ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.4363.2017.1
sp. zn. 20 Cdo 4363/2017-263
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudkyň JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Vladimíra Kůrky v právní věci žalobkyně J. V. , zastoupené JUDr. Stanislavem Dvořákem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem v Praze 8, Pobřežní č. 394/12, proti žalované Dillard, a. s. , se sídlem v Praze 5, Nad Turbovou č. 1181/36, identifikační číslo osoby 26027917, zastoupené JUDr. Vladimírem Szabem, advokátem se sídlem v Praze 4, Jeremenkova č. 1021/70, o vyloučení věcí z exekuce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 6 C 165/2015, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. dubna 2017, č. j. 55 Co 96/2017-222, ve znění opravného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. června 2017, sp. zn. 55 Co 96/2017, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 2 178 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Stanislava Dvořáka, Ph.D., LL.M., advokáta se sídlem v Praze 8, Pobřežní č. 394/12.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. dubna 2017, č. j. 55 Co 96/2017-222, ve znění opravného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. června 2017, sp. zn. 55 Co 96/2017, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 10. října 2016, č. j. 6 C 165/2015-179, jímž tento soud z exekuce nařízené usnesením Obvodním soudem pro Prahu 3 ze dne 30. září 2014, č. j. 3 EX 3052/14-111, vyloučil 100 ks akcií společnosti SLUG a. s. se sídlem v Ostravě, Novinářská č. 1113/3, identifikační číslo osoby 25685173, které byly pojaty do soupisu protokolu o soupisu movitých věcí ze dne 14. dubna 2015, č. j. 3 EX 3052/14-102, pod položkou 1, a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 2 178 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Dospěl mimo jiné k závěru, že akcie se staly výlučným vlastnictvím žalobkyně až po vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů (dále též „BSM“), nikoliv na jeho základě, přičemž k vypořádání došlo nevyvratitelnou domněnkou ve smyslu ustanovení §149 odst. 4 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. července 1997 (dále jen „obč. zák.“). Jinými slovy, žalobkyně majetek nenabyla v rámci společného jmění, ale až poté, kdy mezi ní a povinným žádné majetkové společenství neexistovalo. Samotné závazky povinného (manžela žalobkyně) vznikly až v letech 2012 a 2013. Vzhledem k tomu, že bylo zaniklé BSM vypořádáno ve smyslu ustanovení §149 odst. 4 obč. zák., nelze majetek, jehož výlučnou vlastnicí se stala manželka povinného (žalobkyně) po zániku a vypořádání BSM, postihnout v exekučním řízení vedeném proti jejímu manželovi (povinnému). Odkaz na ustanovení §150 odst. 2 obč. zák. je nepatřičný, protože toto ustanovení je účinné až ode dne 1. srpna 1998.
Usnesení odvolacího soudu napadla dovoláním, v němž kromě jiného namítá, že odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, na daný případ nesprávně aplikoval ustanovení §42 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění účinném ke dni zahájení exekuce, tj. do 30. června 2015 (dále jen „ex. řád“), na místo toho, aby aplikoval ustanovení §42 ex. řádu (konkrétně ustanovení §42 odst. 3 ex. řádu) ve znění účinném od 1. července 2015, přičemž vycházel z již překonané judikatury, která na danou věc nedopadá. Podle dovolatelky je v posuzované věci rozhodující, kdy vznikly vymáhané závazky a kdy došlo k zápisu listiny modifikující společné jmění do Seznamu listin o manželském majetkovém režimu (otázka vědomosti věřitele – žalované – o modifikaci společného jmění), eventuálně, kdy žalobkyně informovala žalovanou o úpravě manželského majetkového režimu (otázka vědomosti žalobkyně o vymáhaném dluhu). Navrhuje, aby Nejvyšší soud dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (srov. část první, čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.) - dále jen „o. s. ř“, a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
Nejvyšší soud již ve svém usnesení ze dne 26. listopadu 2003, sp. zn. 20 Cdo 238/2003, uveřejněném pod číslem 74/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, uvedl, že k vydobytí závazku, který vznikl za trvání manželství jen jednomu z manželů, lze nařídit výkon rozhodnutí i na majetek patřící do zaniklého společného jmění, které v době zahájení řízení o výkon nebylo vypořádáno. Uvedený závěr nepochybně platí i na bezpodílové spoluvlastnictví manželů (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2005, sp. zn. 20 Cdo 586/2005).
Jestliže však v dané věci bylo v době zahájení exekučního řízení bezpodílové spoluvlastnictví žalobkyně a jejího manžela vypořádáno na základě nevyvratitelné právní domněnky ve smyslu §149 odst. 4 obč. zák. ve znění účinném do 31. července 1998 (a nebylo zjištěno, že by BSM, event. společné jmění bylo obnoveno), nelze majetek, jehož výlučným vlastníkem se stala žalobkyně až po vypořádání BSM, postihnout v exekučním řízení vedeném proti jejímu manželovi (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2010, sp. zn. 20 Cdo 65/2008, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. února 2011, sp. zn. 20 Cdo 2465/2009). Okolnost, že manželství v době nabytí akcií stále trvalo a bylo rozvedeno až v průběhu exekučního řízení, na uvedeném závěru nic nemění. Za dané situace je tudíž rovněž irelevantní otázka vědomosti žalobkyně o vymáhaném závazku, eventuálně informovanosti věřitele (žalované) o modifikaci společného jmění. Judikatura, na níž dovolatelka v dovolání odkazuje, na danou situaci nedopadá.
S ohledem na výše uvedené proto Nejvyšší soud dovolání žalované podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízením se v souladu s ustanovením §243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neodůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. 10. 2017
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu