ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.1673.2017.1
sp. zn. 20 Cdo 1673/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněné H. H. , P., zastoupené Mgr. Jakubem Kotrbou, advokátem se sídlem v Praze 1, Těšnov 1059/1 proti povinnému J. H. , v P., zastoupenému JUDr. Janem Malým, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 5/49, za účasti vydražitele J. Š. , P., zastoupeného Mgr. Terezou Seidlovou (Poláčkovou), advokátkou se sídlem v Praze 1, Panská 895/6, pro 4 926 270 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora Mgr. Michala Rudého, Exekutorský úřad Praha 8, se sídlem v Praze 10, Střemchová 3013/16, pod sp. zn. 76 EX 39/03, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2016, č. j. 20 Co 12/2015-796, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Soudní exekutor Mgr. Michal Rudý usnesením ze dne 9. 12. 2014, č. j. 76 EX 39/03-529, udělil vydražiteli J. Š. příklep na vydražené nemovitosti – pozemek parc. č. 1525/2 s domem a pozemek parc. č. 1525/1 v obci P., katastrální území M., zapsaných na listu vlastnictví č. 1174 u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště Praha za nejvyšší podání 5 270 000 Kč, současně stanovil lhůtu 30 dnů k zaplacení nejvyššího podání a rozhodl, že na nejvyšší podání se započítává vydražitelem složená jistota 900 000 Kč.
Krajský soud napadeným rozhodnutím usnesení soudního exekutora potvrdil a povinnému uložil zaplatit vydražiteli na náhradě nákladů odvolacího řízení 42 930 Kč do tří dnů od právní moci usnesení. Vyšel ze zjištění, že dražba nemovitých věcí proběhla dne 9. 12. 2014, že insolvenční řízení k návrhu povinného bylo zahájeno dne 8. 12. 2014 v 8.12 hodin (vyhláška Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 12. 2014, č. j. KSHK 35 INS 33039/2014-A-2/celk. 1), že Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 27. 1. 2015, č. j. KSHK 35 INS 33039/2014-A-1/celk 2, vyslovil svoji místní nepříslušnost a postoupil věc Městskému soudu v Praze, toto rozhodnutí potvrdil Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 12. 5. 2015, sp. zn. KSHK 35 INS 33039/2014, 3 VSPH 692/2015-A-11, o dovolání proti tomuto rozhodnutí dosud nebylo rozhodnuto. Dále zjistil, že Městský soud v Praze usnesením ze dne 18. 11. 2016, č. j. MSPH 98 INS 33039/2014-A-38, k návrhu vydražitele J. Š. omezil nařízeným předběžným opatřením účinek spojený se zahájením insolvenčního řízení tak, že Mgr. Pavel Preus, soudní exekutor Exekutorského úřadu Praha 8, je oprávněn provést exekuci na majetek dlužníka J. H., nařízenou soudním exekutorem Mgr. Michalem Rudým exekučním příkazem ze dne 20. 2. 2003, č. j. 076 EX 39/03-24, a prováděnou soudním exekutorem Mgr. Pavlem Preusem, Exekutorský úřad Praha 8, pod sp. zn. 207 EX 39/03, a to prodejem nemovitých věcí, jež byly shora uvedeným usnesením soudního exekutora vydraženy. Městský soud své rozhodnutí odůvodnil tím, že dlužník J. H. podal svůj třetí insolvenční návrh den před konáním elektronické dražby, a čtyři dny poté, kdy mu byl odmítnut jeho předchozí insolvenční návrh, takže lze předpokládat, že tímto způsobem chtěl nařízenou dražbu zmařit. Současně insolvenční soud zohlednil i věcné okolnosti případu. Prodávané nemovité věci nejsou jediným nemovitým majetkem dlužníka, neodporuje tak společnému zájmu věřitelů, aby zahájená dražba části nemovitého majetku proběhla. Z hlediska rychlosti insolvenčního řízení je výhodnější, aby byla dokončena již nařízená dražba a následně rozvržena peněžitá částka získaná exekuční dražbou.
Krajský soud uvedl, že dražební jednání sice proběhlo v době, kdy povinný podal další insolvenční návrh, a zároveň v době, kdy ještě pravomocně neskončilo předchozí insolvenční řízení (druhý insolvenční návrh podal povinný 4. 12. 2014, usnesením z téhož dne byl jeho návrh odmítnut, právní moc nastala dne 30. 12. 2014), ale nyní insolvenční soud předběžným opatřením omezil účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení a umožnil dokončit dražbu nemovitostí. Současně se ztotožnil se závěrem insolvenčního soudu, že důvodem, pro který povinný opakovaně podává insolvenční návrhy, je zmaření nařízené dražby. Odvolací soud zkoumal i formální předpoklady pro nařízení dražby a dospěl k závěru, že všechny zákonné předpoklady byly splněny.
Povinný v dovolání namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uvedl, že §109 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon (dále též jen „IZ“), zcela jasně formuluje zákaz provádění výkonu rozhodnutí či exekuce, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, jež je předmětem zahájeného insolvenčního řízení, nejde-li o pohledávky za majetkovou podstatou nebo pohledávky jim na roveň postavené. Uvedl, že „usnesení o příklepu je úkonem, kterým se provádí exekuce“. Zhojit nezákonnost usnesení soudního exekutora nelze ani retroaktivní aplikací usnesení insolvenčního soudu ze dne 18. 11. 2016. Podáním ze dne 21. 4. 2017 doplnil povinný své dovolání s tím, že mu usnesení insolvenčního soudu bylo doručeno až na vlastní žádost, a to dne 19. 4. 2017.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srovnej část první, čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a dále část první, čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), dále též jen „o. s. ř.“.
Dovolání je přípustné, neboť dovolací soud se dosud nezabýval otázkou, jaké účinky má předběžného opatření, jímž insolvenční soud povoluje provést dříve zahájenou exekuci prodejem nemovitého majetku dlužníka, na udělení příklepu v dražbě uskutečněné již v průběhu insolvenčního řízení.
Dovolání není důvodné.
Právní posouzení věci ve smyslu ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (práva hmotného i procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §109 odst. 1 písm. c) IZ platí, že se zahájením insolvenčního řízení se spojuje tento účinek: výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit nebo zahájit, nelze jej však provést. Pro pohledávky za majetkovou podstatou (§168) a pohledávky jim na roveň postavené (§169) však lze provést nebo vést výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek náležející do majetkové podstaty dlužníka, na základě rozhodnutí insolvenčního soudu vydaného podle §203 odst. 5 a s omezeními tímto rozhodnutím založenými. Není-li dále stanoveno jinak, výkon rozhodnutí nebo exekuce se i nadále nařizuje nebo zahajuje a provádí proti povinnému.
Podle §82 odst. 2 písm. b) IZ předběžným opatřením může insolvenční soud v době do rozhodnutí o insolvenčním návrhu také omezit z důvodů hodných zvláštního zřetele způsobem stanoveným v předběžném opatření některý z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení uvedených v §109 odst. 1 písm. b) a c), neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů.
V souzené věci byl udělen příklep k vydraženým nemovitým věcem dne 9. 12. 2014, tedy po zahájení insolvenčního řízení. Řízení ve fázi udělení příklepu tak bylo postiženo vadou, již bylo třeba zkoumat z hlediska možných následků na správnost rozhodnutí ve věci. Insolvenční soud (Městský soud v Praze usnesením ze dne 18. 11. 2016, č. j. MSPH 98 INS 33039/2014-A-38) v průběhu odvolacího řízení proti usnesení o udělení příklepu nařídil k návrhu vydražitele předběžné opatření, jímž omezil účinek spojený se zahájením insolvenčního řízení tak, že povolil provést exekuci na majetek dlužníka prodejem konkrétních nemovitých věcí dlužníka s tím, že soudní exekutor je povinen výtěžek dosažený zpeněžením nemovitostí do právní moci rozhodnutí o úpadku nebo jiného rozhodnutí o insolvenčním návrhu dlužníka deponovat na svém účtu. Insolvenční soud dospěl k závěru, že společnému zájmu věřitelů neodporuje, aby soudní exekutor dokončil dražbu uvedených nemovitostí, že tím bude respektována i zásada rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů a že zájmy věřitelů v rámci insolvenčního řízení jsou dostatečně ochráněny a dokončení nařízení dražby je výhodnější. Tímto způsobem insolvenční soud vyjádřil svou vůli nezasahovat do exekučního řízení a probíhající dražby nemovitých věcí.
Jestliže odvolací soud rozhodoval v době, kdy již v důsledku vydání předběžného opatření insolvenčního soudu pominuly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, nemusel k vadě, k níž došlo ve fázi udělení příklepu při elektronické dražbě, přihlížet. Proto také nebylo třeba ani zkoumat důvody, které povinného k opětovnému podávání insolvenčních návrhů vedly.
Protože krajský soud v napadeném rozhodnutí dospěl ke stejnému závěru jako soud dovolací, Nejvyšší soud dovolání podle §243d písm. a) o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. dubna 2017
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu