Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 01.06.2017, sp. zn. 20 Cdo 2049/2017 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.2049.2017.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.2049.2017.1
sp. zn. 20 Cdo 2049/2017 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Vladimíra Kůrky ve věci oprávněného nezletilého S. V. , zastoupeného Městskou částí Praha 6, se sídlem v Praze 6, Čs. armády č. 601/23, identifikační číslo osoby 00063703, z podnětu otce Mgr. M. V. , zastoupeného JUDr. Ivanou Syrůčkovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Plzeňská č. 232/4, proti povinné Mgr. M. L. , o zastavení exekuce pro dlužné výživné za období od 1. srpna 2005 do 30. listopadu 2010 ve výši 159 500 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 34 EXE 1147/2016, o dovolání otce oprávněného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. prosince 2016, č. j. 20 Co 467/2016-171, takto: I. Dovolání otce oprávněného se odmítá . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.): Městský soud v Praze usnesením ze dne 20. prosince 2016, č. j. 20 Co 467/2016-171, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 19. října 2016, č. j. 34 EXE 1147/2016-150, ve výrocích o zastavení exekuce a o nákladech řízení mezi účastníky, změnil výrok o nákladech exekuce tak, že se jejich náhrada soudnímu exekutorovi nepřiznává, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Jelikož napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 20. prosince 2016, Nejvyšší soud jako soud dovolací dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jeno. s. ř.“), ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.) ve spojení se zákonem č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“). Podle ustanovení §237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle ustanovení §30 odst. 1 z. ř. s. není dovolání přípustné proti rozhodnutí podle hlavy páté části druhé tohoto zákona, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské odpovědnosti, pozastavení nebo omezení jejího výkonu, o určení nebo popření rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení. Dovolací soud dospěl k názoru, že dovolání v této věci není přípustné, protože směřuje proti usnesení odvolacího soudu, proti kterému dovolání není podle ustanovení §30 odst. 1 z. ř. s. přípustné. Právní úprava nepřípustnosti dovolání proti rozhodnutím vydaným v řízeních podle hlavy páté části druhé zákona o zvláštních řízeních soudních se totiž s účinností tohoto zákona, „tj. od 1. ledna 2014, přesunula z ustanovení §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř., ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (podle kterého dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. není přípustné ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské odpovědnosti, pozastavení nebo omezení jejího výkonu, o určení nebo popření rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení) do ustanovení §30 z. ř. s.“ (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. dubna 2015, sp. zn. 21 Cdo 1049/2015). V posuzované věci jde o řízení ve věcech péče soudu o nezletilé (o výkon rozhodnutí ve věcech výživného) upravené v hlavě páté části druhé tohoto zákona a současně se nejedná o žádnou z výjimek taxativně vymezených v ustanovení §30 z. ř. s. Vzhledem k výše uvedenému proto v dovolacím řízení nelze pokračovat. V projednávané věci tak nebyly shledány předpoklady přípustnosti dovolání. Nejvyšší soud proto toto dovolání, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), jako nepřípustné odmítl (§243c odst. 1 věta první a odst. 2 o. s. ř.). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 1. 6. 2017 JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:06/01/2017
Spisová značka:20 Cdo 2049/2017
ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.2049.2017.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Exekuce
Výživné
Dotčené předpisy:§30 odst. 1 předpisu č. 292/2013Sb.
Kategorie rozhodnutí:E
Zveřejněno na webu:08/14/2017
Podána ústavní stížnost sp. zn. II.ÚS 2628/17
Staženo pro jurilogie.cz:2022-03-12