ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.1054.2017.1
sp. zn. 20 Cdo 1054/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněného A. D. , zastoupeného Mgr. Ladou Kosánovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Karlovo náměstí č. 24, proti povinnému D. K. , pro 110 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 15 Nc 4266/2009, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. října 2016, č. j. 19 Co 458/2016-55, takto:
I. Dovolání oprávněného se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Nejvyšší soud České republiky dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. října 2016, č. j. 19 Co 458/2016-55, kterým odvolací soud usnesení Okresního soudu v Berouně ze dne 1. 6. 2016, č. j. 15 Nc 4266/2009-24, potvrdil v části, v níž byla exekuce zcela zastavena s tím, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a v části, v níž byla povinnému uložena povinnost zaplatit exekutorce JUDr. Monice Elfmarkové na náhradě nákladů exekuce ve výši 24 200 Kč, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že povinný má exekutorce zaplatit pouze částku 7 875 Kč (s tím, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení), podle ustanovení §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“, odmítl, neboť dovolání nesplňuje obligatorní náležitosti dovolání uvedené v ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř., když neobsahuje údaj o tom, v čem přesně dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( §42 odst. 4 ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( §237 až 238a ) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolatel v dovolání ze dne 6. 1. 2017 předpoklad přípustnosti dovolání vůbec nevymezil, pouze uvedl, že exekuce skutečně měla být zastavena, ale nikoliv pro nemajetnost povinného, ale proto, že pro tutéž pohledávku již probíhá soudní výkon rozhodnutí „pod spisovou značkou 14 E 960/2008, tedy muselo dojít k pověření dvojího exekutora“.
Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2013 proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které "ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu" se řešení této otázky hmotného nebo procesního práva odvolacím soudem odchyluje (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 4/2014).
Dovolatel výše uvedenému požadavku na vymezení přípustnosti dovolání nedostál.
Dodává se, že právní názor odvolacího soudu o tom, že dříve zahájené řízení o soudní výkon rozhodnutí nevytváří ve vztahu k později zahájené exekuci překážku věci zahájené a že tato překážka je dána jen do té míry, že soudní exekutor nemůže vést exekuci týmž způsobem, jakým již probíhá soudní výkon rozhodnutí (zde srážkami ze mzdy), je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, jež byla vyjádřena například v usneseních ze dne 28. 2. 2013, sp. zn. 20 Cdo 1683/2012, nebo ze dne 25. 9. 2003, sp. zn. 20 Cdo 1751/2002. Uvádí-li dovolatel nově, že exekuce mohla být vedena na majetek manželky povinného a že exekutor měl tuto možnost prověřit, jde o v dovolacím řízení nepřípustné uvedení nové skutečnosti (ustanovení §241a odst. 4 o. s. ř.).
V dovolacím řízení nelze pro výše uvedené nedostatky pokračovat.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. 4. 2017
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu