ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.1585.2017.1
sp. zn. 20 Cdo 1585/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněné Synthesia, a. s. , se sídlem v Pardubicích, Semtín 103, identifikační číslo osoby 60108916, proti povinnému JUDr. P. K. , B., pro 3 240 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 78 Nc 1961/2009, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 12. 2016, č. j. 20 Co 18/2016-164, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 26. 11. 2015, č. j. 78 Nc 1961/2009-141, kterým Městský soud v Brně zamítl návrh povinného na zastavení exekuce. Uvedl, že otázka, zda je oprávněná ve věci aktivně legitimována, přestože uzavřela dne 1. 1. 2006 se společností Fatra, a. s. smlouvu o vkladu části podniku, byla již v řízení pravomocně vyřešena v rámci rozhodování o nařízení exekuce tak, že smlouva o vkladu části podniku se na tu část podniku, jejíž součástí měly být vymáhané pohledávky, nevztahovala, a proto ani nemohla vést k jejich převodu na společnost Fatra, a. s.; tuto otázku proto nelze v daném řízení již znovu řešit. Dále uzavřel, že plněním na zajišťovací směnku nezaniká zajištěná pohledávka a stejně tak plněním na zajištěnou pohledávku nezaniká pohledávka ze zajišťovací směnky. Námitka, že došlo k zániku vymáhaných pohledávek jejich kapitalizací v důsledku tvrzeného vkladu části podniku, není důvodná, a je tedy i vyloučeno duplicitní vymáhání pohledávky na povinném.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním. Namítá, že pohledávka zajišťovaná směnkou zanikla, a proto pominula i zajišťovací schopnost směnečného platebního rozkazu (exekučního titulu). Domnívá se, že otázka plnění na směnku, u které zanikla zajišťovací funkce pro splnění zajištěného závazku, nebyla prozatím spolehlivě soudy vyřešena a objasněna. Odvolací soud se nevypořádal s odvolacími námitkami povinného, ani s podstatou návrhu na zastavení exekuce ze dne 9. 7. 2015, zejména k otázce řešení zániku ekonomické funkce směnečného platebního rozkazu při zániku zajištěné pohledávky. Dále soudům vytýká vady doručování, kdy v řízení nevystupuje jako advokát, a tedy soudní korespondence mu má být doručována do místa bydliště, nikoli do datové schránky advokáta. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, případně sám o věci rozhodl tak, že řízení zastaví.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a část první čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále též jen „o. s. ř.“.
Dovolání není přípustné.
Nejvyšší soud opakovaně judikoval, že směnečný závazek je zcela samostatný a oddělený od případného závazku, který byl původem jeho vzniku, z čehož mj. vyplývá, že plněním na zajištěnou pohledávku nezaniká pohledávka ze zajišťovací směnky; stejně tak plněním na zajišťovací směnku nezaniká zajištěná pohledávka. Okolnost, že podle dohody účastníků je účelem směnky zajistit splnění určitého závazku, se projeví v okruhu tzv. kauzální námitek, jimiž se v souladu s čl. I §17 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, dlužník ze zajišťovací směnky může bránit povinnosti ze směnky plnit. [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000 (uveřejněný pod číslem 59/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. 29 Odo 1141/2006 (uveřejněný pod číslem 77/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2012, sp. zn. 29 Cdo 690/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2016, sp. zn. 21 Cdo 5332/2015].
Okolnost, že šlo o směnku zajišťovací, a že tedy věřiteli může náležet z ekonomického hlediska plnění jen jednou, se ovšem projeví tím, že v rozsahu proplacení zajišťovací směnky se dlužník ubrání případnému nucenému vymožení exekučním titulem přiznané zajištěné pohledávky námitkou plnění na zajišťovací směnku. Byla-li exekuce nařízena, je zjištění o proplacení zajišťovací směnky důvodem pro její zastavení podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.; obdobně je třeba postupovat, je-li v exekuci vymáhán závazek ze zajišťovací směnky a je zjištěna úhrada směnkou zajištěné pohledávky [k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000 (uveřejněný pod číslem 59/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2012, sp. zn. 29 Cdo 690/2010, či rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2012, sp. zn. 21 Cdo 2564/2011, dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 7. 2015, sp. zn. 26 Cdo 4188/2014, usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 10. 2008, sen. zn. 3 VSOL 115/2008].
Ze skutkových závěrů soudu prvního stupně ani soudu odvolacího však nevyplývá, že by směnkou zajištěná pohledávka byla uhrazena nebo že by její úhrada byla po povinném vymáhána, a že by tedy z ekonomického hlediska věřitel mohl obdržet dvojí plnění; ostatně takovou skutečnost netvrdí ani dovolatel. Povinný pouze namítá, že k zániku směnkou zajištěného závazku došlo zánikem dlužníka (jeho výmazem z obchodního rejstříku), taková skutečnost však vzhledem k samostatnosti a nezávislosti směnečného závazku na existenci směnkou zajištěné pohledávky nemá vliv na zánik pohledávky směnečné.
Povinným namítané vady v doručování písemností v rámci exekučního řízení mohou být předmětem dovolacího přezkumu pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.). Nejvyšší soud v této souvislosti poukazuje na své usnesení ze dne 6. 9. 2016, sp. zn. 23 Cdo 1850/2015, v němž uzavřel, že pokud soud pochybil a písemnost fyzické osobě doručil do „nepříslušné“ datové schránky (tedy do schránky, která byla zřízena pro jinou činnost fyzické osoby, než které se týká doručovaná písemnost), účinky doručení nastanou i v takovém případě, ovšem pouze za podmínky, že adresát má možnost seznámit se s doručovanou písemností tím, že se do datové schránky přihlásí v souladu s §17 odst. 3 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, vyloučena je naopak fikce doručení podle §17 odst. 4 citovaného zákona.
Namítá-li povinný, že se soudy nevypořádaly s listinnými důkazy podporujícími tvrzení povinného, že směnečná pohledávka byla součástí vkladu části podniku do základního kapitálu společnosti Fatra, a. s., brojí proti skutkovým zjištěním soudu, a uplatňuje tak nepřípustný dovolací důvod (s účinností od 1. 1. 2013 lze dovolání podat pouze z důvodu nesprávného právního posouzení věci – viz §241a odst. 1 o. s. ř.).
Protože rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, Nejvyšší soud dovolání povinného podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. srpna 2017
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu