ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.1398.2017.1
sp. zn. 20 Cdo 1398/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Vladimírem Kůrkou v exekuční věci oprávněné Zeppelin CZ s. r. o. , se sídlem v Modleticích, Lipová 72, identifikační číslo osoby 18627226, zastoupené JUDr. Jiřím Hrádkem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem v Praze, Musílkova 1311/5, proti povinnému J. Š. , zastoupenému JUDr. Vlastimilem Vezdenkem, advokátem se sídlem v Opavě, Hauerova 3, pro 4 860 000 Kč s příslušenstvím, o dovolání povinného proti unesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 3. 2016, č. j. 10 Co 150/2016-77, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 31. 3. 2016, č. j. 10 Co 150/2016-77, potvrdil usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 20. 11. 2015, č. j. 34 EXE 1786/2014-59, kterým zamítl návrh povinného na zastavení exekuce vedené u soudního exekutora JUDr. Vladimíra Plášila, Exekutorský úřad Praha 7, pod sp. zn. 063 EX 795/14. Soudy dospěly k závěru o předčasnosti návrhu na zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., neboť dosud nebyly provedeny všechny úkony směřující k provedení exekuce.
Povinný usnesení odvolacího soudu napadl dovoláním, doplněným podáním ustanoveného zástupce (advokáta), v němž nesouhlasí s tím, jak byl jeho návrh na zastavení exekuce posouzen. Přípustnost dovolání opírá o tvrzení, že „odvolacím soudem vyřešená právní otázka má být dovolacím soudem posouzena jinak“.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014, dále jen „o. s. ř.“ (srov. II bod 1 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II, bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.).
Z ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. se podává, že v dovolání musí být uvedeno – kromě obecných náležitostí (§42 odst. 4) – také to, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a).
Podle ustanovení §237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Z uvedeného je zřejmé, že dovolatel požadavek řádně identifikovat splnění těchto předpokladů přípustnosti dovolání zcela opomenul; pouhé ohlášení citovaného zákonného ustanovení nepostačuje. Tento nedostatek nelze zjevně napravit ani jakoukoli interpretací obsahu dovolání, neboť je jen rekapitulací námitek vznesených již v rámci odvolání a prostou polemikou se závěry odvolacího soudu. Dovolatel toliko požaduje, aby dovolací soud rozhodl jinak než soud odvolací, což však za způsobilé vymezení přípustnosti dovolání v režimu ustanovení §237 o. s. ř. považovat nelze, neboť se s dikcí „má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“ zjevně míjí (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, proti němuž byla podána ústavní stížnost, která byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3524/13 ze dne 21. 1. 2014).
Jelikož má dovolání tím vady, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tyto vady nebyly odstraněny v průběhu trvání lhůty k dovolání, Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 odmítl, a podle ustanovení §243f odst. 2 o. s. ř. tak učinil rozhodnutím předsedy senátu s jen stručným odůvodněním ve smyslu ustanovení §243f odst. 3 o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. dubna 2017
JUDr. Vladimír K ů r k a
předseda senátu