ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.5899.2016.1
sp. zn. 20 Cdo 5899/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněné EOS KSI Česká republika, s. r. o. , se sídlem v Praze 4, Novodvorská č. 994, identifikační číslo osoby 25117483, zastoupené Mgr. Zuzanou Kyovskou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Novodvorská č. 994, proti povinnému L. R. , zastoupenému JUDr. Alanem Korbelem, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 736/17, pro 72 861,17 Kč s příslušenstvím, vedené u JUDr. Ingrid Švecové, soudní exekutorky Exekutorského úřadu Praha 3, pod sp. zn. 091 EX 01192/15, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. března 2016, č. j. 14 Co 128/2016-33, takto:
Dovolání povinného se odmítá.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2016, č. j. 14 Co 128/2016-33, kterým odvolací soud změnil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 5. 1. 2016, č. j. 148 EXE 453/2015-23 (jímž byla k návrhu povinného exekuce zcela zastavena) tak, že návrh povinného na zastavení exekuce se zamítá, podle ustanovení §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“, odmítl, neboť dovolání nesplňuje obligatorní náležitosti dovolání uvedené v ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř., když především neobsahuje údaj o tom, v čem přesně dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, a není ani dostatečně specifikován dovolací důvod.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Dovolatel uvedl, že dovolání je přípustné, "neboť směřuje proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí a současně dovoláním napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva". Takto vymezený předpoklad přípustnosti je však nedostatečně konkrétní, protože jasně neoznačuje ani jeden ze možných předpokladů přípustnosti uvedených v ustanovení §237 o. s. ř. Z dovolání není ani zřejmé, v čem má spočívat nesprávné právní posouzení věci ze strany odvolacího soudu (která konkrétní právní otázka byla odvolacím soudem nesprávně vyřešena). Dovolatel totiž sdělil, že pokládá za nesprávný právní názor odvolacího soudu o tom, že podnět k zastavení exekuce s odkazem na ustanovení §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. (průběh exekuce ukazuje, že výtěžek, kterého jím bude dosaženo, nepostačí ani ke krytí nákladů exekuce), může podat jen exekutor a nikoliv povinný a že je na exekutorovi, aby stav nedobytnosti pohledávky promítl do svého oprávnění exekuci zastavit nebo aby podal podnět k zastavení exekuce. Takto vymezený dovolací důvod však neodpovídá obsahu dovoláním napadeného rozhodnutí (viz níže), a proto je třeba uzavřít, že ani dovolací důvod není vymezen způsobem uvedeným v ust. §241a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř..
Je sice pravdou, že odvolací soud v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu (například s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2012, sp. zn. 20 Cdo 3118/2010, nebo s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2009, sp. zn. 20 Cdo 4360/2008) zdůraznil, že " podnět k zastavení exekuce při splnění podmínek podle ustanovení §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. nepodává povinný, ale soudní exekutor". Na základě tohoto právního závěru však odvolací soud nedovodil (jak tvrdí povinný), že by povinný nebyl aktivně legitimován k podání návrhu na zastavení exekuce s odkazem na ustanovení §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. Naopak v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu (například s usneseními Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. 20 Cdo 4106/2008, ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 20 Cdo 3434/2010, nebo ze dne 28. 9. 2016, sp. zn. 20 Cdo 4128/2016) odvolací soud uzavřel, že před věcným rozhodnutím o návrhu povinného na zastavení exekuce podle ustanovení §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. si soud od exekutora vyžádá stanovisko a zprávu o tom, jaký majetek povinného zjistil, případně jaká je jeho hodnota, a jaké jsou náklady exekuce; na podkladě takto nebo i jinak zjištěných skutečností pak odvolací soud v souladu s výše uvedenou judikaturou dovolacího soudu posoudil důvodnost návrhu povinného. Jestliže odvolací soud po zajištění výše uvedených podkladů na rozdíl od soudu prvního stupně dovodil, že zastavení exekuce podle ustanovení §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. je předčasné (protože exekuce byla zahájena teprve v lednu 2015 a že na straně povinného může po propuštění z výkonu trestu v lednu 2017 dojít k podstatné změně situace, když sám povinný uvádí, že exekuce má být zrušena jen dočasně), je jeho závěr v souladu s dosavadní rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, protože je třeba vyčkat, zda povinný bude mít objektivní možnost získat pravidelný zdroj příjmů ze zaměstnání nebo z jiné pravidelné výdělečné činnosti, takže bude možné náklady exekuce z těchto případných příjmů (například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 20 Cdo 3124/2010).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. ledna 2017
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu