ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.3533.2016.1
sp. zn. 20 Cdo 3533/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněné Bohemia Faktoring, a. s., se sídlem v Praze 1, Letenská 121/8, identifikační číslo osoby 27242617, zastoupené JUDr. Ing. Karlem Goláněm, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Letenská 121/8, proti povinnému M. K. , pro 141 663,57 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 66 EXE 2197/2010, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 3. 2016, č. j. 25 Co 342/2015-326, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 15. 4. 2015, č. j. 66 EXE 2197/2010-148, zastavil exekuci nařízenou usnesením téhož soudu ze dne 4. 6. 2010, č. j. 66 EXE 2197/2010-16, žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení a oprávněné uložil zaplatit náhradu nákladů exekuce soudnímu exekutorovi JUDr. Tomáši Vránovi, Exekutorský úřad Přerov 7 865 Kč do tří dnů od právní moci usnesení.
Městský soud napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil a současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že rozhodčí doložka je neplatná, neboť byla sjednána bez uvedení konkrétního jména rozhodce a odkazovala na možnost určení rozhodce prostřednictvím Společnosti pro rozhodčí řízení, a. s., se sídlem v Praze 2, Sokolská tř. 60, která však není stálým rozhodčím soudem. Ztotožnil se rovněž se závěrem soudu prvního stupně, že exekuční soud zastaví exekuci i bez návrhu vždy, existuje-li relevantní okolnost, pro niž je provedení exekuce nepřípustné. Tak je tomu v případě, že je shledán nedostatek pravomoci rozhodce k vydání rozhodčího nálezu. V takové situaci není třeba volit postup podle §35 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, (dále též jen „ zákon o rozhodčím řízení“), tedy přerušit řízení, vyzvat povinného k podání návrhu na zrušení rozhodčího nálezu a teprve poté, co je rozhodčí nález zrušen, zastavit exekuci pro nepřípustnost. Odvolací soud pochybení neshledal ani při rozhodování o nákladech řízení, neboť oprávněná vstoupila do řízení na straně oprávněného již v době, kdy byla známa judikatura Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ve vztahu k pravomoci rozhodce k vydávání rozhodčích nálezů. Uvedl, že oprávněná svým vstupem do řízení přijala i procesní důsledky jednání svého předchůdce. Ztotožnil se i s výpočtem výše nákladů.
Oprávněná v dovolání namítá, že usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uvedla, že není skutečnou vlastnicí pohledávek, neboť na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla vymáhaná pohledávka postoupena na třetí osobu, přičemž návrh na změnu účastníka podala dne 16. 10. 2014. Aniž bylo o tomto návrhu rozhodnuto, došlo k zastavení exekuce. Takový postup je v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu, např. usnesení ze dne 13. 8. 2015, sp. zn. 26 Cdo 2824/2015. Oprávněná rovněž nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že zavinila zastavení exekučního řízení a má hradit náklady soudnímu exekutorovi. V tomto směru odkázala na usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 12. 2015, sp. zn. I. ÚS 1219/15, a dále upozornila na rozhodnutí krajských soudů, které se zabývaly otázkou zavinění při posuzování náhrady nákladů řízení, současně shrnula vývoj judikatury k rozhodčím nálezům. Navrhla, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první, čl. II, bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II, bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Dovolání není přípustné.
Předně dovolatelka namítá, že o zastavení exekuce bylo rozhodnuto, aniž by bylo rozhodnuto o jejím návrhu na postup podle ustanovení §107a o. s. ř. na vstup procesního nástupce do řízení, který byl podán dne 16. 10. 2014. Tato námitka však není důvodná, neboť o předmětném návrhu dovolatelky již rozhodl soudní exekutor JUDr. Tomáš Vrána, Exekutorský úřad Přerov usnesením ze dne 18. 12. 2014, č. j. 103 Ex 03945/10-23 tak, že návrh oprávněné (dovolatelky) zamítl (č. l. 117 spisu Obvodního soudu pro Prahu 4). Toto usnesení bylo následně potvrzeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2015, sp. zn. 58Co 75/2015 (č. l. 157 spisu Obvodního soudu pro Prahu 4).
V projednávané věci byla exekuce zastavena z důvodu, že exekuční titul (rozhodčí nález) byl soudem shledán materiálně nevykonatelným vzhledem k nedostatku pravomoci rozhodce k vydání rozhodčího nálezu, neboť výběr rozhodce se uskutečnil na základě netransparentních pravidel – způsob výběru rozhodce byl v rozhodčí doložce stanoven tak, že rozhodce byl vybrán třetí osobou (správcem seznamu rozhodců) ze seznamu, jenž nebyl vydán stálým rozhodčím soudem.
Napadá-li dovolatelka rozhodnutí odvolacího soudu i v části, v níž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve výroku III. o náhradě nákladů exekuce, není dovolání podle §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. přípustné, protože tímto výrokem bylo rozhodnuto o plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč.
Nejvyšší soud proto postupoval podle §243c odst. 1 o. s. ř. a dovolání odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. ledna 2017
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu