ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.601.2017.1
sp. zn. 20 Cdo 601/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněné UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a. s., se sídlem v Praze, Želetavská 1525/1, identifikační číslo osoby 64948242, zastoupené Mgr. Janem Ševčíkem, advokátem se sídlem v Praze, Na královně 862, proti povinným 1) Arena Euro Realit Agency, s. r. o., se sídlem v Praze, Vladivostocká 1460/10, identifikační číslo osoby 62916068, a 2) Z. N. , za účasti manželky povinného 2) O. N. , zastoupené JUDr. Ingrid Grebíkovou, advokátkou se sídlem v Praze, Francouzská 75/4, pro 300 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 49 EXE 1105/2015, o dovolání manželky povinného 2) proti usnesení Městského soudu v Praze dne 21. 4. 2016, č. j. 58 Co 111/2016-42, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 4. 2016, č. j. 58 Co 111/2016-42, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 2. 11. 2015, č. j. 49 EXE 1105/2015-19, se ruší a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 10 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 10 usnesením ze dne 2. 11. 2015, č. j. 49 EXE 1105/2015-19, zamítl návrh manželky povinného 2) na částečné zastavení exekuce nařízené soudním exekutorem exekučním příkazem ze dne 22. 6. 2015, č. j. 135 EX 1363/15-22, srážkami ze mzdy a jiných příjmů manželky povinného. Dospěl k závěru, že vedení exekuce na mzdu manželky povinného 2) je přípustné, neboť pohledávka oprávněné vůči povinnému 2) vznikla za trvání manželství, k rozhodnutí o zrušení bezpodílového spoluvlastnictví manželů se nepřihlíží, když manželka povinného 2) ani netvrdí, že v době vzniku závazku bylo oprávněné toto rozhodnutí známo. Závazek tedy lze uspokojit i z výlučného majetku manželky povinného 2) podle §262a odst. 2 o. s. ř., ve znění účinném do 30. 6. 2015, ve spojení s §52 odst. 1 exekučního řádu. Exekuční příkaz se stal účinným doručením plátci mzdy dne 26. 6. 2015.
Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil ve znění, že návrh manželky druhého povinného, aby byla exekuce vedená dle exekučního příkazu č. j. 135 Ex 1363/15-22, vůči její osobě zastavena, se zamítá. Uvedl, že na daný případ dopadá režim ustanovení §262a o. s. ř. ve znění do 30. 6. 2015, neboť exekuční příkaz postihující mzdu manželky povinného 2) nabyl účinnosti dnem 26. 6. 2015, kdy byl doručen plátci mzdy. Pohledávka oprávněné vznikla za trvání manželství, k rozhodnutí o zrušení bezpodílového spoluvlastnictví manželů se nepřihlíží, v řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by oprávněná měla vědomost o tomto rozhodnutí. Předmětnou pohledávku proto lze uspokojit z výlučného majetku manželky povinného 2), tedy srážkami z její mzdy a jiných příjmů.
Manželka povinného 2) v dovolání namítá, že soudy ponechaly nevyřešenou podstatnou skutečnost, zda exekuční příkaz ze dne 22. 6. 2015, č. j. 135 EX 1363/15-22, nabyl právní moci. Exekuční příkaz nebyl doručen povinným, dovolatelce nebyla dána na vědomí skutečnost, že je proti jejímu manželovi vedena exekuce, rozhodnutí exekučního soudu jí nebyla vůbec doručována a pokud byl následně vyhotoven předmětný exekuční příkaz postihující její příjmy a doručován jejímu zaměstnavateli, je tento postup v rozporu se zákonem. Podle platné novely nelze postihnout mzdu manžela. Exekvovaná pohledávka vznikla až po rozhodnutí o zrušení bezpodílového spoluvlastnictví manželů; manželé žijí dlouhodobě odděleně a trvání manželství nemá žádnou právní relevanci na postup soudu v otázce vedení exekuce. Dovolatelka neměla informace a ani nemohla předpokládat, že by jí mohl stíhat jakýkoli závazek jejího manžela. Nebylo prokázáno, že by oprávněná vyvinula maximální úsilí či zjistila skutečnosti, které jí zákon ukládá, tedy „zda průběh jednání, kterým následně je uzavírán závazkový vztah mezi účastníky, tj. patrně úvěr, je subjektem, který nemá žádná omezení“, oprávněná měla sama zjistit, zda došlo ke zrušení bezpodílového spoluvlastnictví. Navrhla, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Oprávněná ve vyjádření k dovolání uvedla, že účinky exekuce co do zvoleného způsobu provedení nastávají ke dni, kdy byl exekuční příkaz vydán, nikoli kdy nabyl právní moci. Účinky exekučního příkazu přitom nastaly dnem doručení plátci mzdy. V exekuci je možné pokračovat, neboť úkonem v exekučním řízení je vydání exekučního příkazu; zasílání jednotlivých mezd není samostatným procesním úkonem v exekučním řízení, ale účinkem již provedeného procesního úkonu. Exekutor proto postupoval v souladu s aktuálně účinnými předpisy, jež umožňovaly postižení mzdy manželky povinného 2). Povinný 2) při vzniku závazku neinformoval oprávněné o zrušení bezpodílového spoluvlastnictví manželů, a dovolatelka se proto nemůže jeho zániku dovolat (§143a odst. 1 obč. zák., ve znění účinném ke dni splatnosti pohledávky, t. j. 11. 7. 2011). Rozhodující je, že pohledávka vznikla v manželství, přičemž manželství doposud trvá; ustanovení §262a a 267 odst. 2 o. s. ř. se použijí i v případech, kdy o zúžení společného jmění manželů rozhodl soud. S ohledem na princip zákazu pravé retroaktivity je třeba přechodné ustanovení zákona č. 139/2015 Sb. vykládat tak, že na dílčí způsoby provedení exekuce zahájené vydáním exekučního příkazu do 1. 7. 2015 se ohledně exekuce postiženého majetku užije exekuční řád a občanský soudní řád ve znění účinném do 1. 7. 2015 a nová právní úprava by se aplikovala až na dílčí způsoby provedení exekuce zahájené vydáním exekučního příkazu po 1. 7. 2015. Interpretace dovolatelky by vedla k protiústavnímu zásahu do základního práva oprávněné na ochranu vlastnictví a k zásahu do právní jistoty oprávněné. Navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl, případně aby je pro bezdůvodnost zamítl.
Nejvyšší soud České republiky dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Dovolání je přípustné, neboť odvolací soud se v otázce, zda lze od 1. 7. 2015 vést exekuci srážkami ze mzdy manželky povinného, byl-li exekuční příkaz vydán před tímto datem, odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 20. 2. 2017, sp. zn. 20 Cdo 1874/2016, vyložil, že pokud bylo exekuční řízení zahájeno před 1. 7. 2015, s účinností od 1. 7. 2015 se na toto exekuční řízení použije právní úprava exekučního řádu a občanského soudního řádu ve znění účinném od tohoto data. Pro posouzení, zda byl soudní exekutor oprávněn vydat exekuční příkaz, kterým postihl mzdu manželky povinného, je rozhodující právní úprava účinná do 30. 6. 2015. Stejnou úpravou se řídí nárok oprávněného, aby jeho pohledávka byla uvedenými způsoby exekuce uspokojena, jakož i vykonané právní úkony, které k provedení těchto způsobů exekuce směřovaly. Jestliže od 1. 7. 2015 právní úprava uvedené způsoby exekuce neupravuje, nelze jimi od 1. 7. 2015 exekuci nadále provádět. Právní spojení, že „právní účinky zůstávají zachovány“ je třeba vykládat tak, že se jedná o právní účinky vzniklé po dobu působení staré úpravy.
V projednávané věci z obsahu spisu a ze zjištění soudu prvního stupně vyplývá, že soudní exekutor Mgr. Jan Peroutka, Exekutorský úřad Chomutov, vydal dne 22. 6. 2015 exekuční příkaz, č. j. 135 EX 1363/15-22, kterým postihl mzdu manželky povinného 2) u jejího zaměstnavatele KNL Praha s. r. o. Exekuční příkaz byl doručen oprávněné dne 25. 6. 2015, plátci mzdy dne 26. 6. 2015 a manželce povinného 2) dne 10. 7. 2015; povinným nebyl doručen.
Exekuční příkaz byl vydán v době, kdy v případě, že se jednalo o vydobytí dluhu, který patří do společného jmění manželů, bylo možné k uspokojení pohledávky oprávněné provést srážky ze mzdy manžela povinného (srov. §262a odst. 2 o. s. ř., ve znění účinném do 30. 6. 2015). Protože však od 1. 7. 2015 již není možné vést exekuci postižením mzdy manžela povinného, je třeba ji s účinností od 1. 7. 2015 v rozsahu předmětného exekučního příkazu zastavit.
Pokud se týče postižení mzdy manželky povinného před 1. 7. 2015, je třeba posoudit, zda byly splněny podmínky pro vedení exekuce tímto způsobem, tedy především zda byla exekuce vedena pro vydobytí dluhu spadajícího do společného jmění manželů (§262a odst. 2 o. s. ř., ve znění účinném do 30. 6. 2015, ve spojení s §52 odst. 1 exekučního řádu).
Z obsahu spisu vyplývá, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 28. 6. 1994, sp. zn. 7 C 103/94, bylo zrušeno bezpodílové spoluvlastnictví povinného a jeho manželky. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 7. 9. 1994, a k vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů proto došlo nejpozději dne 7. 9. 1997 (do tří let od jeho zániku – viz §149 odst. 4 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 7. 1998).
S účinností od 1. 8. 1998 (zákonem č. 91/1998 Sb.) byl institut bezpodílového spoluvlastnictví manželů nahrazen společným jměním manželů. Nejvyšší soud opakovaně v rámci své rozhodovací činnosti konstatoval, že tyto instituty nejsou totožné, neboť se liší svým předmětem, rozsahem, obsahem i zánikem, a uzavřel, že pokud bylo za trvání jednoho manželství soudem zrušeno bezpodílové spoluvlastnictví manželů, nemohlo následně dojít k jeho transformaci ve společné jmění manželů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2000, sp. zn. 30 Cdo 1803/2000, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2009, sp. zn. 22 Cdo 1030/2008, obdobně odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2003, sp. zn. 33 Odo 250/2002).
V souzené věci, s ohledem na zrušení bezpodílového spoluvlastnictví manželů již v roce 1994, se proto nemohl v exekuci vymáhaný závazek stát součástí společného jmění manželů (společné jmění manželů vůbec nevzniklo; mimoto dluhy netvořily součást bezpodílového spoluvlastnictví manželů ve smyslu §143 obč. zák. ve znění účinném do 31. 7. 1998 – k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2008, sp. zn. 22 Cdo 1151/2007, rozbor a zhodnocení rozhodovací činnosti soudů v ČSR ve věcech vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů a stanovisko občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČSR k výkladu zákonných ustanovení o bezpodílovém spoluvlastnictví ze dne 3. 2. 1972, Cpj 86/71, uveřejněné pod číslem 42/1972 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), a nejsou tak splněny zákonné podmínky pro jeho vymožení srážkami ze mzdy manžela povinného podle §262a odst. 2 o. s. ř., ve znění účinném do 30. 6. 2015.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu je nesprávné, Nejvyšší soud je zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud též jeho rozhodnutí a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (243g odst. 1 věta první o. s. ř. ve spojení s §226 odst. 1 téhož zákona).
O náhradě nákladů řízení včetně dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. srpna 2017
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu