ECLI:CZ:NS:2017:11.TVO.17.2017.1
sp. zn. 11 Tvo 17/2017-12
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. 8. 2017 stížnost podanou obviněným A. K. S. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 8. 2017, sp. zn. 6 To 12/2017, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obviněného A. K. S. z a m í t á .
Odůvodnění:
Usnesením Policie ČR, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy SKPV, odbor hospodářské kriminality ze dne 17. 12. 2012, č. j. KRPA-2180-400/TČ-2011-000096 bylo podle §160 odst. 1 tr. ř. zahájeno trestní stíhání A. P. K., A. K. S. a J. Š. pro zvlášť závažný zločin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku.
Doručení předmětného usnesení o zahájení trestního stíhání však bylo prostřednictvím pošty neúspěšné, stejně jako pokus o jeho doručení cestou žádosti o právní pomoc do Polské republiky, když bylo navíc zjištěno, že obviněný je v Polské republice neúspěšně hledán, a to jak za účelem dodání do věznice, tak i k provedení dalšího trestního řízení. V reakci na tuto skutečnost policejní orgán shledal, že byly dány důvody konat proti obviněnému řízení proti uprchlému podle §302 a násl. tr. ř. Dne 17. 10. 2013 pak byl Obvodním soudem pro Prahu 1 vydán příkaz k zatčení obviněného pod sp. zn. 43 Nt 4509/2013, zatýkací rozkaz pod sp. zn. 43 Nt 4510/2013 a Evropský zatýkací rozkaz pod sp. zn. 43 Nt 4511/2013. Pro shora označený zločin dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu, jehož se měl dopustit v období od července 2010 do června 2011 způsobem v obžalobě podrobně rozvedeným, byla na obviněného Městským státním zastupitelstvím podána obžaloba, pod sp. zn. 1 KZV 13/2013. Městský soud v Praze usnesením ze dne 31. 1. 2017, č. j. 40 T 4/2015-2714, (již podruhé) rozhodl o vrácení věci státnímu zástupci k došetření. Proti předmětnému usnesení podal státní zástupce stížnost k Vrchnímu soudu v Praze. O této stížnosti rozhodl Vrchní soud v Praze dne 8. 8. 2017 pod č. j. 6 To 12/2017-2769 tak, že napadené usnesení zrušil a Městskému soudu v Praze přikázal, aby ve věci znovu jednal a rozhodl.
Na základě Evropského zatýkacího rozkazu byl obviněný zadržen v Estonsku a dne 2. 8. 2017 letecky eskortován do České republiky s příletem ve 23:30 hodin na letiště Václava Havla v Praze. Obviněný byl pak dne 3. 8. 2017 v 9:30 hodin předán policejním orgánem Vrchnímu soudu v Praze k provedení vazebního zasedání. Vrchní soud v Praze napadeným usnesením ze dne 3. 8. 2017, č. j. 6 To 12/2017-2755, rozhodl, že se obviněný podle §69 odst. 5 tr. ř., §68 tr. ř. z důvodů uvedených v §67 písm. a) tr. ř. bere do vazby.
Proti tomuto usnesení podal obviněný stížnost, ve které především uvedl, že nejsou naplněny důvody vazby podle §67 písm. a) tr. ř., jelikož neuprchl ani se neskrýval, protože neměl vědomost o tom, že je v České republice stíhán, když mu usnesení o zahájení trestního stíhání vůbec nebylo doručeno. Obviněný poukázal i na skutečnost, že v době zadržení byl se svou matkou na výletě v Estonsku, a kdyby se snažil ukrýt před orgány činnými v trestním řízení, tak by se takovým způsobem nepohyboval. Dále zdůraznil, že od roku 2011 žije ve Švédsku, přičemž od roku 2016 zde legálně pracuje, odvádí daně a v současné době by měl obdržet švédské státní občanství. Následně stěžovatel uvedl i adresu, na které se ve Švédsku zdržuje. V případě, že by Nejvyšší soud shledal důvody vazby podle §67 písm. a) tr. ř., požádal obviněný o nahrazení vazby písemným slibem ve smyslu §73 odst. 1 písm. a) tr. ř. Závěrem pak navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze a rozhodl tak, že se obviněný propouští z vazby na svobodu.
Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. ř. správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost není důvodná.
Vrchní soud v Praze odůvodnil existenci tzv. útěkové vazby podle §67 písm. a) tr. ř. zejména na základě skutečnosti, že obviněný byl dlouhodobě nedosažitelný pro české orgány činné v trestním řízení, a v důsledku toho bylo přistoupeno též k vydání Evropského zatýkacího rozkazu. Místo pobytu obviněného nebylo známé ani v jeho domovském státě, tedy v Polsku, kde byl rovněž v pátrání jak pro účely dodání do výkonu trestu, tak pro účely dalšího trestního řízení. Přestože polská policie měla informace o pobytu obviněného na blíže neznámém místě ve Švédsku, SIRENE Švédsko ve své zprávě konstatovala, že obviněný nemá žádné záznamy ve švédských úředních registrech. Vrchní soud uzavřel, že dosažitelnost obviněného je na základě těchto skutečností problematická a vzbuzuje obavy z jeho možného útěku nebo skrývání se před trestním stíháním. Zdůraznil, že z výpovědi obviněného vyplývá, že do Švédska se odstěhoval již v roce 2011, tedy v době, kdy se měl v České republice dopustit posuzované trestné činnosti. Vrchní soud následně poukázal na důvodnost trestního stíhání obviněného, přičemž zdůraznil, že obviněný je stíhán pro zvlášť závažný zločin podvodu, kdy je reálně ohrožen vysokým trestem odnětí svobody v rozmezí pět až deset let podle §209 odst. 5 tr. zákoníku.
Nejvyšší soud se s uvedenými závěry vrchního soudu, které opodstatňují existenci vazebního důvodu podle §67 písm. a) tr. ř., v zásadě ztotožňuje.
Obviněný ve stížnosti zpochybnil důvodnost tzv. útěkové vazby s tím, že neměl žádnou vědomost o probíhajícím trestním stíhání jeho osoby v České republice, když mu nebylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání. Nejvyšší soud nijak nezpochybňuje tvrzení obviněného, že mu nebylo doručeno usnesení o zahájení předmětného trestního stíhání a že z tohoto důvodu nemusel vědět o probíhajícím trestním řízení proti jeho osobě. Důvodnost vazby podle §67 písm. a) tr. ř. byla ovšem založena nikoliv na vyhýbání se obviněného předmětnému trestnímu stíhání, nýbrž na jeho faktické nedostupnosti pro orgány činné v trestním řízení jak v České republice, tak v Polské republice, a to po dobu několika let. Přestože nevědomost obviněného o formálním vedení jeho trestního stíhání by jinak mohla zeslabovat existenci tohoto vazebního důvodu, tak výše uvedené skutečnosti, jakož i fakt, že obviněný se stal nedosažitelným prakticky ihned poté, co došlo ke spáchání posuzované trestné činnosti (ostatně z jeho výpovědi vyplývá, že od roku 2011 se začal nelegálně zdržovat ve Švédsku), naopak výrazně zesilují obavu z možného vyhýbání se nebo skrývání před trestním řízením ve smyslu vazebního důvodu podle §67 písm. a) tr. ř.
Ačkoliv obviněný ve stížnosti uvádí svoji adresu ve Švédsku s tím, že by měl v brzké době získat švédské občanství, tak tyto skutečnosti nejsou nijak způsobilé ovlivnit existenci důvodné obavy z jednání předpokládaného v §67 písm. a) tr. ř., jelikož naproti nim stojí několikaletá nedosažitelnost obviněného pro české a polské orgány činné v trestním řízení. Přitom ani pro samotné švédské orgány nebyl pobyt obviněného ve Švédsku nijak blíže znám, což bylo potvrzeno ve zprávě ze dne 4. 1. 2016, č. l. 2371, ve které se uvádí, že SIRENE Švédsko sdělila, že obviněný se nenachází ve švédských registrech, a to přesto, že sám obviněný uváděl, že ve Švédsku pobýval již od roku 2011. I k samotnému vypátrání obviněného došlo až na základě realizace vydaného Evropského zatýkacího rozkazu. Současně, jak vyplývá ze zprávy Policie ČR založené na č. l. 2367, obviněný je státní příslušník Polské republiky, avšak na jejím území nemá hlášen trvalý ani přechodný pobyt. Z uvedené zprávy se současně podává, že v Polsku je obviněný hledán v souvislosti s trestními řízeními pro trestný čin podvodu, krádeže a neplacení výživného na děti, přitom má být zatčen i pro účely dodání do výkonu trestu. Na základě výše uvedeného je třeba dále konstatovat, že útěková vazba je v projednávaném případě založena na tak významných okolnostech, že nelze ani uvažovat o jejím nahrazení instituty upravenými v §73 a §73a tr. ř., přičemž ani ve stížnosti uváděné důvody nejsou způsobilé tento závěr nijak významně ovlivnit.
Protože se Nejvyšší soud věcně ztotožnil s rozhodnutím vrchního soudu, nemohla se stížnost obviněného setkat s úspěchem a nezbylo než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. 8. 2017
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu