ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.4649.2017.1
sp. zn. 20 Cdo 4649/2017-181
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněného Státního fondu životního prostředí České republiky se sídlem v Praze 11, Kaplanova č. 1931/1, identifikační číslo osoby 00020729, proti povinnému O. H. , za účasti manželky povinného J. H., oběma zastoupeným JUDr. Jaromírem Bayerem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Jeremiášova č. 1705/18, pro 3 346 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 43 EXE 2417/2016, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 5. 2017, č. j. 24 Co 577/2017-95, takto:
I. Dovolání oprávněného se odmítá .
II. Oprávněný je povinen zaplatit povinnému a manželce povinného J. H. na nákladech řízení každému z nich 10 684,30 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jaromíra Bayera, advokáta se sídlem v Českých Budějovicích, Jeremiášova č. 1705/18.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích v záhlaví označeným rozhodnutím změnil usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 1. 2017, č. j. 43 EXE 2417/2016-52, ve výroku I. a II. tak, že exekuce nařízená podle pověření Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 8. 2016, č. j. 43 EXE 2417/2016-29, se zcela zastavuje, a rozhodl, že oprávněný je povinen zaplatit povinnému a jeho manželce na nákladech řízení o zastavení exekuce 85 474,40 Kč k rukám jejich právního zástupce, že oprávněný je povinen zaplatit pověřenému soudnímu exekutorovi Mgr. Richardu Bednářovi, Exekutorský úřad Praha 10, na náhradě nákladů exekuce 7 865 Kč a že soudní exekutor Mgr. Richard Bednář, Exekutorský úřad Praha 10, je povinen vrátit povinnému vymožené náklady exekuce ve výši 7 865 Kč k rukám jeho právního zástupce. Dospěl k závěru, že právo na zaplacení náhrady škody bylo exekučním titulem (rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 1. 2016, č. j. 4 To 430/2015-7078) přiznáno České republice, která tudíž disponuje aktivní věcnou legitimací k podání exekučního návrhu, avšak v projednávané věci podal exekuční návrh oprávněný, který není aktivně legitimován, neboť neprokázal, že by na něj přešlo či bylo převedeno právo přiznané exekučním titulem.
Proti usnesení odvolacího soudu podal oprávněný dovolání. Namítá, že byl během trestního řízení, ve kterém byl vydán předmětný exekuční titul, nesprávně označován jako subjekt „zastupující“ Českou republiku. Škoda, která vznikla trestným činem povinného, však vznikla jemu jako samostatnému subjektu a příjem, který oprávněnému plyne z náhrady škody, je součástí peněžních prostředků státu ve smyslu §3 písm. c) zákona č. 218/2000 Sb.; označení oprávněného jako „osoby zastupující“ v exekučním titulu je pouze formálním nedostatkem a nemůže vést k zamítnutí exekučního návrhu z důvodu nedostatku aktivní legitimace. Oprávněný dále uvedl, že podal návrh na vydání opravného usnesení ve vztahu ke shora uvedenému rozhodnutí soudu prvního stupně, v jehož záhlaví byl nesprávně označen jako „Česká republika – Státní fond životního prostředí“, avšak jeho návrh byl zamítnut s odůvodněním, že nejde o opravu zjevné nesprávnosti a k odvolání oprávněného bylo toto rozhodnutí potvrzeno s odůvodněním, že „problematika posouzení aktivní legitimace je meritorního charakteru a nikoliv zjevnou nesprávností ve smyslu §164 občanského soudního řádu“. Dovolatel též sdělil, že k jeho návrhu bylo dne 21. 7. 2017 Krajským soudem v Českých Budějovicích vydáno usnesení, č. j. 4 To 430/2015-7144, kterým „byla opravena zřejmá nesprávnost v označení poškozeného subjektu tak, že oprávněný je tím subjektem, kterému vznikla škoda a kterému má povinný povinnost škodu nahradit“. Předpoklad přípustnosti dovolatel vymezil pouze tak, že „odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe a otázku hmotného práva posoudil rozdílně“.
Povinný a manželka povinného ve svém společném vyjádření uvedli, že dovolání oprávněného není přípustné, neboť neobsahuje vymezení otázky zakládající přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. Současně namítají, že v řízení bylo prokázáno, že oprávněný nedisponuje aktivní legitimací, neboť oprávněným z exekučního titulu je Česká republika a oprávněný je pouze jejím zástupcem; oprávněný přitom neprokázal, že by na něj přešlo nebo bylo převedeno právo přiznané exekučním titulem. Povinný a manželka povinného navrhli, aby dovolací soud dovolání odmítl, případně zamítl.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Z §241a odst. 2 o. s. ř. vyplývá, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §243c odst. 1 o. s. ř. dovolání podané proti rozhodnutí odvolacího soudu, které není přípustné nebo které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§241b odst. 3) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne.
Dovolatel řádně neuvedl, v čem spatřuje naplnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. Tuto skutečnost ani nebylo možné dovodit z obsahu dovolání, když dovolatel je povinen v dovolání vymezit, které z hledisek uvedených v §237 o. s. ř. považuje za splněné [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013 (uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)]. Namítá-li dovolatel, že dovolání je přípustné, neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, je v takovém případě zapotřebí uvést, od kterého rozhodnutí, respektive od kterých rozhodnutí se konkrétně měl odvolací soud odchýlit (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5071/2016).
Zbývá dodat, že je správný právní názor odvolacího soudu, že v exekučním řízení se aktivní a pasivní legitimace oprávněného a povinného zkoumá pouze na základě exekučního titulu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2009, sp. zn. 20 Cdo 4875/2007). Namítá-li oprávněný, že v exekučním titulu měla být jako oprávněná osoba uvedena nikoliv Česká republika, zastoupená Státním fondem životního prostředí České republiky, ale Státní fond životního prostředí České republiky, s tím, že škoda, která byla exekučním titulem uložena povinnému k zaplacení, je podle §37e odst. 7 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, příjmem oprávněného, ve skutečnosti namítá věcnou nesprávnost exekučního titulu. Přezkum věcné správnosti exekučního titulu ve formě rozhodnutí soudu však není ve vykonávacím řízení přípustný (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2008, sp. zn. 20 Cdo 1710/2007). K námitce dovolatele, že rozhodnutím Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 7. 2017, č. j. 4 To 430/2015-7144, byl exekuční titul po vydání dovoláním napadeného rozhodnutí opraven, nemohl dovolací soud přihlédnout, neboť jde o novou skutečnost ve smyslu §241a odst. 6 o. s. ř., kterou v dovolání nelze uplatnit.
Shora uvedené neznamená, že by oprávněný nemohl podat nový exekuční návrh s odůvodněním a doložením, že po vydání dovoláním napadeného usnesení Krajský soud v Českých Budějovicích vydal nyní již pravomocné usnesení ze dne 21. 7. 2017, č. j. 4 To 430/2015-7144, s tím, že právo z předmětného exekučního titulu nyní svědčí nikoliv České republice, zastoupené Státním fondem životního prostředí České republiky, ale Státnímu fondu životního prostředí České republiky, tedy oprávněnému.
Vzhledem k tomu, že dovolání oprávněného není přípustné, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b o. s. ř. za použití ustanovení §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. Protože povinný a manželka povinného měli ve věci plný úspěch, mají právo na plnou náhradu nákladů řízení. Právní zástupce povinného a manželky povinného přitom uskutečnil jeden úkon právní pomoci (sepis vyjádření k dovolání) à 10 850 Kč [ustanovení §7 bod 6, §11 odst. 2 písm. e) vyhlášky č. 177/1996 Sb.]. Vzhledem k tomu, že právní zástupce zastupoval dvě osoby (povinného a manželku povinného), náleží mu odměna za každého účastníka, snížená o 20 % (srov. §12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), dále je třeba připočíst paušální náhradu à 300 Kč a 21% DPH. Úhrnem tedy náklady povinného a manželky povinného pro každého z nich činí 10 684,30 Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. 12. 2017
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu