ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.2966.2017.1
sp. zn. 20 Cdo 2966/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněného F. V. , zastoupeného JUDr. Davidem Štrosem, advokátem se sídlem v Praze, Národní 58/32, proti povinným 1) M. Š. , t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Praha-Pankrác, a 2) J. Č. , t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Praha-Ruzyně, oběma zastoupeným JUDr. Jarmilou Vilímkovou, advokátkou se sídlem v Praze, Karlovo náměstí 557/30, pro 25 370 000 Kč s příslušenstvím, vedené soudní exekutorkou Mgr. Veronikou Jakubovskou, Exekutorský úřad Kutná Hora, pod sp. zn. 192 EX 596/14, o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2017, č. j. 18 Co 10/2017-201, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 18. 10. 2016, č. j. 192 EX 596/14-182, kterým soudní exekutorka Mgr. Veronika Jakubovská, Exekutorský úřad Kutná Hora, určila výslednou cenu nemovitých věcí a jejich příslušenství, uvedených ve výroku I. a II. usnesení, částkou 3 700 000 Kč, dále určila, že na nemovitých věcech neváznou žádná věcná břemena, výměnky, nájemní a pachtovní práva či předkupní práva, která prodejem v dražbě nezaniknou, a že prodejem v dražbě bez náhrady zanikne nájemní právo ve prospěch M. Č., a M. Č., které vzniklo na základě smlouvy o nájmu bytu ze dne 30. 11. 2009; znalci Zdeňku Smetánkovi přiznala znalečné ve výši 10 527 Kč. Odvolací soud dospěl k závěru, že soudní exekutorka nepochybila, pokud rozhodla o zániku nájemního práva manželů Č. Nájemci bydlí v bytě bezplatně a nájemní smlouva je uzavřena do 30. 11. 2049, je proto nepochybné, že mezi výší obvyklého nájemného obvyklých nemovitých věcí a nájemným ve výši 0 Kč měsíčně je značný nepoměr a existence práva bydlení zřízeného ve prospěch rodičů povinné 2) výrazně omezuje možnost prodat nemovitou věc v dražbě (§336a odst. 2 o. s. ř.). Soudní exekutorka přiznala znalci odměnu ve správné výši, přičemž nejsou dány důvody pro její mimořádné snížení či odepření podle §27 vyhlášky č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících.
Usnesení odvolacího soudu napadli povinní dovoláním, v němž namítají, že řízení před soudní exekutorkou je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí věci. Nesouhlasí se závěrem, že prodejem v dražbě zanikne nájemní právo zřízené ve prospěch rodičů povinné 2). Uvádí, že byt byl pořízen v roce 2009 z peněz rodičů a nájemní právo vzniklo na základě nájmu, kdy se jednalo o bezplatný převod z rodičů na dceru, která jim jako důchodcům umožnila v bytě nadále bezplatně bydlet. Mají za to, že odvolací soud ani soudní exekutorka „se nevypořádali s řádnou nájemní smlouvou ve prospěch rodičů povinné č. 2, kdy tato otázka nájmu má ve věci zásadní právní význam“, odvolací soud se jí zabýval „pouze okrajově“. Navrhli, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu i soudní exekutorky zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k novému rozhodnutí, kdy by soud měl nařídit jednání a vyslechnout nájemce, neboť tato rozhodnutí a exekuce se jich bezprostředně dotýká.
Oprávněný ve vyjádření k dovolání uvedl, že souhlasí s právním posouzením odvolacího soudu, není zřejmé, proč by měla být otázka nájemní smlouvy pro povinné podstatná a v čem by měla být posouzena právně jinak. Domnívá se, že se jedná pouze o opakovanou snahu povinných zbytečně a bezdůvodně komplikovat exekuční řízení. Navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto, případně zamítnuto.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. s. ř.“).
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Z obsahu dovolání nelze dovodit, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. Dovolatel je přitom povinen v dovolání vymezit, které z hledisek uvedených v §237 o. s. ř. považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013 (uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); k účelu vymezení předpokladů přípustnosti dále též např. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14, usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2015, sp. zn. II. ÚS 2716/13].
Protože dovolání má vady, které nebyly v době trvání lhůty k dovolání odstraněny, a nelze pro ně v dovolacím řízení pokračovat, Nejvyšší soud dovolání povinných odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. července 2017
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu