ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.1717.2017.1
sp. zn. 20 Cdo 1717/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Ivany Kudrnové a JUDr. Zbyňka Poledny, v exekuční věci oprávněného GLORY DAZE ASSOCIATED S. A. , se sídlem v Tortole, Road Town, 33 Porter Road, P. O. BOX 3169, PMB 103, British Virgin Islands, reg. č. 584444, zastoupeného Mgr. Karlem Somolem, advokátem se sídlem v Praze 1, Karlovo náměstí č. 671/24, proti povinnému P. E. , zastoupenému Alexandrem Petričkem, advokátem se sídlem v Liberci, Chrastavská č. 188/27, pro 3 733 117,98 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 45 Nc 6917/2005, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 28. 11. 2016, č. j. 83 Co 227/2016-160, takto:
Dovolání povinného se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 17. 2. 2016, č. j. 45 Nc 6917/2005-125, kterým Okresní soud v Liberci zamítl návrh povinného na zastavení exekuce, nařízené k vymožení pohledávky ve výši 3 733 117,98 Kč dle seznamu pohledávek přihlášených do konkursu vedeného proti povinnému u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 26 K 7/95. Protože daný exekuční titul není rozhodnutím, bylo podle odvolacího soudu možné jeho správnost a pravdivost zkoumat v rámci exekučního řízení jako u tzv. veřejné listiny ve smyslu §134 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, – dále jen „o. s. ř.“. Bylo tedy na povinném, aby tvrdil a prokázal odlišnou výši svého závazku. Povinný tvrdil, že mu peníze nebyly poskytnuty v takové výši, aby pohledávka dosáhla částky 4 658 746,98 Kč, jež je uvedena ve vykonávaném seznamu přihlášených pohledávek. Odvolací soud, při zjišťování okolností a hodnocení dodatku ke smlouvě o úvěru ze dne 30. 10. 1995, vyšel zejména z podání povinného ze dne 15. 12. 1995, doplňujícího návrh na konkurs podaný dne 12. 9. 1995, a z protokolu o přezkumném jednání z 10. 6. 1996 a uzavřel, že povinnému se nepodařilo vyvrátit správnost údaje o výši exekučně vymáhané pohledávky tak, jak je uvedena v exekučním titulu, a zároveň jsou naplněny i další předpoklady pro vedení exekuce dle §45 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů (pohledávka byla zjištěna, nebyla úpadcem výslovně popřena, konkurs byl zrušen po splnění rozvrhového usnesení). Okolnost, že v konkursním spise v „ současnosti není založena přihláška vymáhané pohledávky, sama o sobě pravdivost seznamu o výši pohledávky nevyvrací“.
P ovinný předpoklad přípustnosti jeho dovolání spatřoval v tom, že usnesení odvolacího soudu spočívá na vyřešení otázky, která dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu řešena: „Zda absence přihlášky v konkursním spise je důvodem, jenž může vést k vyvrácení domněnky správnosti seznamu přihlášených pohledávek či důvodem pro zastavení exekuce“. Dovolatel tvrdí, že exekuce je vedena pro neexistující zbytek pohledávky. Ačkoli exekučním titulem je výpis ze seznamu přihlášených pohledávek do konkursu, který byl veden proti povinnému u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci pod sp. zn. 26 K 7/95, v konkursním spise přihláška pohledávky oprávněné (její právní předchůdkyně) chybí. Povinný tvrdí, že nečerpal celý úvěr (tj. 4 658 746,98 Kč, nýbrž jen částku 2 300 000 Kč), a že nevěnoval dostatek pozornosti přezkumnému jednání konkursního soudu. Spoléhal na profesionalitu konkursního správce a myslel, že deklarovaná částka představuje výši skutečně poskytnutého úvěru s příslušenstvím do prohlášení konkursu a „ nikoliv skutečný dluh“. Má za to, že v rámci exekučního řízení lze zpochybnit existenci a výši pohledávky zařazené do seznamu přihlášených pohledávek, přestože proběhlo konkursní řízení. Dovozuje, že nesprávnost výše v konkursu zjištěné a nepopřené pohledávky by byl schopen prokázat tehdy, pokud by existovala v materiální podobě přihláška oprávněné (její právní předchůdkyně), z níž by odvodil, jakým způsobem je pohledávka konstruována. Nicméně odvolací soud zaujal názor, že při neoznačení jiného důkazu povinným, z obsahu exekučního a konkursního spisu nevyplývá nic, „co by vyvracelo pravdivost seznamu“. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srovnej část první, čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a dále část první, čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.).
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Z obsahu dovolání je zřejmé, že předpoklad přípustnosti dovolání nebyl dovolatelem jednoznačně vymezen. Nejvyšší soud k tomu v řadě svých rozhodnutí (např. v usnesení uveřejněném pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) vyslovil názor, že požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhý odkaz na ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části).
Přípustnost dovolání nelze dovodit z námitky dovolatele, že otázka, „zda absence přihlášky v konkursním spisu je důvodem, jenž může vést k vyvrácení domněnky správnosti seznamu přihlášených pohledávek či důvodem pro zastavení exekuce“ dosud nebyla dovolacím soudem řešena. Takto formulované hledisko ustanovení §237 o. s. ř. nezahrnuje.
Tvrzení dovolatele (na němž je zásadně založen a blíže rozveden nabízený důvod dovolání), že pouhá neexistence přihlášky pohledávky oprávněného (jeho právní předchůdkyně) v konkursním řízení vedeném proti povinnému u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 26 K 7/95, sama o sobě zpochybňuje pravdivost a správnost seznamu přihlášených pohledávek v konkurzním řízení proti povinnému, který v tomto exekučním řízení je vykonávaným exekučním titulem, je v podstatě projevem nesouhlasu dovolatele s hodnocením provedeného dokazování před odvolacím soudem, směřuje částečně k vadě odvolacího řízení, kterou se dovolací soud z důvodu nepřípustnosti dovolání nemůže zabývat (srov. §242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.) a částečně napadá otázku správnosti skutkových závěrů odvolacího soudu, na které důvod dovolání založit nelze (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. července 2014, sp. zn. 22 Cdo 752/2014). Dovolací řízení tak nezávisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního správa.
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. června 2017
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu