ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.4342.2016.1
sp. zn. 20 Cdo 4342/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněné Bohemia Faktoring, a. s. , se sídlem v Praze 1, Letenská 121/8, identifikační číslo osoby 27242617, zastoupené JUDr. Karlem Goláněm, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Letenská 121/8, proti povinné Musicbox, s. r. o. , se sídlem v Praze 6, U Silnice 751/33, pro 167 244,79 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 38 EXE 774/2010, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. března 2016, č. j. 25 Co 66/2016-190, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím odvolací soud potvrdil usnesení ze dne 25. 9. 2015, č. j. 38 EXE 774/2010-123, jímž Obvodní soud pro Prahu 6 zastavil exekuci s odkazem na ustanovení §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. (výrok I) s tím, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že oprávněná je povinna zaplatit soudnímu exekutorovi na nákladech exekuce 7 865 Kč (výrok II a III). Odvolací soud taktéž žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Usnesení odvolacího soudu napadla oprávněná dovoláním. Vytýká v něm, že odvolací soud v rozporu s dosavadní judikatorní praxí dovolacího soudu rozhodl o zastavení exekuce dříve, než bylo rozhodnuto o novém návrhu oprávněné (ze dne 22. 3. 2016) na vstup společnosti PARADISE ISLANDS HOLDING LTD. do řízení podle ustanovení §107a o. s. ř., založeném na tvrzení o nových skutečnostech. Ohledně jí uložené povinnosti k náhradě nákladů exekutora uvedla, že jí nelze přičítat zavinění na zastavení exekuce, neboť vstoupila do řízení, které bylo řádně zahájeno jejím právním předchůdcem (Komerční bankou, a. s.) v legitimním očekávání, že disponuje způsobilým exekučním titulem, o nařízení exekuce rozhodl exekuční soud a dovolatelka ani nebyla stranou, která rozhodčí doložku sjednala. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a část první čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Dovolání není přípustné.
Dovolatelka namítá, že o zastavení exekuce bylo rozhodnuto, ačkoli soud dosud nerozhodl o jejím dalším návrhu na postup podle ustanovení §107a o. s. ř. Nutno však uvést, že oprávněná ve věci učinila stejný návrh již hromadným podáním ze dne 16. 10. 2014, o němž v projednávané věci rozhodl soudní exekutor JUDr. Tomáš Vrána usnesením ze dne 12. 12. 2014, č. j. 103 Ex 13287/10-34, tak, že návrh zamítl, přičemž odvolací soud v tomto výroku jeho usnesení potvrdil (viz usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2015, 35 Co 78/2015-85). Soud uzavřel, že smlouva o postoupení pohledávek ze dne 26. 5. 2014, na jejímž základě byl návrh na postup podle ustanovení §107a o. s. ř. podán, je zneužitím práva, a proto je zneužitím práva i podání návrhu o procesním nástupnictví s poukazem na tuto smlouvu. Dne 22. 3. 2016 podala dovolatelka opětovný návrh, aby do řízení na její místo na základě téže smlouvy o postoupení pohledávky vstoupila PARADISE ISLANDS HOLDING LTD. Tvrdila, že jsou zde nové skutečnosti dokládající, že postupník je solventní, má majetek i na území České republiky a bude schopen uhradit případné náklady exekuce.
Nejvyšší soud však v usnesení ze dne 13. 10. 2016, sp. zn. 20 Cdo 3537/2016, přijal závěr, že uzavřel-li soud, který rozhodoval o prvním návrhu oprávněné na postup podle ustanovení §107a o. s. ř., že tento návrh je zneužitím práva proto, že samotná smlouva o postoupení pohledávky byla zneužitím práva, není přípustné pro existenci překážky věci pravomocně rozhodnuté podat opětovný návrh opřený o to, že se změnily majetkové poměry subjektu, který má do řízení vstoupit na místo oprávněné. Změna v majetkových poměrech této osoby je totiž irelevantní, protože nemůže ničeho změnit na tom, že již samotná smlouva o postoupení pohledávky byla zneužitím práva. Nejvyšší soud též vyslovil názor, že za takových okolností není procesním pochybením, jestliže o opakovaném návrhu na postup podle ustanovení §107a o. s. ř. nebude věcně rozhodováno (k tomu srov. též usnesení ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 29 Nd 201/2008, uveřejněné pod číslem 2/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. IV. ÚS 1431/16).
Napadá-li dovolatelka rozhodnutí odvolacího soudu i v části, v níž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve výroku III o náhradě nákladů exekuce, není dovolání podle §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. přípustné, protože tímto výrokem bylo rozhodnuto o plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč.
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud dovolání oprávněné podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 2 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. ledna 2017
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu