ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.4802.2017.1
sp. zn. 20 Cdo 4802/2017-49
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v právní věci navrhovatele Š. S. , Š., zastoupeného Mgr. Martou Vosykovou, advokátkou se sídlem v Uničově, Olomoucká č. 226, o žádosti o ustanovení zástupce k sepisu žaloby na soudního exekutora JUDr. Karla Urbana, Exekutorský úřad Brno, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 18 Nc 2/2016, o dovolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 16. ledna 2017, 12 Co 380/2016-14, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Stručné odůvodnění :
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 1. 11. 2016, č. j. 18 Nc 2/2016-10, kterým soud prvního stupně zamítl žádost navrhovatele ze dne 17. 10. 2016 o ustanovení zástupce k sepisu žaloby na soudního exekutora JUDr. Karla Urbana, Exekutorský úřad Brno. Ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že navrhovatel k podání žaloby není aktivně věcně legitimován, jde proto o bezúspěšné uplatňování práva ze strany navrhovatele a nejsou tak splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce.
Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání. Namítá, že odvolací soud rozhodl v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, že exekutor JUDr. Karel Urban, Exekutorský úřad Brno, v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. 97 EX 9488/15, proti navrhovateli jako povinnému, zablokoval účet dovolatele, na který jsou zasílány prostředky patřící N. S., jejímž opatrovníkem je navrhovatel, že za toto jednání navrhovatel požadoval „odškodné ve výši 1 000 000 Kč“ a k sepisu žaloby žádal o ustanovení advokáta. Dovolatel namítá, že z jeho strany nejde o bezúspěšné uplatňování práva, neboť není schopen sám hájit svá práva či sepisovat jednotlivá podání a k ochraně jeho zájmů je třeba ustanovený zástupce. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud jeho návrhu na ustanovení zástupce vyhověl, nebo rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srov. část první, čl. II, bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II, bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Z §241a odst. 2 o. s. ř. vyplývá, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle §241a odst. 3 o. s. ř. se důvod dovolání vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Podle §243c odst. 1 o. s. ř. dovolání podané proti rozhodnutí odvolacího soudu, které není přípustné nebo které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§241b odst. 3) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne.
Dovolatel nevymezil důvod dovolání v souladu s §241a o. s. ř., ani neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. a tuto skutečnost ani nebylo možné dovodit z obsahu dovolání. Dovolatel je povinen v dovolání vymezit, které z hledisek uvedených v §237 o. s. ř. považuje za splněné, přičemž musí být zřejmé, které otázky hmotného či procesního práva se taková přípustnost týká [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013 (uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)], pouhý obecný odkaz na „judikaturu Nejvyššího soudu“, s níž má být je napadené rozhodnutí v rozporu přitom není dostačující. Obecné námitky, které dovolatel uvádí (např. že „právní názor odvolacího soudu je nesprávný“, a že „rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, když odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na skutkový stav dopadá, tedy právní normu určil sice správně, ale nesprávně vyložil, resp. ji nesprávně na skutkový stav aplikoval“) nejsou dostatečně konkrétním vymezením dovolacího důvodu. Konkrétní dovolací důvod nelze z dovolání dovodit, neboť obsahuje pouze rekapitulaci skutkových zjištění a odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů a odkaz na zcela obecný právní závěr dovolacího soudu z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 4. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2958/2013, že „účastník občanského soudního řízení uplatňuje právo svévolně tehdy, činí-li procesní úkony nikoliv v zájmu ochrany svých subjektivních práv, ale jen zlovolně (při vědomí, že tím svá práva neochrání a ani ochránit nechce) a se záměrem způsobit jinému škodu nebo jinou újmu, popřípadě alespoň procesní obtíže“. Rovněž ani přesvědčení dovolatele, že „se dostal do jakéhosi bludného kruhu v soukolí soudů“ a ani jeho ve své podstatě skutkové tvrzení o tom, že jeho schopnosti „nejsou na dostatečné úrovni, aby pochopil, co je po něm požadováno“ nevedou k závěru o jasně vymezeném dovolacím důvodu, na jehož základě by byl dovolací soud oprávněn se po věcné stránce dovoláním zabývat.
Protože dovolání má vady, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tyto vady nebyly odstraněny v průběhu trvání lhůty k dovolání, Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. 11. 2017
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu