ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.3557.2017.1
sp. zn. 20 Cdo 3557/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněného M. B. , zastoupeného JUDr. Vilémem Peřinou, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Bílinská 1147/1, proti povinné J. B. , za účasti manžela povinné P. B. , oběma zastoupeným Mgr. Petrem Saskou, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Mírové náměstí 207/34, pro 150 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 55 EXE 1938/2015, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 2. 2017, č. j. 9 Co 872/2016-152, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Oprávněný je povinen zaplatit povinné a manželu povinné na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7 235,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta Mgr. Petra Sasky.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 2. 6. 2016, č. j. 55 EXE 1938/2015-132, zastavil exekuci (výrok I.), uložil oprávněnému uhradit soudnímu exekutorovi Mgr. Martinu Svobodovi na nákladech exekuce částku 7 865 Kč (výrok II.) a uložil oprávněnému uhradit povinné na nákladech řízení o zastavení exekuce částku 43 414,80 Kč (výrok III.).
Krajský soud v Ústí nad Labem v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. potvrdil a ve výroku III. změnil tak, že oprávněný je povinen nahradit povinné a manželu povinné náklady řízení ve výši 43 415 Kč (výrok I.); dále uložil oprávněnému nahradit povinné a jejímu manželu náklady odvolacího řízení ve výši 14 472 Kč (výrok II.). Dospěl k závěru, že před podáním exekučního návrhu došlo ze strany povinné k jednostrannému započtení její pohledávky za oprávněným z titulu půjček v celkové výši 666 057 Kč, která byla na povinnou postoupena jejím a oprávněného otcem V. B. na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 9. 2013, přičemž postupitel postoupení pohledávky oprávněnému oznámil a započítávané pohledávky byly způsobilé k jednostrannému započtení.
Usnesení odvolacího soudu napadl oprávněný dovoláním, v němž namítá, že nebyl řádně zjištěn skutkový stav věci, a rozhodnutí odvolacího soudu proto spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Započtení považuje za nezákonné, neboť vymáhaná pohledávka ve výši 150 000 Kč nebyla v době uzavření dohody o postoupení pohledávky ještě splatná. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že se návrh povinné na zastavení exekuce zamítá, nebo aby napadené usnesení, případně i usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu nebo soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Povinná a její manžel ve vyjádření k dovolání uvedli, že dovolání považují za nepřípustné, nedůvodné a opožděné. Oprávněný v dovolání napadá toliko skutková zjištění. Doba postoupení není pro posouzení přípustnosti započtení rozhodná. K účinkům písemného kompenzačního projevu došlo více než měsíc poté, kdy pohledávka oprávněného dospěla. Navrhli, aby dovolací soud dovolání odmítl.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. s. ř.“).
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Z obsahu dovolání nelze dovodit, které z hledisek uvedených v §237 o. s. ř. dovolatel považuje za splněné [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013 (uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); k účelu vymezení předpokladů přípustnosti dále též např. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14, usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2015, sp. zn. II. ÚS 2716/13]. Dovolatel pouze uvádí, že přípustnost dovolání spatřuje v tom že „vymezení nepřípustnosti dovolání (§237 až 238a o. s. ř.) se na tuto věc nevztahuje“, tím ovšem požadavku na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání nedostál.
Protože dovolání má vady, které nebyly v době trvání lhůty k dovolání odstraněny, a nelze pro ně v dovolacím řízení pokračovat, Nejvyšší soud dovolání oprávněného odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. srpna 2017
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu