ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.5006.2017.1
sp. zn. 20 Cdo 5006/2017-153
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudkyň JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Ivany Kudrnové v exekuční věci oprávněného J. Ř., A., zastoupeného Mgr. Michaelem Münsterem, advokátem se sídlem v Ostravě, Jurečkova č. 643/20, proti povinným 1) R. P. , O., zastoupenému JUDr. Jitkou Zemanovou, advokátkou se sídlem v Praze 8, Prosecká č. 527/24, 2) P. Č. , P., a 3) J. B. , O., zastoupenému Mgr. Stanislavem Sochorem, advokátem se sídlem v Olomouci, Pavelčákova č. 441/14, pro 1 250 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 53 EXE 1210/2015, o dovolání povinného 1) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. května 2017, č. j. 12 Co 66/2017-117, takto:
Dovolání povinného 1) se zamítá .
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 pověřením ze dne 3. listopadu 2015, č. j. 53 EXE 1210/2015-38, pověřil provedením exekuce na majetek povinných podle vykonatelného směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. května 2001, č. j. 2 Sm 72/2001-8, ve spojení s rozsudkem téhož soudu ze dne 14. ledna 2005, č. j. 23 Cm 12/2004-91 (dále jen „exekuční titul“), (někdejšího) soudního exekutora JUDr. Tomáše Vránu, Exekutorský úřad Přerov (dále jen „soudní exekutor“).
Usnesením ze dne 1. prosince 2016, č. j. 53 EXE 1210/2015-66, Obvodní soud pro Prahu 2, návrhy povinného 1) ze dne 21. prosince 2015 a povinného 3) ze dne 21. prosince 2015 na zastavení exekuce, zamítl a exekuci částečně zastavil co do částky 628 Kč. Ve vztahu k námitce povinných 1) a 3) že právo přiznané exekučním titulem je již promlčeno, uvedl, že právo přiznané exekučním titulem se promlčuje za deset let ode dne, kdy mělo být podle exekučního titulu plněno. Exekuční titul nabyl právní moci dne 24. července 2001 a ve výroku o nákladech řízení dne 7. srpna 2001. Oprávněný podal (první) návrh na zahájení exekučního řízení u Okresního soud v Olomouci (později vedeného u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 47 Nc 4573/2009) již dne 3. dubna 2009. Toto řízení bylo dne 19. října 2013 zastaveno, přičemž po dobu tohoto exekučního řízení promlčecí doba podle ustanovení §112 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (dále jen „obč. zák.“), neběžela. Vzhledem k tomu, že promlčecí doba uběhla, resp. měla uběhnout až dne 8. února 2016, resp. dne 22. února 2016 ve vztahu k nákladovému výroku, a předmětné exekuční řízení bylo u Obvodního soudu pro Prahu 2 zahájeno dne 19. května 2015, podal oprávněný svůj druhý návrh na zahájení exekučního řízení včas a povinnými vznesená námitka tak není důvodná.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 16. května 2017, č. j. 12 Co 66/2017-117, potvrdil ve výroku I. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 1. prosince 2016, č. j. 53 EXE 1210/2015-66. Dospěl mimo jiné k závěru, že soud prvního stupně posoudil správně otázku promlčení práva přiznaného exekučním titulem, neboť po dobu trvání exekučního řízení vedeného u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 47 Nc 4573/2009, tj. ode dne 3. dubna 2009 do dne 19. října 2013, promlčecí doba neběžela. K promlčení práva přiznaného exekučním titulem by došlo až dne 8. února 2016, resp. ve vztahu k výroku o nákladech řízení až dne 22. února 2016. Vzhledem však k tomu, že předmětné exekuční řízení bylo zahájeno již dne 19. května 2015, tj. včas, námitka promlčení práva přiznaného exekučním titulem tak není případná.
Usnesení odvolacího soudu napadl povinný 1) v celém rozsahu dovoláním. Namítá, že odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) se odchýlil od ústalené judikaturní praxe dovolacího soudu, když nesprávně vyřešil otázku „řádného pokračování v řízení“ v souvislosti s během promlčecí doby, resp. jejím přerušením. Oprávněný v exekučním řízení vedeném u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 47 Nc 4573/2009 řádně nepokračoval v řízení, když sám navrhl zastavení exekuce. K zastavení exekuce tudíž došlo podle ustanovení §268 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), nikoliv podle ustanovení §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. Na uvedeném tudíž ničeho nemění ani skutečnost, že ani u jednoho z povinných nebyl zjištěn žádný majetek. Navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. května 2017, č. j. 12 Co 66/2017-117, změnil tak, že exekuce, jejímž provedením byl pověřením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 3. listopadu 2015, č. j. 53 EXE 1210/2015-38, pověřen soudní exekutor, se vůči povinnému 1) zastavuje a povinnému 1) přiznal náhradu nákladů odvolacího i dovolacího řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2014 do 29. září 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí mimo jiné na vyřešení otázky procesního práva [zda lze za řádné pokračování v zahájeném řízení podle ustanovení §112 obč. zák. považovat situaci, kdy je exekuční řízení zastaveno podle ustanovení §268 odst. 1 píms. c) o. s. ř. k návrhu oprávněného podaného z důvodu nemajetnosti povinných], která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§243 odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Podle ustanovení §110 odst. 1 obč. zák. bylo-li právo přiznáno pravomocným rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu, promlčuje se za deset let ode dne, kdy mělo být podle rozhodnutí plněno. Bylo-li právo dlužníkem písemně uznáno co do důvodu i výše, promlčuje se za deset let ode dne, kdy k uznání došlo; byla-li však v uznání uvedena lhůta k plnění, běží promlčecí doba od uplynutí této lhůty.
Podle ustanovení §112 obč. zák. uplatní-li věřitel v promlčecí době právo u soudu nebo u jiného příslušného orgánu a v zahájeném řízení řádně pokračuje nebo je-li ohledně jeho práva zahájena mediace podle zákona o mediaci, promlčecí doba neběží od tohoto uplatnění po dobu řízení nebo od tohoto zahájení po dobu mediace neběží. To platí i o právu, které bylo pravomocně přiznáno a pro které byl u soudu nebo u jiného příslušného orgánu navržen výkon rozhodnutí.
Podle ustanovení §35 odst. 6 zákona č. 120/2001 Sb., zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (dále jen „ex. řád“), zahájení exekučního řízení podle odstavce 2 má pro běh lhůty pro promlčení a zánik práva stejné účinky jako podání návrhu na soudní výkon rozhodnutí.
S účinností od 1. ledna 2014 bylo z exekučního řádu ustanovení §35 odst. 6 vypuštěno. Důvodová zpráva k zákonu č. 303/2013 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím rekodifikace soukromého práva, vypuštění shora citovaného ustanovení exekučního řádu zdůvodňuje tím, že ustanovení §112 obč. zák. se vztahovalo toliko na výkon rozhodnutí. Ustanovení §648 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinného od 1. ledna 2014, však spojuje stavení promlčecí lhůty výslovně i s podáním návrhu na nařízení exekuce, nejen tedy s podáním návrhu na výkon rozhodnutí. Proto bylo možné z exekučního řádu vypustit ustanovení §35 odst. 6 vypustit.
Stěžejní otázkou v posuzované věci je, zda lze za řádné pokračování v zahájeném řízení považovat i situaci, kdy exekuční řízení vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 47 Nc 4573/2009 bylo zastaveno k návrhu oprávněného toliko z důvodu, že zastavení navrhla ta osoba, která navrhla i její nařízení, tj. z důvodu uvedeného v ustanovení §268 odst. 1 písm. c) o. s. ř., když oprávněný návrh na zastavení exekuce podal na základě informace od soudního exekutora o nemajetnosti povinných.
Nejvyšší soud v této souvislosti dovodil, že (i opakovaným) podáním návrhu na nařízení exekuce dochází ke stavení promlčecí lhůty, pokud účastník pokračuje řádně v zahájeném řízení. V řízení přitom účastník řádně pokračuje tehdy, nebrání-li svými procesními úkony náležitému průběhu řízení (například odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. srpna 2011, sp. zn. 20 Cdo 4914/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. října 2012, sp. zn. 20 Cdo 4361/2011 apod.).
V posuzované věci k zastavení exekučního řízení vedeného u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 47 Nc 4573/2009 sice došlo k návrhu oprávněného, tj. toho, kdo „nařízení“ exekuce sám navrhl. Oprávněný ovšem v průběhu exekučního řízení svými procesními úkony (jednáním) nijak nebránil řádnému vedení exekučního řízení. Návrh na zastavení exekuce podal teprve poté, co obdržel od příslušného soudního exekutora informaci o nemajetnosti povinných. Z odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2012, sp. zn. 31 Cdo 1103/2010, uveřejněného pod číslem 130/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, přitom vyplývá, že byl-li výkon rozhodnutí zastaven sice formálně podle ustanovení §268 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy k návrhu oprávněné, avšak pouze (a jedině) na základě sdělení soudu, že všechny movité věci povinného již byly sepsány ve prospěch dříve nařízených exekucí, nelze takový případ kvalifikovat jako nedostatek „řádného pokračování v zahájeném řízení“ ve smyslu ustanovení §112 obč. zák. Podle dovolacího soudu tento závěr analogicky platí i pro exekuční řízení vedené podle exekučního řádu. Situaci, kdy byla exekuce sice zastavena podle ustanovení §268 odst. 1 píms. c) o. s. ř., tj. k návrhu oprávněného, avšak podaného z důvodu soudním exekutorem zjištěné nemajetnosti povinných, tudíž lze považovat za řádné pokračování v zahájeném řízení podle ustanovení §112 obč. zák. Po dobu trvání exekuce vedené u Okresního soudu pod sp. zn. 47 Nc 4573/2009 tedy promlčecí doba neběžela, resp. se stavěla, tzn., že promlčecí doba, která započala běžet dříve v minulosti, v důsledku zahájení shora zmíněného exekučního řízení „dočasně“ přestala běžet, přičemž po odpadnutí uvedené překážky bránící v běhu promlčecí doby tato pokračovala tam, kde přestala běžet (promlčecí doba se prodlužuje o dobu, po kterou došlo ke stavení promlčecí doby).
Z výše uvedeného vyplývá, že k promlčení práva přiznaného exekučním titulem ke dni zahájení předmětné exekuce nedošlo. Usnesení odvolacího soudu je proto z pohledu uplatněného dovolacího důvodu správné. Nejvyšší soud proto dovolání povinného 1) podle ustanovení §243d písm. a) o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. 12. 2017
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu