ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.1106.2017.1
sp. zn. 20 Cdo 1106/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., ve věci žalobkyně V. P. , zastoupené Mgr. Vladimírem Dvořáčkem, advokátem se sídlem v Brně, Pekařská 13, proti žalované SVO s. r. o. , se sídlem v Dobrušce, nám. F. L. Věka 17, identifikační číslo osoby 492 87 583, zastoupené Mgr. Pavlem Rufferem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, o vyloučení věcí z exekuce, vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 7 C 23/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 11. 2016, č. j. 26 Co 280/2016-280, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud napadeným rozhodnutím potvrdil rozsudek ze dne 12. 5. 2016, č. j. 7 C 23/2011-254, kterým Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou zamítl žalobu, aby z exekuce vedené žalovanou jako oprávněnou vůči povinnému L. P. u téhož okresního soudu pod sp. zn. 18Nc 5660/2009 a u Exekutorského úřadu v Hradci Králové, exekutorky JUDr. Marcely Dvořáčkové pod sp. zn. 19 Ex 1248/09, byly vyloučeny nemovitosti ve výlučném vlastnictví žalobkyně ve výroku I. tohoto rozsudku popsané, a kterým bylo žalobkyni uloženo zaplatit žalované na nákladech řízení 23 595 Kč, a současně žalobkyni zavázal k náhradě nákladů odvolacího řízení ve výši 5 873 Kč. Stejně jako soud prvního stupně (který byl společně se soudem odvolacím vázán právním názorem vysloveným ve zrušujícím rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2015, č. j. 21 Cdo 608/2014-208, že pokud manžel povinného věděl o budoucím závazku svého manžela /povinného/ za trvání manželství a měl možnost nejpozději do vzniku závazku manžela věřiteli obsah smlouvy o zúžení SJM sám oznámit, nemůže se úspěšně dovolávat vyloučení z exekuce podle §267 odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), uzavřel, že žalobkyně věděla, že její bývalý manžel obchoduje se zbožím a že obchoduje s právním předchůdcem žalované (resp. se sdružením Mafomo), kde mu vznikají závazkové vztahy v důsledku odebírání zboží od tohoto sdružení. Protože žalobkyně současně netvrdila, že s obsahem smlouvy o zúžení SJM právního předchůdce žalované sama seznámila, nemůže se dovolávat vyloučení věcí z exekuce podle §267 odst. 2 písm. a) o. s. ř.
Žalobkyně v dovolání namítá, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci s tím, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného i procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Soudům obou stupňů vytýká, že se odchýlily od závazného právního názoru, vysloveného v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2015, č. j. 21 Cdo 608/2014-208. Podle jejího názoru existuje mezi provedenými důkazy a jejich hodnocením odvolacím soudem zcela zásadní rozpor. Má za to, že její výpovědí a výpovědí jejího manžela bylo prokázáno, že žalobkyně nevěděla o tom, že její manžel obchoduje se sdružením Mafomo. Svědek A. F. nic zásadního neuvedl, výpověď svědka F. považuje žalobkyně za účelovou, stejně tak je účelové i tvrzení svědka P. M., že žalobkyně byla několikrát u nich ve firmě, protože to nevypovídá, že věděla o tom, že se její manžel chystá v budoucnu uzavřít další závazek se sdružením MAFOMO. Svědkyně M. F. také ve své výpovědi neuvedla nic, z čeho by se dalo usuzovat, že žalobkyně o budoucím závazku svého manžela věděla. Z tohoto důvodu nemohla ani právního předchůdce žalovaného o smlouvě o zúžení SJM seznámit. Navrhla proto, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srovnej část první, čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a dále část první, čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), dále též jen „o. s. ř.“.
Dovolání není přípustné.
Ačkoliv dovolatelka ohlašuje jako dovolací důvod nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř., z celého obsahu dovolání vyplývá, že brojí proti skutkovým zjištěním, na nichž odvolací soud založil závěr o tom, že věděla o obchodních aktivitách svého manžela se sdružením Mafomo, a že toto sdružení neinformovala o smlouvě o zúžení SJM. Přitom předestírá vlastní skutkové závěry, na nichž buduje své odlišné právní posouzení věci. Zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, však není uplatněním (jediného) způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř.
Hodnocení důkazů pak nelze se zřetelem k zásadě volného hodnocení důkazů, zakotvené v §132 o. s. ř., úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem. Na nesprávnost hodnocení lze totiž usuzovat jen ze způsobu, jakým soud hodnocení důkazů provedl, a to jen polemikou se správností skutkových zjištění soudu, tj. prostřednictvím dovolacího důvodu, který dovolatelka od 1. 1. 2013 k dispozici nemá (viz ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř.).
Podle názoru dovolacího soudu se v souzené věci nejedná ani o výjimečný případ, kdy předestřená skutková otázka s ohledem na její průmět do základních práv a svobod je s to založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. (srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. I. ÚS 3093/13, usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. IV. ÚS 985/15).
Přípustnost dovolání nemůže založit ani jedna z námitek dovolatelky. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. dubna 2017
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu