ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.3637.2017.1
sp. zn. 20 Cdo 3637/2017-337
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Ivany Kudrnové a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněného V. Š. , B., identifikační číslo osoby 614 41 783, zastoupeného Mgr. Petrou Hrachy, advokátkou se sídlem v Brně, Cihlářská č. 643/19, proti povinným 1) M. M. , R., a 2) L. Z. , P., zastoupeným JUDr. Přemyslem Hradečným, advokátem se sídlem v Krnově, Revoluční č. 910/20, za účasti manželky povinného 1) J. M. , R., zastoupené Mgr. Lukášem Jirsou, advokátem se sídlem v Praha 2 – Vinohrady, Budečská č. 1028/16, a manželky povinného 2) A. Z., L., pro částku 1 563 466,04 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora JUDr. Jana Fendrycha, Exekutorský úřad Praha 2, pod sp. zn. 132 EX 3017/15, o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 10. 2016, č. j. 10 Co 558/2016-84, takto:
Dovolání povinných se odmítá.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Nejvyšší soud České republiky dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 10. 2016, č. j. 10 Co 558/2016-84, jímž bylo k odvolání povinných potvrzeno usnesení soudního exekutora JUDr. Jana Fendrycha, Exekutorský úřad Praha 2, ze dne 30. 5. 2016, č. j. 132 EX 3017/15-68, o vstupu nynějšího oprávněného do tohoto exekučního řízení na místo společnosti Dexindra s. r. o., odmítl podle §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.) - dále též jen „o. s. ř.“, neboť dovolatelé v rozporu se zákonným požadavkem ohledně nezbytných obsahových náležitostí dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř) nevylíčili důvod dovolání (vymezením právního posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a výkladem, v čem spočívá nesprávnost tohoto posouzení – §241a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř.), a rovněž neuvedli, v čem spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 ve spojení s §237 o. s. ř.). K projednání dovolání přitom nepostačuje ani pouhý odkaz na §237 o. s. ř. či citace textu uvedené procesní normy, aniž by z dovolání bylo zřejmé, který z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených alternativně v §237 o. s. ř. je podle názoru dovolatele splněn (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Za tohoto stavu dovolání povinných trpí vadou obsahu, kterou po uplynutí lhůty k dovolání (§240 o. s. ř.) nelze odstranit (srov. §241b odst. 3 větu první o. s. ř.) a pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Dovolatelé k předpokladu přípustnosti dovolání text ustanovení §237 o. s. ř. ani nezmínili, natož aby zvolili některé z hledisek v něm obsažených; podotkli pouze, že dovolání podávají z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném posouzení věci, což k naplnění předpokladu přípustnosti nepostačuje. Pro splnění náležitosti dovolání je rozhodné vymezení právní otázky, na které napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. 28 Cdo 4295/2013, či usnesení ze dne 21. 7. 2014, sp. zn. 22 Cdo 752/2014).
Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z otázky formulované dovolateli, zda „ … je přípustné, s ohledem na ustanovení občanského zákoníku o dobrých mravech a o neposkytnutí právní ochrany zjevnému zneužití práva, aby soud v souladu s ustanovením §36 odst. 5 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ‚ex. ř.‘), umožnil vstup do exekučního řízení na straně oprávněné osobě, která je synem původce a současně i spolupůvodcem dluhu, který vznikl jejich činností a jejich činností nemohl být uhrazen ručící společností pro její tzv. vytunelování, aby tak tímto způsobem od … povinných získala ještě jednou majetkový prospěch …, aby si navíc následně mohla k vymáhání vybrat jen některé z dlužníků“, jakož ani z otázky, zda je přípustné, aby soud umožnil vstup do exekučního řízení na straně oprávněné osobě, „která navíc zakoupila od své matky (manželky dlužníka a tím i spoludlužníka) nemovitost za částku, za kterou mohl být uhrazen celý dluh hned několikrát“, protože tyto nekorespondují s žádným ze zákonných hledisek přípustnosti dovolání (§237 o. s. ř.), takže dovolatelé si konkrétní předpoklad přípustnosti ani nezvolili.
Dovolací soud nad rámec uvedeného dodává, že odvolací soud při aplikaci ustanovení §36 odst. 5 ex. ř. a §107a o. s. ř. respektoval rozhodovací praxi Nejvyššího soudu vtělenou například do jeho usnesení ze dne 22. 6. 2016, sp. zn. 20 Cdo 216/2016, nebo ze dne 18. 10. 2017, sp. zn. 31 Cdo 4427/2016.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodováno ve zvláštním režimu (s odkazem na §87 a násl. ex. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. 12. 2017
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu