ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.3572.2017.1
sp. zn. 20 Cdo 3572/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny, a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., ve věci výkonu rozhodnutí oprávněných a) R. H. , L. n. C., a b) L. D., M., proti povinnému J. G. , N., zastoupenému JUDr. Petrem Kazdou, advokátem se sídlem v Nymburce, Palackého třída č. 223/5, pro 750 204 Kč s příslušenstvím, o obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 8 Nc 6014/2005, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 8. března 2016, č. j. 20 Co 79/2016-151, takto:
Dovolání povinného se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2016, č. j. 20 Co 79/2016-151, kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 19. 1. 2016, č. j. 8 Nc 6014/2005-144, jímž soud prvního stupně rozhodl tak, že povinnému se nepřiznává osvobození od soudních poplatků a že se zamítá jeho návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů, s odůvodněním, že se ze strany povinného jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, když žaloba na obnovu řízení byla podána opožděně a nadto v exekučním řízení žalobu na obnovu řízení nelze podat a rozhodnutí o odkladu exekuce (proti kterému byla žaloba na obnovu řízení podána) není rozhodnutím ve věci samé, není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť napadené usnesení odvolacího důvodu je (z hlediska uplatněného dovolacího důvodu) v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce, kdy jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva ve smyslu ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř., srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014 sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné pod č. 67 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2014, v němž byl přijat právní názor, že o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva jde ve smyslu ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů (tvrzení) účastníka nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být vyhověno, a že o zřejmě bezúspěšné uplatňování (řádného nebo mimořádného) opravného prostředku pak jde zejména tehdy, jestliže byl podán opožděně, osobou, která k němu není (subjektivně) oprávněna, nebo je objektivně nepřípustný, nebo jestliže (s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo) je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Namítá-li dovolatel, že odvolací soud nesprávně dovozuje svévolné či zřejmě bezúspěšné uplatňování práva u povinného z toho, že žaloba na obnovu řízení byla podána proti procesnímu usnesení, ačkoliv jde o rozhodnutí o ve věci samé, a lhůta pro podání žaloby nebyla dodržena, ačkoliv byla žaloba podána včas, pak přehlíží, že pojem „věc sama“ je právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně jako věc, která je tím předmětem, pro nějž se řízení vede (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2005, sp. zn. 30 Cdo 997/2005) a rozhodnutí o návrhu na odklad exekuce není rozhodnutím ve věci samé (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2011, sp. zn. 20 Cdo 2199/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1520/2003); žaloba na obnovu řízení proti tomuto usnesení proto, jak již dovodil správně odvolací soud, není podle §228 o. s. ř. přípustná. Namítá-li dovolatel, že „pokud byl soud názoru, že žaloba byla podána opožděně, tak ji měl bez dalšího odmítnout, nikoliv vyzývat k úhradě soudního poplatku“, dovolací soud uvádí, že poplatková povinnost spojená s podáním mimořádného opravného prostředku je jednou z odstranitelných podmínek řízení; tímto nedostatkem podmínek řízení se soud zabývá ještě před tím, než se zabývá samotným návrhem ve věci samé. Jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní soud k tomu vhodná opatření; může přitom zpravidla pokračovat v řízení, ale nesmí rozhodnout o věci samé, nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví (srov. §104 odst. 2 o. s. ř.). Soud prvního stupně tedy postupoval správně, když povinného vyzval k zaplacení vyměřeného soudního poplatku a návrhem se zabýval až v rámci řízení o osvobození soudního poplatku při posuzování otázky, zda jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva ze strany povinného.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání povinného podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 8. 2017
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu