ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.1577.2017.1
sp. zn. 20 Cdo 1577/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněné BRASCHI – CONSULTADORIA E SERVICOS, SOCIEDADE UNIPESSOAL, LDA , se sídlem Edifício D. Mécia e Solar D. Mécia, Rua Ivens e dos Aranhas, 3˚, O, Sé Funchal, Madeira, Portugalská republika, NIPC: 511156995, zastoupené JUDr. Marcelou Lechnerovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Spálená č. 51, proti povinnému Ing. V. M. , za účasti MUDr. J. M. , oběma zastoupeným JUDr. Janem Pavlokem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 6, K Brusce č. 124/6, za účasti vydražitelů 1) D. Č. , 2) P. H. , 3) Bc. A. K. , a přihlášeného věřitele České republiky – Krajského soudu v Brně , se sídlem v Brně, Husova č. 15, o exekuci prodejem nemovitostí, vedené u soudní exekutorky JUDr. Jany Jarkové, Exekutorský úřad Zlín pod sp. zn. 207 EX 706/05, o dovolání povinného a bývalé manželky povinného MUDr. J. M. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. prosince 2016, č. j. 17 Co 342/2014-892, takto:
Dovolání se odmítá.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud dovolání povinného a bývalé manželky povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. prosince 2016, č. j. 17 Co 342/2014-892, podle ustanovení §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Dovolatelé spatřují přípustnost dovolání v tom, že podle jejich názoru usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení právní otázky, „zda exekutor je oprávněn provést dražbu nemovitostí ve vlastnictví povinného a bývalé manželky povinného za situace, kdy nebylo pravomocně rozhodnuto o návrhu na odklad exekuce, který byl podán současně s návrhem na zastavení exekuce“, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu [usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 20 Cdo 3676/2009 a ze dne 1. 9. 2015, sp. zn. 26 Cdo 2969/2015 (nesprávně uvedeno 26 Cdo 2669/2015)] a otázky, „zda lze stanovit cenu předmětu dražby a cenu pro první podání na základě znaleckých posudků o ceně předmětu dražby, když takovýto posudek vychází ze stavu předmětu dražby staršího o více než 5 let“, která nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu v minulosti řešena.
Dovolatelé však přehlíží, že Nejvyšší soud zdůraznil již v usnesení ze dne 18. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, že dovolání není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., jestliže dovolatel jako předpoklad jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí (shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2376/2013). Tak je tomu i v projednávané věci.
Odvolací soud nezaložil své rozhodnutí na řešení otázek předestřených dovolateli. Dospěl k závěru, že soudní exekutor při vydání usnesení o rozvrhu postupoval zcela správně a v souladu se zákonem, když k jednání o rozvrhu přistoupil v době, kdy všechna rozhodnutí o příklepu nemovitých věcí nabyla právní moci a všichni vydražitelé doplatili nejvyšší podání včas ve lhůtách stanovených soudním exekutorem. O všech návrzích povinného a jeho bývalé manželky na zastavení a odklad exekuce bylo ke dni rozvrhového jednání rozhodnuto a okolnost, že následně bylo jedno z rozhodnutí (týkající se návrhu na zastavení exekuce ze dne 9. 5. 2012) zrušeno odvolacím soudem, nemá vliv na správnost postupu exekutora. Navíc v době rozhodování odvolacího soudu byl tento návrh ze dne 9. 5. 2012 již pravomocně zamítnut. Jestliže vymáhaná pohledávka jen na jistině přesahuje částku 61 000 000 Kč a povinný tvrdí, že tato pohledávka zanikla v rozsahu cca 50 000 000 Kč, nelze dovodit, že by oprávněná z důvodu částečného zániku pohledávky neměla nárok na rozvrhovanou částku ve výši 8 219 000 Kč. Námitky povinného ohledně nedoručení znaleckých posudků a jejich stáří byly závazně vyřešeny v rámci pravomocného rozhodnutí o příklepu (rozhodnutí odvolacího soudu sp. zn. 17 Co 93, 281, 282, 283/2013) a nemohou již být v dalším stádiu exekučního řízení projednávány znovu, stejně jako námitky povinného ohledně nejasné procesní legitimace oprávněné.
Povinný a jeho bývalá manželka se tak ve svém dovolání ve skutečnosti snaží zpochybnit průběh dražby, na jejímž základě proběhlo rozvrhové řízení získaného výtěžku z prodeje nemovitostí, přičemž tato otázka není předmětem této fáze exekučního řízení.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. 6. 2017
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu