ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.2158.2017.1
sp. zn. 20 Cdo 2158/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněného Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem v Praze 2 – Novém Městě, Rašínovo nábřeží č. 390/42, proti povinnému J. N. , zastoupenému Mgr. Martinou Řehořovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Československé armády č. 287/19, pro 156 599,69 EUR, o návrhu povinného na zastavení exekuce, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 7 EXE 1545/2010, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 1. 2017, č. j. 20 Co 4/2017-319, takto:
Dovolání se odmítá.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3. o. s. ř.) :
Krajský soud v Hradci Králové v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 25. 10. 2016, č. j. 7 EXE 1545/2010-306, kterým Okresní soud v Semilech zastavil řízení o návrhu povinného na zastavení exekuce z důvodu překážky věci rozhodnuté. Dospěl k závěru, že o námitkách, které povinný vznesl v zájmu dosažení zastavení exekuce, již bylo v minulosti v předmětném exekučním řízení pravomocně rozhodnuto, když bylo uzavřeno, že exekvovaný rozhodčí nález je vykonatelný a soudy se zabývaly nastolenou otázkou existence rozhodčí smlouvy i otázkou doručení nálezu povinnému, přičemž ve svých dalších podáních povinný pouze namítal a rozvíjel jen právní důvody svých námitek stran nevykonatelnosti nálezu.
Usnesení odvolacího soudu napadl povinný včasným dovoláním. Namítá, že v předmětné exekuci absentuje řádný vykonatelný exekuční titul a že tedy ve věci nejsou splněny zákonné podmínky, které by umožňovaly vedení exekuce proti povinnému, a je tedy dán důvod pro zastavení exekuce. Otázku přípustnosti dovolání, spatřuje povinný v tom, zda je možné, aby písemná dohoda dle čl. II. Newyorské úmluvy byla nahrazena ustanovením čl. 10 odst. 2 Dohody mezi Českou a Slovenskou Federativní Republikou a Spolkovou republikou Německo o podpoře a vzájemné ochraně investic. Namítá rovněž, že vzhledem k tomu, že nebyla splněna základní podmínka řízení spočívající v řádně podaném návrhu na uznání a výkon cizího rozhodčího nálezu a tím i zahájení exekuce podložené řádným exekučním titulem, je odvolacím soudem tvrzená překážka věci rozhodnuté „naprosto irelevantní“, neboť „prioritní posuzování překážky věci rozhodnuté před zkoumáním základních podmínek řízení je ve věci zcela nesprávné“.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolatelem předestřené otázky stran platnosti rozhodčího nálezu jako exekučního titulu nemohou přípustnost dovolání založit, neboť na jejich řešení napadené rozhodnutí nespočívá. Odvolací soud se způsobilostí exekučního titulu nezabýval, neboť správně uvedl, že ve věci existuje překážka věci rozhodnuté, když povinný ve věci již dříve podal návrh na zastavení exekuce opřený o skutečnost, že rozhodčí nález neobstojí jako způsobilý exekuční titul, o tomto návrhu bylo pravomocně rozhodnuto a povinný přesto podal další návrh na zastavení exekuce s tím, že uvedl tutéž skutečnost, ač upřesněnou, která podle něho brání věcnému rozhodnutí o novém návrhu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2017, sp. zn. 20 Cdo 5537/2016). Nejvyšší soud zdůraznil již v usnesení ze dne 18. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, že dovolání není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí (shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2376/2013).
Vzhledem k tomu, že otázky, které dovolatel ve svém dovolání vymezil, nemohou založit přípustnost dovolání, Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů dovolání povinného podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. 6. 2017
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu