ECLI:CZ:NS:2017:11.TZ.84.2017.1
sp. zn. 11 Tz 84/2017-29
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 15. 11. 2017 v senátě složeném z předsedy JUDr. Antonína Draštíka a soudců JUDr. Karla Hasche a JUDr. Stanislava Rizmana stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti České republiky v neprospěch M. K. proti usnesení Okresního soudu v Benešově ze dne 17. 4. 2015, sp. zn. 10 Nt 1401/2015, a rozhodl podle §268 odst. 2 tr. ř. takto:
Pravomocným usnesením Okresního soudu v Benešově ze dne 17. 4. 2015, sp. zn. 10 Nt 1401/2015, a v řízení, jež mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení §265, §266 odst. 2 a §267 odst. 1 písm. b) zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů, ve prospěch M. K.
Odůvodnění:
1. Usnesením Okresního soudu v Benešově ze dne 17. 4. 2015, sp. zn. 10 Nt 1401/2015, bylo podle §267 odst. 1 písm. b) zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. m. j. s.“) na území České republiky odmítnuto uznání a výkon rozhodnutí Vlády Švábska, Spolkové republiky Německo, ze dne 5. 5. 2014, sp. zn. 23-3603.1-1/580, které nabylo právní moci dne 13. 8. 2014.
2. Výše označeným cizozemským rozhodnutím byl český státní občan M. K. uznán vinným ze spáchání přestupku podle §8 odst. 3 č. 2 ve spojení s čl. 4 odst. 3 věty druhé Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1073/2009 ze dne 21. 10. 2009, o společných pravidlech pro přístup na mezinárodní trh autokarové a autobusové dopravy, a podle §61 odst. 1 č. 5b zákona Spolkové republiky Německo o přepravě osob, za to, že při silniční kontrole provedené na území Spolkové republiky Německo nepředložil licenci Společenství k řízení autobusu v příležitostné dopravě překračující státní hranice. Za tento přestupek mu byla uložena peněžitá pokuta ve výši 200 EUR a povinnost nahradit náklady správního řízení ve výši 13,50 EUR.
3. Okresní soud v Benešově postup spočívající v odmítnutí uznání a výkonu citovaného rozhodnutí opřel o ustanovení §267 odst. 1 písm. b) z. m. j. s., podle něhož samosoudce neuzná rozhodnutí jiného členského státu, pokud skutek nenaplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu podle práva České republiky, nejde-li o výjimky uvedené v §265 z. m. j. s. (tj. výjimky ze zásady oboustranné trestnosti). V odůvodnění svého rozhodnutí Okresní soud v Benešově uvedl, že v případě deliktu, za který byla uložena sankce, se nejedná o skutek, který by naplňoval znaky skutkové podstaty trestného činu podle práva České republiky. Zároveň nejde ani o jednání, které by bylo vyňato ze zásady oboustranné trestnosti činu. Podle soudu tak nebyly splněny podmínky pro uznání a výkon rozhodnutí příslušného orgánu Spolkové republiky Německo, a proto dne 17. 4. 2015 vydal usnesení o jeho odmítnutí. Uvedené usnesení nabylo právní moci dne 16. 5. 2015.
4. Proti usnesení Okresního soudu v Benešově ze dne 17. 4. 2015, sp. zn. 10 Nt 1401/2015, podal ministr spravedlnosti České republiky podle §266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona v neprospěch M. K. Předně konstatoval, že v osvědčení Spolkového úřadu pro justici, Spolkové republiky Německo, které bylo vydáno pro účely uznání a výkonu předmětného rozhodnutí Vlády Švábska, Spolkové republiky Německo, ze dne 5. 5. 2014, sp. zn. 23-3603.1-1/580, byl přestupek M. K. popsán tak, že „dne 16. 6. 2013 jako řidič autobusu společnosti BUZOLA INT, s. r. o., v příležitostné dopravě překračující státní hranice, byl kontrolován v obci H. v ulici B., Spolková republika Německo, přičemž nemohl předložit licenci Společenství.“ Ačkoliv příslušný orgán Spolkové republiky Německo ve formuláři osvědčení neučinil žádný záznam, který je předpokládán ustanovením §265 z. m. j. s., podle čl. 5 odst. 1 Rámcového rozhodnutí Rady č. 2005/214/SVV ze dne 24. 2. 2005 o uplatňování zásady vzájemného uznávání peněžitých trestů a pokut (dále též jen „rámcové rozhodnutí“), oboustranná trestnost činu se obecně nepřezkoumává u trestných činů a přestupků trestných ve vydávajícím státě, spáchaných mimo jiné jednáním porušujícím pravidla silničního provozu daného státu, čemuž odpovídá i popis skutku v projednávaném případě. Na uvedenou skutečnost podle ministra spravedlnosti Okresní soud v Benešově nereagoval, a aniž by si vyžádal stanovisko příslušného orgánu Spolkové republiky Německo k aplikaci čl. 5 rámcového rozhodnutí bez dalšího rozhodnutí Vlády Švábska, Spolkové republiky Německo, ze dne 5. 5. 2014, sp. zn. 23-3603.1-1/580, odmítl uznat. Ministr rovněž poznamenal, že rámcové rozhodnutí neváže uznání a výkon rozhodnutí bez zkoumání oboustranné trestnosti na povinnost vydávajícího státu vyznačit v osvědčení případnou aplikaci jeho čl. 5, byť §265 z. m. j. s. takovýto postup předpokládá. Absence záznamu totiž bez dalšího nezakládá důvod pro neuznání rozhodnutí, když podmínky rámcového rozhodnutí, které musí zkoumat jak stát vydávající, tak vykonávající, byly splněny. Další porušení zákona lze spatřovat v tom, že samosoudce Okresního soudu v Benešově nepostupoval v souladu s §266 odst. 2 z. m. j. s., když si nevyžádal písemné vyjádření státního zástupce. Ministr spravedlnosti proto v závěru své stížnosti pro porušení zákona navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Okresního soudu v Benešově ze dne 17. 4. 2015, sp. zn. 10 Nt 1401/2015, a v řízení, které jeho vydání předcházelo, byl porušen zákon ve prospěch M. K., a to v ustanovení §265, §267 odst. 1 písm. b) a §266 odst. 2 z. m. j. s.
5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se s podanou stížností pro porušení zákona plně ztotožnil a navrhl jí vyhovět.
6. Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k těmto závěrům:
7. Podle §261 odst. 1 písm. a) z. m. j. s. se ustanovení Dílu 1 hlavy VI tohoto zákona použijí na postup při uznávání a výkonu pravomocného rozhodnutí jiného členského státu, kterým byl uložen peněžitý trest nebo pokuta, pokud bylo vydáno v souladu s právním předpisem Evropské unie, soudem členského státu Evropské unie v trestním řízení, nebo též v případech, kdy bylo vydáno jiným orgánem členského státu Evropské unie v jiném řízení, lze-li se domáhat projednání věci před soudem v trestním řízení.
8. Ustanovení §265 z. m. j. s. upravuje výjimky ze zásady oboustranné trestnosti činu, když stanoví, že v případě, kdy jde o skutek, který spočívá v jednání, jež orgán jiného členského státu označí v písmenu g) odst. 3 formuláře osvědčení, tak samosoudce pro účely rozhodnutí o tom, zda se rozhodnutí jiného členského státu uzná a vykoná, nezjišťuje, zda skutek naplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu podle práva České republiky, ledaže popis skutku nebo právní kvalifikace uvedené v osvědčení zjevně neodpovídají označenému jednání. Tím pak není dotčeno ustanovení §268 odst. 2 z. m. j. s. (tj. povinnost přeměnit případně uložený peněžitý trest na pokutu, jestliže skutek nenaplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu podle práva České republiky).
9. Podle §267 odst. 1 písm. b) z. m. j. s. platí, že samosoudce neuzná rozhodnutí jiného členského státu, pokud skutek nenaplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu podle práva České republiky, pokud ovšem nejde o jednání uvedená v §265; v případě trestných činů týkajících se daní, poplatků, cel nebo měny nelze rozhodnutí jiného členského státu neuznat pouze z toho důvodu, že právní předpisy České republiky neukládají tentýž druh daní, poplatků nebo cel nebo neobsahují stejná ustanovení týkající se daní, poplatků, cel nebo měny jako právní předpisy daného členského státu.
10. Podle §266 odst. 2 věty první z. m. j. s. o tom, zda se rozhodnutí jiného členského státu uzná a vykoná, nebo zda se rozhodnutí neuzná, rozhodne samosoudce bez zbytečného odkladu; před rozhodnutím si však vyžádá písemné vyjádření státního zástupce.
11. Čl. 5 odst. 1 Rámcového rozhodnutí Rady č. 2005/214/SVV ze dne 24. 2. 2005 o vzájemném uznávání peněžitých trestů a pokut, stanoví, že za podmínek tohoto rámcového rozhodnutí a bez ověření oboustranné trestnosti činu jsou podkladem k uznání a výkonu rozhodnutí trestné činy a přestupky, pokud jsou trestné ve vydávajícím státě a pokud jsou vymezeny v právu vydávajícího státu mimo jiné jako jednání, které porušuje pravidla silničního provozu, včetně porušení pravidel, kterými se řídí doba řízení a odpočinku, a pravidel o nebezpečném zboží.
12. Na základě výše citované právní úpravy Nejvyšší soud konstatuje, že argumentace ministra spravedlnosti o nezákonnosti odmítnutí výkonu a uznání rozhodnutí Vlády Švábska, Spolková republika Německo, ze dne 5. 5. 2014, sp. zn. 23-3603.1-1/580, je zcela důvodná a napadeným usnesením byl porušen zákon v ustanovení §267 odst. 1 písm. b) z. m. j. s. ve spojení s §265 z. m. j. s. Okresní soud v Benešově při svém rozhodování dále opomenul možnost vyžádat dodatkové informace ohledně stanoviska příslušného orgánu Spolkové republiky Německo k aplikaci článku 5 rámcového rozhodnutí. Podle §267 odst. 1 písm. b) z. m. j. s. neuzná samosoudce rozhodnutí jiného členského státu, pokud skutek nenaplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu podle práva České republiky a přitom nejde o jednání uvedené §265 z. m. j. s. Toto ustanovení zakotvuje výjimky ze zásady oboustranné trestnosti činu, kdy tato není vyžadována v případě, že jde o skutek, který spočívá v jednání, který orgán jiného členského státu označí v písmenu g) odst. 3 formuláře osvědčení uvedeného v příloze rámcového rozhodnutí. Tento bod formuláře je odrazem čl. 5 odst. 1 rámcového rozhodnutí, který uvádí trestné činy a přestupky, u kterých není vyžadováno ověření oboustranné trestnosti činu k uznání a výkonu v jiném členském státě (oboustranná trestnost činu se nezjišťuje), za předpokladu, že tyto činy jsou trestné ve vydávajícím státě. Mezi tyto trestné činy a přestupky zařazuje rámcové rozhodnutí i jednání, které porušuje pravidla silničního provozu. Právě takového jednání se podle předmětného cizozemského rozhodnutí dopustil M. K., když jako řidič autobusu na území Spolkové republiky Německo nemohl předložit licenci Společenství při dopravní kontrole. Přestože v projednávaném případě nebyl tento bod ve formuláři osvědčení vydaného příslušným orgánem Spolkové republiky Německo vyznačen ve smyslu §265 z. m. j. s., je třeba se ztotožnit s názorem ministra spravedlnosti, že pouhá absence označení ve formuláři vydávajícím státem sama o sobě nemůže vést k ověřování oboustranné trestnosti činu ze strany vykonávajícího státu, když zjišťování oboustranné trestnosti činu je vyloučeno na základě samotného čl. 5 odst. 1 rámcového rozhodnutí (viz §265 z. m. j. s.), a dokonce k neuznání rozhodnutí jiného členského státu. Nejvyšší soud proto musí uzavřít, že s ohledem na výše uvedené skutečnosti nebyl důvod pro neuznání předmětného rozhodnutí jiného členského státu ve smyslu §267 odst. 1 písm. b) z. m. j. s., jak to napadeným usnesením učinil Okresní soud v Benešově.
13. Nejvyšší soud přisvědčil i další námitce ministra spravedlnosti týkající se porušení ustanovení §266 odst. 2 z. m. j. s., když ze spisového materiálu nevyplývá, že by si samosoudce Okresního soudu v Benešově před vydáním napadeného rozhodnutí vyžádal písemné vyjádření státního zástupce. Tímto postupem byl rovněž porušen zákon, neboť předmětné ustanovení nepředpokládá žádné výjimky a pro rozhodnutí samosoudce vyžaduje vyjádření státního zástupce v písemné formě.
14. Nejvyšší soud proto z důvodů v rozhodnutí výše uvedených podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením Okresního soudu v Benešově ze dne 17. 4. 2015, sp. zn. 10 Nt 1401/2015, a v řízení, jež mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanovení §265, §266 odst. 2 a §267 odst. 1 písm. b) z. m. j. s. ve prospěch M. K.
15. Rozsudek Nejvyššího soudu pouze deklaruje rozsah porušení zákona a je jen výrokem „akademickým“, neboť jiný postup trestní řád v tomto případě, kdy zákon nebyl porušen v neprospěch obviněného, neumožňuje.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. 11. 2017
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu