ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.2201.2017.1
sp. zn. 20 Cdo 2201/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Vladimíra Kůrky ve věci oprávněné BLACK SYSTEM s. r. o ., se sídlem v Praze 9 – Vysočany, U vysočanského pivovaru 422, identifikační číslo osoby 28122470, zastoupené Mgr. Františkem Mészárosem, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 2, proti povinnému V. P. , zastoupenému Mgr. Richardem Němcem, advokátem se sídlem v Praze 5, Ke Klimentce 2186/15, pro 13 650 000 Kč s příslušenstvím a směnečnou odměnou, vedené u soudního exekutora Mgr. Hynka Sekyrky, Exekutorský úřad Praha 1, pod sp. zn. 145 EX 411/14, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2016, č. j. 20 Co 119/2016-452, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Soudní exekutor Mgr. Hynek Sekyrka usnesením ze dne 15. 2. 2016, č. j. 145 EX 411/14-417, zamítl návrh povinného ze dne 4. 2. 2016 na zrušení zákazu dispozice, vyplývajícího povinnému z ustanovení §44a odst. 1 a §47 odst. 6 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále též jen „ex. řád“), ve vztahu k nemovitému majetku ve výroku popsanému. Dospěl k závěru, že i přes odpovídající identifikaci majetku, ke kterému povinný navrhuje vydání rozhodnutí podle §44a odst. 3 ex. řádu, není splněna podmínka, že zbývající majetek povinného zjevně a nepochybně postačuje k uhrazení vymáhané pohledávky včetně nákladů oprávněného a nákladů exekuce.
Krajský soud napadeným rozhodnutí usnesení soudního exekutora potvrdil. Z exekutorského spisu učinil zjištění, že exekuce je vedena k vymožení pohledávky ve výši 13 650 000 Kč s 6 % úrokem z této částky od 18. 6. 2011 do zaplacení, směnečná odměna 45 499 Kč, náklady nalézacího řízení 975 110 Kč a náklady exekuce, že soudní exekutor postihl nemovitý majetek povinného vymezený pod body l) až 12) odůvodnění rozhodnutí, že Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 7. 7. 2015, č. j. 4 Co 120/2015-505, v řízení o žalobě pro zmatečnost a o žalobě na obnovu řízení, o návrhu povinného na odklad vykonatelnosti směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Praze ze dne 16. 10. 2012, č. j. 59 Cm 252/2012-24, ve spojení s usnesením téhož soudu ze dne 15. 1. 2014, č. j. 59 Cm 252/2012-260, a usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 4. 2014, č. j. 12 Cmo 128/2014-356, rozhodl o odvolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2015, č. j. 59 Cm 252/2012-493, tak, že změnil usnesení soudu I. stupně tak, že nařídil odklad vykonatelnosti směnečného platebního rozkazu do právní moci meritorního rozhodnutí v řízení o žalobě pro zmatečnost, podané povinným dne 4. 8. 2014. Dále zjistil, že soudní exekutor usnesením dne 29. 7. 2015, č. j. 145 EX 411/14-344, rozhodl, že se exekuce vedená na majetek povinného odkládá do právní moci meritorního rozhodnutí v řízení o žalobě pro zmatečnost. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 15. 8. 2015. Uvedl, že dosud byla pravomocně určena výsledná cena pouze u nemovitých věcí zapsaných na listu vlastnictví č. 30139, katastrální území D. u K., a to v částce 1 280 000 Kč. Na nemovitosti popsané v odůvodnění rozhodnutí pod 1), 2) a 8) byly před 1,5 rokem zpracovány znalecké posudky o jejich obvyklé ceně, která v součtu činí 23 580 000 Kč. Zbývající nemovitosti označené pod 5), 7) a 10), stejně jako nemovité věci, jichž se týká návrh povinného (uvedené pod 3/, 6/, 11/ a 12/ odůvodnění) dosud oceněny nebyly. Vzhledem k odkladu vykonatelnosti exekučního titulu pak soudní exekutor ani další kroky směřující k ocenění dalších nemovitých věcí nečinil, stejně tak nenařídil dražbu, při níž by vyšla najevo skutečná prodejní cena. Za této situace považuje také odvolací soud návrh povinného za předčasný. Souhlasí se soudním exekutorem, že z hlediska §44a odst. 3 ex. řádu je třeba vycházet z částek, které odpovídají nejnižšímu podání. Nelze přitom vyloučit, že první dražba může skončit bezvýsledně a při dalších dražbách se nejnižší podání dále sníží (§336m o. s. ř.). Ani prohlášení třetí osoby, že je připravena složit do soudní úschovy 2 500 000 Kč, neosvědčuje, že zde v době rozhodnutí soudu zbude dostatečný majetek.
Povinný v dovolání namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu, vyjádřené např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 26 Cdo 64/2015. Závěry vyjádřené v tomto rozhodnutí se zčásti překrývají se závěrem odvolacího soudu v napadeném usnesení. Krajský soud však z těchto závěrů formuluje opačný následek pro povinného, než jak to učinil dovolací soud v citovaném rozhodnutí. Důsledky stavu, kdy není dosud pravomocně určena cena nemovitostí postižených exekucí, jsou fakticky kladeny k tíži povinného a aplikovány v jeho neprospěch. Podle krajského soudu povinný nedoložil, že jím označený nemovitý majetek je majetkem postačujícím k úhradě vymáhané pohledávky včetně příslušenství. Dovolací soud naopak uvádí, že v takovém případě nelze vůbec návrh povinného relevantně posoudit, ať už soudním exekutorem či soudem, a proto je nezbytné nejdříve vyřešit otázku určení ceny postižených nemovitostí, a teprve poté bude vůbec možné návrh povinného na postup podle §44a odst. 3 ex. řádu posoudit. Dovolací soud nevyslovil názor, že je na povinném, aby splnění předpokladů pro postup podle §44a odst. 3 ex. řádu při absenci rozhodnutí o ceně postižených nemovitostí dokládal jinak, než jak je předvídá zákon v rámci oceňování majetku v průběhu exekuce. Odvolací soud se proto podle dovolatele odchýlil od závěrů soudu dovolacího. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu i soudního exekutora zrušil a věc vrátil soudnímu exekutorovi k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srovnej část první, čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), dále též jen „o. s. ř.“.
Dovolatel vytýká soudům, že v důsledku stavu, kdy není dosud pravomocně určena cena nemovitostí postižených exekucí, nevyhověly jeho návrhu na zrušení zákazu dispozice (§44a odst. 1 a §47 odst. 6 ex. řádu) s nemovitým majetkem ve výroku popsaným.
Nejvyšší soud uzavírá, že odvolací soud se v projednávané věci od závěrů uvedených v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 26 Cdo 64/2015, neodchýlil a zcela správně vycházel ze skutečnosti, že pro posouzení návrhu povinného je nezbytné zjistit cenu zajištěného majetku. Dokud tato cena není známa, nelze návrh relevantně posoudit. V projednávané věci pak soudy zjistily, že soudní exekutor usnesením dne 29. 7. 2015, č. j. 145 EX 411/14-344, rozhodl, že se exekuce vedená na majetek povinného odkládá (z důvodu odkladu vykonatelnosti exekučního titulu) do právní moci meritorního rozhodnutí v řízení o žalobě pro zmatečnost. Po dobu trvání odkladu exekuce soud (soudní exekutor) nemůže činit žádné kroky k provedení exekuce, tedy ani takové, které by směřovaly ke zjištění ceny majetku povinného, jež je podkladem pro vydání usnesení o ceně a stanovení nejnižšího podání pro dražební jednání, ev. další dražební jednání. Za situace, kdy dosud nebyla pravomocně určena cena nemovitostí postižených exekucí, kdy soud ani soudní exekutor nemůže činit žádné kroky k provedení exekuce a ani sám povinný cenu dotčených nemovitostí nedoložil, postupoval odvolací soud správně, pokud návrhu povinného nevyhověl.
Protože dovoláním napadené rozhodnutí je v souladu s judikatorní praxí, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věty první o. s. ř.), dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. srpna 2017
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu