ECLI:CZ:NS:2017:11.TDO.677.2017.1
sp. zn. 11 Tdo 677/2017-48
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 20. 7. 2017 dovolání, která podali obvinění Z. M., a R. V., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 11. 2016, sp. zn. 11 To 68/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 9/2015 a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných Z. M. a R. V. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 7. 3. 2016, sp. zn. 4 T 9/2015, byli obvinění Z. M. a R. V. uznáni vinnými zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, za který byla Z. M. odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti let a R. V. k trestu odnětí svobody v trvání deseti let, pro jejichž výkon byli oba zařazeni do věznice s ostrahou.
Podle skutkových zjištění se obvinění dopustili shora uvedené trestné činnosti tím, že v přesně nezjištěné době, nejméně od června 2013 do srpna 2013, v úmyslu získat finanční prospěch plynoucí z jejich podílu na úspěšném dovozu omamné látky kokain, společně s dalšími dosud neustanovenými osobami jako členové organizované skupiny působící ve více státech, minimálně v České republice a Španělském království, kdy rozdělení činností a funkcí ve skupině bylo následující: Z. M. byla v kontaktu s dosud neustanovenými osobami, které činnost celé skupiny řídily, od těchto osob dostávala zpravidla prostřednictvím emailu v elektronické podobě zakoupené letenky určené pro osobu kurýra, který měl provést dovoz omamné látky kokainu z Brazílie do Španělského království, kdy Z. M. zajišťovala doručení této letenky osobě kurýra a dále se měla o tuto osobu po dobu pobytu ve Španělském království starat, k čemuž byla využívána skutečnost, že M. se na území Španělského království dlouhodobě zdržovala, úkolem R. V. bylo zajišťovat v České republice vyhledávání osob ochotných provést dovoz omamné látky kokainu z Brazílie do Španělského království, tyto osoby po dohodě s M. a dalšími dosud neustanovenými členy této organizované skupiny instruoval o podrobnostech jejich cesty, jak se mají během cesty chovat, vyžadoval od nich průběžné informování
1) dne 18. 6. 2013 v 12:43 hod. obdržela Z. M. na svou emailovou adresu ... od dosud blíže neustanovené osoby užívající emailovou adresu ... elektronickou letenku společnosti Vueling na jméno R. K., kterého kontaktoval R. V. a údaje k jeho osobě předal Z. M., Z. M. elektronickou letenku téhož dne v 15:01 hod. přeposlala na emailovou adresu R. V. ... , který zajistil doručení této letenky odděleně stíhanému R. K., přičemž Z. M. letenku přeposílala a R. V. letenku předával s vědomím, že R. K. bude z Brazílie převážet omamnou látku kokain, R. K. dne 19. 6. 2013 odcestoval po trase P. – B., B. – M., kdy na území Španělského království pobýval do 29. 6. 2013, následně po trase V. – C., C. – S. P. odcestoval dne 30. 6. 2013 do Brazílie, kde pobýval až do svého odletu dne 31. 7. 2013, přičemž mu zde za dosud blíže nezjištěných okolností byla předána omamná látka kokain, a po dobu jeho pobytu na území Brazílie s ním byl v telefonickém kontaktu R. V., který zjišťoval informace o jeho situaci, zejména, zda bude kokain přepravován spolykaný či v zavazadle, kdy se bude vracet, dále mu předal informaci, že na něj bude při přistání ve Španělsku čekat jeho kontakt, který hovoří česky, kterým měla být Z. M., se kterou R. V. v době bezprostředně před příletem R. K. řešil podrobnosti týkající se tohoto příletu a celého průběhu akce, přičemž po přistání R. K. a jeho osobní prohlídce ve Španělském království na letišti v B. bylo zjištěno, že má v zažívacím traktu objekty, které jsou pro jeho život nebezpečné, přičemž bylo přistoupeno k lékařskému zákroku, během kterého bylo z jeho dutiny břišní vyjmuto 70 kapslí obsahujících 693,5 gramů bílé směsi obsahující kokain, kdy ve směsi bylo 536,769 g kokainu báze (77,4%),
2) dne 10. 7. 2013 ve 22:44 hod. obdržela Z. M. na svou emailovou adresu ... od dosud blíže neustanovené osoby užívající emailovou adresu ... elektronickou letenku na jméno M. H., kterého kontaktoval R. V. s tím, že úkolem M. H. bude převést zlato, údaje k jeho osobě předal Z. M., následně byla letenka předána M. H., přičemž obžalovaní Z. M. a R. V. věděli, že M. H. bude z Brazílie převážet omamnou látku kokain, M. H. dne 12. 7. 2013 odcestoval po trase P. –B., B. – M. a následně blíže nezjištěným způsobem do Brazílie, kde pobýval až do svého odletu dne 8. 8. 2013 a byla mu tam za dosud blíže nezjištěných okolností předána omamná látka kokain, po dobu jeho pobytu na území Brazílie s ním byl v telefonickém kontaktu R. V., který zjišťoval informace o jeho situaci, bezprostředně před očekávaným příletem M. H. komunikoval R. V. se Z. M. a řešil podrobnosti týkající se příletu H., přičemž M. H. dne 9. 8. 2013 okolo 14.00 hod. přicestova1 do Španělského království na letiště B., avšak vzhledem k technickým potížím došlo ke zpoždění jeho zavazadla, proto na letišti reklamoval ztracené zavazadlo, opustil prostor letiště, ztrátu zavazadla ohlásil následně na policejní stanici v B., jeho zavazadlo přicestovalo dne 9. 8. 2013 v 19.05 hod. a jeho následnou prohlídkou bylo zjištěno, že ve falešném dnu kufru, ve 4 rolích faxového papíru a ve dvou knihách se nachází celkem 2 032,5 g bílé směsi obsahující kokain, kdy ve směsi bylo 1 280,475 g kokainu báze (63 %),
a výše uvedeného jednání se dopustili přesto, že si byli vědomi toho, že nedisponují patřičným povolením k zacházení s omamnými látkami, přičemž kokain je uveden v příloze č. 1 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jako látka omamná, zařazený do Seznamu I podle Jednotné úmluvy o omamných látkách.
Proti citovanému rozsudku podali obvinění odvolání, která Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 14. 11. 2016, sp. zn. 11 To 68/2016, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali obvinění dovolání, obviněná Z. M. prostřednictvím obhájce Mgr. Michala Krčmy a obviněný R. V. prostřednictvím obhájce Mgr. Tomáše Bobka. Oba obvinění ohledně dovolacího důvodu odkázali na §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř.
Obviněná Z. M. ve svém dovolání uvedla, že skutek, kterým byla uznána vinnou, nevykazuje veškeré zákonné znaky skutkové podstaty podle §283 odst. 1, 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Muselo by totiž být ze strany soudu prvního stupně prokázáno, že jednala po dohodě se spoluobviněným V., že skutečně předložila nějaké osobě letenky do Brazílie, že jakýmkoli způsobem organizovala nebo sdělovala pokyny obviněnému M. H. Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně je podle obviněné zcela jasné, že o převozu kokainu věděl pouze obviněný V., ale H. nikoli. Nebylo prokázáno, že by tento spoluobviněný dostával od obviněné pokyny. Ve spise se nenachází žádný důkaz o tom, že obviněná komunikovala s obviněným V. e-mailem. V rámci dokazování u hlavního líčení nebyla dostatečně ztotožněna její osoba.
V řízení došlo podle obviněné k porušení §211 odst. 1, 5 tr. ř. a §211 odst. 6 a §314d odst. 2 věta třetí tr. ř. K dalšímu pochybení došlo čtením výpovědi R. K. podle §211 odst. 2 písm. a) tr. ř., aniž by pro takový postup byly splněny podmínky, neboť obviněný nebyl pro soud nedosažitelný. Nacházel se totiž ve výkonu trestu na území Španělska. Obviněná pak nesouhlasí s postupem nalézacího soudu, který opřel svá skutková zjištění o důkazy získané od španělských orgánů formou právní pomoci, neboť ani soud prvního stupně ani odvolací soud neobjasnily, jak dospěly k závěru o spolehlivosti tohoto důkazního pramene. Zejména se to týká znaleckého posudku, u něhož podle obviněné není zřejmé, zda je přijatelný jako důkaz ve smyslu trestního řádu. Z rozsudku soudu prvního stupně dále podle obviněné neplyne, jakým zákonným způsobem bylo zjištěno, zda skutečně existovalo spojení nejméně tří osob, kdo měl jaký úkol, kdo věc organizoval, zda došlo k součinnosti při realizaci trestné činnosti atd. Jestliže soud podle obviněné jako třetí osobu ztotožnil R. K., obviněná s tímto závěrem nesouhlasí, neboť jeho výpověď z přípravného řízení byla nepoužitelná.
Závěrem obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 11. 2016, sp. zn. 11 To 68/2016, i jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. 3. 2016, sp. zn. 4 T 9/2015, zrušil a věc přikázal soudu prvního stupně, aby ji znovu projednal a rozhodl.
Obviněný R. V. uvedl, že pochybení obou soudů spočívá zejména v závěru, že naplnil subjektivní stránku předmětného trestného činu ve formě úmyslu. Podle něj nebylo prokázáno, že si byl vědom, že nakládá právě s omamnou a psychotropní látkou. Skutková zjištění soudu prvního stupně jsou v tomto směru v extrémním rozporu s provedenými důkazy. Soud prvního stupně považoval obhajobu obviněného za nevěrohodnou na základě telefonních odposlechů, kde hovořil o „papání“. K tomu však obviněný doložil články z tisku, z nichž vyplývá, že i zlato a diamanty se pašují tak, že jsou spolykány. Odposlechy byly provedeny dva měsíce poté, co se měl obviněný dopustit trestného jednání, proto nevypovídají nic o stavu jeho vědomí v momentě sjednání K. a H. ke spolupráci. Pokud pak soud uvádí, že se diamanty z Brazílie nepašují, oponuje obviněný, že v Brazílii se naopak nachází naleziště vzácných tmavých diamantů. Kromě toho je obviněný osobou s podprůměrnou inteligencí a nižším vzděláním, nelze se proto domnívat, že by měl mít povědomí o tom, co se odkud obvykle pašuje. Sám soud prvního stupně navíc uznává, že kurýři zpočátku nevěděli, co budou pašovat.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení i jemu předcházející rozsudek zrušil a věc přikázal soudu prvního stupně, aby ji znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněných se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten po shrnutí průběhu řízení a obsahu obviněnými podaných dovolání k jejich námitkám uvedl, že uplatněnému „hmotněprávnímu“ dovolacímu důvodu neodpovídají v té části, v níž pouze zpochybňují skutková zjištění soudů, jejich procesní postup či hodnocení provedených důkazů. S poukazem na uvedený dovolací důvod totiž není možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Podle státního zástupce soudy obou stupňů v dané věci řádně zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.). Zároveň řádně provedené důkazy pečlivě hodnotily v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§2 odst. 6 tr. ř.).
K dovolání obviněné Z. M. státní zástupce uvedl, že je zaměřeno výhradně do procesní sféry, neboť namítá zejména vady některých důkazů. Těmito námitkami je třeba se zabývat z toho hlediska, zda namítaným postupem nedošlo k vadě v takové intenzitě, jež by zakládala porušení práva obviněné na spravedlivý proces. Dle státního zástupce však rozhodnutí soudů takovou vadou zatížena nejsou. Zvýšenou pozornost věnoval státní zástupce námitce údajně nezákonného důkazu spočívajícího v přečtení výpovědi svědka K. Státní zástupce se v tomto směru neztotožňuje zcela se závěry soudů obou stupňů ohledně postupu ve smyslu §211 odst. 2 písm. a) tr. ř., avšak i při znalosti závěrů vyplývajících z nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2852/15 má za to, že v daném případě nebylo právo obviněné na spravedlivý proces dotčeno z materiálního hlediska. V tomto směru naopak upozorňuje na relevantní argument vrchního soudu, že výpověď tohoto svědka nebyla ve vztahu k obviněné Z. M. rozhodujícím důkazem. Z rekapitulace výpovědi tohoto svědka vyplývá, že se o její činnosti vůbec nezmiňuje. Samotná skutečnost, že k transferu drog a zadržení svědka K. došlo, je pak dostatečně prokázána jinými důkazy. Z relevantní pasáže odůvodnění rozsudku soudu prvého stupně nelze dovodit, že by z přečtené výpovědi svědka K. soud nalézací dovozoval podstatná skutková zjištění o vině obviněné. Ta byla čerpána zejména z listinných důkazů poskytnutých orgány Španělského království. Z tohoto důvodu má státní zástupce za to, že i přes určitou problematičnost čtení této výpovědi podle §211 odst. 2 písm. a) tr. ř. skutková zjištění soudů jako celek z hledisek spravedlivého procesu obstojí.
Pokud obviněná zpochybňuje prokázání vědomosti o povaze pašované látky, jde podle státního zástupce zřetelně o námitku vybočující z uplatněného dovolacího důvodu. Obviněná totiž nezpochybňuje samotné hmotněprávní základy subjektivní stránky přisouzeného zločinu, ale pouze skutková zjištění soudů, na nichž byl závěr o jejím úmyslu přijat. Závěr o úmyslu obviněné zajistit přepravu kokainu přitom čerpaly soudy zejména z jejího vlastního prvotního doznání v přípravném řízení. Zároveň se však i přesvědčivě vyrovnaly se změnou její výpovědi v řízení před soudem. Ostatní námitky obviněné zaměřené proti použitelnosti některých důkazů představují podle státního zástupce opakování jejích námitek uplatněných již v odvolání, s nimiž se velmi přesvědčivě vypořádal odvolací soud. Ten dle názoru státního zástupce správně dovodil, že k přečtení úředních záznamů a listin získaných na podkladě mezinárodní justiční spolupráce nebyl třeba souhlas stran (str. 9 usnesení). Rovněž přiléhavě se vyjádřil i k prokázání množství zajištěného kokainu na podkladě znaleckého posudku zpracovaného španělskými orgány. Obviněná v dovolání podle státního zástupce své námitky pouze opakuje, aniž by reagovala na odůvodnění vrchního soudu.
Za jedinou hmotněprávně relevantní námitku státní zástupce považuje výhrady obviněné proti naplnění znaku „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“. Ani s tou se však státní zástupce neztotožňuje. Opět lze podle něj poukázat na přiléhavé odůvodnění přisouzené právní kvalifikace zejména v rozsudku soudu prvního stupně (str. 15). Z hlediska naplnění tohoto znaku přitom není podstatné, že nebyl zjištěn konkrétní obsah dohody obviněné s dalšími neustanovenými osobami. Skutečnost, že obviněná postupovala ve shodě s dalšími osobami, je ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně vyjádřena zcela zřetelně, stejně jako zprostředkující role obviněné při zajišťování kurýrů a vzájemná koordinace postupu se spoluobviněným R. V. Rovněž počet zainteresovaných osob zcela zjevně naplňuje parametry organizované skupiny, přičemž z hlediska trestní odpovědnosti obviněné je nerozhodné, že nebyla zjištěna jejich totožnost. Není pak třeba pochybovat ani o naplnění znaku „více států“, neboť působení organizované skupiny zahrnovalo vedle České republiky též Španělsko a Brazílii. Dle názoru státního zástupce tak učiněná skutková zjištění představují spolehlivý podklad pro soudy přijatou právní kvalifikaci.
K dovolání obviněného R. V. státní zástupce uvedl, že obviněný sice zpochybňuje naplnění subjektivní stránky přisouzeného zločinu, činí tak však výhradně z pozic vlastního hodnocení provedených důkazů a z nich vyvozených vlastních skutkových zjištění. Obviněný přitom rozporuje pouze dílčí fragment důkazní materie spočívající v úryvcích z provedených odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu, avšak pomíjí celkový kontext skutkových zjištění. O vědomosti obviněného o skutečné povaze jeho jednání tak svědčí zejména prvotní výpověď spoluobviněné Z. M. Ta se dokonce výslovně zmínila o tom, že iniciativa k zajištění osob pro převoz omamných látek vzešla od obviněného. Obviněným zpochybňovaný úryvek odposlechů je tak třeba posuzovat právě v tomto kontextu. Na tom podle státního zástupce nic nemění ani poněkud samoúčelné polemiky obviněného o nalezištích tmavých diamantů na území Brazílie, jimiž se navíc obviněný dostal do kolize s mezemi dovolacích námitek ve smyslu §265a odst. 4 tr. ř. Dle názoru státního zástupce soud prvního stupně zcela oprávněně učinil závěr o naplnění subjektivní stránky jednání obviněného, přičemž je zároveň patrné, že této otázce věnoval značnou pozornost. O tom svědčí i to, že právě nedostatek naplnění subjektivní stránky vedl městský soud ke zprošťujícímu výroku ve vztahu k obviněnému M. H. Vytýká-li obviněný, že otázce zavinění se věnoval pouze stručně, jde opět o námitku směřující pouze proti odůvodnění soudního rozhodnutí. Obviněný nadto pomíjí, že úvahy soudu vyplývají rovněž z dalších částí odůvodnění při hodnocení dalších důkazů a nikoli pouze z jím citované pasáže.
Pokud oba obvinění shodně uplatnili dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., z obsahu podaného dovolání vyplývá, že jej uplatnili v jeho druhé alternativě, tedy že byl zamítnut jejich řádný opravný prostředek, přestože předchozím řízení byl dán jiný důvod dovolání. Takto formulovaný důvod dovolání však může být úspěšný toliko v případě, že by byla zjištěna existence vytýkané vady zakládající některý z důvodů dovolání, která by zatěžovala řízení před soudem prvního stupně. Takovou vadou však rozhodnutí soudu nalézacího dle názoru státního zástupce zatíženo není, a proto nemůže být naplněn ani důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě.
Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné Z. M. odmítl jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. a dovolání obviněného R. V. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněných jsou přípustná [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], byla podána oprávněnými osobami [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.] v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.).
Dále musel Nejvyšší soud zvážit, zda lze uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Oba obvinění uplatnili dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Námitky podané proti skutkovým zjištěním soudu proto nejsou dovolacím důvodem a Nejvyšší soud k nim nepřihlíží. Učinil by tak v souladu s judikaturou Ústavního soudu pouze v případě, kdy by byla skutková zjištění soudů v extrémním rozporu s provedenými důkazy a bylo by tak porušeno ústavně garantované právo obviněného na spravedlivý proces. O takový případ však v posuzované věci nejde.
Veškeré námitky předestřené obviněnými v jejich mimořádných opravných prostředcích směřují proti procesnímu postupu soudu prvního stupně při dokazování, resp. při hodnocení důkazů, případně proti postupu odvolacího soudu při výkonu jeho přezkumné pravomoci. K tomu lze pouze nad rámec dovolacího řízení konstatovat, že soudy logicky a přesvědčivě zdůvodnily, z jakých důkazů vyvodily své skutkové závěry, a jejich zdůvodnění nebudí žádné pochybnosti. Porušení práva na spravedlivý proces způsobené tzv. extrémním rozporem mezi ve věci provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními či jiným způsobem Nejvyšší soud v posuzovaném případě neshledal.
Pokud jde o námitku obviněné Z. M. týkající se čtení výpovědi svědka R. K., lze se ztotožnit se státním zástupce v tom směru, že výpověď skutečně nebyla v případě obviněné rozhodujícím důkazem, nebyly z ní ve vtahu k obviněné zjištěny žádné skutečnosti, které by nevyplývaly současně z dalších důkazů. Již z toho důvodu nelze o porušení práva na spravedlivý proces uvažovat. V dalším pak lze odkázat na odůvodnění usnesení odvolacího soudu na str. 9 shora.
Na rozdíl od státního zástupce Nejvyšší soud v dovolání obviněné neshledal hmotněprávně relevantní námitku směřující proti naplnění znaku „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“. Argumentace obviněné totiž směřuje proti odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, který se naplnění tohoto znaku věnoval na str. 15. Obviněná soudu vytýká nedostatečný popis fungování organizované skupiny, jejího složení, rozdělení rolí atd. Lze připustit, že na tomto místě odůvodnění vrchní soud skutečně věnoval pozornost spíše vysvětlení znaku, jak jej chápe soudní judikatura, než aby toto teoretické vymezení vztáhl na konkrétní projednávaný případ a skutková zjištění, která v řízení vyšla najevo. K tomu soud odkázal na to, co bylo v rozhodnutí popsáno výše. Ačkoli tedy výslovné shrnutí daných závěrů není v rozhodnutí obsaženo, lze konstatovat, že naplnění uvedeného znaku je velmi dobře patrné, vyplývá již ze samotného výroku rozhodnutí, jak to popsal i státní zástupce. Pokud pak obviněná spekuluje o tom, že soud prvního stupně za třetího člena organizované skupiny považoval R. K., z napadeného rozhodnutí nic takového nevyplývá, soud se zmiňuje o osobách (byť neztotožněných) působících v zahraničí.
Obviněný R. V. napadl závěr o naplnění subjektivní stránky ve formě úmyslu ovšem nikoli z hlediska právní kvalifikace, ale z hlediska údajného neprokázání jeho vědomí o pašování omamné a psychotropní látky. V tomto směru se lze ztotožnit s názorem státního zástupce, že této otázce byla ze strany soudů věnována dostatečná pozornost a jejich závěr nebudí žádné pochybnosti.
Obvinění pak dále uplatnili dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který v sobě zahrnuje dvě alternativy. Podle první z nich je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto nebo odmítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu z formálních důvodů uvedených v §253 tr. ř. bez věcného přezkoumání podle §254 tr. ř., aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené trestním řádem pro takový postup. Podle druhé z nich je uvedený dovolací důvod dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle §256 tr. ř., tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle §254 tr. ř. s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným.
Obvinění uplatnili tento dovolací důvod v jeho druhé alternativě. Vzhledem k tomu, že svými námitkami nenaplnili dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nelze považovat za naplněný ani dovolací důvod podle písmene l) téhož ustanovení.
Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obvinění Z. M. a R. V. podali dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b odst. 1 tr. ř. Jejich dovolání proto Nejvyšší soud odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. 7. 2017
JUDr. Karel Hasch
předseda senátu