ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.4447.2016.1
sp. zn. 20 Cdo 4447/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněného M. Š. , zastoupeného JUDr. Ing. Rostislavem Pilcem, advokátem se sídlem v Praze 4, Podjavorinské 1596/2, proti povinné M. K. , zastoupené Mgr. Michaelou Vilhelmovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Na Můstku 383/1, pro 32 356 Kč s příslušenstvím, vedené u soudní exekutorky JUDr. Hany Šajnerové, Exekutorský úřad Rakovník, pod sp. zn. 087 EX 1559/09, o dovolání povinné, Z. K., a M. L., obou zastoupených Mgr. Michaelou Vilhelmovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Na Můstku 383/1, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 4. 2016, č. j. 12 Co 1015/2015-142, ve znění usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 6. 2016, č. j. 12 Co 1015/2015-198, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Povinná, Z. K. a M. L. jsou povinni zaplatit oprávněnému na náhradě nákladů dovolacího řízení 1510 Kč, každý z nich ve výši jedné třetiny těchto nákladů, k rukám jeho zástupce, přičemž Z. K. a M. L. jsou povinni tyto náklady zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení soudní exekutorky ze dne 25. 11. 2015, č. j. 087 EX 1559/09-92, v napadeném výroku III., kterým byla určena výsledná cena dražených nemovitostí (výrok I.), a dále odmítl odvolání proti výroku VI. usnesení soudní exekutorky (že na nemovitých věcech neváznou žádná práva a nejsou s nimi spojené žádné závady) a odvolání Z. K. (výrok II.). Odvolání Z. K., M. L. a Mgr. J. L. bylo odmítnuto s odůvodněním, že k jeho podání nebyli subjektivně legitimováni. Usnesením ze dne 7. 6. 2016, č. j. 12 Co 1015/2015-198, krajský soud doplnil své usnesení ze dne 12. 4. 2016 tak, že M. L., Mgr. J. L. a Z. K. jsou povinni zaplatit oprávněnému na náhradu nákladů odvolacího řízení 1 510 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta JUDr. Ing. Rostislava Pilce.
Usnesení odvolacího soudu napadli povinná, M. L. a Z. K. včasným dovoláním. Přípustnost dovolání opírají o ustanovení §237 o. s. ř. Uvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, když se v průběhu celého řízení soudní exekutorka ani odvolací soud nezabývaly otázkou, že dražený spoluvlastnický podíl je veden jako společné jmění povinné a jejího manžela Z. K., který však nikdy nebyl účastníkem řízení. Dle názoru povinné tak řízení od samého počátku trpí procesní vadou. Dále dovolatelé nesouhlasí s výslednou cenou dražené nemovitosti a žádají o vypracování nového znaleckého posudku. Poukázali přitom na znalecký posudek vyhotovený v jiné exekuční věci povinné, kde znalec Ing. René Butkov ohodnotil nemovitové věci na 700 000 Kč. Závěrem navrhují, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu, včetně usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 19. 10. 2009, č. j. 18 Nc 8516/2009-9, kterým byla nařízena exekuce, a platebního rozkazu vydaného týmž soudem dne 3. 4. 2008, č. j. 25 Ro 342/2008, zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu v Litoměřicích k dalšímu řízení.
Oprávněný ve vyjádření k dovolání uvedl, že dovolání proti platebnímu rozkazu (exekučnímu titulu) a nařizovacímu usnesení jsou v dané fázi exekučního řízení nepřípustná a dovolací soud by je měl odmítnout. Dále namítal, že dovolatelé nesplnili předpoklady přípustnosti dovolání, neboť nevymezili otázku procesního nebo hmotného práva, kterou by měl dovolací soud zodpovědět. Není tak zřejmé, v čem konkrétně dovolatelé spatřují přípustnost dovolání, tedy na vyřešení které právní otázky z hmotného nebo procesního práva závisí napadené rozhodnutí odvolacího soudu. Navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první, čl. II, bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II, bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Dovolání Z. K. a M. L. není přípustné, neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, proti němuž je přípustná žaloba pro zmatečnost (§238 odst. 1 písm. f/ o. s. ř.).
Nejvyšší soud tedy postupoval podle §243c odst. 1 o. s. ř. a dovolání odmítl.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Z §241a odst. 2 o. s. ř. vyplývá, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle §241a odst. 3 o. s. ř. se důvod dovolání vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Podle §243c odst. 1 o. s. ř. dovolání podané proti rozhodnutí odvolacího soudu, které není přípustné nebo které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§241b odst. 3) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne.
Dovolatelka (povinná) nevymezila důvod dovolání v souladu s §241a o. s. ř., ani neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. a tuto skutečnost ani nebylo možné dovodit z obsahu dovolání. Dovolatel je povinen v dovolání vymezit, které z hledisek uvedených v §237 o. s. ř. považuje za splněné, přičemž musí být zřejmé, které otázky hmotného či procesního práva se taková přípustnost týká [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013 (uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)]. K námitce, že manžel povinné nikdy nebyl účastníkem exekučního ani nalézacího řízení, ačkoliv dražené nemovité věci jsou ve společném jmění manželů (tedy povinné a jejího manžela), nemohl dovolací soud přihlédnout, neboť ji povinná uplatnila až v dovolacím řízení (§241a odst. 6 o. s. ř.). Pro úplnost však Nejvyšší soud dodává, že účastenství manžela povinného je vymezeno v §255 o. s. ř.; jsou-li zákonem stanovené předpoklady splněny, je třeba s manželem povinného jako s účastníkem řízení jednat.
Protože dovolání má vady, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tyto vady nebyly odstraněny v průběhu trvání lhůty k dovolání, Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 odmítl.
Protože oprávněný byl v dovolacím řízení úspěšný, přiznal mu dovolací soud právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Náklady činí odměna advokáta ve výši 1 210 Kč a náhrada hotových výdajů 300 Kč (§7 bod 5, §11 odst. 2 písm. e), §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. ledna 2017
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu