ECLI:CZ:NS:2017:11.TDO.788.2017.1
sp. zn. 11 Tdo 788/2017-41
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 27. 9. 2017 dovolání obviněného P. L., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 16. 2. 2017, sp. zn. 55 To 2/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 2 T 193/2015, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. L. odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 31. 10. 2016, sp. zn. 2 T 193/2015, byl obviněný P. L. uznán vinným ad 1) - 5) přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku a ad 6) - 11) přečinem výroby a jiného nakládání s látkami s hormonálním účinkem podle §288 odst. 1 tr. zákoníku. Za tyto trestné činy a sbíhající se přečiny svémocného odloučení podle §387 odst. 2 tr. zákoníku, pro které byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 2 T 97/2015, byl obviněný podle §283 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let a šesti měsíců. Současně byl podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 2 T 97/2015, který nabyl právní moci dne 30. 3. 2016, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věci, jenž byl konkrétně specifikován ve výrokové části rozhodnutí. Pro úplnost pak nutno uvést, že citovaným rozsudkem soudu prvního stupně bylo rovněž rozhodnuto o vině a o trestu ohledně spoluobviněného F. Š.
2. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný P. L. dopustil trestné činnosti tím, že
,,ad 1) v přesně neustanovené době od jarních měsíců 2014 do poloviny září 2014, v O. na K. nebo na parkovišti autosalonu Mazda v O., na ulici J., nejméně v pěti případech prodal M. R. látku metamfetamin (pervitin), v jednotlivých dávkách o hmotnosti od 2 gramů do 5 gramů za cenu 1 300 Kč a následně 1 500 Kč za jeden gram, naposledy v polovině září 2014, kdy prodal M. R. 4 g pervitinu za částku 6 000 Kč a celkem tak prodal M. R. nejméně 15 g metamfetaminu (pervitinu),
ad 2) v průběhu června 2014, v bytě O. S. v O., H. a u S. O. na ulici N. S. v O., ve dvou případech prodal P. K. pervitin v prvním případě za částku 500 Kč, ve druhém, případě za částku 400 Kč,
ad 3) v přesně nezjištěné době od března 2014 do září 2014, před vstupem do K. V. na ulici R. v O., nebo ve vchodu domu na ulici H. v O., minimálně v 10 případech prodal O. S. metamfetamin (pervitin), 0,2 g pervitinu za 500 Kč a dále dne 17. 8. 2014 mu předal na dluh dávku pervitinu v hodnotě 700 Kč a 1 400 Kč a dne 8. 9. 2014 dávku pervitinu za 1 700 Kč,
ad 4) v době od června 2014 do poloviny října 2014, před vstupem do K. V. v O. na ulici R., ve 3 případech, vždy za 300 Kč za dávku, prodal V. K. nezjištěné množství pervitinu,
ad 5) v době od března 2014 do počátku září 2014, v O. v K. V. na R. ulici nebo v O. na ulici H., celkem v 5 případech, z toho ve 2 případech dal zdarma a ve 3 případech za částky 500 Kč, 500 Kč a 1 000 Kč prodal T. O. minimálně 1,3 gramu pervitinu,
ad 6) v průběhu června až srpna 2014 prodal ve 2 případech V. K., vždy v P., K., tzv. ,,kůry anabolických steroidů“, kdy jedna kůra měla trvání po dobu 8 týdnů a obž. P. L., data shora za první dávku požadoval 10 000 Kč, jednalo se o anabolické steroidy s obchodními názvy METANZION 300 ks tablet, 3 ks nebo 4 ks 10 ml ampulí NANDROLON a 10 ks 10 ml ampulí SUSTANOLU, za druhou požadoval 12 000 Kč, která obsahovala anabolické steroidy s obchodními názvy TURIANABOL 300 ks tablet, 3 ks 10 ml ampulí BOLDENON a 3 ks 10 ml ampulí SUSTANOL,
ad 7) v přesně neustanovený den v září 2014 v P., O. v bytě přechodného bydliště obž. P. L. prodal D. Ž. látky s anabolickým nebo jiným hormonálním účinkem, konkrétně 3 x 10 ml ampulí PHARMA SUST 300, 2 x 10 ml ampulí TESTOSTERONE CIPIONATE a 5 x 1 ml ampulí BOLDEVER, kdy za veškeré látky požadoval od D. Ž. 15 000 Kč,
ad 8) od přesně neustanoveného data roku 2011 do srpna nebo září 2014 v P., na různých místech, mezi která patřil boxerský klub S., prodal minimálně v 10, maximálně v 15 případech J. M. tzv. ,,kůry anabolických steroidů“, kdy jedna kůra měla trvání po dobu 8 týdnů a obž. P. L. za ni požadoval 10 000 Kč, jednalo se o anabolické steroidy s obchodními názvy NANDROLON, SUSTANOL, BOLDENON a lidský růstový hormon hGH, vše za celkovou částku cca 200 000 Kč, kdy jednotlivé anabolické steroidy byly originálně zabaleny a obsaženy v tabletách a injekčních ampulích, přičemž za poslední kůru, která obsahovala lidský růstový hormon hGH obž. P. L. požadoval 83 000 Kč,
ad 9) v přesně neustanovené době podzimních měsíců 2012 v P. prodal v 1 případě J. P. 100 ks tablet v jednotlivých blistrech obsahující anabolické steroidy k růstu svalové hmoty s obchodním názvem STANOZOL, pro dobu užívání 4-6 týdnů, za které obž. P. L. požadoval 1 300 Kč a dále v přesně neustanovené době roku 2013 v P. prodal ve druhém případě J. P. 100 ks tablet v jednotlivých blistrech obsahující anabolické steroidy k růstu svalové hmoty s obchodním názvem STANOZOL, pro dobu užívání 4-6 týdnů, za které obž. P. L. požadoval 1 300 Kč,
ad 10) od přesně neustanovené doby do 12. 11. 2014, v bytě v P., O., který je ve vlastnictví obž. P. L. neoprávněně přechovával ve větším množství látky patřící do skupiny anabolických steroidů, jako jsou nandrolon, boldenon, fluoxymesteron, dehydromethyltestosteron, salbutamol, gonadotropin, clomiphen, chlorodehydromethyltestosteron,
ad 11) v přesně nezjištěném období roku 2013 v P. v jednom případě prodal M. K. za částku 5 000 Kč průmyslově zapečetěnou ampuli o objemu 20 ml obsahující testosteron a dále v průběhu roku 2014 v P. prodal za částku 5 000 Kč M. K. 2 ks průmyslově zapečetěných ampulí o objemu 10 ml obsahující látku patřící do skupiny anabolických steroidů s názvem Enanthate a 150 ks tablet Stanozol patřící do skupiny anabolických steroidů,
přičemž metamfetamin je uveden jako psychotropní látka v příloze č. 5 k zákonu č. 167/1998 Sb., pozměněném zákonem č. 273/2013 Sb., zařazená do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách a rovněž je uveden jako psychotropní látka v příloze č. 5 k Nařízení vlády č. 463/2013 Sb.,
látky s anabolickým nebo jiným hormonálním účinkem jsou uvedeny v Nařízení vlády č. 72/1997 Sb., pozměněném Nařízením vlády č. 454/2009 Sb., kdy ust. §2 citovaného nařízení upravuje množství větší než malé v počtu 1 blistr, injekce nebo podobné obvyklé nedělitelné balení léku obsahujícího tyto látky nebo množství těchto látek ve speciálním dopingovém přípravku“.
3. Rozsudek soudu prvního stupně však právní moci nenabyl, neboť proti němu podal obviněný P. L. odvolání. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci jako soud odvolací toto odvolání projednal a usnesením ze dne 16. 2. 2017, sp. zn. 55 To 2/2017, jej podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný P. L. prostřednictvím svého obhájce dovolání s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
5. V podaném dovolání obviněný předně namítl, soudy obou stupňů při hodnocení skutkových okolností pochybily tak, že v tomto směru lze konstatovat extrémní rozpor mezi hodnocením svědeckých výpovědí z hlavního líčení a přípravného řízení, z nichž pak soudy dospěly k závěru o vině obviněného pod body 1) - 5) rozsudku soudu prvního stupně. Totéž lze pak vztáhnout i k důkazům, kterými jsou odposlechy v jiné trestní kauze obviněného, na jejichž základě soudy dovodily, že i v nyní projednávané věci mohl obviněný ovlivnit svědky, že oproti přípravnému řízení změnili své výpovědi u hlavního líčení tak, že vypovídali v jeho prospěch. Extrémní rozpor proto obviněný shledal v odmítnutí soudu uznat věrohodnost tvrzení svědků, že je obviněný nijak neovlivňoval. S ohledem na tyto skutečnosti obviněný namítl, že ve vztahu k jednání popsaném pod body 1) - 5) rozsudku soudu prvního stupně došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku, neboť toto jednání nebylo obviněnému prokázáno.
6. Obviněný dále shledal nesprávné právní posouzení skutku i ve vztahu k uloženému trestu, a to v tom smyslu, že trest propadnutí věci se neměl vztahovat na ty konkrétní věci, které byly uvedeny v podaném odvolání, neboť tyto věci nebyly užity ani určeny ke spáchání trestného činu ve smyslu §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
7. S ohledem na shora uvedené obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 16. 2. 2017, sp. zn. 55 To 2/2017, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 31. 10. 2016, sp. zn. 2 T 193/2015, a aby podle §265m tr. ř. sám ve věci rozhodl tak, že se obviněný zprošťuje obžaloby ve vztahu ke skutku pod body 1) - 5) rozsudku soudu prvního stupně, v němž je spatřován přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, a aby dále rozhodl tak, že se z výroku o trestu propadnutí věci vypouští přenosný počítač, jeden kus flash disku, jeden kus dotykového mobilního telefonu značky HTC s nabíječkou, jeden kus poznámkového bloku černé barvy, jeden kus poznámkového bločku modré barvy, jeden kus mobilního telefonu černé barvy značky Nokia typ C2-01 a jeden kus poznámkového bločku modré barvy velikosti A6, případně, aby Nejvyšší soud podle §265l odst. 1 tr. ř. vrátil věc příslušnému soudu nižšího stupně k novému rozhodnutí.
8. K dovolání obviněného P. L. se písemně vyjádřil i státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (sp. zn. 1 NZO 607/2017 ze dne 1. 8. 2017). Ve svém vyjádření předně konstatoval, že námitky obviněného uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají. Státní zástupce v této souvislosti stručně poukázal na meze dovolacího přezkumu ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž následně konstatoval, že soudy obou stupňů v dané věci zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností a v rozsahu potřebném pro rozhodnutí. Zároveň řádně provedené důkazy hodnotily zcela v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů.
9. V posuzované věci se pak dle státního zástupce nejedná ani o případ tzv. extrémního nesouladu. Je sice pravdou, že zejména soud prvního stupně byl konfrontován s podstatně odlišnými výpověďmi svědků ve vztahu k distribuci drog obviněným, oproti výpovědím v přípravném řízení. Této důkazní situace si však byl soud prvního stupně velmi dobře vědom a k hodnocení těchto podstatně změněných výpovědí proto přistupoval velmi kriticky a pečlivě. Podrobně se pak zabýval deklarovanou motivací svědků ke změně výpovědi, hodnotil splnění všech procesních předpokladů pro užití výpovědi z přípravného řízení, náležitě vysvětlil, z jakých důvodů akceptoval jako věrohodné právě výpovědi učiněné v přípravném řízení a tyto pak rovněž konfrontoval i s dalšími provedenými důkazy. Nelze proto považovat za pochybení, pokud právě tyto výpovědi soud prvního stupně vzal za základ svých skutkových zjištění. Namítl-li dále obviněný, že soud prvního stupně nehodnotil skutečnosti svědčící tomu, že další svědky neovlivňoval, nejde o námitku jakkoli relevantní. Soud prvního stupně totiž s možným ovlivněním svědků pracoval na bázi jisté pravděpodobnosti, aniž bylo jeho úkolem podrobněji zkoumat motivaci svědků ke změně jejich výpovědí. Pro závěr o nevěrohodnosti výpovědí svědků v řízení před soudem není totiž podstatné, zda tuto nevěrohodnou výpověď podali svědci v důsledku ovlivnění obviněným, či z jiných pohnutek. Za tohoto stavu proto státní zástupce konstatoval, že tyto námitky nejsou způsobilé založit existenci tzv. extrémního nesouladu skutkových zjištění a provedených důkazů a jako takové představují pouhou polemiku s hodnocením provedených důkazů soudem prvního stupně.
10. Pokud obviněný namítl nesprávnost uloženého trestu propadnutí věci ohledně některých zajištěných věcí, nutno předeslat, že jde o námitku neodpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu a nadto neopodstatněnou. Třebaže je v tomto směru odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně poněkud strohé, jde zároveň o námitku, kterou se zabýval již soud odvolací, který dovodil, že konkrétní rozporované položky představují věci užité ke spáchání přisuzované trestné činnosti. K tomu lze dodat, že se jednalo zejména o prostředky elektronické komunikace, které obviněnému umožňovaly jak obstarání předmětných anabolik, tak v návaznosti na to i komunikaci s odběrateli anabolik a pervitinu, popřípadě o evidenční pomůcky rovněž k tomuto účelu sloužící. Za této situace má státní zástupce za to, že soud prvního stupně zcela důvodně uvedené věci zahrnul do výroku o trestu propadnutí věci.
11. Po zvážení shora uvedených skutečností dospěl státní zástupce k závěru, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné, a proto Nejvyššímu soudu navrhl, aby jej podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
III. Přípustnost dovolání
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu. To znamená – zda dovolání bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, odst. 2 tr. ř., zda bylo podáno ve dvouměsíční zákonné lhůtě, na příslušném místě (u věcně a místně příslušného soudu) v souladu s §265e odst. 1, odst. 3 tr. ř. i oprávněnou osobou v souladu s §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. ř. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že dovolatel výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, a nic nebrání jeho projednání.
IV. Důvodnost dovolání
13. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o které se dovolání opírá, naplňují obviněným uplatněný dovolací důvod. Pouze reálná existence tohoto důvodu je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
14. V podaném dovolání obviněný své argumenty subsumoval pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
15. V obecné rovině je nutno zdůraznit, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
16. Nejvyšší soud zároveň upozorňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“ ) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudu druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět. Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
17. Nejvyšší soud pak s ohledem na výše uvedená teoretická východiska a námitky, že obviněnému nebylo bez důvodných pochybností prokázáno jednání popsané pod body 1) - 5) rozsudku soudu prvního stupně, konstatuje, že tyto neodpovídají požadavkům na hmotněprávní argumentaci pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť zpochybňují rozsah dokazování, hodnocení důkazní situace a skutková zjištění učiněná soudy nižších stupňů. Obviněný tak v tomto směru uplatnil námitky výhradně skutkové a procesní povahy, které nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. Námitky typu, že nebylo dostatečně prokázáno jeho jednání, že z důkazní situace nijak nevyplývá, že by se dopustil předmětné trestné činnosti, případně vlastní hodnocení jednotlivých důkazů a celkové důkazní situace nabízené v dovolání, zcela vybočují z mezí deklarovaného dovolacího důvodu. Je navíc zřejmé, že tyto námitky primárně nezpochybňují právní posouzení skutku, nýbrž se domáhají převzetí obviněným nabízené verze skutkových zjištění, z které pak vyvstávají pochybnosti o právní kvalifikaci.
18. Nejvyšší soud ve shodě s judikaturou Ústavního soudu však nepřehlíží, že jakkoliv skutkové námitky nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř. , a proto ve vztahu k nim neexistuje jeho přezkumná povinnost, tak tuto zásadu nelze uplatnit v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení se dostává do kolize s postuláty spravedlivého procesu.
19. Průlom do uvedených principů je tak možný v případě faktického zjištění extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé, a to za podmínky, že dovolatel tento nesoulad učiní předmětem svého dovolání a současně i přesně uvede, v čem konkrétně tento nesoulad spatřuje. Takovýto závažný rozpor je dán, pokud skutková zjištění soudů nižších stupňů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, nebo pokud tato zjištění při žádném z logických způsobů jejich hodnocení nevyplývají z provedených důkazů, nebo jsou dokonce pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna apod. V průběhu dokazování či hodnocení důkazů by tedy musel nastat takový exces, který odporuje zejména pravidlům zakotveným v §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Tento extrémní nesoulad však nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními je patrná logická návaznost.
20. Při respektování výše uvedených obecných předpokladů je však s ohledem na stav a výsledky provedeného dokazování a zjištěný skutkový stav zřejmé, že v posuzované věci se o žádný z případů extrémního nesouladu nejedná.
21. Nejvyšší soud tak pouze nad rámec konstatuje, že pokud obviněný namítl, že na základě provedených důkazů nemohla být prokázána jeho vina ve vztahu k neoprávněnému prodeji a jinému opatření psychotropní látky pervitin pro jiného, tak těmto výtkám rozhodně nelze přisvědčit. Ohledně skutkových zjištění vztahujících se k předmětné trestné činnosti obviněného je naopak možno poukázat na logické a náležité hodnocení provedených důkazů ze strany soudu prvního stupně (č. l. 998 verte - 1000 verte), přičemž s těmito skutkovými závěry se v rámci svého přezkumu plně ztotožnil i soud odvolací (č. l. 1029 -1030) a na tomto místě také Nejvyšší soud. Ve stručnosti pak lze zrekapitulovat, že soud prvního stupně na základě řádně provedených důkazů (zejména na základě výpovědí svědků M. R., P. K., O. S., V. K., T. O., protokolů o provedení domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor, odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu, jednotlivých znaleckých posudků a odborných vyjádření, a dalších) vymezil přesně definovaný, ucelený, souvislý a logicky provázaný řetězec okolností, jež vedly k závěru, že obviněný P. L. neoprávněně prodal a jinak jiným osobám opatřil psychotropní látku pervitin.
22. Ohledně námitky obviněného týkající se hodnocení podstatně odlišných výpovědí svědků z přípravného řízení a z hlavního líčení, pak Nejvyšší soud konstatuje, že předmětnou problematikou se v odůvodnění svého rozhodnutí precizně zabýval již soud prvního stupně (č. l. 999 verte - 1000 verte) a poté i soud odvolací (č. l. 1029). V této souvislosti tak lze pouze připomenout, že soud prvního stupně hodnotil výpovědi svědků jednotlivě i v jejich souhrnu, přičemž se zabýval i rozpory a nejasnostmi v jejich výpovědích z přípravného řízení oproti hlavnímu líčení, a poté dostatečně vysvětlil, proč vzal za základ svých skutkových zjištění právě výpovědi svědků z přípravného řízení. Soud prvního stupně se rovněž zabýval i deklarovanou motivací svědků ke změně výpovědi a náležitě hodnotil splnění všech procesních podmínek pro užití výpovědí z přípravného řízení. Dále též poukázal na zcela zjevnou nevěrohodnost výmluv svědků, proč údajně v přípravném řízení měli ohledně jednání obviněného svědčit křivě, a také na skutečnost, že nové verze svědeckých výpovědí neměly žádnou oporu v dalších ve věci provedených důkazech. Namítl-li pak obviněný, že soud prvního stupně nehodnotil skutečnosti svědčící tomu, že svědky neovlivňoval a přihlížel k nesouvisejícím skutečnostem zjištěným v jiné trestní věci, nejde o námitky jakkoli relevantní. Jak již bylo výše uvedeno, soud prvního stupně totiž prokazatelně ve svém rozhodnutí hodnotil věrohodnost jednotlivých svědeckých výpovědí z různých hledisek. Pro závěr o nevěrohodnosti výpovědi svědků v hlavním líčení navíc není podstatné, zda tuto nevěrohodnou výpověď podali svědci v důsledku ovlivnění obviněným, či z jiných pohnutek. Přesné zjištění této motivace by pak mohlo mít význam při posouzení trestní odpovědnosti těchto samotných svědků pro trestný čin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §346 tr. zákoníku, nikoli však pro skutková zjištění ohledně přisuzovaného jednání obviněného.
23. Je proto zřejmé, že argumentace obviněného je v tomto směru ryze účelová, neboť soudy obou stupňů kriticky a náležitě rozebraly jednotlivé svědecké výpovědi z hlediska jejich rozdílnosti v přípravném řízení oproti hlavnímu líčení, jejich věrohodnosti i návaznosti na ostatní provedené důkazy (a to zejména výpovědi svědků M. H. a V. K., protokoly o provedení domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor, odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu) a takový postup pak plně odpovídá dikci §2 odst. 6 tr. ř.
24. Pokud jde konečně o námitku obviněného stran nesprávnosti uloženého trestu propadnutí věci ohledně některých zajištěných věcí, nutno zdůraznit, že jde o námitku, která rovněž uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídá. Nejvyšší soud tak pouze nad rámec uvádí, že soudy obou stupňů ve svých rozhodnutích důvodně dospěly k shodnému závěru o propadnutí věcí, jež byly užity ke spáchání přisuzované trestné činnosti, byť je obviněný odlišného názoru. V tomto směru nutno připomenout, že věc, které bylo užito ke spáchání trestného činu, nemusí být znakem trestného činu a z tohoto hlediska může být jen náhodným prostředkem, jehož pachatel použil při uskutečňování trestného jednání (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. §1 až 139. Komentář. 2. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 915). O takový případ se pak jednalo i ve vztahu ke konkrétním věcem, jejichž propadnutí obviněný rozporuje. Jednalo se totiž o elektronické a telefonické prostředky, které obviněnému umožňovaly obstarání anabolik, komunikaci s odběrateli anabolik a psychotropní látky pervitin, a dále o evidenční pomůcky, rovněž k tomuto účelu sloužící. Na správnost tohoto výroku pak nemohlo mít vliv ani obviněným zdůrazňované stanovisko státního zástupce činného u odvolacího řízení, nehledě na skutečnost, že v daném směru tento státní zástupce neučinil žádný procesně relevantní návrh, ale ponechal takový postup plně na úvaze odvolacího soudu. Pokud tedy soudy za této situace dospěly k závěru o důvodnosti uložení trestu propadnutí věci ve smyslu §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, nelze tomuto výroku o trestu vytknout žádné pochybení.
25. Dle Nejvyššího soudu tak lze uzavřít, že postup soudů obou stupňů nevybočil z mezí ustanovení §2 odst. 5 a odst. 6 tr. ř. Jimi učiněná skutková zjištění totiž korespondují s výsledky provedeného dokazování, jež bylo vykonáno v dostatečném rozsahu a v souladu se zákonnými požadavky na tuto činnost soudů. Soudy obou stupňů rovněž dospěly ke skutkovým závěrům, o nichž neměly důvodné pochybnosti, přičemž odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů naplnila i požadavky přezkoumatelnosti rozhodnutí ve smyslu §125 odst. 1 a §134 odst. 2 tr. ř. Je proto zřejmé, že uplatněné skutkové a procesní námitky obviněného zcela míjejí meze dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
26. Na základě shora uvedeného dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný P. L. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle §265i odst. 3 až odst. 5 tr. ř. Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. ř.).
V Brně dne 27. 9. 2017
JUDr. Stanislav Rizman
předseda senátu