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 18. 5. 2017 dovolání, které podal obviněný M. V. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 4. 11. 2016, sp. zn. 31 To 432/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 2 T 79/2016 a rozhodl takto: Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. V. odmítá . Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 20. 9. 2016, sp. zn. 2 T 79/2016, byl M. V. uznán vinným v bodě 1 přečinem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, v bodě 2 zločinem vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku a v bodě 3 zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, za které byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Podle skutkových zjištění se obviněný shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že 1. ačkoliv byl rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 24. 2. 2009, č. j. 5 T 160/2008-573, který nabyl právní moci dne 1. 10. 2009, odsouzen i pro trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zákona č. 140/1961 Sb. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let se zařazením do věznice s ostrahou, z něhož byl podmíněně propuštěn rozhodnutím Okresního soudu v Chomutově ze dne 2. 10. 2014, sp. zn. 5 PP 172/2014, se stanovením zkušební doby do 2. 10. 2018, tak v L., S. n., v době od 14:15 hodin do 14:30 hodin dne 3. 2. 2016 v obchodním domě Forum, v prodejně Tesco, ke škodě společnosti Tesco Stores ČR, a. s., IČO: 45308314, vzal nejprve marcipánové růže v hodnotě 74,10 Kč, které vybalil, strčil do kapsy s tím, že obal vyhodil a odešel z prodejny do prostor určených personálu, kde byl kontrolován pracovníkem ostrahy prodejny, kterému slíbil zboží zaplatit, ale aniž by tak učinil, zhruba za deset minut vzal, opět v prodejně Tesco, plnotučné mléko a zákys banán, v celkové hodnotě 32 Kč, které uschoval pod oděv, a bez jejich zaplacení odešel z prodejny přes bezpečnostní rámy, kde byl následně kontrolován pracovníkem ostrahy prodejny, 2. v L., S. n., v době od 14:15 hodin do 14:50 hodin dne 3. 2. 2016 v přízemí obchodního domu Forum poté, co v prodejně Tesco, postupně ve dvou případech vzal zboží v celkové hodnotě 106,10 Kč, které uschoval pod oděv a bez jejich zaplacení vyšel ven z prodejny Tesco přes bezpečnostní rámy do pasáže obchodního domu, na výzvu pracovníka ostrahy V. K., aby se vrátil k bezpečnostnímu rámu, jeho výzvu uposlechl a v okamžiku, kdy na místo přišel další pracovník ostrahy Z. Š., opakovaně se slovně dožadoval odchodu a když jej Z. Š. vyzval, aby zůstal na místě, úderem ruky ho strčil od sebe, odstoupil a zpod oděvu vyndal pistoli zn. Bruni mod. 92, kal. 8 mm k se zaslepenou hlavní, kterou nechal ležet na dlani své natažené ruky směrem k pracovníkům ostrahy, což doprovázel slovy: „chceš se tady válet, uklidni se, nech mě jít“; k výzvě pracovníků ostrahy, aby svého jednání zanechal a pistoli skryl, tak učinil a dobrovolně odešel do kanceláře ostrahy, kde byl poté zajištěn Policií ČR, 3. ačkoliv byl rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 24. 2. 2009, č. j. 5 T 160/2008-573, který nabyl právní moci dne 1. 10. 2009, odsouzen i pro trestný čin nedovolená výroba a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zákona č. 140/1961 Sb. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let se zařazením do věznice s ostrahou, z něhož byl podmíněně propuštěn rozhodnutím Okresního soudu v Chomutově ze dne 2. 10. 2014, sp. zn. 5 PP 172/2014, se stanovením zkušební doby do 2. 10. 2018, v L., ul. D., v blíže nezjištěné době od měsíce ledna do měsíce března 2015, v bytě J. P. s jeho souhlasem, nejméně ve dvou případech, za užití přesně nezjištěného léčiva s obsahem pseudoefedrinu, amatérsky sestavené chemické laboratoře, složené z pomůcek, který si sám přinesl, opatřil si chemikálie a na tzv. jeden var vyrobil nejméně 10 g psychotropní látky methamphetamin, zvaný pervitin, celkem tak vyrobil nejméně 20 g pervitinu, přičemž nejméně v jednom případě léčiva s obsahem pseudoefedrinu přivezl z Polské republiky přes hraniční přechod v Hrádku nad Nisou; z takto vyrobeného pervitinu poskytl ve dvou případech celkem 2,5 g pervitinu J. P. a v jednom případě celkem 1 g pervitinu M. D., když pseudoefedrin je prekurzorem ve smyslu kategorie 1 přílohy I. nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004, o prekurzorech drog, a kategorie 1 přílohy nařízení Rady (ES) č. 111/2005 a methamphetamin, zvaný pervitin, je jako psychotropní látka uveden v seznamu č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, ve smyslu §44c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů. Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 4. 11. 2016, sp. zn. 31 To 432/2016, podle §256 tr. ř. zamítl. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Vladimíra Škréty dovolání. Ohledně dovolacího důvodu odkázal na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Obviněný namítl, že soudy nesprávně hodnotily jeho zavinění v případě skutku popsaného pod bodem 1 výroku rozsudku soudu prvního stupně, neboť neměl v úmyslu nezaplatit za zboží. Vzal je s vědomím, že má u sebe dostatek finančních prostředků k zaplacení u pokladny. Když zjistil, že nikoli, dal ostraze do zástavy svůj mobilní telefon a šel si peníze vypůjčit. Vrátil se do obchodu s 200 Kč a chtěl zaplatit a koupit ještě další mléčné zboží v hodnotě 32 Kč. Tuto otázku soud hodnotil nesprávně. Stejně je tomu podle obviněného i u skutku popsaného pod bodem 2 výroku, kde rovněž neexistuje jeho zavinění, aby někoho vydíral. Pokud jde o skutek popsaný pod bodem 3 výroku rozsudku soudu prvního stupně, neexistuje žádný důkaz, že by se obviněný skutku opravdu dopustil, neboť svědkům J. P. a M. D. nelze důvěřovat. Soud přitom vzniklé pochybnosti nesprávně hodnotil v jeho neprospěch. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 4. 11. 2016, sp. zn. 31 To 432/2016. Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.]. Dále musel Nejvyšší soud zvážit, zda lze uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Námitky podané proti skutkovým zjištěním soudu proto nejsou dovolacím důvodem a Nejvyšší soud k nim nepřihlíží. Učinil by tak v souladu s judikaturou Ústavního soudu pouze v případě, kdy by byla skutková zjištění soudů v extrémním rozporu s provedenými důkazy a bylo by tak porušeno ústavně garantované právo obviněného na spravedlivý proces. O takový případ však v posuzované věci nejde. Námitky, které obviněný zaměřil proti bodům 1 a 3 rozsudku soudu prvního stupně, zjevně směřují právě do oblasti skutkových zjištění a hodnocení provedeného dokazování. Nad rámec dovolacího řízení k nim lze konstatovat, že soudy logicky a přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vyvodily skutkové závěry, na nichž se odsouzení zakládá, a toto zdůvodnění nebudí žádné pochybnosti. V případě jednání popsaného pod bodem 2 rozsudku soudu prvního stupně pak obviněný de facto žádnou argumentaci neuvedl, pouze konstatoval, že nebylo dáno jeho zavinění. Není tedy zcela zřejmé, zda i v tomto případě zamýšlel napadnout skutková zjištění, jež jsou podkladem právního závěru o subjektivní stránce (stejně jako v případě námitek proti bodu 1), nebo zda má za to, že skutková zjištění jsou v daném případě správná, avšak neodpovídá jim právní závěr o úmyslné formě zavinění. Faktem je, že obviněný nic takového neuvádí. I kdyby přitom Nejvyšší soud jeho námitku vyložil druhým popsaným způsobem, musel by pouze konstatovat, že závěr o úmyslné formě zavinění zcela odpovídá popsaným skutkovým okolnostem, a dovolání obviněného odmítnout jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Není však úkolem Nejvyššího soudu, aby za obviněného domýšlel dovolací argumentaci. Nejvyšší soud tak dospěl k závěru, že obviněný M. V. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou obsaženy v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle §265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.). V Brně dne 18. 5. 2017 JUDr. Karel Hasch předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§265b odst.1 písm. g) tr.ř.
Datum rozhodnutí:05/18/2017
Spisová značka:11 Tdo 413/2017
ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:11.TDO.413.2017.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Dovolací důvody
Dotčené předpisy:§265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Staženo pro jurilogie.cz:2017-08-26