ECLI:CZ:NS:2017:11.TDO.485.2017.1
sp. zn. 11 Tdo 485/2017-25
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 18. 5. 2017 dovolání, které podal obviněný J. K., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 11. 2016, sp. zn. 61 To 420/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 29 T 26/2016 a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 12. 8. 2016, sp. zn. 29 T 26/2016, byl J. K. uznán vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podmíněně odložen na dobu dvou a půl roku za současného uložení dohledu. Dále mu byl uložen trest propadnutí věci, a to věcí v rozsudku vyjmenovaných.
Podle skutkových zjištění se obviněný shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že ačkoliv jako uživatel konopí si byl vědom toho, že není oprávněn k nakládání s konopím jako látkou omamnou, uvedenou v příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb. k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, a v seznamu IV vyhlášky č. 47/1965 Sb., Jednotné úmluvy o omamných látkách, ani s jeho účinnou látkou delta-9-tetrahydrokanabinolem, uvedenou jako psychotropní látka v příloze č. 4 téhož nařízení vlády a v seznamu II vyhlášky č. 62/1989 Sb., Úmluvy o psychotropních látkách, přesto v době od začátku července 2015 do 1:40 hod. dne 1. 8. 2015 v P., P. …, v pronajatém bytě č. … ve čtvrtém nadzemním podlaží domu v úmyslu vyrobit drogu známou jako marihuana bez povolení pěstoval sazenice rostliny konopí tzv. in-door způsobem, tj. v tzv. homeboxech s elektroinstalací zajišťující automaticky nastavitelné hodnoty teploty, s časově nastavenou regulací zdrojů světla, odsáváním použitého vzduchu a s manuální obsluhou regulace vzdušné vlhkosti a zavlažování a za pomoci tekutých hnojiv, prostředků podporujících jednotlivé fáze růstu rostlin a dalších předmětů a chemikálií k tomu určených, přičemž v jednom homeboxu pěstoval 31 sazenic o vzrůstu od 20 cm do 43 cm a ve druhém boxu celkem 10 sazenic o vzrůstu od 35 cm do 80 cm, přičemž usušením bylo z prvního homeboxu získáno 95,12 gramů sušiny a z druhého 173,81 gramů, a koncentrace delta-9-tetrahydrokanabinolu byla v obou případech 1,2%, tudíž se ve zkoumaných vzorcích nacházelo celkem 3,22 gramů delta-9-tetrahydrokanabinolu, přičemž k dokonání činu nedošlo pouze v důsledku zásahu policejního orgánu, neboť byt byl otevřen z důvodu hrozícího vytopení jiného bytu v domě.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, na jehož základě Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 11. 2016, sp. zn. 61 To 420/2016, podle §258 odst. 1 písm. e) odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu odnětí svobody a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému uložil trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon podmíněně odložil na dobu jednoho roku.
Proti citovanému rozhodnutí podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Roberta Vladyky dovolání. Pokud jde o dovolací důvod, odkázal na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
Obviněný namítl, že samotné pěstování konopí nelze ztotožnit s pojmem „výroba“ omamné nebo psychotropní látky. O výrobu by se jednalo, pokud by rostlina byla sklizena a následně došlo k jejímu neoprávněnému zpracování do stavu způsobilého ke spotřebě nebo k získání psychotropní látky tetrahydrokanabinolu. Dále odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2013, sp. zn. 7 Tdo 768/2013, s tím, že pod zákonný znak „vyrobí“ nespadá pěstování rostliny konopí setého. Podle obviněného tak v jeho případě nedošlo k naplnění objektivní stránky trestného činu. S odkazem na stejné rozhodnutí pak dále konstatoval, že jeho jednání není možno považovat za pokus trestného činu podle §283 odst. 1 tr. ř., ale pouze za přípravu, která není trestná.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 11. 2016, sp. zn. 61 To 420/2016, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 12. 8. 2016, sp. zn. 29 T 26/2016, a Obvodnímu soudu pro Prahu 5 přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten nejprve shrnul dosavadní průběh řízení a obsah dovolání obviněného a konstatoval, že námitky obviněného sice obsahově odpovídají uplatněnému „hmotněprávnímu“ dovolacímu důvodu, avšak státní zástupce je považuje za zjevně neopodstatněné. V obecné poloze se ztotožňuje s tezí obviněného, že samotné pěstování konopí nelze zaměňovat za výrobu omamné nebo psychotropní látky. Z hlediska přisouzené právní kvalifikace jde však o právní závěr irelevantní, neboť obviněnému nebylo kladeno za vinu, že by již uskutečnil některou výrobní fázi spočívající například ve sklizení, sušení, drcení a jiné úpravě do stavu způsobilého k toxikomanickému využití jako tzv. marihuana, ale pouze pokus takové výroby. V tomto směru se prvá námitka obviněného s přisouzenou právní kvalifikací obsahově míjí.
Státní zástupce se pak neztotožňuje ani s námitkou obviněného, že jeho jednání bylo do té míry vzdáleno od dokonání, že je nelze považovat ani za pokus takového přečinu. Závěry vyplývající z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 768/2013 byly totiž následně překonány stanoviskem trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 300/2014, jež je výslovně odmítlo. Podle tohoto stanoviska: „Samotné neoprávněné pěstování rostliny konopí nelze ztotožňovat s pojmem „výroba“ omamné nebo psychotropní látky ve smyslu §283 odst. 1 tr. zákoníku (viz rozhodnutí pod č. 18/2007 Sb. rozh. tr.). O výrobu, resp. některou její fázi, by mohlo jít pouze v případech, pokud by rostlina konopí byla sklizena a následně došlo k jejímu neoprávněnému zpracování v procesu, v němž by jako vstupní komponent byla dále upravována, a to buď do stavu způsobilého již ke spotřebě (marihuana), anebo k získání psychotropní látky tetrahydrokanabinolu (THC). To platí i tehdy, jestliže pachatel uskutečnil takovou výrobu pro vlastní potřebu a za tím účelem si opatřil nebo přechovával rostliny konopí; v tomto případě samotné opatření nebo přechovávání rostlin konopí je již pokusem trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §21 odst. 1 a §283 odst. 1 tr. zákoníku, a nikoli jen přípravou ve smyslu §20 odst. 1 tr. zákoníku.“ Uvedené stanovisko pak musí být podle státního zástupce nepochybně obviněnému známo, neboť je cituje ve svých právních úvahách i soud prvního stupně (srov. str. 6 rozsudku).
Soud prvního stupně podle státního zástupce velmi přesvědčivě vyložil, na základě kterých konkrétních skutkových zjištění dovodil, že jednání obviněného směřovalo právě k výrobě marihuany z pěstovaných rostlin konopí. Zcela správně pak zjištěné jednání obviněného ve shodě s uvedeným stanoviskem právně kvalifikoval jako pokus přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §283 odst. 1 tr. zákoníku. Pokud dále obviněný vytýká odvolacímu soudu, že se jeho námitkou v tomto směru nijak nevypořádal, lze mu podle státního zástupce přisvědčit jen potud, že odůvodnění rozsudku odvolacího soudu je stručné až kusé. Zároveň však odvolací soud na uvedenou námitku obsahově reagoval, jak je patrno z odůvodnění na str. 2-3.
K těmto námitkám dále státní zástupce uvádí, že je obviněný uplatňoval již v rámci řízení před soudy obou stupňů, přičemž soudy se s nimi v odůvodnění svých rozhodnutí správně a v souladu s aktuální rozhodovací praxí vypořádaly. Státní zástupce má tedy za to, že je namístě odkázat na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 86/2002, podle kterého opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Závěrem proto státní zástupce navrhl, aby dovolání obviněného Nejvyšší soud odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Dále musel Nejvyšší soud zvážit, zda lze uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Námitky podané proti skutkovým zjištěním soudu proto nejsou dovolacím důvodem a Nejvyšší soud k nim nepřihlíží. Učinil by tak v souladu s judikaturou Ústavního soudu pouze v případě, kdy by byla skutková zjištění soudů v extrémním rozporu s provedenými důkazy a bylo by tak porušeno ústavně garantované právo obviněného na spravedlivý proces. O takový případ však v posuzované věci nejde.
Z naznačeného výkladu je patrné, že námitky obviněného uplatněnému dovolacímu důvodu odpovídají, nelze jim však přisvědčit. Naopak se Nejvyšší soud v tomto případě zcela ztotožňuje s tím, co ve svém vyjádření uvedl státní zástupce. První námitka obviněného opomíjí, že byl uznán vinným pokusem přečinu podle §283 odst. 1 tr. ř., nikoli dokonaným trestným činem. Tato námitka proto na právní kvalifikaci skutku nemůže mít žádný dopad.
Druhý okruh námitek pak obviněný založil na závěrech usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2013, sp. zn. 7 Tdo 768/2013, které však byly překonány stanoviskem trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. Tpjn 300/2014, publikovaného pod č. 1/2015 Sb. rozh. tr. Na toto stanovisko přitom výslovně odkazuje soud prvního stupně. Obviněný na ně však v rámci své dovolací argumentace nereagoval a své dovolání založil na překonaném právním názoru. Lze proto uzavřít, že napadené rozhodnutí i rozsudek soudu prvního stupně jsou v daném směru v souladu s aktuální judikaturou Nejvyššího soudu.
Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiného dovolacího důvodu nedošlo. Dovolání obviněného J. K. proto pro jeho zjevnou neopodstatněnost podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, a to v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 18. 5. 2017
JUDr. Karel Hasch
předseda senátu