ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.2145.2017.1
sp. zn. 20 Cdo 2145/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Vladimíra Kůrky, v exekuční věci oprávněných a) Z. P. , a b) H. P. , zastoupených JUDr. Davidem Karabcem, advokátem se sídlem v Praze 8, Na Stráži 1306/5, proti povinným 1) L. S. , a 2) I. S. , oběma zastoupeným Mgr. Liborem Buchtou, advokátem se sídlem v Praze 7, Dukelských hrdinů 406/23, pro zdržení se svádění dešťové vody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 68 EXE 409/2015, o dovolání oprávněných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2016, č. j. 72 Co 193/2016-131, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 21. 1. 2016, č. j. 68 EXE 409/2015-63, zamítl návrh na zastavení exekuce, když dospěl k závěru, že nežádoucí stav nebyl povinnými řádně odstraněn, že dešťová voda z nemovitostí povinných je nadále sváděna tak, že vniká na pozemek oprávněných, zejména do základů jejich rozestavěné stavby.
Městský soud napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se exekuce zastavuje. Současně uložil povinným zaplatit oprávněným na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů 10 164 Kč a dále zaplatit soudní exekutorce Mgr. Martině Havlové, Exekutorský úřad Praha 10, na náhradu nákladů exekuce 9 135,50 Kč. Uvedl, že při nařízeném jednání došlo mezi účastníky k dohodě, že oprávnění budou bez dalšího považovat povinnost povinných plynoucí jim z exekučního titulu za splněnou, bude-li hodnověrně prokázáno prodloužení stávajícího okapového svodu dešťové vody povinných z malé stříšky jejich budovy o 1 metr. Povinní následně předloženou fotodokumentací nade vší pochybnost splnění této povinnosti prokázali (č. l. 125 – 127 spisu). Proto došlo k zániku vymáhaného práva, a je dán důvod k zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. g) o. s. ř.
Oprávnění v dovolání namítají, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci spočívajícím v nesprávném výkladu a aplikaci §122, §214, §215 a §268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Namítají, že soud přijal fotodokumentaci, aniž by jí provedl důkaz a umožnil dovolatelům se k důkazu vyjádřit, odročil jednání a odročené jednání již nenařídil a rozhodl bez něj, ačkoliv doplňoval dokazování, dopustil se hodnocení důkazu, aniž by však tento důkaz provedl. Podle jejich názoru navíc z navrženého důkazu není patrná skutečná délka prodloužení svodu s přiloženým metrem, ze kterého by byla délka prodloužení patrná. Nelze tak ověřit, zda povinní prodloužili délku svodu podle dohody. V rámci vymezení přípustnosti dovolání poukázali na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 772/13, podle něhož jakákoliv námitka, jejíž podstatou je tvrzení porušení ústavně zaručených základních práv a svobod rozhodnutím nebo postupem odvolacího soudu v občanskoprávním řízení, je uplatnitelná jako dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř. Navrhli, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. s. ř.“).
Dovolání není přípustné.
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Z uvedených ustanovení o. s. ř. vyplývá, že dovolací soud přihlédne k vadám vymezeným v §242 odst. 3 o. s. ř. jen za předpokladu, že je dovolání přípustné, tedy je-li zpochybněno právní posouzení věci odvolacím soudem způsobem vymezeným v §241a odst. 3 o. s. ř., a to s uvedením, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2015, sp. zn. 29 Cdo 2563/2015, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2016, sp. zn. II. ÚS 2924/2015). Ústavní soud pak v některých svých rozhodnutích dodává, že nesprávné právní posouzení věci se může týkat jakékoliv otázky hmotného nebo procesního práva, jejíž odlišné posouzení by se mohlo promítnout do výsledku řízení. Dovoláním lze tak uplatnit i veškeré námitky porušení ústavně zaručených práv a svobod (nález Ústavního soudu ze dne 16. 5. 2017, sp. zn. II. ÚS 2622/16).
V souzené věci dovolatelé namítají vady v řízení před odvolacím soudem, v důsledku nichž mělo dojít k porušení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Dovolatelé však opomněli, že v řízení před odvolacím soudem dne 21. 9. 2016 uzavřeli dohodu, podle níž oprávnění budou bez dalšího považovat povinnost povinných plynoucí jim z exekučního titulu za splněnou, bude-li hodnověrně prokázáno prodloužení stávajícího okapového svodu dešťové vody povinných z malé stříšky jejich budovy o 1 metr. Jakým způsobem mělo být jejich právo na spravedlivý proces ve světle této dohody porušeno (o níž opírá svůj závěr i odvolací soud) dovolatelé nevymezili. Námitkou, že předložené fotografie (založené ve spise na č. l. 125 – 127) hodnověrně neprokazují prodloužení stávajícího okapového svodu, dovolatelé zpochybňují skutkový závěr odvolacího soudu; tato námitka není způsobilá přípustnost dovolání založit.
Nejvyšší soud proto postupoval podle §243c odst. 1 o. s. ř. a dovolání odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. srpna 2017
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu