ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.1703.2017.1
sp. zn. 20 Cdo 1703/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněné Komerční banky, a. s. , se sídlem v Praze 1, Na Příkopě č. 33/969, identifikační číslo osoby 45317054, proti povinným 1) R. W. , a 2) I. W. , oběma B., oběma zastoupeným JUDr. Markem Jakubíkem, advokátem se sídlem v Českém Těšíně, Hrabinská č. 498/19, pro 5 346 248 Kč, vedené u Okresního soudu ve Frýdku Místku pod sp. zn. 26 EXE 8437/2015, o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. října 2016, č. j. 9 Co 679/2016-58, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. října 2016, č. j. 9 Co 679/2016-58, a usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 30. března 2016, č. j. 26 EXE 8437/2015-26, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
K návrhu oprávněné Okresní soud ve Frýdku-Místku pověřením ze dne 16. 12. 2015, č. j. 26 EXE 8437/2015-8, pověřil soudního exekutora Mgr. Davida Chaloupku, Exekutorský úřad Kroměříž, vedením exekuce na majetek povinných „podle vykonatelného rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě – pobočky Olomouc, č. j. 6 Cm 90/2015-14, ze dne 15. 10. 2015 a nákladů, které budou v průběhu exekuce určeny.“
Podáním ze dne 1. 2. 2016 navrhli povinní úplné zastavení exekuce. Uvedli, že exekuce je vedena na základě směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 15. 10. 2015, č. j. 6 Cm 90/2015-14, který však dosud nenabyl právní moci a nestal se vykonatelným. Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, totiž usnesením ze dne 13. 1. 2016, č. j. 6 Cm 90/2015-26 (po upozornění povinných, že dosud nebylo rozhodnuto o jejich námitkách ze dne 13. 11. 2015 obsahujících jednak výhradu, že věc má být projednána rozhodcem a nikoliv soudem, jednak námitku, že oprávněná v blankosměnce, na jejímž základě byl směnečný platební rozkaz vydán, vyplnila nesprávnou částku), rozhodl pouze o námitce žalovaných (nyní povinných), že k projednání a rozhodnutí ve věci samé není příslušný soud, ale rozhodce, s tím, že tato námitka se zamítá. O věcné námitce povinných (o tom, že ve směnce byla nesprávně vyplněna dlužná částka) však dosud rozhodnuto nebylo.
Usnesením ze dne 30. 3. 2016, č. j. 26 EXE 8437/2016-26, Okresní soud ve Frýdku-Místku návrh povinných na zastavení exekuce zamítl. Zdůraznil, že exekuce je vedena na základě směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 15. 10. 2015, č. j. 6 Cm 90/2015-14 (dále též jen „předmětný směnečný platební rozkaz“), který nabyl právní moci dne 17. 11. 2015. Proti předmětnému směnečnému platebnímu rozkazu vznesli žalovaní (nyní povinní) dne 18. 11. 2015 včasné námitky. Následně bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 13. 1. 2016, č. j. 6 Cm 90/2015-26, rozhodnuto o tom, že námitka rozhodčího řízení vznesená žalovanými (nyní povinnými) se zamítá; toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 2. 2. 2016. Po právní stránce soud prvního stupně shledal, že směnečný platební rozkaz s ohledem na shora uvedené skutečnosti nabyl právní moci a je vykonatelný. Ve vykonávacím řízení není možné, aby exekuční soud jakkoliv měnil, rušil nebo polemizoval či jinak zpochybňoval rozhodnutí vydaná v nalézacím řízení.
K odvolání povinných Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 27. 10. 2016, č. j. 9 Co 679/2016-58, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil jako věcně správné. Dodal, že povinní sice podali proti předmětnému směnečnému platebnímu rozkazu námitky (jednak námitky, že k rozhodnutí ve věci samé je povolán rozhodce a nikoliv soud, jednak že do blankosměnky, která byla podkladem pro vydání směnečného platebního rozkazu, byla vyplněna částka, která odporovala dohodě oprávněné s povinnými), o těchto námitkách však bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 13. 1. 2016, č. j. 6 Cm 90/2015-26, tak, že námitka rozhodčího řízení vznesená žalovanými (nyní povinnými) se zamítá. Předmětný směnečný platební rozkaz proto nabyl právní moci i vykonatelnosti a exekučnímu soudu nepřísluší přezkoumávat věcnou správnost předmětného směnečného platebního rozkazu a ani věcnou správnost rozhodnutí, kterým bylo pravomocně rozhodnuto o námitkách povinných vznesených vůči předmětnému směnečnému platebnímu rozkazu. Případné vady nalézacího řízení se totiž nepřenášejí do vykonávacího řízení. Nesouhlasí-li povinní s rozhodnutím či postupem soudu učiněným v rámci nalézacího řízení, mohou svůj nesouhlas účinně projevit pouze cestou řádných a případně i mimořádných opravných prostředků.
Usnesení odvolacího soudu napadli povinní dovoláním, v němž především uvedli, že není správný právní závěr odvolacího soudu, že směnečný platební rozkaz nabude právní moci a vykonatelnosti i tehdy, když soud, který směnečný platební rozkaz vydal, rozhodl jen o námitce žalovaných (nyní povinných), že k rozhodnutí ve věci samé je povolán soud a nikoliv rozhodce, zatímco o věcné námitce směřující do směnečného platebního rozkazu (že oprávněná do blankosměnky, která byla podkladem pro vydání směnečného platebního rozkazu, vyplnila částku, která odporovala dohodě s povinnými) vůbec nerozhodl. Povinní mají za to, že nebylo-li dosud v souladu s ustanovením §175 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), rozhodnuto rozsudkem i o věcné námitce povinných do směnečného platebního rozkazu (tedy o tom, zda se směnečný platební rozkaz ponechává v platnosti nebo zda se zrušuje a v jakém rozsahu), není předmětný směnečný platební rozkaz v právní moci a není ani vykonatelný, a proto je třeba exekuci zastavit.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (viz níže), přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§243 odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Podle ustanovení §175 odst. 1 o. s. ř. předloží-li žalobce v prvopisu směnku nebo šek, o jejichž pravosti není důvodu pochybovat, a další listiny nutné k uplatnění práva, vydá na jeho návrh soud směnečný (šekový) platební rozkaz, v němž žalovanému uloží, aby do 15 dnů zaplatil požadovanou částku a náklady řízení nebo aby v téže lhůtě podal námitky, v nichž musí uvést vše, co proti platebnímu rozkazu namítá. Směnečný (šekový) platební rozkaz musí být doručen do vlastních rukou žalovaného, náhradní doručení je vyloučeno. Nelze-li návrhu na vydání platebního rozkazu vyhovět, nařídí soud jednání.
Podle ustanovení §175 odst. 3 o. s. ř. nepodá-li žalovaný včas námitky nebo vezme-li je zpět, má směnečný (šekový) platební rozkaz účinky pravomocného rozsudku. Pozdě podané námitky nebo námitky, které neobsahují odůvodnění, soud odmítne. Podané námitky soud odmítne též tehdy, podal-li je ten, kdo k podání námitek není oprávněn.
Podle ustanovení §175 odst. 4 o. s. ř. podá-li žalovaný včas námitky, nařídí soud k jejich projednání jednání; k námitkám později vzneseným však již nelze přihlížet. V rozsudku soud vysloví, zda směnečný (šekový) platební rozkaz ponechává v platnosti nebo zda ho zrušuje a v jakém rozsahu.
Nejvyšší soud již dříve a v souladu s dikcí ustanovení §175 odst. 3 o. s. ř. uzavřel, že směnečný platební rozkaz nabude právní moci následkem marného uplynutí lhůty pro podání námitek (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2004, sp. zn. 29 Odo 1042/2003). Za takových okolností se směnečný platební rozkaz stane vykonatelným uplynutím lhůty patnácti dnů, která v něm byla podle ustanovení §175 odst. 1 o. s. ř. stanovena pro zaplacení požadované částky nebo pro podání námitek (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2599/98). Jestliže však byly podány včasné námitky, z nichž je zřejmé, že žalovaná strana pokládá výrok o uložení povinnosti k zaplacení částky ve směnečném platebním rozkazu za věcně nesprávný (tak tomu bylo i v posuzovanému případě, protože soud prvního stupně, s jehož závěry se odvolací soud v dovoláním napadeném usnesení ztotožnil, v odůvodnění uvedl, že v usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 13. 1. 2016, č. j. 6 Cm 90/2015-26, bylo rozhodnuto pouze o tom, že námitka rozhodčího řízení vznesená žalovanými, nyní povinnými, se zamítá, když z usnesení odvolacího soudu je zjevné, že byly podány i další včasné námitky), aniž by o těchto námitkách bylo v souladu s ustanoveními §175 odst. 3 nebo §175 odst. 4 o. s. ř. rozhodnuto třeba i jejich odmítnutím s odůvodněním, že z jejich obsahu není zřejmé, v jakém rozsahu je směnečný platební rozkaz napadán a (současně) na jakých skutkových okolnostech žalovaný svou obranu proti směnečnému platebnímu rozkazu zakládá, nelze mít za to, že směnečný platební rozkaz je vykonatelný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. 29 Cdo 2756/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2012, sp. zn. 29 Cdo 2184/2011).
Odvolací soud dovoláním napadené usnesení, jímž potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na zastavení exekuce, postavil na tom, že v exekučním řízení nelze přezkoumat postup nalézacího soudu (Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci), který opatřil doložkou právní moci a vykonatelnosti předmětný směnečný platební rozkaz, jestliže usnesením ze dne ze dne 13. 1. 2016, č. j. 6 Cm 90/2015-26, bylo rozhodnuto o tom, že námitka rozhodčího řízení vznesená povinnými se zamítá, a aniž by bylo postupem podle ustanovení §175 odst. 3 nebo odst. 4 o. s. ř. rozhodnuto o námitce žalovaných (nyní povinných), která zpochybňovala věcnou správnost částky uvedené v předmětném směnečném platebním rozkazu. Nalézací soud totiž podle názoru odvolacího soudu takovým postupem dal najevo, že předmětný směnečný platební rozkaz pokládá za pravomocný a vykonatelný, aniž by muselo být rozhodnuto i o věcné námitce. Tento právní názor odvolacího soudu je však v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, podle níž okolnosti významné pro závěr, zda je podkladové rozhodnutí vykonatelné, zjišťuje exekuční soud i v případě, že je opatřeno tzv. doložkou vykonatelnosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1020/99, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 4/2002 pod poř. č. 25, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2010, sp. zn. 20 Cdo 3416/2009). Jestliže tedy skutečnosti zjištěné ze spisu Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, nasvědčují tomu, že o včasné a věcné námitce žalovaných (nyní povinných) nebylo usnesením nalézacího soudu (Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci) ze dne 13. 1. 2016, č. j. 6 Cm 90/2015-26, rozhodnuto, měl odvolací soud provést vyhodnocení této situace a až na jeho základě uzavřít, zda předmětný směnečný platební rozkaz je skutečně vykonatelný. Názor odvolacího soudu, že postup nalézacího soudu (jímž zřejmě nebylo rozhodnuto o veškerých námitkách žalovaných, nyní povinných, do předmětného směnečného platebního rozkazu) je možné posoudit jen v řízení o některém z mimořádných opravných prostředků a nikoliv v rámci vykonávacího řízení, nemůže obstát.
Dodává se rovněž, že usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 13. 1. 2016, č. j. 6 Cm 90/2015-26, jímž bylo rozhodnuto, že „námitka rozhodčího řízení vznesená žalovanými se zamítá“, bylo vydáno až po zahájení exekuce (exekuční návrh byl podán dne 8. 12. 2015). I pro případ, že by tímto usnesením bylo rozhodnuto o veškerých (i věcných) včasných námitkách povinných proti předmětnému platebnímu rozkazu, je třeba respektovat, že vykonatelnost exekučního titulu musí být nepochybná již v době zahájení vykonávacího řízení. Není-li tomu tak, je na místě exekuční návrh zamítnout pro předčasnost (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2011, sp. zn. 20 Cdo 1152/2010).
Ze shora uvedeného vyplývá, že odvolací soud se nezabýval otázkou, zda usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne ze dne 13. 1. 2016, č. j. 6 Cm 90/2015-26, bylo rozhodnuto o veškerých včasně podaných námitkách žalovaných (nyní povinných). Jeho právní posouzení je tak (zatím) neúplné a tudíž i nesprávné (§241a odst. 1 o. s. ř.). Dovolací soud proto usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 10. 2016, č. j. 9 Co 679/2016-58, zrušil. Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud též usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 30. 3. 2016, č. j. 26 EXE 8437/2015-26, a věc vrátil Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku k dalšímu řízení (§243e odst. 2 o. s. ř.). Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. 6. 2017
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu