ECLI:CZ:NS:2017:11.TDO.638.2017.3
sp. zn. 11 Tdo 638/2017-I-128
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 23. 8. 2017 dovolání, které podal obviněný M. G. A., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. 2 To 66/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 34 T 11/2015 a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. G. A. odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 6. 2016, sp. zn. 34 T 11/2015, byl obviněný M. G. A. uznán vinným v bodech 1-5 zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, k trestu vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou a k trestu propadnutí věci, a to věcí v rozsudku vyjmenovaných.
Podle skutkových zjištění se obviněný dopustil shora uvedené trestné činnosti s dalšími spoluobviněnými tím, že ač všichni věděli, že buď převážejí, nabízejí, prodávají, zprostředkovávají prodej tablet, a to Sudafed, jenž obsahuje 60 mg hydrochloridu pseudoefedrinu v jedné tabletě, a Cirrus, jenž obsahuje 120 mg hydrochloridu pseudoefedrinu v jedné tabletě, které jsou určeny k výrobě drogy pervitin, a takto jednali, ačkoliv nebyli držiteli povolení dle §4 a §8 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, přičemž pseudoefedrin je jako prekursor zařazen do tabulky I podle Úmluvy OSN proti nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami a v návaznosti na to i v kategorii 1 přílohy I nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) číslo 273/2004 a v kategorii 1 přílohy nařízení Rady (ES) číslo 111/2005 a droga pervitin, chemicky definovaná jako metamfetamin, je uvedena v příloze číslo 5 k nařízení vlády o seznamech návykových látek číslo 463/2013 Sb. jako psychotropní látka zařazená do Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, a byli si vědomi toho, že tyto tablety obsahují pseudoefedrin a budou zneužity při nedovolené výrobě psychotropní látky pervitin, a to i vzhledem k tomu, že se jednalo o tablety vyloupané z originálních blistrů a balené po velkých množstvích v sáčcích, přesto
1) M. G. A., V. S. A., Y. M. I. a B. M. D.: nejméně v době od 3. 11. 2014 do 14. 11. 2014 po vzájemné dohodě M. G. A. a V. S. A. společně s dalšími pachateli v Bulharské republice zrealizovali dovoz 10 balíků tablet léčiva Cirrus o celkové hmotnosti 10 638,5 g z Bulharské republiky do České republiky tak, že M. G. A. pro účely dovozu tohoto množství tablet vyslal V. S. A. z České republiky do Bulharské republiky vozidlem VW Passat, RZ ..., a sám do Bulharské republiky rovněž vycestoval ve společnosti Y. M. I. za účelem obstarání požadovaného množství Cirrusu od I. T. T., zvaného „T. z. p.“, kterému za tímto účelem již dříve společně s V. S. A. předali finanční prostředky, načež po zajištění požadovaného množství Cirrusu I. T. T., který jej podle pokynů M. G. A. dne 12. 11. 2014 předal V. S. A. a Y. M. I., a ti na základě dalších pokynů M. G. A. nabalili dovezený Cirrus do sáčků o hmotnosti po 1 kg a poté takto nabalený Cirrus V. S. A. dne 13. 11. 2014 kolem 7:50 hodin předal v Bulharské republice R. L. D., který podle pokynů M. G. A. ukryl Cirrus do rezervního kola, po ukrytí Cirrusu předal R. L. D. rezervní kolo s ukrytými tabletami Cirrusu V. S. A. a ten jej společně s Y. M. I. a B. M. D., kterého za účelem dovozu tablet do České republiky najal M. G. A., uložil do vozidla Mercedes Vito 1080, RZ ..., bulharské imatrikulace, přičemž krátce poté vyjeli z Bulharska do České republiky s ukrytými balíky Cirrusu ve vozidle Mercedes Vito B. M. D. a Y. M. I., které na cestě doprovázel vozidlem VW Passat, RZ ..., V. S. A., dne 14. 11. 2014 kolem 5:40 hodin projela obě vozidla postupně přes hraniční přechod v L. ze Slovenské republiky do České republiky, kde nedaleko za hraničním přechodem bylo hlídkou celního úřadu vozidlo Mercedes Vito zastaveno a při kontrole vozidla bylo výše uvedených 10 balíků tablet Cirrusu nalezeno ukrytých uvnitř rezervního kola, přičemž z tablet Cirrusu o celkové váze 10 638,5 g je možno vyrobit cca 2 313,6 g pervitinu, přičemž se daného jednání dopustili jako členové organizované skupiny působící přinejmenším na území Turecka, Bulharské a České republiky,
2) M. G. A., V. S. A., S. A. I. a A. S. A.: v době od 29. 10. 2014 do 27. 11. 2014 M. G. A. a V. S. A. po seznámení se s J. Z. – osobou vystupující podle §102a odst. 1 písm. a) tr. ř., tomuto nabídli k prodeji celkem 50 kg léčiva Cirrus, a to tak, že prvotní nabídku učinili dne 29. 10. 2014 v době od 18:42 hodin do 18:58 hodin v prostorách restaurace v Intersparu v O.-D., deklarovali mu, že toto množství bude nabaleno v 50 sáčcích po 1 kg Cirrusu, přičemž tablety měly být dodány zhruba v termínu 19.-20. 11. 2014, přitom se také dohodli, že J. Z. hned na zkoušku prodají vzorek tablet Cirrusu v množství 2 kg; následně téhož dne v baru i. u restaurace Č. k. v O. na ulici V. K. před 20:00 hodinou, na žádost M. G. A. S. A. I. zajistil nákup vyloupaných tablet ze 400 blistrů léčiva Cirrus, balených ve 4 igelitových sáčcích o celkové hmotnosti 2 162 kg, které převzal V. S. A., a který toto množství Cirrusu poté dovezl na parkoviště před Interspar v O.-D., kde uvedené množství tablet Cirrusu prodal ve 20:03 hodin ve vozidle J. Z. za předem dohodnutou cenu 80 000 Kč, přičemž z uvedeného množství tablet Cirrus uvedené hmotnosti lze vyrobit cca 395 g pervitinu; následně u schůzky konané dne 19. 11. 2014 v době kolem 18:15 hodin v prostorách kavárny v obchodním centru Tesco na ulici P. č. ... v O.-H. mezi M. G. A., V. S. A. a J. Z. byla na žádost J. Z. dodávka tablet odsunuta a při následných telefonických kontaktech byla další schůzka mezi nimi stanovena na 26. 11. 2014 a dodávka tablet na 27. 11. 2014, přičemž v mezidobí M. G. A. a V. S. A. společně se S. A. I. dohodli, že S. A. I. opatří co největší množství tablet léčiva Cirrus za účelem dalšího prodeje tablet J. Z., do 27. 11. 2014, V. S. A. opatřil od mužů bulharské národnosti, jejichž přezdívky jsou D. a Z., celkem 7 kg tablet léčiva Cirrus a S. A. I. k datu 25. 11. 2014 opatřil u dosud nezjištěného zdroje 12 kg tablet léčiva Cirrus, načež ve dnech 25. 11. 2014 - 26. 11. 2014 poskytl S. A. I. přesně nezjištěnou finanční hotovost pro nákup dalších 10 kg tablet Cirrus v Polské republice, přičemž dne 25. 11.2014 M. G. A., V. S. A. a A. S. A. společně s dalším neustanoveným pachatelem bulharské národnosti odjeli z V. do O. a ještě téhož dne všichni uvedení odjeli z O. do V., kde A. S. A. opatřil od dosud nezjištěného zdroje potřebných 10 kg tablet Cirrus a opět všichni je dopravili do O., kde tablety Cirrus předali S. A. I. nedaleko restaurace Č. k. na ulici V. K. číslo ...; dne 27. 11. 2014 v době kolem 11:00 hodin M. G. A. a V. S. A. přijeli společně vozidlem značky VW Passat CC, RZ ..., na parkoviště před Obchodní centrum Tesco v O.-H., ulice P. č. ..., na předem dohodnutou schůzku s J. Z. ohledně předem dohodnutého prodeje 29 kg léků Cirrus, a když se u J. Z. ujistili, že má peníze na nákup Cirrusu, sdělili mu, že se na stejné místo vrátí za 10 minut i se zbožím, načež od Tesca odjeli k restauraci Č. k. na ulici V. K. číslo ..., kde zjištěné skutečnosti sdělili S. A. I. a A. S. A., kteří přistavili vozidlo zn. Renault Clio, RZ ..., v jehož zavazadlovém prostoru byl uložen kufr s 29 kg léčiva Cirrus, poté kolem 11:20 hodin všichni čtyři odjeli na uvedené parkoviště u Tesca, přičemž V. S. A. přijel vozidlem zn. Renault Clio, RZ ..., a zaparkoval s tímto vozidlem vedle vozidla J. Z., dále za ním přijel na popsané parkoviště vozidlem VW Passat, RZ ..., M. G. A. společně se S. A. I. a A. S. A., M. G. A. s V. S. A. otevřeli zavazadlový prostor vozidla Renault Clio, aby přesvědčili J. Z., že skutečně přivezli předem slíbených 29 kg Cirrusu, poté V. S. A. uložil cestovní kufr s 29 kg Cirrusu do vozidla K. Ka [osoba vystupující podle §102a odst. 1 písm. a) tr. ř.] a M. G. A. si přisedl do vozidla k J. Z., který mu dohodnutou částku 1 025 000 Kč za Cirrus vyplatil, a krátce poté byli všichni na místě zadrženi, přičemž z přesného množství zajištěného Cirrusu o celkové hmotnosti 28 817,6 g je možno vyrobit cca 5,6 kg pervitinu, přičemž obvinění se daného jednání dopustili jako členové organizované skupiny působící přinejmenším na území Polské a České republiky,
3) M. G. A. a G. M. B.: v přesně nezjištěné době, nejméně od června 2013 do 15. února 2014 si společně opatřovali z Bulharské republiky od R. L. D., tablety Sudafed a tyto tablety v O. přechovávali za účelem dalšího prodeje a následně v O. i jinde opakovaně poskytovali dalším osobám, mezi nimi také spoluobviněnému I. A. H., S. S. I. (alias F.) a dalším nezjištěným odběratelům, a takto ve výše uvedeném období od R. L. D. nakoupili vyloupané tablety Sudafed asi v 10 případech, při každém dovozu nejméně z 3 000 a nejvíce z 15 000 ks blistrů, což za uvedené období představuje cca 108 kg tablet Sudafed, z nichž lze vyrobit cca 14,9 kg pervitinu,
4) M. G. A.: nejméně od 16. 2. 2014 do 8. 6. 2014 si opakovaně od I. T. T., .případně z dalších nezjištěných zdrojů opatřoval léky Sudafed a Cirrus, tyto léky v O. přechovával za účelem dalšího prodeje a následně v O. i jinde opakovaně poskytoval dalším osobám, a to buď sám osobně nebo prostřednictvím dalších osob, které jednaly podle pokynů, kdy takto nejméně: od 11. 2.2014 do 15. 3. 2014 úkoloval D. H., aby z jím určeného místa postupně a opakovaně vyzvedla a poté mu doručila za účelem prodeje dalším dosud neustanoveným odběratelům nebo aby přímo doručila konkrétním odběratelům mužům, kterým říkali D., F., spoluobviněnému N. G. a řadě dalším dosud neustanoveným odběratelům vyloupané tablety Sudafed z nejméně 2 350 blistrů, tj. 23 500 tablet o celkové hmotnosti cca 6 040 g, přičemž z tohoto množství lze vyrobit cca 834 g pervitinu; dne 13.3. 2014 v době kolem 15:05 hodin úkoloval dosud neustanoveného muže ve vozidle značky Mercedes S300, bulharské imatrikulace, k tomu, aby neustanovenému muži, kterého sám oslovoval P., předal u prodejny Lidl na ulici U. S. vyloupané tablety z 200 balení léčiva Sudafed, tj. 2 000 tablet o celkové hmotnosti cca 514 g Sudafedu, přičemž z tohoto množství lze vyrobit cca 71 g pervitinu; dne 20. 3. 2014 v době kolem 17:50 hodin úkoloval spoluobviněného Y. S. D. k tomu, aby spoluobviněnému N. G. prodal za částku 45 000 Kč na parkovišti za hernou B. na ulici H. vyloupané tablety z 500 balení léčiva červený Sudafed, tj. 6 000 tablet o celkové hmotnosti cca 1 542 g, přičemž z tohoto množství lze vyrobit cca 213 g pervitinu; dne 23. 3. 2014 v době kolem 19:10 hodin předal prostřednictvím neustanovené ženy spoluobviněnému N. G. poblíže školy na ulici Z. vyloupané tablety z 200 balení léčiva Sudafed, tj. 2 000 tablet o celkové hmotnosti cca 514 g, přičemž z tohoto množství lze vyrobit 71 g pervitinu; dne 18. 6. 2014 v době kolem 13:45 hodin předal dosud neustanovenému odběrateli užívajícímu telefonní číslo ... tablety nejméně ze 400 balení léčiva Sudafed, tj, 4 000 tablet o celkové hmotnosti cca 1 028 g, přičemž z tohoto množství lze vyrobit cca 142 g pervitinu; a dalším dosud přesně neustanoveným osobám poskytnul, prodal nebo předal ve výše uvedeném období blíže nezjištěné množství léčiva Cirrus a Sudafed,
5) M. G. A. a V. S. A.: v přesně nezjištěném období, nejméně od 9. 6. 2014 do 14. 11. 2014, se jako členové organizované skupiny pachatelů, která působila přinejmenším na území Bulharské republiky, Turecka a České republiky, zapojili do obchodu s tabletami Cirrus tím způsobem, že M. G. A. v Bulharské republice dohodl předem podmínky tohoto obchodu s I. T. T., alias „T. z. p.“, a dle těchto podmínek pak od něho nejméně v 6 případech nakoupili z blistrů vyloupané tablety Cirrus, které si I. T. T. opatřoval u dosud neznámého zdroje v Turecku, za tablety Cirrus platil M. G. A. I. T. T. předem a finanční hotovost mu vozil společně s V. S. A. na předem dohodnutá místa v Rumunsku nebo Srbsku, načež po několika dnech po předání peněz I. T. T. po svých kurýrech M. G. A. posílal na předem dohodnutá místa v Rumunsku, v Polsku i v ČR v O. odpovídající množství tablet Cirrus, které na dohodnutých místech v uvedených státech vždy od kurýrů přebíral V. S. A., který tyto tablety Cirrus dovážel do O. a předával je M. G. A. za účelem dalšího prodeje, a část dovezených tablet, které předem sám zaplatil, si ponechával V. S. A. a sám je také v O. prodával, přičemž ve výše uvedeném období takto zakoupili od I. T. T. nejméně 161 kg tablet Cirrus, které dovezli na území České republiky, kde je dále prodávali, přičemž z uvedeného množství lze vyrobit cca 32 kg pervitinu.
Proti citovanému rozsudku podal obviněný, spoluobvinění a státní zástupce v neprospěch spoluobviněných odvolání. Odvolání obviněného Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. 2 To 66/2016, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný dovolání prostřednictvím obhájce JUDr. Petra Stoklasa. Ohledně dovolacího důvodu odkázal na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedl, že ve svém odvolání brojil proti odnětí statusu spolupracujícího obviněného, který mu byl přiznán státní zástupkyní. Obviněný v průběhu řízení spolupracoval s orgány činnými v trestním řízení, k trestné činnosti se doznal a napomohl k usvědčení dalších pachatelů. Má za to, že dostál svým závazkům podle §178a odst. 1, 2 tr. ř. Státní zástupkyně ve své závěrečné řeči poukázala na snahu ostatních obviněných přisoudit obviněnému rozhodující postavení v trestné činnosti, aby mu status spolupracujícího obviněného nebyl přiznán. V případě výpovědi svědků S. I. A. a Y. I. A. připomněla, že obviněný proti nim vypovídal jako svědek v jiné trestní věci. Obviněný má za to, že při ukládání trestu mají být vzaty v úvahu polehčující okolnosti. Za nesprávné obviněný považuje hodnocení soudu prvního stupně, který dospěl k závěru, že obviněný k objasnění trestné činnosti nijak významně nepřispěl, neboť již před jeho doznáním měla policie k dispozici řadu usvědčujících zejména listinných důkazů. Pokud by tomu tak ale bylo, pak došlo ze strany orgánů činných v trestním řízení ke zneužití institutu spolupracujícího obviněného a obejití ústavního zákazu sebeobvinění. Obviněnému B. M. D. byl za stejně kvalifikovanou trestnou činnost uložen pouze trest vyhoštění. Obviněný nesouhlasí ani s tím, jak tuto otázku hodnotil odvolací soud, který poukázal na jeho podíl na trestné činnosti, tedy že obviněný byl jejím organizátorem. Zákon nevylučuje užití uvedeného institutu v případě organizátora trestné činnosti a nastavení takového judikaturního pravidla považuje obviněný za nesprávné, neboť právě organizátor má o trestné činnosti nejvíce informací. Při posuzování splnění podmínek přiznání statusu spolupracujícího obviněného by měl soud brát v úvahu okolnosti, které tu byly v době jeho přiznání, nikoli ex post.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. 2 To 66/2016, ve výroku IV a nově rozhodl tak, že obviněnému sníží trest odnětí svobody pod spodní hranici trestní sazby, ve výměře podle své úvahy.
K dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten po shrnutí průběhu řízení a obsahu obviněným podaného dovolání k jeho námitkám uvedl, že zřetelně vybočují z rámce jím uplatněného dovolacího důvodu, neboť jsou zaměřeny výhradně proti výroku o trestu, aniž by současně obsahově naplňovaly dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je zásadně určen pro přezkum výroku o trestu. Obviněný přitom fakticky zpochybňuje pouze závěr soudů o nevyužití institutu spolupracujícího obviněného, tj. institutu procesního práva, což nelze zahrnout pod pojem „nesprávného právního posouzení skutku“, nebo „jiného nesprávného hmotněprávního posouzení“. Námitky obviněného pak státní zástupce ani z věcného hlediska nepovažuje za důvodné.
Označení obviněného státním zástupcem v obžalobě jakožto „spolupracujícího obviněného“ není pro soud závazné, což je i logickým důsledkem ústavní zásady, že pouze soud rozhoduje o vině a o trestu za trestné činy. I při označení obviněného státním zástupcem za „spolupracujícího“ tak nevzniká nárok na uložení trestu pod spodní hranicí zákonné trestní sazby, neboť je třeba vždy vyhodnotit, zda jsou dány konkrétní materiální podmínky pro takové rozhodnutí o trestu, v čemž se pochopitelně náhled soudu a státního zástupce může odlišovat. Nelze proto podle státního zástupce považovat za pochybení, pokud soudy na podkladě pečlivě odůvodněné úvahy dospěly k závěru, že nejsou naplněna materiální kritéria pro ukládání trestu obviněnému v režimu ustanovení §58 odst. 4 tr. zákoníku. Ze stejného důvodu nelze hovořit o „zneužití“ takového statusu, neboť obviněný (který byl zastoupen obhájcem) si musel být vědom, že samotné poskytnutí úplné výpovědi s sebou nenese automaticky povinnost soudu ustanovení §58 odst. 4 tr. zákoníku aplikovat. Napadá-li obviněný takovou situaci z pozice ústavního zákazu sebeobviňování, nelze mu dle názoru státního zástupce přisvědčit, neboť i v případě využití uvedeného procesního institutu se i nadále plně uplatní stěžejní zásada, že obviněný nesmí být jakýmkoli způsobem donucován k doznání a jeho rozhodnutí podat úplnou a pravdivou výpověď musí být vždy zcela dobrovolné. Z nyní podaného dovolání přitom ani nevyplývá, že by tomu tak v předkládané věci nebylo, tj. že by byl obviněný k podání své výpovědi jakkoli nucen.
Státní zástupce nesouhlasí ani s námitkou obviněného, podle které vrchní soud nesprávně dovodil, že ve věci nebyly dány podmínky pro uložení trestu obviněnému jakožto „spolupracujícímu“. Zákon sice užití takového institutu u organizátora zapovídá pouze v případě procesního návrhu na upuštění od potrestání ve smyslu §178a odst. 2 tr. ř., nikoli již v případech „pouhého“ ukládání trestu pod spodní hranici zákonné trestní sazby. To však pochopitelně nezbavuje soud povinnosti vždy zkoumat, zda byly splněny materiální podmínky pro užití takového mimořádného snížení. Vrchní soud dle názoru státního zástupce zcela správně a v souladu s ustanovením §58 odst. 4 tr. zákoníku zkoumal jak osobu obviněného, tak okolnosti případu, a to zejména z hlediska, „zda a jakým způsobem se obviněný podílel na spáchání trestného činu, k jehož objasnění se zavázal“ (§178a odst. 1 tr. ř.). Této jeho úvaze pak nelze věcně ničeho vytknout, tím méně v tom spatřovat pochybení vyžadující jakoukoli korekci v dovolacím řízení. Námitky obviněného tak podle státního zástupce představují pouhou polemiku s konkrétní výměrou uloženého trestu, což však žádnému z dovolacích důvodů obsahově neodpovídá.
Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.] v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.). Dále musel Nejvyšší soud zvážit, zda lze uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce.
Veškerá argumentace obviněného se vztahuje de facto k jediné námitce, kterou obviněný brojí proti neaplikaci institutu spolupracujícího obviněného, a tedy neuložení trestu odnětí svobody pod spodní hranicí zákonné trestní sazby. Nejvyšší soud má za to, že uvedená otázka je otázkou hmotného práva. Podle ustanovení §58 odst. 4 tr. zákoníku soud posuzuje, zda jsou pro použití tohoto ustanovení pro ukládání trestu splněny materiální podmínky. Dovolání tedy splňuje namítaný dovolací důvod, není ale opodstatněné. Soudy správně dovodily, že význam spolupráce obviněného bez objasnění věci nebyl tak podstatný. Lze zmínit skutečnost, na kterou poukazuje soud prvního stupně, že obviněný A. se rozhodl vypovídat a doznat se až potom, co se doznal a vypovídal o trestné činnosti své i ostatních obviněných obviněný K.
Pokud jde dále o výrok o trestu, lze uvést, že k nápravě vad u tohoto výroku je primárně určen dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Ten je dán v případě nejzávažnějších pochybení soudu, a to byl-li obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení, spočívající zejména v nesprávném vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak nepřiměřeně mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ani prostřednictvím jiného dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 tr. ř. (srov. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Jiné vady výroku o trestu, spočívající v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest, je možno považovat za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. rovněž č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Z naznačeného výkladu je zřejmé, že v rámci uvedeného ani jiného dovolacího důvodu se nelze domáhat uložení trestu mimo trestní sazbu stanovenou v zákoně. Nad rámec dovolacího řízení pak Nejvyšší soud dodává, že obviněným napadeným postupem soudů nedošlo ani k porušení norem ústavního práva. Právní úprava institutu spolupracujícího obviněného neobsahuje žádnou záruku, že obviněnému, který je takto státním zástupcem označen, bude skutečně trest pod spodní hranicí trestní sazby uložen.
Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného M. G. A. je zjevně neopodstatněné, a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. 8. 2017
JUDr. Karel Hasch
předseda senátu