ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.3943.2017.1
sp. zn. 20 Cdo 3943/2017-34
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Ivany Kudrnové a JUDr. Zbyňka Poledny ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného J. R. , proti povinnému M. V. , zastoupenému Mgr. Ing. Jiřím Dostálem, advokátem se sídlem v Praze 1, Pařížská č. 68/9, pro 140 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 31 E 7/2016, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 3. 2017, č. j. 14 Co 94/2017-22, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 3. 2017, č. j. 14 Co 94/2017-22, jímž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 17. 1. 2017, č. j. 31 E 7/2016-16, odmítl podle §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 - dále jen „o. s. ř.“ (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), neboť dovolatel v rozporu se zákonným požadavkem ohledně nezbytných obsahových náležitostí dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.) neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 ve spojení s §237 o. s. ř.). K projednání dovolání přitom nepostačuje ani pouhý odkaz na §237 o. s. ř. či citace textu uvedené procesní normy, aniž by z dovolání bylo zřejmé, který z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených alternativně v §237 o. s. ř. je podle názoru dovolatele splněn (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolání povinného proto trpí vadou obsahu, kterou po uplynutí lhůty k dovolání (§240 o. s. ř.) nelze odstranit (srov. §241b odst. 3 větu první o. s. ř.) a pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Dovolatelem vytčené vady řízení před odvolacím soudem (spočívající v nesprávnosti průběhu odvolacího řízení, posoudil-li odvolací soud odvolání povinného ze dne 24. 2. 2016 proti usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí jako návrh na zastavení výkonu rozhodnutí a postoupil je k rozhodnutí soudu prvního stupně; dále neúplnost a nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, nevypořádal-li se soud s námitkou povinného, že šlo skutečně o odvolání a nikoli o návrh na zastavení výkonu rozhodnutí) přípustnost dovolání založit nemohou, není-li současně zřejmé, jaké právní posouzení věci pokládá dovolatel za nesprávné a proč, zda se odvolací soud při řešení otázky hmotného nebo procesního práva, na němž napadené rozhodnutí spočívá, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu či zda taková otázka doposud nebyla řešena, je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
Nad rámec lze uvést, že v podání sepsaném advokátem dne 24. 2. 2016 a označeném formálně jako odvolání bylo výslovně navrženo, aby odvolací soud výkon rozhodnutí nařízený usnesením Okresního soudu v Litoměřicích dne 11. 2. 2016, č. j. 31 E 7/2016-9, podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. zcela zastavil. Pak při posouzení podání podle obsahu (§41 odst. 2 o. s. ř.), lze toto považovat za návrh povinného na zastavení výkonu rozhodnutí.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. 12. 2017
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu