ECLI:CZ:NS:2017:11.TZ.11.2017.1
sp. zn. 11 Tz 11/2017-31
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 12. 7. 2017 v senátě složeném z předsedy JUDr. Antonína Draštíka a soudců JUDr. Karla Hasche a JUDr. Stanislava Rizmana stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti České republiky ve prospěch i v neprospěch obviněné M. P. proti usnesení Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 10. 6. 2016, sp. zn. 3 Nt 1/2016, a rozhodl podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. takto:
Pravomocným usnesením Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 10. 6. 2016, sp. zn. 3 Nt 1/2016, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení §329 odst. 1 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů, v neprospěch obviněné M. P.
Napadené usnesení Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 10. 6. 2016, sp. zn. 3 Nt 1/2016, se zrušuje . Současně se zrušují též všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu ve Strakonicích se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
1. Usnesením Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 10. 6. 2016, sp. zn. 3 Nt 1/2016, byl podle §329 odst. 1 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů, (dále též jen ve zkratce „z. m. j. s.“), uznán trestní příkaz Okresního soudu Zvolen (Slovenská republika), ze dne 23. 7. 2013, č. j. 5 T 57/2013-45, jenž nabyl právní moci dne 12. 8. 2013, jímž byl obviněné M. P. za trestný čin krádeže podle §212 odst. 2 písm. f) trestního zákona (Slovenské republiky), spočívající v odcizení věcí v hodnotě 6,08 Euro dne 26. 1. 2013 ve 13 hod. v D., okres D., kterého se dopustila přesto, že za takovéto jednání byla dne 8. 11. 2012 postižena za přestupek proti majetku podle §50 odst. 1 zákona č. 372/1990 Zb., o přestupcích, uložením sankce – pokuty ve výši 20 Eur, ev. č. bloku AC 087602 ze dne 8. 11. 2012 s právní mocí téhož dne; a za sbíhající se trestnou činnost z trestního příkazu Okresního soudu Zvolen (Slovenská republika) ze dne 9. 4. 2013, sp. zn. 4 T 61/2013, uložen souhrnný trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Současně Okresní soud v Strakonicích rozhodl, že uznané rozhodnutí se podle §330 odst. 1 písm. a) z. m. j. s., vykoná per analogiam za podmínek podle §45a odst. 3 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, tak, že M. P. je povinna tento trest vykonat nejdéle do jednoho roku od nařízení výkonu tohoto trestu osobně a ve svém volném čase a bez nároku na odměnu, a jestliže v době od odsouzení do skončení výkonu trestu obecné prospěšných prací nepovede řádný život, nebo zaviněně nevykoná ve stanovené době uložený trest, podle §45a odst. 4 tr. zákona se trest obecně prospěšných prací nebo jeho zbytek přemění v trest odnětí svobody a zároveň se rozhodne o způsobu jeho výkonu; přitom každé i jen započaté 2 hodiny nevykonaného trestu obecně prospěšných prací se počítají za jeden den odnětí svobody.
2. Proti výše uvedenému usnesení Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 10. 6. 2016, sp. zn. 3 Nt 1/2016, podal ministr spravedlnosti České republiky podle §266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch i v neprospěch obviněné M. P. V podané stížnosti předně namítá absenci oboustranné trestnosti činu jako podmínky pro uznání rozhodnutí soudu Slovenské republiky zakotvené v §328 odst. 1 písm. b) z. m. j. s. Jednání, kterého se obviněná dopustila, nenaplňuje s ohledem na výši způsobené škody a způsob spáchání činu znaky skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §205 odst. 1 tr. zákoníku. Současně nenaplňuje ani znaky kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, jelikož kvalifikační znak zpětnosti je dán předchozím odsouzením nebo potrestáním v posledních třech letech, nikoli ovšem předchozím postihem za přestupek, tak jak je to v posuzovaném případě. Na základě absence podmínky oboustranné trestnosti činu tak mělo být rozhodnuto o neuznání trestního příkazu Okresního soudu Zvolen ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. 5 T 57/2013, a odlišným postupem došlo k porušení zákona v neprospěch obviněné.
3. V další části ministr spravedlnosti poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2003, sp. zn. 11 Tcu 272/2003, ve kterém bylo konstatováno, že při zkoumání podmínek uznání cizozemského rozhodnutí je soud povinen zkoumat všechny činy vztahující se k uloženému souhrnnému trestu. Souhrnný trest je totiž ukládán nejen za skutky popsané v rozsudku či v trestním příkazu, kterým je ukládán, ale i za skutky z rozhodnutí, jejichž výrok o trestu je uložením souhrnného trestu zrušen. Stát předkládající rozhodnutí k jeho uznání a výkonu, v případě že byl uložen souhrnný trest, je povinen vedle tohoto rozhodnutí předložit i rozhodnutí, na jejichž podkladě bylo rozhodnuto o souhrnném trestu. V posuzovaném případě bylo slovenskou stranou předloženo k rozhodnutí o uznání a výkonu pouze osvědčení a trestní příkaz, kterým byl souhrnný trest uložen, nebyl však předložen trestní příkaz Okresního soudu Zvolen ze dne 9. 4. 2013, sp. zn. 4 T 61/2013, z něhož byl výrok o trestu zrušen. Okresní soud ve Strakonicích tak nedisponoval veškerými podklady nezbytnými pro rozhodnutí o uznání a výkonu předloženého trestního příkazu Okresního soudu Zvolen ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. 5 T 57/2013. Pokud okresní soud nepožádal slovenskou stranu podle §328 odst. 5 z. m. j. s. o opravu zjevné neúplného osvědčení a zaslání všech rozhodnutí, na nichž byl souhrnný trest založen, dopustil se i tímto svým postupem porušení zákona v neprospěch obviněné.
4. Obviněné byl trestním příkazem Okresního soudu Zvolen ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. 5 T 57/2013, uložen souhrnný trest „povinnej práce“ podle slovenského trestního zákona ve výměře 300 hodin. Podle ministra spravedlnosti je tento trest zjevně jen jiným jazykovým vyjádřením trestu obecně prospěšných prací upraveného v §62 a násl. tr. zákoníku. Nebylo proto namístě při rozhodování o uznání a výkonu předmětného rozhodnutí ukládajícího trest „povinnej práce“ rozhodovat též o jeho přeměně na trest obecně prospěšných prací postupem podle §330 odst. 1 písm. a) z. m. j. s. Pokud výměra trestu „povinnej práce“ nepřesahuje horní hranici sazby trestu obecné prospěšných prací stanovenou §63 odst. 1 tr. zákoníku na 300 hodin, nebyl ani důvod pro snížení této výměry postupem podle §330 odst. 1 písm. b) z. m. j. s. Proto postačovalo jen vyslovit výrok o výkonu trestu obecně prospěšných prací uloženého uznaným rozhodnutím slovenského soudu podle §330 odst. 1 z. m. j. s. Ačkoliv je slovenská úprava v §55 odst. 4 tr. zákona, kdy každé dvě hodiny nevykonaného trestu obecně prospěšných prací se přeměňují na jeden den trestu odnětí svobody, příznivější než úprava v §65 odst. 2 tr. zákoníku, podle níž se každá hodina přeměňuje na jeden den trestu odnětí svobody, ustanovení dílu 1 hlavy IX části páté z. m. j. s. neumožňuje tento rozdíl zohlednit. Ministr spravedlnosti odkázal na rámcové rozhodnutí Rady Evropské unie 2008/947/SVV o uplatňování zásady vzájemného uznávání na rozsudky a rozhodnutí o probaci za účelem dohledu nad probačními opatřeními a alternativními tresty ze dne 27. 11. 2008, které vychází ze zásady, že výkon trestu se řídí právem vykonávajícího státu, a to včetně rozhodování o přeměně alternativního trestu (čl. 13 odst. 1 a čl. 14 odst. 1, 2), přičemž z této zásady vychází i §333 odst. 1 z. m. j. s. Výhodnější přepočet trestu obecně prospěšných prací na nepodmíněný trest odnětí svobody v odsuzujícím členském státu oproti České republice jako vykonávajícímu státu není sám o sobě důvodem pro aplikaci §330 odst. 1 písm. a) a b) z. m. j. s., a proto takovýmto postupem došlo k porušení zákona ve prospěch obviněné. Ministr spravedlnosti ještě poukázal na formální vady předmětného usnesení. Podle §329 odst. 1 z. m. j. s. se rozhodnutí jiného členského státu uznává „na území České republiky“, což v uznávacím výroku napadeného rozhodnutí chybí. Vykonávací výrok má podle §330 odst. 1 z. m. j. s. dále znít tak, že se vykoná nikoli celé rozhodnutí, ale trest.
5. V závěru stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 10. 6. 2016, sp. zn. 3 Nt 1/2016, byl porušen zákon jednak v neprospěch obviněné M. P. v ustanovení §329 odst. 1 z. m. j. s., jednak v její prospěch, a to v ustanovení §330 odst. 1 písm. a) z. m. j. s., aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí, jakož i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pozbyla-li zrušením svého podkladu, a aby dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
6. Obviněná M. P. se k podané stížnosti pro porušení zákona, jejíž opis jí byl doručen, nevyjádřila. Ve veřejném zasedání se k podané stížnosti pro porušení zákona vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. Z jeho vyjádření se podává, že stížnost pro porušení zákona pokládá za důvodnou, neboť pro uznání rozhodnutí slovenského soudu nebyla splněna základní podmínka, tj. podmínka oboustranné trestnosti činu. Pokud slovenská úprava umožňuje u krádeže založit recidivu na předchozím postižení za přestupek, podle vnitrostátní úpravy je recidiva u trestného činu krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku podmíněna předchozím odsouzením nebo potrestáním za trestný čin. S ohledem na výši způsobené škody a okolnosti spáchání činu je zřejmé, že podmínka oboustranné trestnosti činu splněna nebyla. Okresní soud dále přehlédl, že ve věci byl uložen souhrnný trest a nezabýval se trestnou činností obviněné v celé šíři, tedy jakého činu se týkalo její předchozí odsouzení, ve vztahu k němuž byl uložen souhrnný trest. V této souvislosti poukázal na ve stížnosti uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu z roku 2003, které se týkalo problematiky uznávání cizozemského rozhodnutí v případech uloženého souhrnného trestu a podtrhl jeho judikaturní význam pro nyní posuzovanou věc i za stávající právní úpravy. Okresní soud rovněž pochybil výrokem o výkonu uznaného rozhodnutí, zejména nesprávnou aplikací ustanovení dřívějšího trestního zákona ohledně přepočtu nevykonaného trestu obecně prospěšných prací na trest odnětí svobody, založenou na úvaze o příznivosti pro obviněnou. V tomto směru má judikaturní význam právní názor, že ve vykonávacím řízení ohledně uznaného cizozemského rozhodnutí soud nemá na výběr, který vnitrostátní procesní předpis se pro výkon rozhodnutí použije.
7. Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k následujícím závěrům.
8. Nejvyšší soud se předně zabýval otázkou, zda vůbec byly splněny zákonné podmínky pro uznání trestního příkazu Okresního soudu Zvolen, Slovenská republika, ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. 5 T 57/2013, a tedy zda již z tohoto důvodu nedošlo napadeným rozhodnutím Okresního soudu ve Strakonicích k porušení zákona.
9. Podle §328 odst. 1 písm. b) z. m. j. s. samosoudce neuzná rozhodnutí jiného členského státu, pokud skutek nenaplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu podle práva České republiky; v případě trestných činů týkajících se daní, poplatků, cel nebo měny nelze rozhodnutí jiného členského státu neuznat pouze z toho důvodu, že právní předpisy České republiky neukládají tentýž druh daní, poplatků nebo cel nebo neobsahují stejná ustanovení týkající se daní, poplatků, cel nebo měny jako právní předpisy daného členského státu. Z ustanovení §329 odst. 1 z. m. j. s. pak vyplývá, že samosoudce neuzná rozhodnutí jiného členského státu na území České republiky mimo jiné tehdy, je-li dán důvod pro jeho neuznání uvedený v §328 odst. 1 z. m. j. s.
10. Podle §205 odst. 1 tr. zákoníku kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a
a) způsobí tak na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou,
b) čin spáchá vloupáním,
c) bezprostředně po činu se pokusí uchovat si věc násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí,
d) čin spáchá na věci, kterou má jiný na sobě nebo při sobě, nebo
e) čin spáchá na území, na němž je prováděna nebo byla provedena evakuace osob,
bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci.
11. Podle §205 odst. 2 tr. zákoníku kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.
12. U odsouzení pro trestný čin není třeba, aby došlo k výkonu trestu, byť i zčásti. Jestliže v době rozhodování soudu o trestném činu krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku je dřívější odsouzení pachatele, které je formálním znakem tohoto činu, již zahlazeno nebo o něm z jiného důvodu platí fikce neodsouzení, pak toto odsouzení nemůže naplnit zákonem požadovaný znak zpětnosti, byť v době spáchání činu ještě zahlazeno nebylo, ani o něm neplatila fikce neodsouzení (rozhodnutí pod č. 25/1999-I Sb. rozh. tr.).
13. Potrestáním se rozumí předchozí trestní postih, kdy pachatel byl nejenom odsouzen, ale i vykonal alespoň zčásti uložený trest, pokud výkon trestu nebo samotná právní moc rozsudku, kterým byl uložen trest, nemá za následek to, že se na něho hledí, jako by nebyl odsouzen. Předchozím trestem může být jakýkoli trest. Recidiva jako zákonný znak trestného činu krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku je vyloučena jen tehdy, jestliže dřívější odsouzení nebo potrestání pachatele je takové povahy, že se na pachatele ohledně všech uložených trestů již hledí, jako by nebyl odsouzen.
14. Jednání obviněné spočívalo v podstatě v tom, že dne 26. 1. 2013 v D., v prodejně Billa odcizila zboží tak, že je schovala do kabelky a pod bundu, a to v celkové hodnotě 6,08 Eur, a tohoto sjednání se dopustila, přestože byla za obdobný čin dne 8. 11. 2012 sankcionována v přestupkovém řízení. Kvalifikovaná skutková podstata trestného činu krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku však vyžaduje (viz shora), aby se jednalo o potrestání nebo odsouzení pro trestný čin krádeže nebo jiný obdobný trestný čin, nikoliv o postih v přestupkovém řízení. V daném případě z tohoto pohledu nebyly naplněny zákonné znaky této skutkové podstaty, neboť recidiva obviněné zde nebyla založena na odsouzení nebo potrestání za trestný čin krádeže nebo jemu obdobný trestný čin, nýbrž na základě předchozího spáchání přestupku. Současně na jednání obviněné nelze aplikovat ani základní skutkovou podstatu trestného činu krádeže podle §205 odst. 1 tr. zákoníku, neboť obviněná svým jednáním nenaplnila ani jednu z alternativ uvedených pod písm. a) až e) tohoto ustanovení. Popsané jednání obviněné přitom nelze podřadit ani pod žádnou jinou skutkovou podstatu trestného činu upraveného v trestním zákoníku. V tomto směru lze učinit závěr, že z pohledu českého trestního práva nelze ve skutku popsaném v trestním příkazu Okresního soudu Zvolen ze dne 23. 7. 2013, č. j. 5 T 57/2013-45, spatřovat trestný čin.
15. Jak vyplývá z §328 odst. 1 písm. b) z. m. j. s., je nezbytnou podmínkou pro uznání rozhodnutí jiného členského státu trestnost jednání obviněného i podle práva České republiky. Pokud tedy skutek, jehož se obviněná dopustila, nebyl podle trestního práva České republiky trestným činem, nebyla splněna tato základní podmínka pro uznání trestního příkazu Okresního soudu Zvolen ze dne 23. 7. 2013, č. j. 5 T 57/2013-45. Postupoval-li Okresní soud ve Strakonicích přesto podle §329 odst. 1 uvedeného zákona a předmětný trestní příkaz uznal, porušil tak zákon v neprospěch obviněné. Ostatně z odůvodnění napadeného usnesení ani nevyplývá, že by se okresní soud zabýval otázkou oboustranné trestnosti činu, coby zásadní podmínkou uznání předloženého rozhodnutí soudu Slovenské republiky.
16. Ministr spravedlnosti rovněž zcela důvodně vytkl okresnímu soudu i další závažné pochybení spočívající v nedostatečném přezkoumání uznávaného rozhodnutí slovenského soudu, a to s ohledem na v něm uložený souhrnný trest. Okresní soud ve Strakonicích zcela pominul, že předloženým rozhodnutím Okresního soudu Zvolen ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. 5 T 57/2013, byl obviněné uložen souhrnný trest za současného zrušení výroku o trestu z trestního příkazu Okresního soudu Zvolen ze dne 9. 4. 2013, sp. zn. 4 T 61/2013. Pro posouzení splnění podmínky uvedené v již citovaném §328 odst. 1 písm. b) z. m. j. s. bylo třeba se zabývat i tímto odsouzením z hlediska naplnění podmínky oboustranné trestnosti činu. Jestliže okresní soud rozhodoval o uznání trestního příkazu, kterým byl obviněné uložen souhrnný trest, jeho rozhodnutí se vztahuje i na předchozí trestní příkaz, u něhož byl v souvislosti s ukládáním souhrnného trestu zrušen výrok o trestu, když souhrnný trest je ukládán za celou tuto sbíhající se trestnou činnost (za všechny sbíhající se skutky). K uvedené problematice lze odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2003, sp. zn. 11 Tcu 272/2003, z něhož se podává, že v řízení o uznání cizozemského rozhodnutí je soud povinen zkoumat všechny činy (skutky), ve vztahu k nimž byl souhrnný trest uložen a v rozhodnutí o uznání uvést všechna rozhodnutí, z jejichž spojení se odsouzení cizozemského soudu sestává. Takové závěry lze uplatnit i nadále ve vztahu ke stávající právní úpravě obsažené v zák. č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních.
17. Nejvyšší soud z opisu z evidence Rejstříku trestů ze dne 8. 6. 2017 zjistil, že u obviněné M. P. je ve zvláštní části evidováno odsouzení trestním příkazem Okresního soudu Zvolen ze dne 9. 4. 2013, sp. zn. 4 T 61/2013, kterým byla uznána vinnou trestným činem krádeže podle §212 odst. 2 písm. f) tr. zák. Slovenské republiky a byl jí za to uložen trest „povinnej práce“ ve výši 120 hodin. Ze spisového materiálu však nevyplývá, jakým skutkem se obviněná tohoto trestného činu dopustila. Jestliže Okresní soud Zvolen přeložil k rozhodnutí o uznání a výkonu pouze osvědčení a trestní příkaz ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. 5 T 57/2013, kterým byl uložen souhrnný trest, a nikoli též dřívější trestní příkaz ze dne 9. 4. 2013, sp. zn. 4 T 61/2013, neměl Okresní soud ve Strakonicích dostatečný podklad pro rozhodnutí o uznání a výkonu, neboť nemohl komplexně posoudit splnění podmínky oboustranné trestnosti činu, když mu nebylo známo, v čem spočívala trestná činnost obviněné, za niž byla odsouzena dřívějším trestním příkazem Okresního soudu Zvolen. Za této situace měl Okresní soud ve Strakonicích postupovat podle §328 odst. 5 z. m. j. s. a požádat Okresní soud Zvolen o opravu zjevně neúplného osvědčení a zaslání trestního příkazu ze dne 9. 4. 2013, sp. zn. 4 T 61/2013.
18. Okresní soud ve Strakonicích dále pochybil výrokem, jímž současně s rozhodnutím o uznání předmětného trestního příkazu rozhodl o jeho výkonu postupem podle §330 odst. 1 písm. a) z. m. j. s. Podle tohoto ustanovení samosoudce rozhodne, že se trest, ochranné opatření, dohled, přiměřené omezení nebo přiměřená povinnost uložená rozhodnutím jiného členského státu vykonají, přičemž pouze v případech, kdy se neslučuje druh takového trestu, ochranného opatření, dohledu, přiměřeného omezení nebo přiměřené povinnosti, včetně těch, jež mají být vykonány v případě jejich neplnění, s právním řádem České republiky, přizpůsobí je druhu trestu, ochranného opatření, dohledu, přiměřeného omezení nebo přiměřené povinnosti podle trestního zákona , který mu nejvíce odpovídá. O takový případ se v posuzované věci nejednalo, a proto rozhodnutí o „přizpůsobení se druhu trestu“ podle §330 odst. 1 písm. a) z. m. j. s. nepřicházelo vůbec v úvahu. Jak již správně konstatoval ministr spravedlnosti, obviněné uložený trest „povinnej práce“ podle trestního zákona Slovenské republiky je obsahově stejným druhem trestu jako trest obecně prospěšných prací podle §62 až §65 tr. zákoníku, a nejde tedy o druh trestu neslučitelný s právním řádem České republiky.
19. Pokud okresní soud v rámci tzv. přizpůsobení druhu trestu podle §330 odst. 1 písm. a) z. m. j. s. navíc rozhodl o výkonu trestu obecně prospěšných prací analogickou aplikací ustanovení §45a odst. 3, 4 tr. zák. z roku 1961, patrně z důvodu příznivosti přepočtu nevykonaného trestu obecně prospěšných prací (jeho zbytku) na trest odnětí svobody, zřejmě přehlédl ustanovení §333 odst. 1 z. m. j. s., podle něhož se při výkonu trestu, ochranného opatření, dohledu, přiměřeného omezení nebo přiměřené povinnosti, včetně změny uložených omezení nebo povinností, uložení dalších omezení nebo povinností nebo nařízení výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody nebo jeho zbytku, zásadně postupuje obdobně podle ustanovení hlavy dvacáté první trestního řádu, tedy podle ustanovení platných a účinných v době rozhodování soudu o uznání a výkonu rozhodnutí cizozemského soudu (viz přiměřeně rozhodnutí pod č. 2/1998-II Sb. rozh. tr.). K tomu též srov. rámcové rozhodnutí Rady Evropské unie 2008/947/SVV o uplatňování zásady vzájemného uznávání na rozsudky a rozhodnutí o probaci za účelem dohledu nad probačními opatřeními a alternativními tresty ze dne 27. 11. 2008, které vychází ze zásady, že výkon trestu se řídí právem vykonávajícího státu, a to včetně rozhodovaní o přeměně alternativního trestu (čl. 13 odst. 1 a čl. 14 odst. 1, 2).
20. Nejvyšší soud tedy uzavírá, že Okresní soud ve Strakonicích rozhodnutím o uznání trestního příkazu Okresního soudu Zvolen ze dne 23. 7. 2013, č. j. 5 T 57/2013-45, postupoval v rozporu s ustanovením §329 odst. 1 z. m. j. s.
21. Proto Nejvyšší soud vyslovil, že napadeným usnesením Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 10. 6. 2016, sp. zn. 3 Nt 1/2016, byl porušen zákon v ustanovení §329 odst. 1 z. m. j. s., v neprospěch obviněné M. P. Napadené rozhodnutí zrušil v celém rozsahu, jakož i všechna další rozhodnutí, která na zrušené rozhodnutí obsahově navazovala, pokud touto změnou pozbyla svého podkladu. Jestliže zásadní pochybení zjištěné Nejvyšším soudem spočívá v tom, že okresní soud za stávající situace vůbec neměl rozhodnout o uznání předmětného rozhodnutí, tak v rozporu se zákonem byl učiněn též i jinak nesprávný výrok o jeho výkonu. Nejvyšší soud tak zrušil napadené usnesení v celém rozsahu, když zrušením rozhodnutí o uznání pozbyl podklad i nedělitelný výrok o výkonu uznaného rozhodnutí, který za této situace nemůže samostatně existovat. Okresnímu soudu ve Strakonicích přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
22. Okresní soud ve Strakonicích bude v dalším řízení postupovat v souladu s tím, co bylo výše naznačeno, a zabývat se tedy zejména otázkou, zda jsou splněny podmínky pro uznání trestního příkazu Okresního soudu Zvolen ze dne 23. 7. 2013, č. j. 5 T 57/2013-45, a to i s ohledem na pravomocný trestní příkaz Okresního soudu Zvolen ze dne 9. 4. 2013, sp. zn. 4 T 61/2013, neboť uznávané cizozemské odsouzení se týká i trestné činnosti, za kterou byla obviněná M. P. odsouzena dřívějším trestním příkazem. Za tím účelem si opatří patřičné podklady postupem podle §328 odst. 5 z. m. j. s. Vezme též v úvahu další pochybení formální povahy, na které důvodně poukázal ministr spravedlnosti v podané stížnosti.
23. Nejvyšší soud připomíná, že podle §270 odst. 4 tr. ř. orgán, jemuž byla věc přikázána, je vázán ve věci vysloveným právním názorem a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil. Podle §273 tr. ř. platí, že pokud Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněné M. P., nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v její neprospěch. To se ovšem vztahuje i k té nedělitelné části (nedělitelnému výroku) napadeného usnesení, kterou okresní soud rozhodoval o výkonu uznaného rozhodnutí, a v novém řízení tak lze napravit jen ty vytýkané vady, jejichž nápravou nedojde ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněné (srov. č. 43/1997 Sb. rozh. tr.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. 7. 2017
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu