ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.173.2017.1
sp. zn. 20 Cdo 173/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Ivany Kudrnové a JUDr. Zbyňka Poledny, v exekuční věci oprávněné Bohemia Faktoring a. s. , se sídlem v Praze 1 - Malá Strana, Letenská 121/8, identifikační číslo osoby 27242617, zastoupené JUDr. Ing. Karlem Goláněm, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Letenská 121/8, proti povinnému J. S. , pro 114 629,08 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 30 EXE 1646/2010, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 8. 2016, č. j. 56 Co 357/2016-181, takto:
Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 8. 2016, č. j. 56 Co 357/2016-181, se mění tak, že usnesení Okresního soudu v Sokolově ze dne 17. 6. 2016, č. j. 30 EXE 1646/2010-169 se zrušuje a řízení o návrhu oprávněné na změnu soudního exekutora se zastavuje .
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 17. 6. 2016, č. j. 30 EXE 1646/2010-169, kterým Okresní soud v Sokolově zamítl návrh oprávněné na změnu exekutora, kterým žádala, aby exekuční soud zprostil prováděním exekuce soudního exekutora JUDr. Lukáše Jíchu, Exekutorský úřad Přerov, a prováděním této exekuce pověřil soudního exekutora Mgr. Marcela Kubise, Exekutorský úřad Šumperk. Odvolací soud ohledně výkladu §15 odst. 5 v návaznosti na §44b zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů /dále též jen „ex. řád“/, odkázal na usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2015, sp. zn. 17 Co 379/2015, uveřejněné pod číslem 3/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a uzavřel, že zde není třeba rozhodnutí exekučního soudu o zproštění pověření, neboť převzetí exekuce není rozhodnutím (§44b odst. 1 poslední věta ex. řádu), když dosud pověřený i oprávněnou nově označený exekutor s převzetím exekuce souhlasí a pouze z formálních důvodů nový exekutor, jak tvrdí oprávněná, trvá na tom, aby o změně rozhodl exekuční soud. K rozhodování o změně soudního exekutora za popsané situace není žádný důvod.
Oprávněná v dovolání namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném řešení procesní otázky, zda je exekuční soud povinen vydat usnesení o změně soudního exekutora, požádala-li oprávněná o změnu exekutora dle §15 odst. 5 věty druhé ex. řádu v důsledku zániku výkonu exekutorského úřadu dosavadního soudního exekutora, jež nebyla dovolacím soudem dosud řešena. V projednávané věci zanikl JUDr. T. V., Exekutorský úřad Přerov, výkon exekutorského úřadu ke dni 31. 3. 2016 a na jeho místo byl do exekutorského úřadu od 1. 4. 2016 jmenován JUDr. Lukáš Jícha. Ten oprávněnou vyrozuměl a poučil o možnosti požádat o změnu exekutora, jíž oprávněná využila. V dané situaci není na místě aplikace celého ustanovení §44b ex. řádu, zejména není důvodné přiznat náklady dosavadnímu exekutorovi dle §44b odst. 4 věta druhá. Postup exekučního soudu v projednávané věci přináší nejistotu v otázce stanovení nákladů řízení dosavadního exekutora. V zájmu právní jistoty je na místě, aby soud dosavadního exekutora zprostil a nového exekutora pověřil prováděním exekuce, změny nelze jiným způsobem dosáhnout. Nový exekutor nemá jistotu, zda je oprávněn v předmětné věci konat, ani zda a jak rozhodnout o dosavadních nákladech. Za dané situace původní i nově navrhovaný exekutor odmítají exekuci vést a necítí se být k tomu oprávněni. Navrhla proto, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací [§10a zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)] dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění o. s. ř.), a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť odvolací soud v napadeném rozhodnutí aplikoval ustanovení §15 odst. 5 ex. řádu v rozporu s právním závěrem uvedeným v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. 20 Cdo 4390/2016, dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Právě o takový případ jde v souzené věci.
Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. 20 Cdo 4390/2016, uzavřel, že v případě zániku výkonu exekutorského úřadu z důvodu uvedeného v §15 odst. 1 písm. h) ex. řádu, exekutor jmenovaný do exekutorského úřadu, jehož výkon zanikl, převezme spisy tohoto exekutorského úřadu a oprávněného poučí, že může požádat o změnu exekutora. V takovém případě je dán ze zákona důvod pro změnu exekutora; důvody vedoucí oprávněného k požadované změně soud nezkoumá. Soud musí (s jedinou výhradou, a to že osoba označená v návrhu není oprávněná k výkonu exekuční činnosti) takovému návrhu vždy vyhovět. Soud tak učiní formou prostého pověření (srovnej obdobný postup upravený v §43a odst. 4 ex. řádu), jímž zprostí prováděním exekuce nově jmenovaného exekutora do uvolněného úřadu a zároveň pověří oprávněným navrženého exekutora dalším prováděním exekuce. Souhlas dotčených exekutorů takový postup nepředpokládá. Je to výrazem toho, že volbu nového exekutora oprávněným zákon neumožňuje jakkoliv ovlivnit. Pověření není rozhodnutím, nedoručuje se účastníkům, nýbrž jen dotčeným exekutorům, když i zde platí obdobný postup podle ustanovení §43a odst. 4 ex. řádu. Naroveň tomuto postupu stojí protokol o převzetí exekuce, který je výsledkem jednání obou dotčených exekutorů, bez ingerence soudu (§44b odst. 1 ex. řádu). Považoval-li tedy okresní soud podání oprávněné ze dne 4. 4. 2016 za relevantní návrh na zahájení řízení o změně exekutora a o návrhu věcně rozhodl (byť zamítavým výrokem), nebyl jeho úsudek a ani procesní výsledek rozhodnutí správný. Tak jak bylo uvedeno shora, s vyřízením podání oprávněné, jímž se domáhala v důsledku zákonem předpokládané a následně realizované nové volby exekutora v průběhu již prováděné exekuce, se žádné soudní řízení nespojuje. Jediným adekvátním postupem bylo řízení o tomto návrhu zastavit (§104 odst. 1 věta prvá o. s. ř.) pro neexistenci procesních podmínek (řízení) k jeho projednání (§103 o. s. ř.).
Vzhledem k tomu, že usnesení odvolacího soudu není správné, neboť spočívá na chybném řešení stěžejní právní otázky, spojené i s nesprávným rozhodnutím, a protože na základě dosavadního výsledku řízení je možné o věci rozhodnout, Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu podle §243d písm. b) o. s. ř. změnil tak, že usnesení Okresního soudu v Sokolově ze dne 4. 5. 2016, č. j. 17 Nc 2723/2006-64, se zrušuje a řízení o návrhu oprávněné na záměnu exekutorů se zastavuje (§104 odst. 1, §221 odst. 1 písm. c/ věta před středníkem a §243b o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. ex. řádu).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 6. 2017
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu