ECLI:CZ:NS:2017:11.TZ.65.2016.1
sp. zn. 11 Tz 65/2016-31
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 13. 4. 2017 v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Hasche a soudců JUDr. Antonína Draštíka a JUDr. Stanislava Rizmana stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti proti usnesení Okresního soudu v Mostě ze dne 6. 10. 2014, č. j. 4 T 130/2014-45, ve spojení s usnesením Okresního soudu v Mostě ze dne 22. 10. 2014, č. j. 4 T 130/2014-47, ve prospěch obviněného L. P., a rozhodl podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a 270 odst. 1 tr. ř. takto:
I. Pravomocným usnesením Okresního soudu v Mostě ze dne 6. 10. 2014, č. j. 4 T 130/2014-45, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení §340 odst. 17 a §262 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění do 31. 12. 2014, a pravomocným usnesením Okresního soudu v Mostě ze dne 22. 10. 2014, č. j. 4 T 130/2014-47, v ustanovení §64 odst. 5 písm. a) a §146 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného L. P.
II. Usnesení Okresního soudu v Mostě ze dne 6. 10. 2014, č. j. 4 T 130/2014-45, a ze dne 22. 10. 2014, č. j. 4 T 130/2014-47, se zrušují . Současně se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Okresnímu soudu v Mostě se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Usnesením Okresního soudu v Mostě ze dne 6. 10. 2014, č. j. 4 T 130/2014-45, bylo rozhodnuto podle §460r odst. 1 a §460t odst. 1 tr. ř. (účinného do 31. 12. 2013), že se na území České republiky uznává pravomocný trestní příkaz Obvodového soudu ve Fürthu, Spolková republika Německo, ze dne 7. 11. 2013, sp. zn. 451 Cs 702 JS 71491/13, jímž byl L. P. uložen peněžitý trest 1 400 € pro trestný čin opilství v dopravě z nedbalosti. Skutek, kterým byl Obvodovým soudem ve Fürthu uznán vinným, spočíval v tom, že dne 21. 9. 2013 kolem 1:45 hod. řídil ve městě F. osobní motorové vozidlo, přičemž analýzou krve byla zjištěna koncentrace 1,50 ‰ alkoholu v krvi, v době spáchání skutku nejméně 1,63 ‰, v důsledku čehož nebyl schopen řídit motorové vozidlo bezpečně. Současně bylo rozhodnuto o tom, že se uznané rozhodnutí vykoná. Podle §460t odst. 5 tr. ř. byl proveden přepočet částky 1 400 € na českou měnu podle kurzu devizového trhu ČNB ke dni 6. 10. 2014 na částku 38 472 Kč.
Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Mostě napadl toto usnesení stížností směřující proti výroku pod bodem III, protože při přepočtu částky peněžitého trestu uloženého v eurech na českou měnu byl chybně uveden devizový kurz ČNB ke dni 6. 10. 2014, namísto kurzu ke dni 7. 11. 2013. Nad rámec uvedeného pak státní zástupce napadenému usnesení vytkl odkaz soudu na nesprávná zákonná ustanovení, neboť namísto na příslušná ustanovení zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních odkazuje na trestní řád.
L. P. se usnesení podařilo doručit až dne 31. 1. 2015 na adresu jeho bydliště ve Spolkové republice Německo. Již dne 22. 10. 2014 však samosoudkyně rozhodla podle §146 odst. 1 tr. ř. autoremedurou usnesením č. j. 4 T 130/2014-47, že se stížnosti státního zástupce vyhovuje a napadené usnesení Okresního soudu v Mostě ze dne 6. 10. 2014, č. j. 4 T 130/2014-45 se mění tak, že uložená peněžitá pokuta se přepočítává podle devizového kurzu ČNB ke dni 7. 11. 2013 na částku 37 590 Kč. Toto usnesení bylo doručeno Okresnímu státnímu zastupitelství v Mostě dne 29. 10. 2014 a L. P. dne 31. 1. 2015 na adresu jeho současného bydliště v SRN.
Ministr spravedlnosti podal dne 6. 10. 2016 pod č. j. MSP-266/2015-OD-SPZ/9 podle §266 odst. 1 tr. ř. proti shora uvedeným usnesením stížnost pro porušení zákona, a to ve prospěch obviněného. Uvedl, že na obou usneseních je vyznačeno soudem nabytí právní moci dnem 31. 1. 2015. Protože obě usnesení byla tohoto dne teprve doručena L. P., bezpochyby jde o údaj nesprávný. O stížnosti státního zástupce směřující proti prvnímu usnesení však bylo rozhodnuto soudem dne 22. 10. 2014. Usnesení soudu ze dne 22. 10. 2014, č. j. 4 T 130/2014-47, pak napadeno stížností žádnou z oprávněných osob nebylo, proto se jedná nepochybně o pravomocná rozhodnutí.
V rámci svého opravného prostředku ministr namítá, že Okresní soud v Mostě své rozhodnutí ze dne 6. 10. 2014 učinil podle již neexistujících ustanovení trestního řádu přesto, že věc mu napadla za účinnosti zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních (dále jen „zákon o mezinárodní justiční spolupráci“), a podle tohoto zákona také mělo být rozhodováno.
Samosoudkyně Okresního soudu v Mostě také rozhodla o opravném prostředku státního zástupce v rámci autoremedury v době, kdy stížností státního zástupce napadené usnesení ještě nebylo doručeno obviněnému L. P. Rozhodnutí o uznání cizozemského rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o vině a trestu, na území České republiky se podle ministra významem a důsledky rovná rozsudku. Proto by při oznamování takového rozhodnutí, resp. doručování jeho písemného vyhotovení, měla platit pravidla pro doručování uvedená zejména v §64 odst. 5 písm. a) tr. ř., vylučující možnost tzv. náhradního doručení. I kdyby okresní soud v daném případě o možnosti náhradního doručení uvažoval, písemné vyhotovení usnesení adresované obviněnému L. P. na jeho mosteckou adresu v ČR bylo teprve dne 16. 10. 2014 uloženo na poště a lhůta k jeho vyzvednutí marně uplynula teprve dnem 26. 10. 2014. Z formulace ustanovení §146 odst. 1 tr. ř. nelze podle ministra usuzovat, že by orgán, proti jehož usnesení stížnost směřuje, o této mohl rozhodnout dříve, než lhůta k podání stížnosti uplynula všem oprávněným osobám, byť zde taková podmínka není expressis verbis vyjádřena. Nelze totiž upustit od požadavku, aby o opravném prostředku bylo rozhodováno až se znalostí stanovisek všech osob oprávněných k jeho podání, a ustanovení §146 tr. ř. je třeba vnímat komplexně, tedy i jeho první odstavec vykládat ve spojitosti s uvozovací větou odstavce druhého tak, že stížnosti může orgán, proti jehož usnesení stížnost směřuje, vyhovět až v okamžiku, kdy lhůta k podání stížnosti již všem oprávněným osobám uplynula. Usnesení ze dne 22. 10. 2014 tak podle ministra bylo vydáno předčasně.
Podmínkou postupu podle §146 odst. 1 tr. ř. je pak vůle orgánu, proti jehož usnesení stížnost směřuje, vyhovět jí v plném rozsahu a zachovat současně podmínku, že se změna původního usnesení nedotkne práv jiné osoby. V daném případě státní zástupce ve stížnosti podané proti usnesení Okresního soudu v Mostě ze dne 6. 10. 2014 brojil jednak proti nesprávně provedenému přepočtu peněžitého trestu, uloženého uznávaným rozhodnutím německého soudu, z cizí měny na měnu českou, jednak ale i proti tomu, že soud své rozhodnutí opírá o nesprávné, resp. již neplatné procesní ustanovení. Usnesením ze dne 22. 10. 2014 však Okresní soud v Mostě stížnosti státního zástupce v plném rozsahu nevyhověl. Sice již provedl správně přepočet peněžité sankce (a jakkoli se touto změnou dotkl práv L. P., stalo se tak k jeho prospěchu), nicméně žádným způsobem nereflektoval další námitku státního zástupce, týkající se použitých procesních ustanovení, a stížnosti státního zástupce tak nebylo vyhověno v plném rozsahu, tudíž zákonné podmínky pro užití autoremedury naplněny nebyly. Navíc z formálního hlediska je třeba okresnímu soudu dále vytknout, že při postupu podle §146 odst. 1 tr. ř. neužil současně postup podle §149 odst. 1 tr. ř., ale pouze změnil stížností napadený výrok svého původního rozhodnutí.
Ministr připomněl, že podle §340 odst. 17 zákona o mezinárodní justiční spolupráci v tehdy účinném znění se řízení o uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu o peněžitých sankcích a plněních a řízení o uznání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu o propadnutí nebo zabrání majetku, věcí nebo jiných majetkových hodnot zahájená před dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dokončí podle zákona č. 141/1961 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Věc k rozhodnutí o uznání a výkonu trestního příkazu Obvodního soudu ve Fürthu ze dne 7. 11. 2013, sp. zn. 451 Cs 702 JS 71491/13 byla doručena dne 14. 7. 2014 Okresnímu soudu Plzeň-město a ten ji přípisem ze dne 28. 7. 2014 postoupil k rozhodnutí Okresnímu soudu v Mostě. Zákon o mezinárodní justiční spolupráci nabyl účinnosti dnem 1. 1. 2014.
Podle §262 tohoto zákona platí, že rozhodnutí jiného členského státu se převezme za účelem jeho uznání a výkonu, pokud osoba, vůči níž takové rozhodnutí směřuje, má na území České republiky obvyklé bydliště nebo majetek. Při ověřování, zda jsou splněny podmínky pro převzetí rozhodnutí, se vychází ze skutečností uvedených v osvědčení a případně též z dodatkových informací poskytnutých členským státem, který rozhodnutí k uznání a výkonu zaslal, nebo z vlastního provedeného šetření. V osvědčení, kterým Spolkový úřad spravedlnosti provázel trestní příkaz Obvodního soudu ve Fürthu, je uvedena jako poslední známá adresa L. P. na území České republiky adresa plzeňské věznice, ve které tento vykonával trest odnětí svobody. Jako místo obvyklého bydliště je potom uváděna adresa M., L. ..., která se shoduje s adresou, na které je tato osoba přihlášena i v evidenci obyvatel, vedené Ministerstvem vnitra ČR. Citované zákonné ustanovení nepracuje s pojmem „trvalé bydliště“, vnímaným tuzemskou rozhodovací praxí jako místo, kde je osoba přihlášena v evidenci obyvatel k trvalému pobytu, nýbrž s pojmem „obvyklé bydliště“ (vycházejícím z totožné formulace, užité v čl. 4 odst. 1 rámcového rozhodnutí Rady 2005/2014/SVV), které musí být vykládáno jako místo, kde se osoba fakticky převážně zdržuje, tj. zejména kde vede svou domácnost a kde má své zaměstnání, přičemž toto místo nemusí být totožné s adresou, na které je evidenčně přihlášena k trvalému pobytu. Jak přitom plyne ze zprávy policejního orgánu Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování Územního odboru Policie ČR v Mostě ze dne 26. 11. 2014 (č. l. 55 spisu), měl L. P. již dne 26. 2. 2014 při předání k výkonu trestu odnětí svobody ze SRN do ČR prohlásit, že po propuštění z výkonu trestu bude podnikat a bydlet ve Spolkové republice Německo na adrese F., K. ... Jak se nakonec ukázalo po marném pátrání po jeho osobě v souvislosti s doručováním usnesení Okresního soudu v Mostě v této věci, L. P. se skutečně nachází ve Spolkové republice Německo a tam mu také byla dne 31. 1. 2015 doručena obě předmětná rozhodnutí Okresního soudu v Mostě. Podle ministra je tedy primární otázkou, zda skutečně je v posuzované věci splněna základní podmínka pro převzetí výše citovaného rozhodnutí za účelem jeho uznání a výkonu, pokud v dosavadním řízení žádným způsobem nebylo ověřeno, zda má L. P. na území ČR obvyklé bydliště nebo majetek.
Ministr dále poukázal na ustanovení §268 odst. 2 zákona o mezinárodní justiční spolupráci, podle kterého byl-li rozhodnutím jiného členského státu uložen peněžitý trest, samosoudce jej vykoná jako peněžitý trest pouze v případě, že byl uložen soudem jiného členského státu za skutek, který naplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu podle práva České republiky. V případě, že byl peněžitý trest uložen za skutek, který spočívá v jednání uvedeném v §265, jež nenaplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu podle práva České republiky, nebo byl-li uložen jiným orgánem než soudem, samosoudce peněžitý trest přemění na pokutu. Podle §268 odst. 3 byla-1i rozhodnutím jiného členského státu uložena pokuta, samosoudce ji nesmí přeměnit na peněžitý trest.
Trestním příkazem Obvodního soudu ve Fürthu ze dne 7. 11. 2013, sp. zn. 451 Cs 702 Js 71491/13, byl L. P. uložen peněžitý trest ve výši 1 400 € za skutek, který by byl podle práva České republiky posouzen jako přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. l tr. zákoníku. I přes výše uvedené označuje Okresní soud v Mostě ve výroku pod bodem III usnesení ze dne 6. 10. 2014, č. j. 4 T 130/2014-45, a ve výroku usnesení ze dne 22. 10. 2014, č. j. 4 T 130/2014-47, uloženou sankci jako „peněžitou pokutu“. Podle ministra jde o označení zcela mimo zákonný rámec, navíc není důvod neužívat zákonem předpokládaného označení „peněžitý trest“.
Vzhledem k výše uvedenému navrhl ministr spravedlnosti, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Okresního soudu v Mostě ze dne 6. 10. 2014, č. j. 4 T 130/2014-45, byl porušen zákon v neprospěch obviněného L. P., a to zejména v ustanoveních §340 odst. 17 a §262 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, v tehdy účinném znění, a pravomocným usnesením Okresního soudu v Mostě ze dne 22. 10. 2014, č. j. 4 T 130/2014-47, v ustanoveních §64 odst. 5 písm. a) a §146 odst. l tr. ř. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. ř. usnesení Okresního soudu v Mostě ze dne 6. 10. 2014, č. j. 4 T 130/2014-45, zrušil a zrušil i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, zejména pak usnesení Okresního soudu v Mostě ze dne 22. 10. 2014, č j. 4 T 130/2014-47, a aby podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Mostě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud , jako soud příslušný rozhodovat o stížnostech pro porušení zákona (§266 odst. 1 tr. ř.), z podnětu stížnosti pro porušení zákona přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků, proti nimž byla podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i předcházející řízení, a dospěl k závěru, že stížnost je důvodná ve všech namítaných bodech. Jako zásadní pochybení Okresního soudu v Mostě se jeví nedodržení podmínek pro rozhodnutí autoremedurou. Soud rozhodl o stížnosti v době, kdy obviněnému nebylo ještě státním zástupcem napadené rozhodnutí ani doručeno, za situace, kdy se změna původního rozhodnutí zjevně dotýkala jeho práv. Ačkoli nové rozhodnutí vyznívá v jeho prospěch, jde o překročení mezí ustanovení §146 odst. 1 tr. ř. Nadto, jak správně uvádí ministr, v rozporu s citovaným ustanovením nebylo stížnosti státního zástupce vyhověno v plném rozsahu. Navíc je třeba okresnímu soudu důrazně vytknout, že při postupu podle §146 odst. 1 tr. ř. nezrušil podle §149 odst. 1 tr. ř. napadený výrok svého původního rozhodnutí, ale pouze jej změnil.
V posuzované věci pak lze spatřovat i další namítaná pochybení. Zejména aplikaci trestního řádu namísto zákona o mezinárodní justiční spolupráci. Pochybnost ovšem vyvstává i ohledně „obvyklého bydliště“ ve smyslu ustanovení §262 zákona o mezinárodní justiční spolupráci, který rozhodně nelze bez dalšího ztotožnit s adresou trvalého pobytu. Jako matoucí rovněž působí fakt, že ve výroku I napadeného usnesení ze dne 6. 10. 2014 se hovoří o uloženém peněžitém trestu, zatímco ve výroku III je tatáž sankce nazvaná jako „peněžitá pokuta“. Jak správně uvádí ministr spravedlnosti, jedná se zjevně o trest ve smyslu zákona o mezinárodní justiční spolupráci. Není proto namístě hovořit o pokutě.
Vzhledem ke shora uvedenému vyslovil Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř., že pravomocným usnesením Okresního soudu v Mostě ze dne 6. 10. 2014, č. j. 4 T 130/2014-45, byl porušen zákon v ustanoveních §340 odst. 17 a §262 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění do 31. 12. 2014, a pravomocným usnesením Okresního soudu v Mostě ze dne 22. 10. 2014, č. j. 4 T 130/2014-47, v ustanoveních §64 odst. 5 písm. a) a §146 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného L. P. Z toho důvodu Nejvyšší soud usnesení Okresního soudu v Mostě ze dne 6. 10. 2014, č. j. 4 T 130/2014-45, a ze dne 22. 10. 2014, č. j. 4 T 130/2014-47, podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil. Současně zrušil také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Jelikož nebyly ve zkoumané věci splněny podmínky §271 odst. 1 tr. ř., přikázal Nejvyšší soud podle §270 odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Mostě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Okresní soud v Mostě opětovně projedná tuto trestní věc, v případě potřeby si opatří další podklady a zhodnotí, zda má obviněný L. P. na území České republiky obvyklé bydliště nebo majetek. Pokud shledá podmínky pro převzetí rozhodnutí podle §262 zákona o mezinárodní justiční spolupráci za naplněné, znovu rozhodne při respektování všech zákonných ustanovení.
Podle §270 odst. 4 tr. ř. je Okresní soud v Mostě vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil. Podle §273 tr. ř. je Okresní soud v Mostě rovněž povinen respektovat zákaz reformationis in peius.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. 4. 2017
JUDr. Karel Hasch
předseda senátu