ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.1452.2017.1
sp. zn. 20 Cdo 1452/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudkyň JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Ivany Kudrnové v exekuční věci oprávněných 1) M. S. , a 2) M. S. , zastoupených Mgr. Petrem Pytlíkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Thámova č. 181/20, proti povinnému P. H. , zastoupenému JUDr. Petrem Cardou, advokátem se sídlem ve Svitavách, Pod Věží č. 121/3, pro 276 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 12 Exe 214/2016, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 16. prosince 2016, č. j. 22 Co 379/2016-84, takto:
Dovolání povinného se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Nejvyšší soud České republiky dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 16. prosince 2016, č. j. 22 Co 379/2016-84, jímž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu ve Svitavách ze dne 10. srpna 2016, č. j. 12 Exe 214/2016-71, o zamítnutí návrhu povinného na zastavení exekuce, vedené Okresním soudem ve Svitavách pod sp. zn. 12 Exe 214/2016, není přípustné podle ustanovení §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“, odmítl, neboť v něm byly uplatněny jiné dovolací důvody než ten, který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř.
Podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu určil sice správně, ale nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2001, sp. zn. 29 Cdo 1373/2000). Z obsahu dovolání vyplývá, že dovolatel spatřuje nesprávné právní posouzení věci v posouzení otázky, zda vzájemná povinnost oprávněného ve smyslu ustanovení §262 odst. 1 o. s. ř., resp. ustanovení §43 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ex. řád“), musí být splněna řádně, přičemž dále v dovolání polemizuje se skutkovými závěry odvolacího soudu ohledně připravenosti oprávněných splnit vzájemnou povinnost uloženou jim exekučním titulem, a nezávisí tak na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva. V dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.
Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. ex. řádu).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. 4. 2017
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu