ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.1666.2017.1
sp. zn. 20 Cdo 1666/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněné CASPER UNION s. r. o. se sídlem v Praze 1, Olivova č. 948/6, identifikační číslo osoby 24830801, proti povinnému B. H. , za účasti manželky povinného N. H., oběma zastoupeným Ladislavem Ejemem, advokátem se sídlem v České Lípě, Eliášova č. 998/12, pro 555 561,20 Kč s příslušenstvím, o výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 30 E 150/2004, o dovolání povinného a manželky povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 29. října 2015, č. j. 83 Co 447/2015-303, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3. o. s. ř.) :
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 18. 6. 2015, č. j. 83 Co 447/2015-303, kterým soud prvního stupně udělil vydražiteli CASPER PROPERTY s. r. o. příklep k vydražení pozemku p. č. 2841/1, jehož součástí je budova, a pozemků parc. č. 2841/2, parc. č. 2841/3, parc. č. 2841/4, parc. č. 2842/1, parc. č. 2842/2, parc. č. 2849, parc. č. 2850/1, parc. č. 2850/2, parc. č. 2851/1 a parc. č. 2851/2 v katastrálním území V. n. N., za nejvyšší podání 2 995 000 Kč.
Usnesení odvolacího soudu napadli povinný a manželka povinného včasným dovoláním, ve kterém namítají, že „napadené usnesení je nesprávným rozhodnutím ve věci, neboť předmětné řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek toto nesprávné rozhodnutí ve věci“ a namítají, že „hodnota nejvyššího podání (uvedeného ve výroku usnesení soudu prvního stupně) nekoresponduje s textem prvního odstavce odůvodnění, kde je uvedeno, že vydražitel učinil při dražbě nejvyšší podání ve výši 383 333 Kč, a nelze se s tímto vypořádat pouze tím, že se jedná o administrativní chybu v psaní, když tato chyba nebyla dosud odstraněna“, že „dražené nemovitosti byly postiženy v rozporu s tím, co stanovil exekuční titul a tato exekuce neměla být vůbec nařízena, ani provedena, když z exekučního titulu vyplývá, že oprávněná se může domáhat uspokojení své pohledávky pouze z výtěžku prodeje zastavené budovy na pozemku p. č. 46 a pozemků parc. č. 3/1 v k. ú. M. u. J., a není tedy možné, aby pohledávka oprávněné byla uspokojena postižením majetku povinného uvedeného v usnesení o příklepu“, a že „nebyl dodržen zákonný postup a došlo tak k porušení zákona, které mohlo mít vliv na udělení příklepu“. Dovolatelé navrhli, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu a usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Z obsahu dovolání přitom nelze dovodit, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013 (uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); k účelu vymezení předpokladů přípustnosti dále též např. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14, usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2015, sp. zn. II. ÚS 2716/13].
Protože dovolání má vady, jež nebyly v průběhu trvání lhůty k dovolání odstraněny, a nelze pro ně v dovolacím řízení pokračovat, Nejvyšší soud dovolání povinného a manželky povinného odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. 5. 2017
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu