ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.5070.2017.1
sp. zn. 20 Cdo 5070/2017-305
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněné In Time, s.r.o. , se sídlem v Praze 7, Jirečkova č. 1021/3, identifikační číslo osoby 25015133, zastoupené JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí č. 559/28, proti povinné ACOGER s.r.o . se sídlem v Praze 7, Sochařská č. 312/12, identifikační číslo osoby 26119072, zastoupené Mgr. Václavem Slukou, advokátem se sídlem v Praze 3, Koněvova č. 1715/128, pro 492 500 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 152 Nc 6150/2009, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. dubna 2017, č. j. 35 Co 130/2017-224, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Nejvyšší soud České republiky dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. dubna 2017, č. j. 35 Co 130/2017-224, jímž bylo zrušeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 27. 2. 2017, č. j. 152 Nc 6150/2009-213 [kterým byla předmětná exekuce zastavena (výrok I.), a kterým bylo dále rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a že soudní exekutor nemá právo na náhradu nákladů exekuce (výrok III.)], podle ustanovení §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) - dále jen „o. s. ř.“, odmítl, neboť dovolání nesplňuje obligatorní náležitosti dovolání uvedené v ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř., když neobsahuje údaj o tom, v čem přesně dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( §42 odst. 4 ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( §237 až 238a ) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolatel v dovolání ze dne 3. 10. 2017 k předpokladu přípustnosti předmětného dovolání uvedl, že „má za to, že je zcela zřejmé, že se Městský soud v Praze nutně vydáním dle názoru dovolatele až kontroverzním rozhodnutím napadeného tímto dovoláním odchýlil od ustálené rozhodovací praxe tím, že zrušením rozhodnutí o zastavení exekuce za situace, kdy bylo shledáno na úrovni také Městského soudu v Praze, že pro ně odpadl podklad a navíc týmž soudem a navíc tento soud vzápětí rozhodl ve prospěch povinného, které bylo zjevně z jeho obsahu účelově napadeno“.
Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které "ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu" se řešení této otázky hmotného nebo procesního práva odvolacím soudem odchyluje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013, ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 4/2014, ze dne 3. 10. 2016, sp. zn. 20 Cdo 4115/2016 či ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3130/2013, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14). Dovolatelka výše uvedenému požadavku na vymezení přípustnosti dovolání nedostála.
Dovolatelkou formulované otázky, zda „je v této zemi České republice vskutku právně přípustné, aby za situace, kdy neexistuje nade vší pochybnost platný exekuční titul, kdy ve věci samé bylo navíc vydáno ve prospěch žalovaného odpůrce reprezentovaného zde osobou dovolatele meritorní byť dosud kvůli zjevně účelově podanému odvolání žalobce nepravomocně zprošťující rozhodnutí to, aby nadále probíhala proti takovémuto procesně úspěšnému odpůrci (dovolateli) exekuce, ačkoli probíhající exekuci soud první instance správně a logicky zastavil?“ a zda „je v této zemi možné, aby toto správné a logické rozhodnutí soudu 1. instance o zastavení exekuce, tak aby zrušil pak nejspíše nelogicky a jen proto, že exekuční soud druhé instance straní prostě ze „zásady“ vždy a dle názoru dovolatele až zcela bez rozmyslu a dá se říci že i možná v tomto případě jednoduše a zkrátka straní výhradně oprávněným, aniž by zkoumal blíže skutečný stav věci, předvídal následek své jednostranné rozhodovací praxe, čímž si zjednodušuje dle názoru dovolatele svou práci, což je vždy v rozporu s duchem a mnohdy i literou tohoto zákonodárství?“, které dle jejího názoru dosud nebyly v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu vyřešeny, přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. taktéž nezakládají, neboť ani v jednom případě se nejedná o otázku hmotného či procesního práva, na které by rozhodnutí odvolacího soudu v daném případě záviselo.
V dovolacím řízení nelze pro výše uvedené nedostatky pokračovat.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. 12. 2017
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu