ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.215.2017.1
sp. zn. 20 Cdo 215/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Ivany Kudrnové, ve věci navrhovatelky Dr. E. K. , zastoupené Mgr. Janem Balarinem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 6, Eliášova č. 922/21, proti odpůrci S. T. , zastoupenému JUDr. Ivanem Roubalem, advokátem se sídlem v Praze 5, U Nikolajky č. 5, o prohlášení vykonatelnosti rozhodnutí vydaného soudem v jiném členském státě Evropské unie, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod. sp. zn. 28 C 154/2016, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2016, č. j. 19 Co 312/2016-38, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2016, č. j. 19 Co 312/2016-38, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 28. 7. 2016, č. j. 28 C 154/2016-28, Obvodní soud pro Prahu 5 k návrhu navrhovatelky prohlásil za vykonatelný na území České republiky rozsudek Vrchního zemského soudu ve Vídni ze dne 30. 6. 2015, č. j. 11 R 83/15d, jímž byla odpůrci uložena povinnost zaplatit navrhovatelce 550 000 EUR s příslušenstvím. Uzavřel, že rozsudek je vykonatelný v Rakousku, k návrhu byl připojen notářsky ověřený opis exekučního titulu spolu s překladem do českého jazyka, provedeným soudním tlumočníkem, a Potvrzení podle článku 54 a 58 Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 osvědčující, že rozhodnutí je vykonatelné v členském státě původu. Své rozhodnutí soud prvního stupně odůvodnil odkazem na články 38, 40, 53 a 54 Nařízení Rady (ES) č. 44/2001, ze dne 22. 12. 2000, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále též jen „Nařízení Brusel I“).
K odvolání odpůrce odvolací soud usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 změnil tak, že návrh na prohlášení vykonatelnosti rozsudku Vrchního zemského soudu ve Vídni ze dne 30. 6. 2015, č. j. 11 R 83/15d, zamítl. Rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvého stupně a před soudem druhého stupně k náhradě nákladů navrhovatelky ve výši 4356 Kč zavázal odpůrce. Dospěl k závěru, že je třeba postupovat nikoliv podle Nařízení Brusel I, ale podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. EU/1215/2012, ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále též jen „Nařízení Brusel I bis“), které vstoupilo v účinnost dne 10. 1. 2015. Ustanovení článku 36 bod 1 Nařízení Brusel I bis vyložil tak, že rozhodnutí vydaná v některém členském státě jsou v ostatních členských státech uznávána, aniž je vyžadováno zvláštní řízení. Za určující měl, že řízení o prohlášení vykonatelnosti bylo zahájeno dne 20. 6. 2016, tj. za účinnosti Nařízení Brusel I bis.
Usnesení odvolacího soudu napadla dovoláním navrhovatelka. Namítala, že odvolací soud nesprávně vyložil článek 66 Nařízení Brusel I bis, když na jeho základě měl naopak dojít k závěru, že je na místě aplikovat nikoliv Nařízení Brusel I bis, ale Nařízení Brusel I. Pro posouzení, který právní předpis měl být v tomto řízení aplikován, je určující kritérium zahájení řízení, ze kterého vzešlo rozhodnutí, které má být prohlášeno za vykonatelné. Domáhala se zrušení rozhodnutí odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, účinném od 1. 1. 2014 (dále též jen "o. s. ř."), neboť napadené usnesení odvolacího soudu bylo vydáno v řízení zahájeném po 1. 1. 2014 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
V projednávané věci bylo pro rozhodnutí odvolacího soudu významné (určující) vyřešení právní otázky, zda Nařízení Brusel I bis je třeba při rozhodování o návrhu na prohlášení vykonatelnosti rozhodnutí jiného členského státu EU aplikovat i na případy, kdy řízení, v němž bylo rozhodnutí vydáno, bylo zahájeno před účinností tohoto Nařízení (před 10. 1. 2015), ale rozhodnutí bylo vydáno až za jeho účinnosti. Vzhledem k tomu, že tato právní otázka byla po podání dovolání dovolacího soudu vyřešena a že odvolací soud se odklonil od výsledku přijatého dovolacím soudem, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání je podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné. Dovolání je i důvodné.
Je-li dovolání přípustné, je dovolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.) i k vadám podle ustanovení §229 odst. 1, odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Takovou vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, řízení netrpí.
Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudí věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. O takový případ v souzené věci jde.
Podle článku 66 odst. 1 Nařízení Brusel I bis, se toto nařízení vztahuje pouze na řízení zahájená, na veřejné listiny formálně vyhotovené nebo registrované a na soudní smíry schválené či uzavřené ke dni 10. ledna 2015 nebo po něm.
Podle článku 66 odst. 2 Nařízení Brusel I bis, aniž je dotčen článek 80, použije se Nařízení (ES) č. 44/2001 i nadále na rozhodnutí vydaná v zahájených řízeních, veřejné listiny formálně vyhotovené nebo registrované a soudní smíry schválené či uzavřené přede dnem 10. ledna 2015 a spadající do oblasti působnosti Nařízení (ES) č. 44/2001.
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 10. 9. 2016, sp. zn. 20 Cdo 3795/2016, vyslovil právní závěr, že Článek 66 odst. 1 Nařízení Brusel I bis, v němž se uvádí, že toto Nařízení se vztahuje „na řízení zahájená … ke dni 10. ledna 2015 nebo po něm“, nelze gramaticky vyložit jinak, než že Nařízení Brusel I bis se aplikuje při rozhodování o návrhu na prohlášení vykonatelnosti rozhodnutí (exekučních titulů), která byla vydána v řízení zahájeném nejdříve dne 10. 1. 2015, případně po tomto datu. Článek 66 odst. 2 Nařízení Brusel I bis k tomu dodává, že i když bylo Nařízení Brusel I zrušeno, použije se toto zrušené nařízení při rozhodování o návrzích na prohlášení vykonatelnosti rozhodnutí (exekučních titulů), která byla vydána v řízení, zahájeném před 10. 1. 2015. Přitom je nerozhodné, zda rozhodnutí byla v těchto dříve zahájených řízeních vydána před nebo po 10. 1. 2015.
Z výše uvedeného vyplývá, že odvolací soud při posouzení návrhu na prohlášení vykonatelnosti předmětného rozsudku nesprávně vycházel z Nařízení Brusel I bis. V novém rozhodnutí bude aplikovat Nařízení Brusel I.
Protože nejsou dány podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud České republiky dovoláním napadené usnesení pro jeho nesprávnost zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§226 odst. 1 a §243g odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 8. 2017
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu