ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.4797.2017.1
sp. zn. 20 Cdo 4797/2017-180
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněné M. H. , O., zastoupené Mgr. Miroslavem Klanicou, advokátem se sídlem v Brně, Krkoškova č. 728/2, proti povinnému J. H. , P., zastoupenému JUDr. Karlem Maláskou, advokátem se sídlem v Tišnově, nám. Komenského č. 124, pro 9 989,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Brno – venkov pod sp. zn. 22 Nc 5547/2008, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. března 2017, č. j. 26 Co 223/2016-150, takto:
Dovolání povinného se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení Okresního soudu Brno – venkov ze dne 27. 4. 2016, č. j. 22 Nc 5547/2008-133, kterým bylo zastaveno řízení o žádosti povinného ze dne 5. 4. 2016 o osvobození od soudních poplatků a zamítnuta žádost povinného o ustanovení zástupce pro podání odvolání proti usnesení Okresního soudu Brno – venkov ze dne 9. 3. 2016, č. j. 22 Nc 5547/2008-117. Dovodil, že s přihlédnutím k povaze věci a schopnostem povinného je zřejmé, že povinný je schopen se v projednávané věci orientovat a činit odpovídající podání a ustanovení zástupce proto není třeba.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání. Namítá, že v projednávané věci nejde o jednoduché řízení a povinný není schopen v dané věci činit podání, neboť „je přestárlý, částečně imobilní, nemá právní ani finanční gramotnost a orientace v postupech soudů je pro něj obtížná“. Namítá, že podmínkou pro ustanovení zástupce není jednoduchost řízení, ale nutnost ochrany zájmů povinného v řízení, která v projednávané věci byla naplněna. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) - dále jen „o. s. ř.“.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Z §241a odst. 2 o. s. ř. vyplývá, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle §241a odst. 3 o. s. ř. se důvod dovolání vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Podle §243c odst. 1 o. s. ř. dovolání podané proti rozhodnutí odvolacího soudu, které není přípustné nebo které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§241b odst. 3) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne.
Dovolatel nevymezil důvod dovolání v souladu s §241a o. s. ř., ani neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. a tuto skutečnost ani nebylo možné dovodit z obsahu dovolání. Dovolatel je povinen v dovolání vymezit, které z hledisek uvedených v §237 o. s. ř. považuje za splněné, přičemž musí být zřejmé, které otázky hmotného či procesního práva se taková přípustnost týká [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013 (uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)], dovolatel ve svém dovolání pouze rekapituluje předchozí průběh řízení a uvádí-li následně výčet důvodů, ze kterých by měl být dovolateli zástupce ustanoven (že je „částečně imobilní, nemá právní ani finanční gramotnost a orientace v postupech soudů je pro něj obtížná“), jde o námitky skutkové, které nejsou způsobilým dovolacím důvodem.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. 12. 2017
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu