ECLI:CZ:NS:2017:11.TVO.19.2017.1
sp. zn. 11 Tvo 19/2017-25
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 12. října 2017 stížnost podanou obviněným Y. N. (J. A. N.), proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 9. 2017, sp. zn. 14 To 99/2017, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obviněného Y. N. zamítá.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze rozhodl dne 11. 9. 2017 usnesením, sp. zn. 14 To 99/2017, podle §71a tr. ř., že se žádost obviněného Y. N. o propuštění z předběžné vazby zamítá a písemný slib obviněného podle §73 odst. 1 písm. b) tr. ř. se nepřijímá. Obviněný je v předběžné vazbě v řízení o přípustnosti vydání do Ruské federace, o němž bylo již pravomocně rozhodnuto, a do Spojených států amerických, o němž bylo nepravomocně rozhodnuto usnesením Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2017, č. j. Nt 406/2017-524, proti kterému podal obviněný stížnost, o které nebylo vrchním soudem dosud rozhodnuto.
Proti shora citovanému usnesení Vrchního soudu v Praze podal obviněný stížnost, v níž uvedl, že nejzávažnějším pochybením, kterého se orgány činné v trestním řízení vůči němu dopustily, bylo účelové prodloužení lhůty pro rozhodnutí o vazbě spočívající v tom, že obviněný byl bezdůvodně převezen do zdravotnického zařízení, kde byl pod vlivem drog a léků po několik dní protiprávně zadržován. Obviněný je ve vazbě pod nejpřísnějším dohledem a s těmi nejtvrdšími omezeními, nebyla mu vysvětlena povaha poskytované léčby ani popis léků, které jsou mu podávány, dochází za ním psychiatrička, která se jej neustále vyptává, zda se již cítí dobře, v průběhu vazebního zasedání s ním bylo zacházeno jako s násilnickým zločincem, byl po celou dobu spoután. Toto vše se hrubě dotýká jeho důstojnosti. Obviněný má za to, že by měl být z vazby propuštěn za současného přijetí písemného slibu, uložení dohledu probačního úředníka, uložení zákazu vycestování do zahraničí včetně zadržení cestovního pasu a přijetí peněžité záruky v přiměřené výši 1 200 000 Kč.
Dále obviněný konstatoval, že podle §94 odst. 1 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, je jediným důvodem, pro který je možno vzít vyžádaného do vazby, zjištění skutečností odůvodňujících obavu z útěku. Přesto se vrchní soud ve svém rozhodnutí soustředil na vyšší míru pravděpodobnosti, že se obviněný dopustil trestné činnosti, pro kterou se v současné době vede vydávací řízení. Žádnou zmínku o konkrétních skutečnostech odůvodňujících podezření, že by obviněný chtěl utéci, podle něj napadené usnesení neobsahuje. Závěry soudu týkající se závažnosti trestné činnosti, které se měl obviněný dopustit v USA, jsou podle obviněného v příkrém rozporu s postupem soudu ve věci samé, konkrétně s vyžádáním si doplnění extradičních materiálů za účelem objasnění otázek týkajících se zpochybnění podezření z dané trestné činnosti.
Pokud jde o prohlášení obviněného učiněné v Rusku v rámci trestního řízení, že se bude zdržovat v místě svého bydliště, které obviněný porušil, uvádí, že toto prohlášení je již řadu let staré a jednalo se o méně závažný delikt, u něhož nebyl důvod pro vazební stíhání. Toto prohlášení tedy není srovnatelné s institutem písemného slibu podle §73 odst. 1 písm. b) tr. ř. Úvahy vrchního soudu o hrozícím přísném trestu v trestním řízení v USA považuje obviněný za zcela obecné. Není zřejmé, z jakých okolností soud vycházel. V případě skutků popsaných pod body I-V činí údajná škoda 12 000 USD a 5 000 €. U skutku pod bodem VI jsou sice částky výrazně vyšší, avšak zde podle obviněného nešlo o škodu v pravém slova smyslu, ale o odhad údajné ztráty.
Obviněný proto navrhl, aby bylo rozhodnuto o jeho propuštění na svobodu za současného přijetí dalších výše citovaných opatření.
Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. ř. správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost není důvodná. Nejvyšší soud se s napadeným rozhodnutím zcela ztotožnil a v podrobnostech odkazuje na jeho odůvodnění. Vrchní soud ve svém rozhodnutí podrobně zhodnotil aktuální okolnosti případu a obavu z útěku obviněného, kterou vyvodil ze skutečnosti, že zatímco obviněný souhlasí se svým vydáním do Ruské federace pro méně závažnou trestnou činnost, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto, v současné době je vedeno řízení o jeho vydání do Spojených států amerických pro závažnější trestnou činnost, s nímž obviněný nesouhlasí. Jestliže by tedy byl propuštěn z předběžné vazby, je zde obava, že by uprchl, a to pravděpodobně do své vlasti Ruska, čímž by nejspíše možnost jeho vydání do USA byla zmařena. O přípustnosti jeho vydání do USA bylo navíc již nepravomocně rozhodnuto soudem prvního stupně, čímž je tato obava podstatně zesílena. Toto je zcela konkrétní okolnost, z níž lze obavu z útěku obviněného vyvodit. Podle názoru Nejvyššího soudu navíc není podstatná pouze otázka, ve které zemi se měl obviněný dopustit závažnější trestné činnosti, ale také samotná skutečnost, že v případě vydání obviněného k trestnímu stíhání do USA zůstane zachována možnost následného vydání také do Ruské federace k trestnímu stíhání. Pokud by však obviněný do Ruské federace uprchl nyní, není jeho následné vydání do USA k trestnímu stíhání příliš pravděpodobné, neboť je ruským občanem a Rusko má vlastní zájem na jeho trestním stíhání. Obviněný by tak měl k útěku významnou motivaci s výhledem na možnost se jednomu z probíhajících trestních stíhání vyhnout.
Z tohoto důvodu také nelze nahradit vazbu jiným opatřením. I touto možností se vrchní soud v napadeném rozhodnutí důkladně zabýval. Nejvyšší soud se zcela ztotožňuje s jeho názorem ohledně prohlášení obviněného učiněného v trestním stíhání v Rusku, na jehož plnění obviněný údajně po delší době zapomněl. V této souvislosti je zcela nepodstatné, pro jakou trestnou činnost byl obviněný stíhán. Podstatné je pouze to, že v minulosti nerespektoval závazek, který formálně v trestním řízení přijal.
Lze uzavřít, že napadené rozhodnutí se podrobně a bezezbytku vypořádalo se všemi podstatnými okolnostmi a zákonnými požadavky. Obviněný oproti tomu ve své stížnosti jeho obsah z části překrucuje, z části si pak stěžuje na okolnosti, které nejsou z hlediska obavy z jeho útěku relevantní.
Z výše uvedeného vyplývá, že se Nejvyšší soud s rozhodnutím Vrchního soudu v Praze ztotožňuje a stížnost obviněného se tak nemohla setkat s úspěchem. Nezbylo proto, než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. října 2017
JUDr. Karel Hasch
předseda senátu