ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.1539.2017.1
sp. zn. 20 Cdo 1539/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněné MRAZO Tábor s. r. o. se sídlem v Táboře, Družstevní č. 348, identifikační číslo osoby 26022672, zastoupené JUDr. Ivem Danielowitzem, advokátem se sídlem v Táboře, Smetanova č. 664, proti povinnému J. K. , zastoupenému Mgr. Michalem Roubíkem, advokátem se sídlem v Pelhřimově, třída Legií č. 413, za účasti manželky povinného L. K., pro 56 198,- Kč s příslušenstvím, o návrhu povinného na částečné zastavení exekuce, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 5 Nc 1293/2002, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 24. června 2016, č. j. 15 Co 312/2016-299, takto:
Dovolání povinného se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 24. 6. 2016, č. j. 15 Co 312/2016-299, kterým odvolací soud potvrdil usnesení Okresní soud v Pelhřimově ze dne 10. 5. 2016, č. j. 5 Nc 1293/2002-264, jímž bylo zastaveno řízení o návrhu povinného na zastavení exekuce z důvodu překážky věci rozhodnuté, podle ustanovení §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“, odmítl, neboť dovolání nesplňuje obligatorní náležitosti dovolání uvedené v ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř., když především neobsahuje údaj o tom, v čem přesně dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, a není ani dostatečně specifikován dovolací důvod.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Dovolatel ve svém dovolání sepsaném advokátem ze dne 5. 12. 2016 označil jako předpoklad přípustnosti podle ustanovení §237 o. s. ř. skutečnosti, že „výkon rozhodnutí postihuje i stavbu, která není ve společném jmění manželů K., ani ve výlučném vlastnictví jednoho z nich, a tudíž není možné, aby byla takovýmto výkonem rozhodnutí dotčena“, že „výkon rozhodnutí spočívající v prodeji nemovitosti st. parc. č. 59 a parc. č. 418/2, které leží v katastrálním území B., obec B., zapsané na LV č. 743, vedeném Katastrálním úřadem pro Vysočinu, Katastrálním pracovištěm Pelhřimov, nemůže současně zahrnovat i prodej stavby nacházející se na uvedených pozemcích, jelikož podle §120 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb. nebyla stavba součástí pozemku, ale byla věcí samostatnou“, avšak uvedeným nevymezil předpoklady přípustnosti dovolání v souladu s ustanovením §237 o. s. ř.
Dovolatel dále vymezuje jako dovolací důvod nesprávné právní posouzení věci spočívající v „nesprávném určení vlastnického práva k věcem postiženým výkonem předmětného rozhodnutí, a tedy v konečném důsledku k postižení věci, které nepatří do vlastnictví povinného, ani do společného jmění manželů povinného a jeho manželky“ a dále namítá, že „exekuce není vedena v souladu s §112 zákona č. 40/1964 Sb.“, že se odvolací soud nedostatečně vypořádal s námitkou dovolatele, že své „závazky, k jejichž vymožení byly nařízeny předmětné exekuce, nesplnil z důvodu úmyslné absolutně neplatné smlouvy“, že „odvolací soud nesprávně právně posoudil ekonomickou situaci dovolatele a jeho návrh na zastavení exekuce pro nemajetnost“, a konečně že „odvolací soud postupoval nesprávně při posouzení dovolatelovy námitky stran promlčení exekuce a procesních vad v řízení před prvoinstančním soudem“. Z uvedeného však není zřejmé, v čem má spočívat nesprávné právní posouzení věci ze strany odvolacího soudu (která konkrétní právní otázka byla odvolacím soudem nesprávně vyřešena), a proto ani dovolací důvody nejsou vymezeny způsobem uvedeným v ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. 5. 2017
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu