ECLI:CZ:NS:2017:11.TDO.560.2017.1
sp. zn. 11 Tdo 560/2017-36
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 17. 8. 2017 dovolání obviněného D. K., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 4 To 282/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 5 T 1/2015, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného D. K. odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 1. 6. 2015, sp. zn. 5 T 1/2015, byli obvinění D. K., J. L. a R. J. uznáni vinnými přečinem šíření toxikomanie podle §287 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a shodně odsouzeni podle §287 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvaceti čtyř měsíců. Podle §67 odst. 1 tr. zákoníku za použití §68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku byl obviněným dále uložen peněžitý trest ve výměře sto denních sazeb ve výši 500 Kč, tedy celkem 50 000 Kč, a pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, jim byl podle §69 odst. 1 tr. zákoníku uložen náhradní trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců. Současně byl obviněným podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, jenž byl konkrétně specifikován ve výroku citovaného rozsudku.
2. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obvinění D. K., J. L. a R. J. dopustili trestné činnosti tím, že
,,od 1. 2. 2010 do 4. 11. 2013 jako osoby samostatně podnikající provozující živnost výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona v provozovně na adrese S. ... v T., okres T., pod názvem ... jako účastníci sdružení bez právní subjektivity, mající podíl na sdružení každý ve výši 33,3 %, provozovali kamenný obchod GROWSHOP a současně internetový obchod na stránkách ..., kde nabízeli k prodeji, prodávali a veřejně prezentovali několik druhů pěstebních substrátů, pěstebních stanů a boxů, předřadníků, výbojek, stínidel a objímek, RW kostek a rohoží Groden - Rockwol, sadbovacích kostek, radiálních a stojanových ventilátorů, ventilátorových boxů MDF, pachových uhlíkových filtrů, tlumičů hluku, ventilačního potrubí, fólií, upínacích spon a objímek, přechodek a hnojiv, tedy zboží, které svou povahou, velikostí a pořizovací cenou mělo sloužit a slouží zejména k pěstování rostlin konopí, z něhož usušením vzniká látka označovaná jako marihuana, a dále pak nabízeli k prodeji různé kuřácké předměty a upomínkové předměty, některé označené symbolem listu rostliny konopí, kdy se jednalo zejména o dýmky, vodní dýmky, šlukovky, blunty, prázdné plastové pytlíky, pohlcovače zápachu, vzduchotěsné dózy, zapalovače, papírky k balení cigaret, filtry k balení cigaret, drtičky, popelníky, krabičky a tzv. “schovávačky“, tedy věci, které svou povahou a vzhledem měly sloužit zejména k užívání látky označované jako marihuana,
a současně od 1. 2. 2010 do minimálně jara roku 2013 nabízeli k prodeji též semena rostliny konopí, které prodávali společně s propagačním materiálem a příbalovými letáky, v nichž byly v českém jazyce uvedeny názvy rostlin, výška rostlin, tělesné a psychické účinky rostlin na člověka při jejím užití, síla účinku a doba trvání účinku, chuť a vůně, indoor a outdoor sklizeň, specifika pěstování jednotlivých druhů rostlin pro maximalizaci výnosů a obsahu tetrahydrokanabinolů, genetické údaje, obsah tetrahydrokanabinolů a dalších látek, doba kvetení, výtěžnost rostliny – výnos, doba pěstování a kvetení, měsíc sklizně a další informační údaje,
kdy dne 4. 11. 2013 ve výše uvedené prodejně GROWSHOP na adrese S. ... v T., okres T., byly zajištěny níže uvedené věci, a to konkrétně:
79 ks balení semen rostliny konopí s obsahem 2 - 10 ks semen výhradně samičích rostlin společně s propagačními materiály a příbalovými letáky, popis “Kompletní malé pěstební skříně“ se seznamem 10 ks položek potřebných pro sestavení kompletní malé pěstební skříně včetně uvedení ceny položek, 15 ks různých druhů pěstebních stanů a boxů, větší množství radiálních ventilátorů různých značek a velikostí, 6 ks ventilátorových boxů MDF, 43 ks uhlíkových filtrů různých značek, velikostí a parametrů, 4 ks tlumičů hluku, 42 ks předřadníků, 83 ks stínidel, 12 ks objímek s kabelem a bez kabelu, 221 ks výbojek, 4 ks pytlů různých druhů pěstebních substrátů, 1 ks sadbovací kostky s RW kostkami, větší množství různých druhů hnojiv, kdy shora uvedené předměty takto v celku často tvoří tzv. indoorové pěstírny rostliny konopí,
přičemž rostlina konopí (respektive její vrcholíky) je uvedena jako omamná látka v příloze č. 3 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, v tehdy účinném znění, kdy jako droga marihuana se označuje sušená rostlina konopí, která obsahuje tetrahydrokanabinoly (konkrétně delta-9-tetrahydrokanabinol), které jsou jako psychotropní látky uvedeny v příloze č. 5 téhož zákona, a kdy všichni obžalovaní neměli žádné zákonné oprávnění nakládat s výše uvedenými látkami“.
3. Rozsudek soudu prvního stupně však právní moci nenabyl, neboť proti němu podali všichni obvinění odvolání. Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací tato odvolání projednal a usnesením ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 4 To 282/2015, je podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodná.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný D. K. prostřednictvím svého obhájce dovolání s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
5. Toto nesprávné právní posouzení skutku obviněný shledal v tom, že z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá, že se měl přisuzovaného jednání dopustit jako spolupachatel podle §23 tr. zákoníku, avšak tato skutečnost není ve výrokové části rozhodnutí soudů obou stupňů žádným způsobem vyjádřena. Dále pak zdůraznil, že z provedeného dokazování bylo zjištěno, že v obchodě nic neprodával a na činnosti sdružení se spoluobviněnými se podílel pouze tak, že poskytl na počátku finanční investici ve výši jedné třetiny podílu. Zboží však do obchodu neobjednával, neprodával, nijak neovlivňoval sortiment zboží a stejně tak se nepodílel na internetovém obchodu. Obviněný proto nemohl svým jednáním naplnit objektivní ani subjektivní stránku přečinu šíření toxikomanie podle §287 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a výroková část rozsudku soudu prvního stupně je tak v příkrém rozporu s jeho odůvodněním. Jedná se tedy o extrémní nesoulad právního posouzení, které neodpovídá skutkovým zjištěním.
6. S ohledem na výše uvedené obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 4 To 282/2015, jakož i rozsudek Okresního soudu v Teplicích ze dne 1. 6. 2015, sp. zn. 5 T 1/2015, a aby odvolacímu soudu, případně soudu prvního stupně, přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
7. K dovolání obviněného se písemně vyjádřil i státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (sp. zn. 1 NZO 303/2017 ze dne 31. 5. 2017). Ve svém vyjádření státní zástupce předně uvedl, že ačkoliv námitky obviněného obsahově uplatněnému dovolacímu důvodu odpovídají, nelze se s nimi ztotožnit.
8. Popis skutku obsažený ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně sice dostatečně zřetelně neodlišuje konkrétnější roli jednotlivých obviněných podílejících se různou měrou na činnosti sdružení podnikatelů bez právní subjektivity, avšak dle názoru státního zástupce tato skutečnost sama o sobě nezakládá nesprávnost výroku o vině, či tzv. extrémní nesoulad mezi právním posouzením a učiněnými skutkovými zjištěními. Je-li totiž ve výroku rozsudku vysloven závěr, že se obviněný podílel na specifikované činnosti sdružení bez právní subjektivity, přičemž v odůvodnění rozsudku je dále konkretizováno, jakým způsobem se na této činnosti podílel, nelze hovořit o tom, že by výrok a odůvodnění byly ve vzájemném rozporu.
9. Jako důvodnou státní zástupce neshledal ani další námitku obviněného, že jeho jednání nenaplňovalo znaky spolupachatelství přisouzeného přečinu, neboť se sám přímo nepodílel na obchodní činnosti sdružení. V této souvislosti státní zástupce obecně poukázal na doktrinální vymezení jednotlivých forem spolupachatelství, a následně dospěl k závěru, že jednání obviněného naplnilo formu spolupachatelství, kdy jednání každého ze spolupachatelů je alespoň článkem řetězu a ve svém celku tvoří skutkovou podstatu trestného činu. Obviněný totiž zcela vědomě přispěl počáteční investicí k činnosti sdružení provozujícího tzv. growshop a zároveň se v poměru své vstupní investice podílel i na zisku plynoucím z této činnosti. Dle názoru státního zástupce tak soudy správně uzavřely, že byť byl faktický podíl obviněného na provozu tzv. growshopu nižší než v případě spoluobviněných, naplňoval parametry spolupachatelství ve smyslu §23 tr. zákoníku, a to jak po objektivní, tak i po subjektivní stránce.
10. Závěrem pak státní zástupce k daným námitkám uvedl, že je obviněný uplatňoval již v rámci řízení před soudy obou stupňů, přičemž soudy se s těmito námitkami podrobně zabývaly a v odůvodnění svých rozhodnutí vypořádaly.
11. Po zvážení shora uvedených skutečností dospěl státní zástupce k závěru, že dovolání obviněného D. K. je zjevně neopodstatněné, a proto Nejvyššímu soudu navrhl, aby jej podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
III. Přípustnost dovolání
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu. To znamená – zda dovolání bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, odst. 2 tr. ř., zda bylo podáno ve dvouměsíční zákonné lhůtě, na příslušném místě (u věcně a místně příslušného soudu) v souladu s §265e odst. 1, odst. 3 tr. ř. i oprávněnou osobou v souladu s §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. ř. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že dovolatel výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, a nic nebrání jeho projednání.
IV. Důvodnost dovolání
13. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o které se dovolání opírá, naplňují obviněným uplatněný dovolací důvod. Pouze reálná existence tohoto důvodu je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
14. V podaném dovolání obviněný své argumenty subsumoval pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
15. V obecné rovině je nutno zdůraznit, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
16. Nejvyšší soud zároveň upozorňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“ ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět. Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
17. Nejvyšší soud ve shodě s judikaturou Ústavního soudu však nepřehlíží, že jakkoliv skutkové námitky nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř. , a proto ve vztahu k nim neexistuje jeho přezkumná povinnost, tak tuto zásadu nelze uplatnit v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení se dostává do kolize s postuláty spravedlivého procesu.
18. Průlom do uvedených principů je tak možný v případě faktického zjištění extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé, a to za podmínky, že dovolatel tento nesoulad učiní předmětem svého dovolání a současně i přesně uvede, v čem konkrétně tento nesoulad spatřuje. Takovýto závažný rozpor je dán, pokud skutková zjištění soudů nižších stupňů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, nebo pokud tato zjištění při žádném z logických způsobů jejich hodnocení nevyplývají z provedených důkazů, nebo jsou dokonce pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna apod. V průběhu dokazování či hodnocení důkazů by tedy musel nastat takový exces, který odporuje zejména pravidlům zakotveným v §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Tento extrémní nesoulad však nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními je patrná logická návaznost.
19. Nejvyšší soud pak v návaznosti na výše uvedená teoretická východiska a námitky obviněného, že ve výrokové části rozhodnutí soudů obou stupňů není žádným způsobem vyjádřeno, že by se měl dopustit přisuzované trestné činnosti jako spolupachatel podle §23 tr. zákoníku a svým jednáním rovněž nemohl naplnit objektivní ani subjektivní stránku přečinu šíření toxikomanie podle §287 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, konstatuje, že takto postavenou argumentaci lze podřadit pod uplatněný dovolací důvod. Nejvyšší soud však dospěl k závěru, že se jedná o námitky zjevně neopodstatněné.
21. Přečinu šíření toxikomanie podle §287 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo svádí jiného ke zneužívání jiné návykové látky než alkoholu nebo ho v tom podporuje anebo kdo zneužívání takové látky jinak podněcuje nebo šíří, a spáchá-li takový čin tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem.
22. V této souvislosti dále nutno v obecné rovině připomenout, že objektem tohoto trestného činu je zájem na ochraně společnosti a lidí proti možnému ohrožení, které vyplývá ze zneužívání návykových látek jiných než alkoholu. Pojem návykové látky je definován v §130 tr. zákoníku tak, že se jimi rozumí alkohol, omamné látky, psychotropní látky a ostatní látky způsobilé nepříznivě ovlivnit psychiku člověka, jeho ovládací nebo rozpoznávací schopnosti nebo sociální chování. Trestný čin šíření toxikomanie podle §287 tr. zákoníku patří mezi úmyslné ohrožovací trestné činy. Jejich pojmovým znakem je ohrožení a následkem je vyvolání situace, při níž hrozí reálné nebezpečí a chybí vlastní vznik takové poruchy, k níž vyvolaný stav směřuje. U zavinění zde postačuje, zahrnuje-li možnost poruchy, a není třeba, aby se vztahovala na poruchu samu. Pachatelem tohoto trestného činu může být kterákoliv fyzická osoba. Trestný čin šíření toxikomanie s ohledem na tuto svou povahu je dokonán již samotným sváděním, podporováním, podněcováním nebo šířením. Pro naplnění jeho objektivní stránky není třeba, aby právem předvídaný účinek (jiná osoba zakázanou drogu užila) skutečně nastal. Okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby spočívá v tom, že čin byl spáchán mimo jiného i veřejně přístupnou počítačovou sítí, jakou je internet.
23. O podporování v zneužívání návykových látek půjde v případě, kdy pachatel jedná v úmyslu podporovat v oslovené osobě rozhodnutí užívat návykové látky, přičemž není podstatné, zda se jedná o osobu dosud nezneužívající návykové látky nebo začínající s jejich zneužíváním, tak osobu již dlouhodobě takové látky zneužívající. Podporování takové osoby může mít formu fyzické i psychické podpory. Podoby psychické podpory může mít poskytování rad takové osobě týkajících se zneužívání návykových látek nebo její utvrzování v pokračování v jejich zneužívání. Projevem fyzické podpory může být zase opatření instrumentu pro aplikaci návykové látky, vyhledání prostoru pro takovou osobu, v němž je možné návykové látky užívat nebo aplikovat, atd.
24. Podněcováním ke zneužívání návykové látky jiné než alkohol je třeba rozumět projev, kterým pachatel zamýšlí ovlivnit rozhodnutí jiných osob tak, aby zneužily jiné návykové látky než alkohol. Nezáleží na formě projevu (ústní, písemná, konkludentní aj.). Podněcování se může stát přímo, nepřímo i skrytě (např. vychvalování pozitivních účinků zneužívání drog nebo poskytování návodů k dosažení vyšší efektivity v této činnosti). Na rozdíl od svádění zde není projev pachatele zaměřen na konkrétní osobu nebo osoby, i když i zde jeho snaha míří k vyvolání zneužívání návykových látek u těch, jimž je jeho projev určen.
25. Šíření zneužívání takové látky je jakékoli další jednání směřující k rozšíření zneužívání návykových látek jiných než alkohol (může např. jít o propagaci tzv. drogové subkultury apod.). Může být provedeno i formou schvalování spáchání trestných činů nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 tr. zákoníku a výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle §286 tr. zákoníku. Podobně jako podněcování směřuje vůči blíže nekonkretizovaným osobám (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 2902-2904).
26. Trestný čin je pak spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem – úmysl přímý (§15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku), nebo věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn – úmysl nepřímý, eventuální (§15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku). Srozuměním se rozumí i smíření pachatele s tím, že způsobem uvedeným v trestním zákoně může porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem (§15 odst. 2 tr. zákoníku).
27. Nejvyšší soud považuje dále za vhodné připomenout, že o spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku se jedná tehdy, byl-li trestný čin spáchán společným úmyslným jednáním dvou nebo více osob, přičemž každá osoba odpovídá tak, jako by trestný čin spáchala sama. O společné jednání, ať již současně probíhající nebo postupně na sebe navazující, jde tehdy, jestliže každý ze spolupachatelů naplnil svým jednáním všechny znaky skutkové podstaty trestného činu, nebo pokud každý ze spolupachatelů svým jednáním uskutečnil jen některý ze znaků skutkové podstaty trestného činu, jež je pak naplněna jen souhrnem těchto jednání, anebo když jednání každého ze spolupachatelů je alespoň článkem řetězu, přičemž jednotlivé činnosti – články řetězu – působí současně nebo postupně ve vzájemné návaznosti a směřují k přímému vykonání trestného činu a jen ve svém celku tvoří jeho skutkovou podstatu. K naplnění pojmu spolupachatelství není třeba, aby se všichni spolupachatelé zúčastnili na trestné činnosti stejnou měrou. Stačí i částečné přispění, třeba i v podřízené roli, jen když je vedeno stejným úmyslem jako činnost ostatních pachatelů, a je tak objektivně i subjektivně složkou děje, tvořícího ve svém celku trestné jednání. Společný úmysl spolupachatelů musí zahrnovat jak jejich společné jednání, tak sledování společného cíle, přičemž předchozí vzájemná výslovná dohoda není vyžadována a postačí, jde-li o dohodu konkludentní. Každý spolupachatel si však musí být vědom alespoň možnosti, že jednání jeho i ostatních spolupachatelů směřuje k spáchání trestného činu společným jednáním, a být s tím pro tento případ srozuměn (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. §1 až 139. Komentář. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 329-331).
28. V kontextu výše uvedeného Nejvyšší soud konstatuje, že skutkový stav, tak jak je popsán ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně a jak vyplývá z dalších skutečností popsaných zejména v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (č. l. 205-206), poskytuje dostatečný podklad k právnímu závěru, že se obvinění dopustili trestného činu šíření toxikomanie podle §287 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, přičemž je zřejmé, že tento trestný čin spáchali všichni obvinění společným úmyslným jednáním jako spolupachatelé ve smyslu §23 tr. zákoníku. Soudy se přitom ve svých rozhodnutích výslovně zabývaly i postavením a rolí obviněných na přisuzované trestné činnosti, přičemž shodně dospěly k závěru, že byť obviněný D. K. v kamenné prodejně zboží neprodával, podílel se na činnosti předmětného grow shopu finanční investicí, zájmem a pravidelnou spoluprací s dalšími dvěma obviněnými na založení, existenci a rozvoji obchodu, a to jako plnohodnotný člen sdružení bez právní subjektivity s podílem na příjmech a výdajích ve výše jedné třetiny, tedy ve stejném rozsahu jako ostatní dva spoluobvinění. Soudy obou stupňů tak důvodně uzavřely, že podíl a míra zavinění byly u všech obviněných naprosto stejné. Nejvyšší soud nadto uvádí, že pro právní posouzení trestní odpovědnosti obviněných není rozhodné, jakými konkrétními úkony či jakým přesným podílem se každý z nich na trestné činnosti podílel. Spolupachatelství totiž není žádnou zvláštní formou trestného činu (jako např. příprava, pokus trestného činu nebo účastenství), neboť nijak nerozšiřuje trestní odpovědnost mimo rámec skutkových podstat vymezených ve zvláštní části trestního zákona, a proto není nutné, aby ve výroku o vině bylo u spolupachatelů citováno ustanovení §23 tr. zákoníku (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2002, sp. zn. 7 Tdo 368/2002). Nedostatek výslovného údaje o spolupachatelství ani nedostatek citace ustanovení §23 tr. zákoníku za situace, kdy soud prvního stupně v tomto směru vymezil relevantní skutková zjištění a tato následně konkretizoval v odůvodnění svého rozhodnutí, tak nečiní výrok o vině nezákonným.
29. Pokud jde dále o naplnění subjektivní a objektivní stránky přisuzovaného trestného činu, bylo podle Nejvyššího soudu v jednání obviněného správně soudy obou stupňů shledáno zavinění ve formě úmyslu přímého podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, které jednoznačně vyplývá ze způsobu páchání trestné činnosti, kdy se nejednalo o jednorázový či náhodný čin, nýbrž o promyšlené a komplexní jednání, které nutně předpokládalo existenci k tomu směřující vůle obviněného. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že soudy obou stupňů zcela správně ve svých úvahách pro právní závěry vycházely z povahy všech zjištěných skutečností, když především posuzovaly účel, k jakému byly nabízené předměty a prostředky určeny a k čemu reálně měly sloužit. Právě tyto komplexní úvahy soudů obou stupňů dostatečně postihly skutečnou povahu provozované obchodní činnosti, že nabízené zboží mělo za účel přilákat především zájemce o marihuanu jakožto nejsnazší toxikomanické užití konopí formou kouření částí vzrostlé rostliny. Ze strany obviněných se tedy jednalo o poskytnutí morální i materiální podpory a ovlivňování rozhodování předem neurčeného okruhu osob k tomu, aby zneužívaly návykovou látku. Nadto lze rovněž poukázat, že z propagačních materiálů, které byly poskytovány, muselo být obviněnému známo, že z nabízených semen lze vypěstovat konopí s vysokým obsahem THC. Obviněný tedy chtěl porušit nebo ohrozit zájem chráněný trestním zákonem a jeho jednání tak soudy obou stupňů správně vyhodnotily jako jednání v úmyslu přímém podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
30. Lze tak uzavřít, že skutkovým zjištěním, která soudy obou stupňů po provedeném dokazování učinily, plně odpovídá právní kvalifikace jednání obviněného jako trestného činu šíření toxikomanie podle §287 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, jehož se obviněný dopustil ve spolupachatelství ve smyslu §23 tr. zákoníku.
31. Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v případě obviněného D. K. napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem nedošlo ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. k porušení zákona, a proto jeho dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. ř.).
V Brně dne 17. 8. 2017
JUDr. Stanislav Rizman
předseda senátu