ECLI:CZ:NS:2017:11.TDO.979.2017.1
sp. zn. 11 Tdo 979/2017-45
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19. 12. 2017 dovolání, které podal obviněný K. P. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 12. 2016, sp. zn. 2 To 82/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 11 T 22/2015 a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného K. P. odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 18. 5. 2016, sp. zn. 11 T 22/2015, byl obviněný K. P. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 3 písm. c), odst. 4 písm. b), c) tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
Podle skutkových zjištění se obviněný trestné činnosti dopustil s dalšími osobami tím, že od přesně nezjištěné doby, nejméně od měsíce srpna 2011 nejpozději do měsíce května 2012 na území států Turecko, Albánie, Republika Kosovo, Česká republika, Spolková republika Německo, Rakousko a Švýcarská konfederace, se měli jako členové organizované skupiny působící na území více států podílet na nedovoleném nakládání s omamnou látkou heroin, aniž disponovali příslušným povolením, avšak s vědomím, že se o takovou látku jedná, která měla být zasílána z Turecka a ukrývána ve dvojitém dně kabelek, vyskladňována v České republice a dále prostřednictvím k tomu najatých kurýrů zasílána do konečných destinací, případně distribuována na území České republiky, a to tak, že V. K., alias „M.“ nebo „C.“, bytem A., T., blíže nezjištěno, společně s osobou X. V., alias „D.“, bytem K., P., P. P., který byl dne 31. 1. 2012 zadržen a uvězněn kosovskými orgány, kde je proti němu vedeno trestní řízení pro podezření ze spáchání drogových deliktů, jako řídící osoby měli zajišťovat financování omamné látky heroin, kterou měli opatřovat v I. v Turecku, přičemž udíleli další pokyny osobám K. P., alias ,,K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody J. F. ve Spolkové republice Německo, kde byl dne 18. 3. 2014 Zemským soudem v Mnichově pod spisovou značkou 3 KLs 371 Js 202460/12 se dnem právní moci 24. 2. 2014, uznán vinným ze spáchání zločinu podle §29a zákona o omamných prostředcích, konkrétně pak ze skupinového nedovoleného obchodování s omamnými prostředky v nemalém množství ve dvou případech a byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v délce trvání 11 let, a Q. D., alias „Č.“, toho času ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici V., který byl pravomocně odsouzen rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 37 T 3/2014, ze dne 25. 7. 2014, v právní moci ode dne 9. 3. 2015, k trestu odnětí svobody v trvání 13 let nepodmíněně se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou, společně s V. Č., narozeným 14. 7. 1955, který jednal na základě pokynů Q. D. nebo K. P., měli zajišťovat vyzvedávání omamné látky heroin buď na přesně nezjištěném místě na levém okraji hlavního města Prahy při příjezdu do P. po dálnici D1 ve směru jízdy od B. v prostorách bývalých skladů, anebo na čerpací stanici D-Oil, s. r. o., na adrese T.-V., ulice J., okres B.-v., kdy na tato místa byl heroin zasílán ukrytý ve dvojitém dně kabelek, který byl V. Č. uskladňován v objektu kiosku ve sportovním areálu TJ SOKOL Ch. n. H. a následně předáván kurýrům vyslaným K. P. a Q. D., a to Q. D., B. S., a S. K., oba t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznicích v A. a W. ve Spolkové republice Německo, kde byli dne 24. 9. 2013 Zemským soudem ve Weidenu pod spisovou značkou 1 KLs 23 Js 3125/2012 se dnem právní moci 3. 9. 2013, uznáni vinnými z porušení zákona o omamných prostředcích, konkrétně pak z nedovoleného dovozu omamných prostředků v nemalém množství s nápomocí za účelem nedovoleného obchodování s omamnými látkami v nemalém množství, a byl jim uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v délce trvání 10 a 11 let, a dále A. D., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici B., Spolková republika Německo, kde byl dne 2. 10. 2013 Zemským soudem v Mnichově I pod spisovou značkou 3 KLs 371 Js 103306/13 se dnem právní moci 9. 10. 2013, uznán vinným z napomáhání k nedovolenému obchodování s omamnými prostředky v nemalém množství ve dvou případech a v jednom případě z nedovoleného dovozu omamných prostředků v nemalém množství a byl mu uložen celkový nepodmíněný trest odnětí svobody v délce 5 roků a 9 měsíců, a dále A. D., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody v Rakousku, kde byl dne 11. 4. 2012 Zemským soudem ve Feldkirchu pod spisovou značkou 19 Hv 10112 t se dnem právní moci 16. 4. 2012, uznán vinným ze zločinu zacházení s omamnou látkou podle §28 odstavec 1, druhý a třetí případ, a odstavec 4 číslo 3 zákona o omamných látkách ve formě pokusu podle §15 trestního zákoníku a byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v délce trvání šest a půl roku, který vykonává ve Věznici v Hirtenbergu v Rakousku, dále byl pro drogovou trestnou činnost páchanou s touto skupinou odsouzen rozsudkem Zemského soudu ve Wiener Neustadtu, spisová značka 39 Hv 127/14, ze dne 17. 4. 2015 k 3 rokům trestu odnětí svobody, přičemž distribuci omamné látky heroin, na území Spolkové republiky Německo v Mnichově, měl zajišťovat N. K., alias „C.“, bytem A., T., naposledy se zdržující v M., ve společném bytě s A. D., kdy tento byl pravomocně odsouzen pro drogovou trestnou činnost rozsudkem Zemského soudu v Mnichově I, spisová značka 7 KLs 371 Js 189837/12, v právní moci od 18. 2. 2014, k trestu odnětí svobody v trvání 8 roků a 10 měsíců, kdy
1) K. P., Q. D. a V. Č. v přesně nezjištěném dni v měsíci srpnu 2011, po předchozí vzájemné dohodě měli zorganizovat, aniž disponovali příslušným povolením, avšak s vědomím, že se o takovou látku jedná, neoprávněný vývoz nejméně 2000 gramů omamné látky heroinu z České republiky do Švýcarské konfederace, a to tak, že V. Č. společně s M. P., v přesně nezjištěný den v měsíci srpnu 2011, na pokyn Q. D., na přesně nezjištěném místě na okraji P., pravděpodobně v prostorách bývalých skladů, vyzvedli omamnou látku heroin pocházející z Turecka, která byla uschována ve dvojitém dně v přesně nezjištěném množství kabelek, kterou společně odvezli do B., odkud ji dále sám V. Č., na pokyn Q. D., odvezl do obce Ch. na H.; následující den společně K. P. a Q. D. vyjmuli v prostorách restaurace U Z. p. v obci Ch. n. H., kterou jim s vědomím a za tímto účelem poskytnul V. Č., omamnou látku heroin z úkrytů, vytvořili balíčky o váze 500 gramů, které téhož dne na pokyn Q. D. uschoval V. Č. do kýblu na dvoře restaurace; cca po 2-3 dnech vyzvednul Q. D. omamnou látku heroin z dočasného úkrytu a na jeho pokyn odcestovali společně s V. Č. jeho vozidlem, pravděpodobně Citroen Xsara Picasso, stříbrné barvy, do obce I. n. H., kde se v centru města setkali se S. G., kterému říkali „K.“ nebo také „C.-C.“, který na místo přicestoval osobním vozidlem Audi A4, provedení combi, tmavé barvy, registrační značky VS-SI-5569, německé imatrikulace, kterému Q. D. předal igelitovou tašku se 2000 gramy omamné látky heroinu, která byla tvořena čtyřmi balíčky o váze á 500 gramů, kterou si následně ukryl do svého vozidla; cca po 2-3 hodinách po této schůzce odcestoval S. G. svým osobním vozidlem Audi A4, provedení combi, tmavé barvy, německé imatrikulace, následovaný V. Č., který cestoval svým vozidlem Kia Sportage, černé barvy, v doprovodu své manželky J. Č., bytem Ch. n. H., které nebyl znám pravý účel cesty, do Švýcarské konfederace, ve směru jízdy z B. na V., dále na S. a I. v Rakousku a po rakouském území ve směru jízdy na C., až do města W. ve Švýcarsku, kde se S. G. setkal s přesně neustanoveným mužem stáří cca 30 let, tmavých vlasů, užívajícím vozidlo VW Golf bílé barvy bližší údaje nezjištěny, kterému předal 2 000 gramů omamné látky heroin; V. Č. se ve W. společně s manželkou, na základě pokynů Q. D. ubytoval a setrval zde cca 2 dny, kdy od stejného muže, se kterým se setkal S. G., převzal na parkovišti naproti hotelu, ve kterém byl ubytován, v osobním vozidle VW Golf bílé barvy svazek bankovek ve výši 17 000-17 500 Euro, se kterými následně druhý den odcestoval zpět do České republiky, a na pokyn Q. D. je uschoval u sebe doma ve svém bydlišti; cca po 4-5 dnech po této události, na pokyn Q. D., odcestoval V. Č., opět v doprovodu své manželky J. Č., které nebyl znám pravý účel cesty, opětovně do města W. do Švýcarské konfederace, kde na stejném místě převzal od stejného muže finanční hotovost ve výši 15 000 Euro, se kterými následně druhý den odcestoval zpět do České republiky, a na pokyn Q. D. je uschoval u sebe doma ve svém bydlišti; cca týden po této druhé cestě do Švýcarska přicestoval do Ch. n. H., do bydliště V. Č., Q. D., který mu předal finanční hotovost, kterou V. Č. přidal k finanční částce dovezené ze Švýcarska, která v součtu činila hotovost ve výši cca 60 000-70 000 Euro, o které mu bylo Q. D. sděleno, že se jedná o finanční prostředky, které je nutné v Albánii předat V. K., alias „M.“ nebo X. V., alias „D.“, kteří si je rozdělí; následně poté, v přesně nezjištěné době, na pokyn Q. D. odcestoval V. Č. v doprovodu své manželky, které opětovně nebyl znám pravý účel cesty, svým vozidlem Kia Sportage, černé barvy, z České republiky do Černé Hory, kde se ve městě B., v přesně nezjištěné místní restauraci poblíž pláže, setkal s X. V., alias ,,D.“ a K. P., kteří na místo přicestovali osobním vozidlem Škoda Superb stříbrné barvy, kosovských poznávacích značek, a následně na parkovišti u této restaurace ve vozidle Škoda Superb stříbrné barvy, kosovských poznávacích značek, předal V. Č. X. V., alias „D.“, finanční hotovost ve výši cca 60 000-70 000 Euro, ze kterých mu byla na místě vyplacena odměna ve výši 2 000 Euro a to tak, že 500 Euro byla odměna za první cestu do Švýcarské konfederace, dalších 500 Euro byla odměna za druhou cestu do Švýcarské konfederace a 1 000 Euro byla odměna za cestu do Černé Hory,
2) K. P., Q. D., V. Č. a A. D. (jehož trestní stíhání bylo zastaveno) po předchozí vzájemné dohodě v přesně nezjištěném dni v měsíci září 2011 v obci Ch. n. H. neoprávněně, tedy aniž by disponovali příslušným povolením, avšak s vědomím, že se o takovou látku jedná, přechovávali pro jiného omamnou látku heroin v množství nejméně 5 000 gramů, kterou v přesně nezjištěné době K. P. a Q. D. společně vyzvedli na čerpací stanici D-Oil, s. r. o., na adrese T.-V., ul. J., okres B.-v., přičemž heroin pocházející z Turecka byl uschován ve dvojitém dně v přesně nezjištěném množství kabelek, který následně společně vyjmuli v prostoru restaurace U Z. p. v obci Ch. n. H., kterou jim s vědomím a za tímto účelem v mimoprovozní době a s příslibem odměny poskytnul V. Č., přičemž takto připravený heroin předali na parkovišti před touto restaurací osobě A. D., který za tímto účelem do České republiky přicestoval osobním motorovým vozidlem tovární značky Audi A4 černé barvy, registrační značky W 43495 X, rakouské imatrikulace, do kterého společně K. P. a Q. D. omamnou látku heroin ukryli, a to do čalounění zadního sedadla tohoto vozidla, kdy takto uschovaný heroin A. D. vyvezl z České republiky a předal na základě pokynů K. P. a Q. D. na nezjištěném místě nezjištěné osobě,
3) K. P., Q. D., V. Č. a A. D. (jehož trestní stíhání bylo zastaveno) po předchozí vzájemné dohodě v přesně nezjištěném dni v měsíci říjnu 2011 v obci Ch. n. H. neoprávněně, tedy aniž by disponovali příslušným povolením, avšak s vědomím, že se o takovou látku jedná, přechovávali pro jiného omamnou látku heroin, v množství nejméně 5 000 gramů, kterou v přesně nezjištěné době společně vyzvedli K. P. a Q. D. na čerpací stanici D-Oil, s. r. o., na adrese T.-V., ulice J., okres B.-v., přičemž heroin pocházející z Turecka byl uschován ve dvojitém dně v přesně nezjištěném množství kabelek, který následně společně vyjmuli v prostoru restaurace U Z. p. v obci Ch. n. H., kterou jim s vědomím a za tímto účelem v mimoprovozní době a s příslibem odměny poskytnul V. Č., přičemž takto připravený heroin předali na parkovišti před touto restaurací osobě A. D., který za tímto účelem do České republiky přicestoval osobním motorovým vozidlem tovární značky Audi A4 černé barvy, rakouské imatrikulace, kdy společně K. P. a Q. D. omamnou látku heroin, která byla tvořena nezjištěným množstvím balíčků hnědé barvy, ukryli do čalounění zadního sedadla tohoto vozidla, kdy takto uložené balíčky zakryli další vrstvou molitanu tak, aby nedošlo k jejich případnému nalezení při možné kontrole osobního vozidla, kdy takto uschovaný heroin A. D. vyvezl z České republiky, neboť heroin nebyl určen pro český trh a na základě pokynů K. P. a Q. D. předal na nezjištěném místě nezjištěné osobě,
přičemž heroin byl zařazen do seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách, přílohy č. 3 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů ve znění pozdějších zákonů, přičemž s účinností ode dne 1. 1. 2014 je zařazen v Seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách a je uveden v příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, které podle §44c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, stanoví seznamy omamných a psychotropních látek,
K. P. jednal v úmyslu pro sebe a současně i pro jiného získat prospěch ve výší nejméně 18 847 000 Kč, neboť výše popsaným jednáním neoprávněně nakládal celkem s nejméně 18 847 gramy (18,847 kilogramů) omamné látky heroin, kdy z údajů Národního monitorovacího střediska pro drogy a drogovou závislost, které byly získány prostřednictvím celosvětové sítě internet na internetových stránkách této organizace „www.drogy-info.cz/index.php/publikace/vyrocni zpravy“, konkrétně pak z Výroční zprávy o stavu ve věcech drog v České republice v roce 2011, která byla publikována dne 4. 12. 2012, a z Výroční zprávy o stavu ve věcech drog v České republice v roce 2012, která byla publikována dne 19. 11. 2013, je patrné, že nejčastěji uváděná cena za 1 gram heroinu v roce 2011 a 2012 činila částku ve výši 1 000 Kč.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 6. 12. 2016, sp. zn. 2 To 82/2016, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný dovolání prostřednictvím obhájce Mgr. Rudolfa Bartošíka. Ohledně dovolacího důvodu odkázal na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedl, že soudy nezohlednily jeho předchozí odsouzení soudem ve Spolkové republice Německo, resp. zohlednily ho při svých úvahách o trestu, ale nezohlednily ho při úvahách o vině. Rozhodnutí soudu členského státu Evropské unie má však podle obviněného vliv i na okolnosti ukládání trestu a otázku, zda v duchu zásady oportunity má být trest vůbec uložen, tedy pro úvahy o fakultativním zastavení trestního stíhání podle §172 odst. 2 tr. ř. Podle obviněného vzhledem k odsouzení německým soudem již na jeho potrestání neexistuje veřejný zájem. Německými soudy mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání jedenácti let za totožnou trestnou činnost. Od spáchání projednávaných skutků již uplynula delší doba a nebylo nijak posuzováno chování obviněného po spáchání činu. Uložený trest ve spojení s trestem uloženým německými soudy tak obviněný považuje za přísný a neopodstatněný. Má za to, že mu měl být uložen trest „při samé spodní hranici trestní sazby“ případně měly soudy uvažovat o zastavení trestního stíhání.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 12. 2016, sp. zn. 2 To 82/2016, a rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 18. 5. 2016, sp. zn. 11 T 22/2015, a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten nejprve zrekapituloval dosavadní průběh řízení a obsah dovolání obviněného. K námitkám uvedl, že obviněný se domáhá zastavení trestního stíhání vzhledem k odsouzení cizozemským soudem, neboť má za to, že předchozí potrestání je pro něj dostačující. Takto formulovaná námitka však obsahově neodpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť jí obviněný nijak nezpochybňuje použitou právní kvalifikaci ani nenamítá jiné nesprávné právní posouzení. Podstatou výhrad tohoto obviněného je v podstatě nesouhlas s uloženým trestem. Obviněný má za to, že ve věci by bylo namístě rozhodnout o fakultativním zastavení trestního stíhání podle §172 odst. 2 písm. a) tr. ř. Dle názoru státního zástupce se však takového postupu nelze domáhat v dovolacím řízení, a to již proto, že takové procesní rozhodnutí je pouze fakultativní, z čehož plyne, že příslušný orgán činný v trestním řízení (státní zástupce či soud) není povinen tak postupovat i v případě, že by dle subjektivního nazírání obviněného k takovému postupu byly splněny zákonné podmínky. Uvedenou námitku pak nelze obsahově podřadit ani pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť z ní nevyplývá, a obviněný to ostatně ani relevantně netvrdí, že by v daném případě bylo jeho trestní stíhání nepřípustné. Již tyto skutečnosti pak dle názoru státního zástupce opodstatňují závěr, že dovolání obviněného žádnému ze zákonných dovolacích důvodů neodpovídá.
Dle názoru státního zástupce k postupu ve smyslu §172 odst. 2 písm. a) tr. ř. nebyl dán jakýkoli důvod ani z hlediska věcného. Žalovanou trestnou činnost v nyní předkládané věci totiž nelze považovat za zcela bezvýznamnou v porovnání s tou, pro niž byl již cizozemským soudem obviněný odsouzen. Obviněný byl odsouzen německým soudem za to, že se měl podílet na vývozu 6 847 gramů heroinu z České republiky do Rakouska, resp. do Švýcarska. V nyní předkládané věci je však obviněnému kladeno za vinu další jednání spočívající v nedovoleném nakládání s celkem 12 kg heroinu, tj. jednání, které rozhodně nelze považovat za bezvýznamné ve srovnání s jednáním, pro něž byl i odsouzen. Rovněž ani plynutí času od spáchání nyní projednávané trestné činnosti není natolik významnou okolností, která by fakultativnímu zastavení trestního stíhání jakkoli nasvědčovala. Délka trestního řízení v předkládané věci byla dána zejména její skutkovou rozsáhlostí a nutností opatřovat řadu důkazů prostřednictvím mezinárodní justiční spolupráce a nelze ji vzhledem k povaze věci rozhodně považovat za nepřiměřenou.
Pouze pro úplnost považuje státní zástupce za vhodné reagovat na související dílčí námitku obviněného. Jak totiž vyplývá z podrobného odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně i usnesení soudu odvolacího, soudy si byly (oproti tvrzení obviněného) naopak velmi dobře vědomy předchozího odsouzení obviněného německým soudem, přičemž v hypotetické rovině dovodily, že v případě, že by se jednalo o odsouzení tuzemským soudem, byly by dány podmínky pro uložení souhrnného trestu. Skutečnost, že takovým způsobem nelze postupovat ve vztahu k cizozemskému rozsudku pak ani sám obviněný nezpochybňuje (srov. i jeho citaci komentářové literatury, kde je tento jednoznačný doktrinální závěr rozveden s ohledem na zásadu suverenity jednotlivých států). Soudům pak dle názoru státního zástupce rozhodně nelze vytýkat, že by toto předchozí odsouzení jakkoli pominuly při svých úvahách o určení druhu trestu a jeho výměry, ba právě naopak. Ze samotného výroku o trestu učiněného při aplikaci ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku (k čemuž by za jiných okolností vzhledem k závažnosti jednání obviněného nebyl sebemenší důvod) je zcela jednoznačně patrná snaha soudů předchozí odsouzení německým soudem v případě obviněného zohlednit naopak ve zcela maximální míře. Nelze totiž přehlédnout, že obviněnému byl trest uložen na nejzazší možné spodní hranici mimořádného snížení trestu odnětí svobody ve smyslu §58 odst. 3 tr. zákoníku. Dle názoru státního zástupce tak z povahy věci již žádné další, ještě výraznější zohlednění předchozího cizozemského odsouzení ani nepřipadalo v úvahu.
Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.] v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.). Dále musel Nejvyšší soud zvážit, zda lze uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Námitky podané proti skutkovým zjištěním soudu proto nejsou dovolacím důvodem a Nejvyšší soud k nim nepřihlíží. Učinil by tak v souladu s judikaturou Ústavního soudu pouze v případě, kdy by byla skutková zjištění soudů v extrémním rozporu s provedenými důkazy a bylo by tak porušeno ústavně garantované právo obviněného na spravedlivý proces. O takový případ však v posuzované věci nejde.
Z naznačeného výkladu je patrné, že uplatněná námitka, kterou se obviněný domáhá postupu podle §172 odst. 2 písm. a) tr. ř., je mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu (jde o námitku týkající se procesní normy, nikoli hmotněprávního posouzení), ale i jiných zákonných dovolacích důvodů. Nad rámec dovolacího řízení lze odkázat na vyčerpávající vyjádření státního zástupce, které bylo výše citováno.
Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný K. P. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b odst. 1 tr. ř. Jeho dovolání proto Nejvyšší soud odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. O odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. 12. 2017
JUDr. Karel Hasch
předseda senátu