ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.2665.2017.1
sp. zn. 20 Cdo 2665/2017-104
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Vladimíra Kůrky, v exekuční věci oprávněné MONETA Money Bank, a. s. , se sídlem v Praze 4, Vyskočilova 1422/1a, identifikační číslo osoby 25672720, zastoupené JUDr. Jiřím Novákem, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská 1788/60, proti povinné P. D. , zastoupené JUDr. Norou Štrajtovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Hlavní třída 1023/55, pro 93 682,11 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 91 Nc 12289/2008, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 8. 2016, č. j. 9 Co 493/2016-69, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 8. 2016, č. j. 9 Co 493/2016-69 a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 20. 4. 2016, č. j. 91 Nc 12289/2008-59, se ve vztahu k zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. zrušují a v tomto rozsahu se věc vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení; jinak se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 20. 4. 2016, č. j. 91 Nc 12289/2008-59, zamítl návrh povinné na zastavení exekuce. Uzavřel, že rozporuje-li povinná výši jistiny a náklady nalézacího řízení, exekuční soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost podkladového rozsudku či jej dokonce revidovat. Obsahem tohoto rozsudku je exekuční soud vázán. Rovněž dospěl k závěru, že exekuční titul byl povinné doručen v souladu se zákonem. Okresní soud neshledal ani důvod pro částečné zastavení exekuce ve smyslu §290 odst. 1 o. s. ř. co do případného postižení příjmu (starobního důchodu). Nejsou-li podmínky pro zastavení exekuce co do jejího provádění jedním z možných způsobů (srážkami ze mzdy a jiných příjmů), tím spíše nemůže být dán důvod k zastavení celé exekuce.
Krajský soud v Ostravě napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil jako věcně správné. Ztotožnil se s názorem okresního soudu, že exekuční soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost podkladového rozhodnutí. Rovněž uvedl, že okresní soud zcela jednoznačně vyvrátil námitku povinné o nedoručení exekučního titulu. Dospěl k závěru, že vzhledem k tomu, že povinná pobírá starobní důchod postižený v dané věci exekučním příkazem, nelze ani přesto, že soudní exekutor až dosud žádný jiný postižitelný majetek povinné kromě starobního důchodu nezjistil, už nyní spolehlivě učinit stabilní závěr o celkové a trvalé nemajetnosti povinné (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2008, sp. zn. 20 Cdo 5293/2007, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 20 Cdo 3442/2011 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. 20 Cdo 4106/2008). Uvedl, že poukazovaný nepříznivý zdravotní stav povinné sám o sobě žádný z důvodů pro zastavení exekuce ve smyslu §268 o. s. ř. rovněž nezakládá, proto ani povinnou namítané provádění důkazů k prokázání jejího špatného zdravotního stavu nebylo v rámci řízení o návrhu na zastavení exekuce důvodné.
Usnesení odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, ve kterém namítá nesprávné právní posouzení věci. Má za to, že dovolání je přípustné, neboť dovolacím soudem by měla být právní otázka, byť již Nejvyšším soudem řešena, tedy naplnění ustanovení §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. o zastavení exekuce v případě, že průběh výkonu rozhodnutí ukazuje, že výtěžek, kterého jím bude dosaženo, nepostačí ani ke krytí nákladů exekuce, posouzena jinak. Povinná v dovolání rekapituluje skutkový stav věci. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že zde není důvod pro zastavení exekuce, resp. alespoň pro její částečné zastavení. Naopak vzhledem k výši jejího starobního důchodu nelze očekávat, že by v průběhu dalších let bylo vymoženo tolik, aby byly pokryty alespoň náklady exekuce. Za současně nastavené judikatury tak i přes nemajetnost a špatný zdravotní stav nelze docílit zastavení exekuce, i když objektivně lze konstatovat skutečnost, že výtěžek i v budoucnu nepokryje ani náklady exekuce. Dovolatelka je přesvědčena, že je třeba posuzovat každý případ samostatně ve všech jeho souvislostech, proto by měl dovolací soud posoudit nastolenou právní otázku jinak, a to tak, že případné zastavení či částečné zastavení výkonu rozhodnutí je nutno posuzovat vždy individuálně dle konkrétních podmínek povinného a jeho možností uspokojit pohledávky oprávněných i do budoucna s ohledem na jeho věk, zdravotní stav a případné možnosti změny jeho životní situace do budoucna. Dále uvedla, že se soudy obou stupňů nezabývaly jejími námitkami ohledně vzniku pohledávky, výše příslušenství a argumenty o částečné úhradě závazku. Závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud jako soud dovolací usnesení krajského i okresního soudu zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k novému projednání.
Oprávněná ve vyjádření uvedla, že důvody uváděné povinnou nemohou obstát, neboť nezakládají podmínky pro zastavení exekuce, dokonce ani pro částečné zastavení exekuce. Pouhý fakt, že starobní důchod dovolatelky je postižen jinými exekucemi, nezakládá žádný důvod pro zastavení exekuce, neboť po uspokojení věřitelů s lepším pořadím mohou být uspokojeni věřitelé následující. Oprávněná v tomto směru poukazuje na judikaturu Nejvyššího soudu. Ztotožnila se i s názorem odvolacího soudu, že z hlediska věcné správnosti není možné přezkoumávat rozhodnutí vydané v nalézacím řízení (exekuční titul). Navrhla, aby dovolací soud dovolání jako nedůvodné zamítl a současně oprávněné přiznal náhradu nákladů řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první, čl. II, bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II, bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“ a dospěl k závěru, že dovolání je částečně důvodné.
V souzené věci byla nařízena exekuce na základě rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 4. 2008, sp. zn. 83 C 347/2006, pro vymožení částky 93 682,11 Kč, nákladů nalézacího řízení ve výši 27 264,40 Kč a pro náklady exekuce. O tom, jakým způsobem bude exekuce vedena, rozhoduje soudní exekutor exekučním příkazem. Soudní exekutor rozhodl o provádění exekuce prodejem movitých věcí (exekuční příkaz ze dne 7. 1. 2009, č. j. 103 EX 21269/08-6) a dále postižením mzdy (exekuční příkaz ze dne 13. 9. 2009, č. j. 103 EX 21269/08-8, a ze dne 22. 4. 2009, č. j. 103 EX 21269/08-12). Povinná navrhla zastavit exekuci s tím, že nevlastní žádný majetek vyšší hodnoty. Pobírá pouze důchod, ze kterého jsou prováděny srážky ve prospěch jiné exekuce, proto není schopna uhradit vymáhanou pohledávku.
Podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže průběh výkonu rozhodnutí ukazuje, že výtěžek, kterého jím bude dosaženo, nepostačí ani ke krytí jeho nákladů.
Tento způsob zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) se uplatňuje především tehdy, je-li nařízen výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí, nemovitých věcí či závodu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 20 Cdo 3434/2010). Zastavení exekuce z tohoto důvodu tak nemíří na provádění exekuce srážkami ze mzdy, postup v případě nedostatečného výdělku povinné osoby upravuje §290 o. s. ř.
Provádí-li soudní exekutor exekuci více způsoby, lze exekuci zastavit i částečně ve vztahu k určitému způsobu exekuce.
Jestliže se v dané věci domáhá povinná zastavení exekuce pro nemajetnost, bylo povinností soudu vyžádat si stanovisko soudního exekutora, jaký majetek – movité věci povinné – zjistil, kdy provedl šetření a jaký je jeho názor na zastavení exekuce vedené prodejem movitých věcí (exekuce je již tímto způsobem prováděna téměř devět let) a poté posoudit, zda není dán důvod exekuci částečně zastavit.
Pokud jde o provádění srážek z důchodu povinné, pak je zřejmé, že povinná pobírá důchod ve výši, která umožňuje provádět srážky z důchodu, byť ve prospěch jiné exekuce (s lepším pořadím). V této souvislosti již Nejvyšší soud v usnesení ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 20 Cdo 3102/2012, uzavřel, že pobírá-li povinný mzdu v postižitelné výši, není důvodem pro zastavení exekuce podle §290 odst. o. s. ř. okolnost, že z jeho mzdy jsou již prováděny srážky k vydobytí pohledávek postupem podle §280 odst. 1 o. s. ř. Od tohoto názoru nemá Nejvyšší soud důvod se odchylovat ve směru naznačeném v dovolání, tj. že je třeba přihlédnout k věku povinné osoby, jejímu zdravotnímu stavu, příjmu, k tomu, zda jsou proti ní vedeny jiné exekuce, a v podstatě vyhodnotit, zda existuje reálná naděje, že právě s přihlédnutím k věku povinné bude vymáhaná pohledávka kdy uspokojena. Byť podobnými úvahami se soud (soudní exekutor) řídí při posuzování vhodnosti vedení výkonu rozhodnutí určitým způsobem, v případě exekuce srážkami ze mzdy vzhledem k právní úpravě pro dané úvahy místo není.
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ve vztahu k zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.). Protože důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243 odst. 2 o. s. ř.).
Ve zbývajícím rozsahu pak Nejvyšší soud dovolání odmítl, neboť odvolací soud postupoval v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od které není důvod se odchylovat (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. října 2017
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu